Vnitřní hrad I/2
Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)
2. kapitola
Pojednává o tom, jak ošklivou skutečností je duše, která setrvává ve smrtelném hříchu, a jak se něco z toho zalíbilo Bohu dát na srozuměnou jisté osobě. Pojednává také trochu o sebepoznání. Je to prospěšné, protože je zde několik bodů, stojících za povšimnutí. Mluví o tom, jak se má těmto příbytkům rozumět.
1. Dříve než pokročím dále, chci vám říci, abyste rozvažovaly o tom, jaké to asi bude dívat se na tento tak zářící a krásný hrad, na tuto orientální perlu, na tento strom života, který je zasazen u samotných živých vod Života,1 *Gn 3,22; Jer 17,8; Ez 17,5–8; Gal 1,3; Zj 2,7; 22,1* kterým je Bůh, poté co člověk upadl do smrtelného hříchu. Není temnějších temnot ani nic tak tmavého a černého, aby on nebyl ještě mnohem víc.2 Nechtějte vědět víc než to, že jakkoli se Samotné Slunce, které mu dodávalo tolik záře a krásy, dosud nachází ve středu jeho duše,3 je to, jako by on už na Něm neměl žádný podíl, ačkoli je nadále schopen se těšit Jeho Majestátem jako křišťál, z něhož může vyzařovat slunce. Nic mu neprospívá, a odtud plyne, že veškeré dobré skutky, které by vykonal, dokud je takto ve smrtelném hříchu, nepřinášejí žádné ovoce4 k dosažení Slávy; jelikož to totiž nepochází z onoho zdroje, kterým je Bůh, díky němuž je naše ctnost ctností, a jelikož se od Něj vzdalujeme, nemůže být nic v Jeho Očích příjemné, vždyť nakonec, úmyslem toho, kdo se dopouští smrtelného hříchu, není uspokojit Jej, nýbrž způsobit potěšení Démonu, a jelikož ten je temnota sama,5 stejně tak se ubohá duše stává samou temnotou.
2. Vím o jedné osobě,6 které chtěl náš Pán ukázat, jak je na tom duše, když smrtelně hřeší. Ona osoba říká, že se jí zdá, že kdyby to lidé pochopili, nikdo z nich by nebyl s to dál hřešit, i kdyby se kvůli tomu musel uvést do těch nejhorších strádání, které si lze pomyslet, aby utekl před příležitostmi ke hříchu. A tak dostala velkou chuť, aby to všichni pochopili. A stejně tak ji7 chci předat i vám, dcery, abyste velmi prosily Boha za ty, kdo se nacházejí v tomto stavu, zcela učiněni temnotou; a takové jsou i jejich skutky.
Neboť tak jako z velmi čirého pramene prýští jen stejně tak čiré potůčky, je tomu u duše, která se nachází v Milosti, neboť díky tomu jsou její skutky tak příjemné v očích Boha i lidí, protože pocházejí z tohoto pramene života, kde se duše nalézá jako strom, který je u něj zasazený, *Žl 1,3; Jer 17,8; Ez 17,8* takže by neměl svěžest a plod, kdyby nepocházely odtamtud, neboť to jej živí a působí, že neusychá a dává dobrý plod. Stejně tak duše, která se ze své viny vzdaluje od tohoto pramene a zasazuje se u jiného s velmi černočernou vodou,8 a zapáchající, všechno, co z ní vychází, je stejně nešťastné a nečisté.
3. Je zde k uvážení, že tento Pramen a ono zářící Slunce, které je9 ve středu duše, neztrácí Svou Záři a Krásu, neboť je stále v jejím nitru a nic Mu nemůže odebrat Jeho Krásu. Ovšem kdyby se přes křišťál, který je na slunci, přehodilo velmi černé sukno, je jasné, že i když se do něj slunce dál opírá, jeho jas již v křišťálu své dílo nekoná.10
4. Ó, duše, vykoupené Krví Ježíše Krista, pochopte to a slitujte se nad sebou! Jak je možné, abyste to chápaly a přece se nesnažily odstranit tento dehet z onoho křišťálu?11 Hleďte, že pokud náhle skončí váš život, nikdy se již nebudete znovu těšit z tohoto světla. Ó, Ježíši, jaké to je vidět duši, která je od něj vzdálena! Jak ubohými se stávají ona obydlí hradu! Jak zmateně si počínají smysly, což jsou ti, kdo v nich bydlí! A mohutnosti, které jsou strážnými a administrátory domu a hostinskými, v jaké slepotě a pod jak špatným vedením! Ovšem, jelikož je strom zasazen u Démona, jaký plod asi tak může přinést?
