Řehole Karmelu
Řehole Řádu bratří blahoslavené Panny Marie Karmelské, daná sv. Albertem Jeruzalémským a upravená a potvrzená r. 1247 Inocencem IV.
(Poznámka: Alb. - text sv. Alberta Jeruzalémského; Inn. - úpravy a dodatky Inocence IV.)
1.
Albert, z Milosti Boží povolaný za patriarchu Církve jeruzalémské, milovaným synům v Kristu B. a ostatním poustevníkům, kteří pod jeho vedením přebývají u pramene na Hoře Karmel: pozdrav v Pánu a Požehnání Ducha Svatého.
2.
Mnohokrát a mnoha způsoby (Žid 1,1) stanovili svatí otcové, jak má ten, kdo bude v kterémkoli životním stavu nebo si zvolí jakýkoli způsob života odevzdaného Bohu, žít v poslušnosti vůči Ježíši Kristu (2 Kor 10,5) a věrně Mu sloužit s čistým srdcem a dobrým svědomím (1 Tim 1,5).
3.
Protože nás však žádáte, abychom vám podle vašeho záměru dali pravidla pro život, kterých byste se měli v budoucnosti držet:
4.
Nejprve tedy ustanovujeme, abyste jednoho z vás měli jako převora, který bude k této službě zvolen jednomyslným souhlasem všech nebo větší a rozumnější části. Každý z ostatních ať mu slíbí poslušnost, a když ji slíbí, ať se ji snaží skutkem opravdově (1 Jan 3,18) zachovávat,
(Inn.)
spolu s čistotou a zřeknutím se vlastnictví.
5.
(Inn.)
Místa můžete mít na samotách nebo tam, kde vám je darují, vhodná a způsobilá pro váš způsob řeholního života, podle toho, co převor a ostatní bratři uznají za vhodné.
6.
Mimoto podle dispozice místa, kde se rozhodnete přebývat, ať má každý z vás samostatnou oddělenou celu, která mu bude přidělena osobním rozhodnutím převora za souhlasu ostatních bratří nebo rozumnější části.
7.
(Inn.)
Avšak tak, abyste to, co se vám předloží, požívali spolu ve společném refektáři a poslouchali přitom nějaké čtení z Písma Svatého, kde to lze snadno zachovat.
8.
Nikomu z bratří ať bez povolení převora, který v té době bude, není dovoleno změnit místo, jež mu bylo přiděleno, nebo si je vyměnit s jiným.
9.
Převorova cela ať je blízko vchodu místa, aby se první setkával s příchozími, a podle jeho rozhodnutí a nařízení ať se pak děje vše, co je třeba učinit.
10.
Všichni ať zůstávají ve svých celách nebo poblíž nich a dnem i nocí rozjímají nad Zákonem
(Alb.)
Božím
(Inn.)
Páně
(Žl 1,2; Joz 1,8) a bdí na modlitbách (1 Petr 4,7), nejsou-li z oprávněných důvodů jinak zaměstnáni.
11.
(Alb.)
Ti, kdo znají Písmo a umějí číst žalmy, ať se o jednotlivých hodinách modlí ty, které jsou podle ustanovení svatých otců a schváleného zvyku Církve pro jednotlivé hodiny určeny. Ti, kteří však Písmo neznají,
(Inn.)
Ti, kdo se s kleriky umějí modlit kanonické hodinky, ať se je modlí podle ustanovení svatých otců a schváleného zvyku Církve. Ti, kteří to neumějí,
ať se při nočních bděních modlí pětadvacetkrát Otčenáš, vyjma neděle a svátky, o jejichž vigiliích počet nařizujeme zdvojnásobit, takže se Otčenáš pomodlí padesátkrát. Sedmkrát ať se pak tato modlitba recituje při ranních chválách. Při ostatních hodinkách podobně sedmkrát kromě nešpor, při nichž se ji pomodlíte patnáctkrát.
12.
(Alb.)
Nikdo z bratří ať o ničem neříká, že je to jeho vlastní, ale mějte společný majetek (Sk 4,32; 2,44), a z toho, co vám Pán dá, ať se s ohledem na věk a potřeby jednotlivců rozděluje každému prostřednictvím převora, tj. člověka od něho touto službou pověřeného, jak je komu zapotřebí (Sk 4,35)
(Inn.)
Nikdo z bratří ať o ničem neříká, že je to jeho vlastní, ale mějte všechno společné (Sk 4,32; 2,44), a ať se s ohledem na věk a potřeby jednotlivců rozděluje každému prostřednictvím převora, tj. bratra od něho touto službou pověřeného, jak je komu zapotřebí (Sk 4,35).
Avšak tak, aby každý zůstával ve své cele, jak bylo výše řečeno, a žil sám z toho, co mu bude přiděleno.
13.
(Inn.)
Podle toho, jak bude vyžadovat vaše potřeba, můžete mít osly nebo mezky a nějaká užitková zvířata nebo malé množství drůbeže.
14.
Pokud to lze snadno uzpůsobit, ať se uprostřed cel zřídí kaple, kde se budete každé ráno (Lv 6,12) scházet k slavení Eucharistie, bude-li to možné bez nesnází učinit.
15.
O nedělích nebo podle potřeby v jiných dnech probírejte záležitosti zachovávání všeho, co patří k vašemu životnímu stavu, a Spásy duší; ať jsou přitom s nestrannou láskou napravovány přestupky nebo provinění bratří, byly-li u někoho zpozorovány.
16.
Půst zachovávejte od svátku Povýšení Svatého Kříže až do neděle Zmrtvýchvstání Páně kromě nedělí denně, nevyžaduje-li nemoc nebo tělesná slabost či jiný spravedlivý důvod jej přerušit, neboť nutnost nezná zákona.
17.
