KARMEL - Hora Matky Boží

26. kapitola

Pokračuje v líčení téhož založení Kláštera svatého Josefa ve městě Seville. Pojednává o některých záležitostech první mnišky, která do něj vstoupila; je dobré je pozorně zaznamenat.

1. Jistě si dokážete, mé dcery, dobře představit, jakou útěchu jsme zakusily onoho dne. Sama za sebe vám mohu říci, že byla opravdu velmi velká. Zvláště mě těšilo, když jsem viděla, že zanechávám sestry v tak dobrém domě na tak dobrém místě, a že klášter vešel ve známost, a v domě dostatek sester, aby mohly postupně splatit dům;¹ a to navíc tím způsobem, že ty, které dosud chyběly do počtu,² i kdyby s sebou při vstupu přinesly sebeméně,³ mohly přispět k tomu, aby se klášter zbavil dluhů. A především jsem se radovala z toho, že mi⁴ bylo dáno se těšit ze strádání.⁵ A když už jsem si mohla dopřát nějaký ten odpočinek, měla jsem odcestovat; neboť tento svátek se uskutečnil o neděli před Sesláním Ducha Svatého⁶ roku 1576, a hned následujícího dne, v pondělí, jsem odjížděla; začínalo totiž být velké horko, a já chtěla zároveň pokud možno vyloučit, abych cestovala během Letnic, nýbrž je už mohla strávit v Malagónu, neboť jsem se tam chtěla zdržet několik dní, a proto jsem si tak hodně s odjezdem pospíšila.

2. Pán mi tak nedopřál ani to, abych jedinkrát vyslechla Mši v kostele.⁷ Spokojenost mnišek byla mým odjezdem hodně oslabena, neboť jej zakoušely velmi bolestně.⁸ Jelikož jsme pobývaly po celý onen rok spolu a prošly jsme si společně tolik strádání,⁹ z nichž, jak už jsem řekla,¹⁰ ta nejtěžší tu vůbec neuvádím, takže mi připadá, že ponechám-li stranou první založení v Ávile – které je neporovnatelné – žádné mě nestálo tolik jako toto, jelikož z většiny šlo o strádání vnitřní. Kéž se zalíbí Božskému Majestátu, aby se v mu v něm¹¹ vždy dobře sloužilo – neboť bude-li tomu tak (v což pevně doufám!), pak i toto velké utrpení nic není – neboť Jeho Majestát již začal přivádět do onoho domu dobré duše, přičemž o těch mniškách, které tam zůstaly z těch, jež jsem s sebou přivedla – bylo jich nakonec pět – jsem už řekla¹² něco málo z toho, co by se dalo uvést o tom, jak jsou dobré, a to je opravdu jen to nejmenší. Chci však nyní pojednat o první z těch, které sem vstoupily,¹³ neboť jde o něco, co vám bude po chuti.

3. Jde o jednu dívku, dceru velmi křesťanských rodičů, přičemž otec je horal.¹⁴ O tu, když měla ještě málo let, řekněme sedm, požádala její matku jedna její teta, aby ji mohla mít u sebe, poněvadž neměla své děti. Přivedla si ji tedy domů, a jelikož ji nejspíš velmi hýčkala a prokazovala svou láskou, což bylo ostatně v pořádku, ony¹⁵ – poněvadž nejspíš už počítaly s tím, že jim připadne majetek, tedy než do domu přišla ona dívka; a nyní bylo zřejmé, že když si získala jejich lásku, budou jej jistě chtít spíše pro ni – se dohodly, že oné situaci zabrání démonským skutkem, totiž obviněním dívky, že chtěla svou tetu zabít a že na tento účel dala jedné z nich nevím kolik maravedí, aby jí opatřila soliman.¹⁶