5. Slyšela jsem jednou říci jednoho duchovního člověka, že se nediví ani tak věcem, které dělá ten, kdo je ve smrtelném hříchu, leč spíše tomu, co nedělá.12 Kéž nás Bůh pro Své Milosrdenství osvobodí od tak velkého zla, neboť není nic jiného, co by si víc zasluhovalo toto označení „zlo“, dokud žijeme, vždyť s sebou nese věčná zla, která budou bez konce.
Toto je dcery, skutečnost, které se máme neustále obávat, a oč máme prosit Boha ve svých modlitbách.13 Nehlídá-li město totiž On, marně se budeme namáhat, *Žl 127 (126),1n* vždyť my jsme marnost sama.14 Ona osoba15 říkala, že z oné Milosti, kterou jí udělil Bůh, vyzískala dvě věci: tou první je velikánská bázeň Jej urazit, a tak stále snažně prosila, aby ji nenechal padnout, jelikož viděla tak strašlivé škody; tou druhou je zrcadlo na získání pokory,16 jelikož si hleděla toho, že jakákoli dobrá věc, kterou konáme, nepochází z nás jako ze svého zdroje, leč z tohoto Pramene, kde je zasazen onen strom našich duší, a od tohoto Slunce, které dodává vřelost našim skutkům.17 Říká, že se jí to zpřítomnilo tak jasně, že když pak konala něco dobrého nebo je viděla konat,18 spěchala k tomuto zdroji a hned chápala, že bez této pomoci bychom nesvedli nic. A z toho se u ní vzápětí rodila potřeba chválit Boha a obvykle se nerozpomínat na sebe u dobré věci, kterou vykonala.19
6. Nešlo by o ztracený čas, sestry – myslím tím ten, který byste vynaložily na čtení tohoto spisu a já na jeho napsání – pokud by nám zůstaly tyto dvě věci, které vzdělaní20 a obeznalí21 lidé velmi dobře vědí. Ovšem naše ženská natvrdlost má toho všeho zapotřebí, a tak možná Pán chce, aby nám toto naše poznání zprostředkovala podobná přirovnání. Kéž se Jeho Dobrotě zalíbí, aby nám k tomu udělila Milost.
7. Tyto vnitřní záležitosti jsou tak temné na pochopení, že kdo toho ví tak málo, jako já, nutně bude muset uvést i mnoho zbytečných věcí, ba i hloupostí, aby nakonec vyjádřil něco trefného. Je zapotřebí, aby ten, kdo čte, měl trpělivost, neboť i já ji mám, abych napsala, co nevím, vždyť se mi opravdu někdy stává, že beru papír jako naprostá hlupačka,22 která neví, co vyjádřit, ani jak začít.
Dobře však rozumím tomu, že je důležité, abych vám objasnila některé vnitřní záležitosti, jak jen budu s to. Protože stále slýcháme o tom, jak je modlitba dobrá,23 a ve Stanovách máme, že je třeba ji konat tolik hodin,24 ale nikdy se nám neobjasní víc, než jen to, co můžeme25 my samy. Ale věci, které působí v duši Pán, se objasňují málo, myslím tím to, co je nadpřirozené.26 Když však budou probírány a dávány na srozuměnou, a to mnoha způsoby, bude nám to jistě velkou útěchou moci rozvažovat o tomto vnitřním Nebeském Veledíle,27 tak málo chápané smrtelníky, třebaže jím procházejí mnozí. A třebaže mi v jiných věcech, které jsem napsala,28 tomu dal Pán trochu porozumět, nyní chápu, že jsem je nepochopila tak dobře, jako později, zvláště ty nejnesnadnější.29 Námaha spočívá v tom, že aby se k nim dospělo – jak jsem řekla30 – musí se říct mnohé jiné, známé věci, jelikož to nejde bez toho kvůli mému hrubému nadání.31
8. Nuže, vraťme se nyní k našemu hradu s mnoha příbytky. Nechápejte tyto příbytky jako by se nacházely v řadě jeden za druhým, nýbrž upřete oči na střed, kde je místnost nebo palác, kde přebývá král, a uvažujte oněm tedy jako o žumaře,32 vždyť aby se dospělo k tomu, co je k jídlu, je třeba se probrat mnoha ratolestmi, které je kryjí, neboť obklopují všechno to, co je na ní chutného. Stejně tak zde je kolem této ústřední místnosti mnoho dalších a nahoře33 taktéž. Neboť záležitosti duše je třeba vždy rozvažovat v plnosti a dostatečné šíři a velikosti, vždyť v tomto případě se nijak nepřehání, jelikož je duše mnohem jímavější, než to dokážeme uvážit, a do všech jejích částí se sdílí toto slunce, které přebývá v onom paláci.