(Alb.)
Trvale se zdržujte požívání masa, není-li nutno jej užít jako léku v nemoci nebo velké slabosti.
(Inn.)
Zdržujte se požívání masa, není-li jej užíváno jako léku v nemoci nebo slabosti. A protože na cestách musíte častěji žebrat, můžete mimo své domy požívat vařené pokrmy s masem, abyste nebyli hostitelům na obtíž; také na moři smíte jíst maso.
18.
Poněvadž život člověka na zemi je zkouška (Job 7,1) a všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu, trpí pronásledování (2 Tim 3,12), a navíc váš protivník Ďábel obchází a hledá, koho by pohltil (1 Petr 5,8), usilujte se vší pečlivostí obléci zbroj Boží, abyste mohli obstát proti nástrahám nepřítele (Ef 6,11).
19.
Bedra mějte přepásaná (Ef 6,14) pásem čistoty; hruď ať je obrněna svatými myšlenkami, neboť je psáno: Svatá myšlenka tě zachová (Př 2,11). Je třeba obléci pancíř spravedlnosti (Ef 6,14), abyste milovali Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou silou a svého bližního jako sebe sama (Mk 12,30n; Lv 19,18; Dt 6,5).
Při každé příležitosti je třeba vzít štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé střely onoho ničemníka (Ef 6,16); bez víry se totiž nelze líbit Bohu (Žid 11,6).
(Alb.)
A toto je vítězství: vaše víra
(1 Jan 5,4).
Je též třeba nasadit si přilbu Spásy (Ef 6,17), abyste doufali ve Spásu od Samotného Spasitele, který spasí Svůj lid od jeho hříchů (Mt 1,21). Meč Ducha, jímž je Slovo Boží (Ef 6,17), ať hojně přebývá (Kol 3,16) ve vašich ústech i srdci (Řím 10,8) a cokoliv máte konat, ať se děje podle Slova Páně (Kol 3,17).
20.
Dělejte nějakou práci, aby vás Ďábel našel vždy zaměstnané a nemohl si z vaší nečinnosti najít přístup k vaší duši. Jako učitele a příklad tu mějte svatého Pavla: jeho ústy promlouval Kristus (2 Kor 13,3), on byl od Boha ustanoven a dán národům jako kazatel a učitel víry a pravdy (1 Tim 2,7). Jestliže se ho budete držet, nemůžete zbloudit. On sám praví: Když jsme byli u vás, ve dne v noci jsme se lopotili, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom na to neměli právo; ale abychom vám dali sami sebe za vzor, který byste mohli napodobovat. Neboť když jsme byli u vás, napomínali jsme vás: Kdo nechce pracovat, ať nejí. A teď jsme slyšeli, že někteří z vás žijí nespořádaně a vůbec nepracují. Takovým lidem přikazujeme a zapřísaháme je v Pánu Ježíši Kristu, aby v klidu pracovali a jedli chléb, na který si sami vydělají (2 Sol 3,8-12).
(Inn.)
Toto je svatá a dobrá cesta: tou jděte! (Iz 30,21)
21.
Apoštol doporučuje mlčení, když v něm nařizuje pracovat (srv. 2 Sol 3,12). A jak svědčí prorok: Mlčení je úsilím o spravedlnost (Iz 32,17). A opět: V mlčení a naději bude vaše síla (Iz 30,15).
(Alb.)
Proto ustanovujeme, abyste od nešpor do tercie příštího dne zachovávali mlčení, pokud je snad nepřeruší nutnost nebo rozumná příčina či povolení převora.
(Inn.)
Proto ustanovujeme, abyste po kompletáři zachovávali mlčení až do primy příštího dne.
V ostatní dobu, i když vás mlčení tak přísně nezavazuje, přece jen se velice bedlivě varujte mnohomluvnosti, neboť jak je psáno a jak zkušenost neméně učí, v mnohomluvnosti se nelze vyhnout hříchu (Př 19,10).
A kdo je nerozvážný v mluvení, zakusí zlé věci (Př 13,3). Rovněž kdo užívá mnoha slov, škodí své duši (Sir 20,8). A Pán říká v Evangeliu: Z každého neužitečného slova, jež lidé pronesou, vydají účty v den Soudu (Mt 12,36). Ať si tedy každý učiní váhu na svá slova a pevnou uzdu na svá ústa, aby snad nezakolísal a neklesl
(Alb.)
svým jazykem a jeho pád nebyl nezhojitelný k smrti (Sir 28,25-26; 22,27). Ať střeží s prorokem své cesty, aby se neprovinil jazykem (Žl 39,2), a ať se snaží pilně a obezřetně zachovávat mlčení, jež je úsilím o spravedlnost (Iz 32,17).
22.
Ty pak, bratře B., a kdokoli bude po tobě ustanoven převorem, mějte vždy na mysli a skutkem zachovávejte to, co říká Pán v Evangeliu: Kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem; a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je vaším otrokem (Mt 20,26n).
23.
A vy, ostatní bratři, mějte svého převora v pokorné úctě. Spíše než na něho samotného myslete na Krista, který jej postavil nad vaše hlavy (Žl 66,12) a který říká představeným Církví: Kdo slyší vás, slyší Mne, kdo pohrdá vámi, pohrdá Mnou (Lk 10,16), abyste pro pohrdání nepřišli před Soud, ale zasloužili si poslušností Odměnu věčného života.
24.
Toto jsme vám krátce napsali a stanovili tak pravidla vašeho soužití, podle nichž máte žít. Chce-li pak někdo učinit více, odmění ho Sám
(Alb.)
Bůh,
(Inn.)
Pán, až přijde. Ať však správně rozlišuje, neboť rozlišování usměrňuje ctnosti.
Zdroj: http://karmel.cz/index.php/rehole-komentare