4. Když to bylo řečeno oné tetě – vzhledem k tomu, že jí všechny tři říkaly totéž – hned jim uvěřila, a matka dívky také, ačkoli je to velmi ctnostná žena. A tak si bere dívku nazpět a přivádí ji domů, přesvědčena, že z ní vyrůstá velmi špatná žena. Beatrix od Matky Boží, jak se nyní jmenuje, mi uvádí, že si protrpěla celý rok tím, že ji denně šlehala a trýznila a nechávala spát na zemi, aby se jí přiznala k tak velkému zlu. Poněvadž dívenka opakovala, že nic takového neudělala, ani že neví, co je soliman, připadalo jí¹⁷ to ještě jako mnohem horší, neboť si myslela, že má odvahu to zapírat. Ubohou matku velmi skličovalo vidět ji tak zaťatou v tomto zapírání, neboť jí připadalo, že se dívka nikdy nenapraví. Bylo hodně drsné pro onu dívku se k tomu nepřiznat, jen aby se zbavila onoho trýznění; ovšem Bůh jí pomáhal, jelikož byla nevinná, aby říkala stále pravdu. A jelikož se Jeho Majestát zastává těch, kdo jsou bez viny, dopustil na dvě z oněch žen takový neduh, až to vypadalo, že mají vzteklinu, a tak tajně poslaly onu tetu pro dívku, a prosily ji za odpuštění, a jelikož se už viděly na prahu smrti, odvolaly to; a ta třetí udělala totéž, když umírala při porodu. Prostě, všechny tři zemřely ve velké trýzni v odplatě za to, čím nechaly projít onu nevinnou.

5. Toto nevím jen od ní samotné, nýbrž její matka, ztrápená – když ji pak viděla jako mnišku – oním špatným zacházením, které vůči ní uplatňovala, mi to vyprávěla spolu s dalšími věcmi, takže její mučednictví byla opravdu značná; a jelikož její matka neměla víc dětí a byla přitom hodně dobrou křesťankou, Bůh dopustil, že ona sama se stala biřicem své dcery, jakkoli ji měla velmi ráda. Je to žena velmi pravdivá a křesťanská.

6. Když měla dívka něco málo přes dvanáct let, nabyla při četbě jedné knihy,¹⁸ která pojednává o svaté Anně, velké úcty ke světcům z Hory Karmel – neboť se v ní praví, že matka svaté Anny je často chodívala navštívit (tuším, že se jmenovala Merenciána) a že zde se zrodila ona velká Úcta, které nabyl tento Řád vůči naší Paní – takže hned slíbila, že se v něm¹⁹ stane mniškou a také čistotu.²⁰ Kdykoli mohla, trávívala dlouhé chvíle o samotě a ve vnitřní modlitbě. Během ní jí Bůh uděloval Velké Milosti, i naše Paní, a to velmi výjimečné.²¹ Toužila se stát mniškou hned; neodvažovala se k tomu však kvůli svým rodičům a také nevěděla, kde by tento Řád nalezla, což je opravdu pozoruhodné, protože v Seville byl jeho klášter zmírněné řehole,²² a ona to nikdy nezjistila, dokud se nedozvěděla o těchto klášterech,²³ což bylo o hodně let později.

7. Jelikož dospěla do věku, kdy mohla být provdána, její rodiče už dohodli, koho si měla vzít, i když byla ještě hodně mladičká; jelikož ovšem neměli, než ji – tedy, ona sice měla další sourozence, ale všichni zemřeli,²⁴ zatímco ona, která byla nejméně milovaná, jim zůstala (neboť když se jí to přihodilo,²⁵ měla jednoho bratra, který se jí zastával a říkal, aby tomu nevěřili)²⁶ – když už bylo podrobně dohodnuto ono manželství, poněvadž rodiče se domnívali, že ona nemá jiné záměry, a oznámili jí to, řekla jim o svém slibu, který učinila, že se neprovdá, a že to neudělá za žádnou cenu, i kdyby ji měli zabít.

8. Snad to byl Démon, který je zaslepoval, nebo Bůh, který dopouštěl, aby se tato dívka stala mučednicí (neboť oni se domnívali, že se nejspíš dopustila něčeho zlého, a proto se nechtěla vdát),²⁷ jelikož už dali své slovo, při pomyšlení, jak by tím druhá strana byla zostuzena, ji nasázeli tolik ran a vyměřili tolik trestů (včetně záměru ji nechat viset),²⁸ kterými ji zahrnuli, že bylo štěstí, že ji opravdu nezabili. Ovšem Bůh, který ji chtěl pro něco většího, ji uchoval při životě. Ona mi ale říká, že ke konci už skoro nic necítila,²⁹ poněvadž se rozpomínala na to, co vytrpěla svatá Anežka, neboť jí to oživoval v paměti Sám Pán, a že se radovala z toho, že pro Něj může něco vytrpět, a nedělala tedy nic jiného, než že Mu to nabízela. Nakonec už si mysleli, že skutečně zemře, poněvadž byla tři měsíce na lůžku a nemohla se vůbec pohnout.