Toto je velmi důležité pro kteroukoli duši, která koná vnitřní modlitbu, ať už málo nebo mnoho, aby se nestahovala do kouta ani jinak netísnila. Ať ji nechá34 procházet se těmito příbytky nahoře a dole a po stranách. Jelikož jí Bůh daroval tak velkou důstojnost, ať se nemačká dlouhým přebýváním v jediné místnosti nebo35 i kdyby se jednalo o sebepoznání,36 neboť toto je natolik nezbytné – hleďte mi rozumět – i pro ty duše, které už má Pán v témže příbytku, kde Sám přebývá,37 aby nikdy, byť by se daná duše nacházela jakkoli na vrcholu, se nechovala jinak, což ani nebude s to, i kdyby chtěla.38 Pokora totiž stále pracuje jako včela na medu v úlu, jelikož bez toho je všechno ztraceno.39 Uvažme ovšem také, že včela nepřestává vylétat, aby sbírala z květů.40 Tak je tomu s duší v jejím sebepoznání: ať mi věří a snaží se občas rozvažovat i o Velikosti a Majestátu Boha.41 Zde shledá svou nízkost lépe než v sobě samé a bude svobodnější od havěti, které ještě vstupují do prvních místností, což jsou příbytky sebepoznání. Neboť i když – jak říkám – je to od Boha značné Milosrdenství, že se v něm může cvičit, přesto vyjde nastejno to, co je více, jako to, co je méně, jak se říkává.42 A věřte mi, že s Boží Silou vybudujeme ctnost43 *Žl 60 (59),14 vulg.* mnohem lépe, než když budeme příliš připoutány k naší zemi.
9. Nevím, zda je to dobře dáno na srozuměnou, neboť je věcí tak důležitou toto naše sebepoznání, že bych nerada, aby v tom kdykoli došlo k uvolnění, byť byste byly sebevýše na Nebesích. Vždyť dokud jsme na zemi, není nic důležitějšího než pokora. A tak znovu říkám, že je velmi dobré a velmi výborné44 snažit se vstoupit do prvního obydlí, kde se jedná právě o toto, než hned letět do ostatních.45 Neboť toto je cesta, a můžeme-li kráčet jistou a přímou, proč bychom měly chtít křídla, abychom letěly? Ať tedy duše hledá způsob, jak pokročit dál v tomto.
Dle mého názoru nebudeme se sebepoznáním nikdy u konce, pokud se nevynasnažíme poznat rovněž Boha. Když hledíme na Jeho Velikost, narážíme na svou nízkost, a když hledíme na Jeho Čistotu, spatříme svou špínu, a když rozvažujeme o Jeho Pokoře, zjistíme, jak daleko jsme od toho, abychom my samy byly pokorné.46
10. Je v tom dvojí zisk; ten první: je jasné, že bílá věc vypadá běleji vedle černé a naopak, černá černěji vedle bílé; druhý pak spočívá v tom, že náš rozum a vůle se stávají ušlechtilejšími a vybavenějšími pro veškeré dobro, když s Bohem rozmlouváme občas i o sobě, zatímco nikdy nevystoupit z našeho bahna běd s sebou přináší mnoho obtíží.
