Životopis (4)
Augustin Maria od Nejsvětější Svátosti (1820 - 1871)
Jeho intelekt se zamiloval do Rousseauových a Voltairových spisů, takže se ponořil do četby těchto pozitivistických a naturalistických autorů, popírajících jakoukoli nadpřirozenou dimenzi. Byla to doba, v níž si Heinrich Heine mohl dovolit napsat:
Stará křesťanská víra je od základů mrtvá a v rozkladu. Většina Francouzů už nechce ani slyšet o této rozkládající se mrtvole a přidržuje si kapesníček u nosu, kdykoli se jedná o Církvi.
Ve skutečnosti to byly předpojaté a lživé soudy, protože právě tou dobou ve Francii vyprýštily nové potůčky Milosti a obnovy. Za všechny jmenujme například Jana Maria Vianneyho, svatého faráře arského, svatou Kateřinu Labouré, blahoslaveného Bedřicha Ozanama, otce Lacordaira. A všechno očekávalo, abychom tak řekli, příchod svaté Terezie z Lisieux.
Heřman Cohen byl však ochoten výše uvedené řádky podepsat. "Nedá se ani popsat, jak se v té době zkazily mé názory," řekne později. Ve filozofii se stal agnostikem. V praktickém životě začal považovat výstřelky a neřest za hlavní poznávací znamení a osud hrdinských duchů, schopných osvobodit se od každého konformismu. Pouze hudba mu ještě byla schopná navrátit nostalgii po Absolutnu. V Ženevě se mu ale přihodilo něco zvláštního, když slyšel Liszta hrát na velké Mooserovy varhany:
Liszt hrál na obrovské varhany, na tu kolosální Davidovu harfu, která svými majestátnými tóny vzbuzuje myšlenky, byť nedostačující, o Tvé Velikosti, Pane! Jak jsem byl uchvácen obdivem ke svatosti! Ty jsi seslal mé duši náboženské tušení! Neboť co by to bylo jiného, to pohnutí, které jsem zakoušel pokaždé, když jsem varhany slyšel nebo na ně hrál, pohnutí, které bylo tak silné, že chybělo jen málo a přišel bych o zdraví, takže mi hru na varhany museli přísně zakázat? Ó, Sladký Ježíši, Ty jsi stál u dveří mého srdce, a já jsem ti neotevřel!