9. Zdá se to opravdu neuvěřitelné,³⁰ jak u mladé ženy, která se vůbec nevzdalovala od své matky a jejíž otec, nakolik je mi známo, nad ní tolik bděl, mohli myslet na takové zlo; neboť byla vždy svatá a počestná, a dávala tak hojné almužny, že cokoli, čeho mohla nabýt, bylo hned určeno na almužnu. Komu chce náš Pán udělit Milosti, aby trpěl, vždy má dost prostředků, aby se tak stalo; i když po několika letech rodiče přece jen odhalili ctnost své dcery, takže jí dávali tolik, kolik chtěla, aby mohla rozdávat almužny, a pronásledování se obrátila v hýčkání. Ovšem jí, jelikož měla touhu stát se mniškou, všechno přišlo nepříjemné, a tak byla velmi znechucená a ztrápená, podle toho, co mi vyprávěla.

10. Stalo se třináct nebo čtrnáct let předtím, než přišel otec Gracián do Sevilly – takže po bosých karmelitánech tam nebylo ani slechu – že když byla se svým otcem a svou matkou a ještě dvěma sousedkami, vstoupil, kde se nacházeli, jeden bratr z našeho Řádu, oblečen do hábitu z hrubé vlny, jak oni nyní chodí, a bos. Svorně uvádějí, že měl velmi svěží a zároveň ctihodnou tvář, ačkoli byl tak starý, že jeho dlouhé vousy vypadaly jako stříbrné nitě, a že přišel až k nim a začal s nimi mluvit jazykem, kterému nerozuměla ani ona ani nikdo jiný; a když přestal mluvit, třikrát nad ní udělal Kříž a řekl jí: „Beatrix, Bůh ať Tě učiní silnou“, a odešel. Dokud tam byl, nikdo se ani nepohnul, leč všichni byli jako omráčení. Otec se jí pak zeptal, kdo to byl. Ona se přitom domnívala, že otec jej³¹ zná. Velmi brzy se zvedli, aby ho hledali, ale už se víckrát neobjevil.³² Pro ni to byla velká útěcha, zatímco všichni ostatní tím byli vyděšeni, neboť jasně viděli, že jde o Boží Věc, a tak si jí začali vážit, jak už bylo řečeno.³³ Po všechna následující léta – kterých pak následovalo, tuším, čtrnáct – ona stále sloužila našemu Pánu a prosila jej, aby uskutečnil její touhu.

11. Byla už velmi unavena,³⁴ když tam přicestoval otec mistr fra Jeroným Gracián. Ona si šla jednou vyslechnout kázání do kostela v Trianě,³⁵ neboť tam žil její otec,³⁶ aniž by věděla, kdo bude kázat, že je to otec mistr Gracián. Když jej však uviděla, jak si jde pro požehnání, jakmile zahlédla jeho hábit a že je bos, hned se jí vybavil onen řeholník, kterého předtím viděla, neboť šlo o stejný hábit, i když tvář a věk byl odlišný; otci Graciánovi totiž v té době nebylo ještě ani třicet let. Ona mi ovšem říká, že z velikánské spokojenosti byla jak zemdlená; i když se totiž doslechla, že byl v Trianě zřízen klášter, nevěděla, že se jedná o ně.³⁷ Hned od onoho dne začala usilovat o to, aby se mohla vyzpovídat u otce Graciána, a i v tomto chtěl Bůh, aby ji to stálo mnoho, protože to bylo více než nebo přinejmenším dvakrát,³⁸ a on ji nikdy nechtěl vyzpovídat. Jelikož byla mladičká a hezkého vzhledu – neboť v té době nemohla mít víc než sedmadvacet let – on se kontaktu s podobnými osobami vyhýbal, vzhledem k tomu, jak je opatrný.