Takže jak jsme říkaly o těch, kdo se nacházejí ve smrtelném hříchu, jak velmi černé a páchnoucí jsou jejich proudy, tak zde (i když tyto nejsou jako ony, Bůh nás chraň, vždyť toto je jen přirovnání) těm, které jsou stále pohrouženy do bídy naší země, nikdy nevytryskne proud, který by byl prost bahna strachů, malodušnosti a zbabělosti,47 kdy si člověk hledí, zda na mně hledí, nebo naopak nehledí, zda se mi při putování touto cestou přihodí něco zlého, zda se vůbec odvážím začít ono dílo, zda nejde náhodou o pýchu, zda je dobré, aby se tak bídná osoba zabývala věcí tak vznešenou jako je vnitřní modlitba, zda mě nebudou považovat za lepší,48 zda jdu cestou všech (vždyť krajnosti nejsou dobré, i kdyby se jednalo o ctnost), že jelikož jsem ta hříšná, třeba pak padnu z o to větší výšky, třeba nedojdu daleko a způsobím škodu dobrým,49 zda někdo takový jako já má zapotřebí takových výjimečností.50
11. Ó, chraň mě Bůh, dcery, kolika asi tak duším musí Démon touto cestou51 způsobit ztrátu! Vždyť toto všechno jim připadá jako pokora, a ještě mnoho jiných věcí, které bych mohla uvést,52 a všechno to pochází z toho, že jsme dosud neporozuměly sobě samým. Překrucuje53 sebepoznání, a pokud nikdy nevystoupíme z nás samotných, nedivím se, že se člověk může obávat tohoto, ba i dalšího. Proto říkám, dcery, abychom upřely oči na Krista, naše Dobro,54 a tam se učily opravdové pokoře,55 a u Jeho svatých, a tím se má zušlechtit rozum – jak jsem řekla56 – takže už pak nebude působit jen nízké a zbabělé sebepoznání. Jakkoli jde totiž jen o první příbytek, i tak je velmi bohatý, a tak neskonalé ceny, že pokud se duše vysmekne jeho havěti,57 jistě tu nezůstane, aniž by přešla dále.58 Strašlivé jsou pletichy a lsti Démona, aby se duše nepoznaly ani neporozuměly svým vlastním cestám.
12. Mohla bych vám ze zkušenosti poskytnout mnoho dobrých popisů těchto prvních příbytků. Proto říkám,59 abyste neuvažovaly o málo místnostech, nýbrž že je jich milión, protože duše sem vstupují mnoha způsoby, a přitom jedny i druhé s dobrým úmyslem. Jelikož jej však Démon má tak špatný, nejspíš má v každé z nich60 mnoho legií Démonů, aby bojovali za účelem toho, aby nepřešly z jedněch do dalších. A poněvadž tomu ubohá duše nerozumí, tisícerým způsobem nás Démon opticky klame. Což ovšem už tolik nemůže ty, které jsou blíže příbytku, kde přebývá Král. Neboť zde, poněvadž jsou duše dosud uchváceny světem a ponořeny do jeho uspokojení a ješitné na svou čest a nároky, vazalové duše – kterými jsou smysly a mohutnosti, které jim Bůh daroval s jejich přirozeností – nemají sílu, a tak tyto duše bývají snadno poraženy, byť by měly touhy neurážet Boha a konají dobré skutky.
Ty duše, které se rozpoznávají v tomto stavu, mají zapotřebí se tak často utíkat k Jeho Majestátu, nakolik jen mohou, brát si za Přímluvkyni Jeho Požehnanou Matku a Jeho svaté, aby ti zápasili za ně, neboť jejich služebníci61 mají málo síly na to, aby se bránili. Po pravdě, ve všech stavech62 je zapotřebí, aby nám tato síla přicházela od Boha. Ať nám ji Jeho Majestát udělí pro Své Milosrdenství, amen.
13. Jak bídný je život, který žijeme! Poněvadž jsem ale jinde už vylíčila hodně ze škody, kterou nám, dcery, působí to, že nechápeme dost dobře pokoru a sebepoznání,63 zde to již neopakuji, i když se jedná o to, co je pro nás nejdůležitější, ba kéž se zalíbí Pánu, abych řekla něco, co vám prospěje.
14. Je třeba, abyste si povšimly, že do těchto prvních příbytků dosud skoro neproniká světlo,64 které vychází z paláce, v němž přebývá Král. Neboť i když nejsou tak zatemněné a černé jako když se duše nachází v hříchu, do jisté míry zatemněna přece jen je,65 takže je66 nemůže vidět – myslím tím ten, kdo je uvnitř – a není to vinou místnosti – neumím to lépe vysvětlit – leč, protože se nachází ve společnosti tolika špatností, na způsob hadů a zmijí a jiných jedovatých záležitostí, které tam vstupují s ní, ty jí neumožňují, aby ono světlo zaznamenala.67 Je to, jako kdyby někdo vstoupil někam, kde dopadá mnoho slunce, ale měl oči pokryté zeminou, takže by je takřka nedokázal otevřít. Místnost je jasná, on se z toho však netěší pro tuto překážku nebo pro záležitosti těchto šelem a zvířat,68 které jej nutí zavírat oči, aby neviděl, leč je.
Takto nějak se mi zdá, že na tom bude duše, která – jakkoli není ve špatném stavu69 – je natolik ponořena do světských záležitostí a tak nasáklá majetkem nebo ctí nebo různým zařizováním – jak jsem uvedla70 – takže i kdyby se ve skutečnosti opravdu chtělo vidět a těšit z její krásy,71 ty jí to neumožňují, ba nezdá se ani, že by byla s to se vysmeknout z tolika překážek.
A přitom je to velmi záhodno, má-li duše vstoupit do druhých příbytků, aby se snažila odkládat věci a záležitosti, které nejsou nezbytné, každý ve shodě se svým stavem. Vždyť je to tak důležité proto, aby mohla nakonec dospět až do hlavního příbytku. Pokud to totiž nezačne dělat, považuji to za nemožné;72 ba, v takovém případě není ani možné, aby se bez velkého nebezpečí zdržovala v tom, kde se nachází73 – i kdyby do hradu vstoupila – protože mezi tolika jedovatými zvířaty je nemožné se dříve či později vyhnout uštknutí.
15. Nuže, co by se stalo, dcery, kdyby ty duše, které jsou již svobodné od těchto klopýtnutí, jako my, a již jsme vstoupily víc do nitra dalších skrytých příbytků hradu, pokud bychom svou vinou vyšly znovu ven k těmto povykům, jak se to – pro naše hříchy – nejspíš muselo přihodit mnoha osobám, kterým Bůh udělil Milosti, a ony se svou vinou vyhánějí zpět do této bídy? Zde už jsme osvobozeny navenek;74 kéž se zalíbí Pánu, abychom takové byly i uvnitř, a kéž nás k tomu osvobodí.
Chraňte se, mé dcery, cizích starostí. Hleďte, že jen v nemnoha příbytcích tohoto hradu Démoni přestávají bojovat. Je pravda, že v některých mají strážní sílu k tomu, aby zápasili – jak jsem, myslím, řekla, že těmi jsou mohutnosti75 – ovšem je velmi zapotřebí, abychom nezanedbali snahu pochopit jejich pletichy a aby nás Démon neoklamal, když se promění v anděla světla.76 *2Kor 11,14* Je totiž celé množství věcí, kterými nám mohou způsobit škodu, když pozvolna77 vstoupí,78 a my to nezjistíme, dokud danou věc nevykonáme.
16. Již jsem vám jindy řekla,79 že Démon je jako neslyšný pilník,80 takže máme zapotřebí jej odhalit81 hned v počátcích. Ráda bych k tomu něco řekla, abychom vám to dala lépe na srozuměnou.
Démon vnukne nějaké sestře jisté82 poryvy kajícnosti, takže jí připadá, že nenachází odpočinek, leč jen v tom, když se trýzní. Tento počátek je dobrý,83 pokud však převorka přikázala, aby nekonaly skutky kajícnosti bez povolení,84 a jí přesto připadá, že konat je bude věcí tak dobrou, že se toho může odvážit,85 a skrytě se oddává takovému životu, že přichází o zdraví a nezachovává to, co přikazuje její Řehole,86 samy z toho již vidíte, kam dospělo toto zdánlivé dobro.87
Jiné vnukne horlivost o co největší88 dokonalost. Toto je rovněž velmi dobré! Ovšem mohlo by odtud vzejít to, že jí kdejaká chybička89 sester bude připadat jako velký úpadek,90 a odtud i snaha si hledět, zda se jí sestry dopouštějí, a běhat s tím za převorkou, a někdy by to dokonce mohlo vést k tomu, že neuvidí své vlastní nedostatky pro zdánlivou velkou horlivost, kterou má o řeholní observanci.91 A jelikož ostatní nerozumějí jejímu nitru92 a vidí jen onu vnější starostlivost, může se stát, že to nevezmou příliš dobře.