12. Až konečně jednoho dne, když plakala v kostele – poněvadž byla také velmi bázlivá – jedna žena se jí zeptala, co se děje. Ona jí odpověděla, že je to již dlouho, co se snaží promluvit s oním otcem, který právě zpovídal, a že nenachází způsob. Ona ji tam³⁹ zavedla a požádala ho, aby tuto dívku vyslechl, a tak se jí podařilo u něj vykonat generální zpověď. On, když zjistil, že jde o tak bohatou duši, tím byl velmi utěšen a potěšil také ji, když jí řekl, že tam možná bosé mnišky přijdou a že on by pak zařídil, aby ji hned přijaly. A tak se také stalo, neboť to první, co mi přikázal, bylo, aby byla první, kterou přijmu, protože on je s její duší velmi spokojen, a že jí to tak už řekl. Když jsme tam dorazily, udělala všechno pro to, aby se o tom nedozvěděli její rodiče, jinak by nenašla způsob, jak vstoupit.⁴⁰ A tak přímo v den Nejsvětější Trojice opouští ženy, které šly s ní (poněvadž ke zpovědi ji její matka sama nedoprovázela, vzhledem k tomu, že klášter bosých⁴¹ – kde se dívka vždy zpovídala a kde zanechávala hojné almužny, ba i její rodiče jejím prostřednictvím – byl daleko), a předem se dohodla s jednou velkou Boží služebnicí, aby pro ni přišla, a tak říká ženám, které ji doprovázely – neboť ona žena je v Seville známá jako velká Boží služebnice, jež koná velká díla⁴² – že se hned vrátí, a tak ji nechaly jít. Bere tedy svůj oděv a kabát ze šerky – nechápu, jak se v něm vůbec mohla pohybovat⁴³ – ale zřejmě ji nesla spokojenost, a tak jí nic nepřišlo těžké. Jen se obávala, aby ji někdo nevyrušil a nepoznal na ní, že jde tak obtížena,⁴⁴ neboť to bylo hodně neobvyklé vůči tomu, jak chodívala oblečena běžně. Co všechno působí Láska Boží! Jelikož si už nezakládala na své cti a nemyslela na nic, leč jen aby jí nebylo zabráněno v její touze, hned jsme jí otevřely dveře. Já jsem to poslala vyřídit její matce. Ta dorazila jako nepříčetná; vzápětí však uznala, že v tom vidí Milost, kterou Bůh prokazuje její dceři, a i když se s tím jen velmi těžko smiřovala, nešlo to do té krajnosti, že by s ní nemluvila, jak se to občas stává jiným, nýbrž ovládla se. Dokonce nám začala dávat velké almužny.

13. Snoubenka Ježíše Krista se tak konečně začala těšit onomu vytouženému uspokojení, tak pokorná a odhodlaná konat vše, co má,⁴⁵ že jsme měly hodně co dělat, abychom jí vzaly koště.⁴⁶ Jakkoli byla doma tak hýčkána, zde jí byla veškerou útěchou každá práce. Díky oné velké spokojenosti hned velmi přibrala na váze. To zapůsobilo na její rodiče tak, že ji tam⁴⁷ nakonec viděli rádi.

14. V době, kdy měla složit sliby,⁴⁸ asi dva nebo tři měsíce předtím – aby neměla jen samou radost bez utrpení – se jí zmocnila velikánská pokušení; ne snad, že by se rozhodovala je nesložit, nýbrž jen se jí zdálo, že je to velmi drsné.⁴⁹ Najednou jako by zapomněla na všechna ta léta, co trpěla kvůli dobru, které nyní měla, a Démon ji tak mučil, že si nemohla pomoci. Přesto se jí s pomocí velikánského úsilí podařilo zvítězit tak, že uprostřed oněch muk podnikla všechny kroky ke složení slibů. Náš Pán, který se již jistě nemohl dočkat a nechtěl dál zkoušet její sílu, ji tři dny před profesí navštívil a velmi mimořádně utěšil a zahnal Démona na útěk. Byla tak utěšena, že po ony tři dny vypadala, jako by bylo mimo sebe spokojeností, a to naprosto právem, poněvadž Milost, které se jí dostalo, byla velká.⁵⁰

15. Několik dní poté, co vstoupila do kláštera, zemřel její otec, a tak její matka přijala hábit v tomtéž klášteře a odkázala mu v almužně všechno, co měla, a jak matka, tak dcera je zde nesmírně spokojena, k povzbuzení všech ostatních mnišek, a obě slouží Tomu, který jim prokázal Velkou Milost.⁵¹

16. Neuběhl ani rok, kdy přišla jiná dívka, i ona velmi navzdory vůli rodičů, a tak Pán zalidňuje tyto domy dušemi, které Mu velmi touží sloužit, takže žádná přísnost je nezastaví, ba ani uzavřenost.⁵² Kéž je navěky a navždy požehnán a chválen navěky a navždy,⁵³ amen.