17. Oč zde Démon usiluje, není zrovna málo, neboť mu jde o ochladnutí lásky a srdečnosti93 jedněch ke druhým, což by bylo velmi škodlivé. Pochopme, mé dcery, že opravdová dokonalost spočívá v lásce k Bohu a k bližnímu, a že s čím větší dokonalostí budeme zachovávat tato dvě přikázání, tím dokonalejší budeme. Celá naše Řehole i Stanovy neslouží ničemu jinému, leč jde o prostředky, abychom toto94 zachovávaly s větší dokonalostí.95 Zanechme tedy indiskrétních horlivostí, které nám mohou způsobit mnoho škody; každá ať si spíše hledí sebe samé.
Poněvadž jsem se k tomuto hojně vyjádřila jinde,96 nerozepisuji se už o tom víc.
18. Na této lásce jedněch k druhým záleží tolik, že bych ráda, abyste na to nikdy nezapomněly. Poněvadž pořád si jen hledět u druhých nicotností (které leckdy nebudou ani nedokonalost, jelikož ovšem víme málo,97 třeba si to hned vyložíme z té horší stránky), kvůli tomu může duše jen ztratit pokoj, ba zneklidňovat i pokoj ostatních: hleďte, zda by nás taková „dokonalost“ nepřišla draho!
Toto pokušení by mohl Démon vnuknout rovněž převorce, a pak by bylo mnohem nebezpečnější. K tomuto je zapotřebí hodně rozlišování. Pokud by totiž šlo o věci, které jdou proti Řeholi a Stanovám, je třeba, aby se to ne vždy vyložilo z té lepší stránky, nýbrž upozornilo ji na to,98 a pokud by se nenapravila, aby se upozornilo představeného.99 A rovněž tak u spolusester, pokud by se jednalo o něco opravdu závažného, jelikož nechat to být jen ze strachu, zda nejde o pokušení, by bylo rovněž pokušením.100 Ovšem je třeba v tom být hodně pozornými – aby nás neoklamal Démon – a nerozmlouvat o tom jedna s druhou, jelikož z toho může Démon jen vytěžit velký zisk a začít zavádět zlozvyk reptání.101 Leč ať se o tom mluví s tím, kdo tomu má prospět, jak jsem již řekla.102 Zde, chvála Bohu, k tomu není tolik prostoru,103 jelikož se tak neustále dodržuje mlčení, ale je dobře, když na to budeme dávat pozor.
1 O = en las mismas aguas vivas de la vida.
2 Kromě uvedených biblických odkazů na „strom života“ je třeba upozornit na to, že celá tato úvodní pasáž je vybudována na biblických symbolech: „zářící a krásný hrad“ odpovídá Zj 21,2.10 (Nebeský Jeruzalém), „orientální perla“, srov. Mt 13,45 (podobenství o vzácné perle), a „temné temnoty“, srov. Mt 22,13 (podobenství o svatebním šatu), případně Mt 8,12.
3 O + (otec Gracián mezi řádky): por esencia, presencia y potencia („bytností, přítomností a mocí“).
4 O = no son de ningún fruto; (otec Gracián) ~ no son de ningún merecimiento („nepřinášejí žádnou zásluhu“). Graciánova oprava přivedla Terezii k tomu, aby dodala následující slova para alcanzar Gloria („k dosažení Slávy“). Srov. také 7H 1,3, pozn. ?.
5 O (pl.) = es las mismas tinieblas.
6 Tímto způsobem světice běžně – zvláště pak v tomto díle – odsouvá do anonymity sebe samu; k tomuto konkrétnímu místu viz Ž 40,5.10n; Rel 21. K témuž tématu se vrátí v 7H 1,3n.
7 = onu velkou chuť.
8 O = otra de muy negrísima agua.
9 Jelikož světice v první větě souvětí uvádí „Pramen a Slunce“, měl by následovat plurál; z formulace dalších vět je však zřejmé, že světice dál pracuje pouze se slovem „Slunce“. Je to pochopitelné: pro Terezii jsou oba pojmy jen synonymem pro vyjádření Boží Přítomnosti v duši.
10 V Knize života k tomu světice uvádí: „Bylo mi dáno pochopit, že když je duše ve smrtelném hříchu, pokryje se toto zrcadlo velkou temnotou a stane se velmi černým, a tak se v něm nemůže zpřítomnit ani být viděn Pán, i když je stále přítomen tím, že nám dává bytí“ (40,5); srov. také Rel 57.
11 Srov. Rel 43; Ž 40,5n.
12 Postřeh je nesmírně věcný, nakolik je hřích méontické povahy, tj. jde o nepřítomnost povinného dobra (rabínská moudrost to vyjadřuje příměrem k „dluhu“, který přejímá i Ježíš, srov. např. Mt 6,12; 18,23nn; Lk 7,41nn). Když tedy při úkonu kajícnosti vyznáváme svou hříšnost, vlastní povaze hříchu odpovídá mnohem víc obrat „nekonám, co mám konat“ než vyznávání toho, že „hřeším myšlením, slovy i skutky“. Nevíme však, koho má světice na mysli, když mluví o „jednom duchovním člověku“.
13 = + aby nás toho uchránil, v duchu závěrečných proseb Otčenáše: „neuveď nás do pokušení, ale zbav nás zlého“.
14 O = la misma vanidad; (otec Gracián) ~ la vanidad misma.
15 = nikoli onen „jeden duchovní člověk“ (viz začátek č. 5), nýbrž „jedna osoba“ (viz č. 2), tedy světice sama.
16 Srov. 7H 2,8.
17 Prvním úkonem pokory tedy není popírání vlastního konání dobra, nýbrž vědomí, že veškeré dobro (které je třeba uznat!) konáme z Boží Milosti, a proto náleží mnohem více Bohu než nám.
18 = někoho jiného.
19 Srov. Ž 40,9; Rel 21.
20 = teologové.
21 O = entendidos; = může se jednat jak o synonymum ke vzdělancům (ve smyslu „moudří“), tak ale i ti, kde svou znalost opírají – spíše než o teoretické poznání – o zkušenost. Ta může být, jako v případě výše zmiňované „jisté osoby“ (= samotné Terezie), mystického původu a charakteru.
22 O = como una cosa boba („jako nějaká hloupá věc“).
23 = užitečná, ba nezbytná pro duchovní rozvoj.
24 Kromě dvou hodin vnitřní modlitby denně je to ještě (pokud možno) účast na mešní bohoslužbě, liturgie hodin a růženec. Pochopitelně, že v atmosféře modlitby se mají odehrávat i ostatní prvky života bosých karmelitek, počínaje duchovní četbou a ruční prací konče; srov. St 2.7n.; a „srdce“ karmelitánské Řehole: „Všichni ať zůstávají ve svých celách nebo poblíž nich, dnem i nocí rozjímají v Zákoně Páně a bdí na modlitbách, nejsou-li z oprávněných důvodů jinak zaměstnáni“ (č. 10).
25 = v modlitbě vykonat.
26 O = sobrenatural; tímto termínem světice takřka bez výjimek označuje to, co je „mystické“, nikoli to, co má na mysli teologie, když užívá označení „nadpřirozený“. K jejímu vlastnímu výkladu tohoto pojmu viz Rel 5,3. Tuto skutečnost je třeba mít v průběhu četby na zřeteli, aby se předešlo možným nedorozuměním. Zároveň je dobré si povšimnout, že Terezie tímto konstatováním (které je, mimochodem, z velké části platné i dnes!) jasně deklaruje svůj úmysl předložit mystickou perspektivu duchovního rozvoje, a to hned v prvních příbytcích, jakkoli vlastní mystický život a tomu odpovídající jevy začínají, na základě jejího rozvržení tohoto díla, až v příbytcích čtvrtých; srov. Úvod k tomuto dílu, s. ??nn.
27 O = este artificio celestial interior; = „zářící a krásný hrad“ (č. 1).
28 Srov. H předmluva,2; pozn. 3.
29 Terezie míní nejspíše na pasáže Ž 15,12–15; C 22,7n; 23. K Božské „inspiraci“ jejího psaní viz rovněž Ž 39,8.
30 Srov. 1H 1,7.
31 = nedostatku nadání.
32 O = palmito; = žumara nízká, aneb trpasličí vějířovitá palma, která vyrůstá hned od země do drobné koruny (tedy spíše na způsob keře než stromu), jež se podobá palmě. Jádro této koruny, pokryté jednotlivými ratolestmi, je dužinaté a dá se jíst. Světice se s touto rostlinou seznámila během svého pobytu v Seville, neboť žumara se vyskytuje pouze v Andalusii a Valencii.
33 = nad ní.
34 = člověk.
35 O = u que; spíše ve smyslu: „a to i kdyby…“
36 = i kdyby se jednalo o tyto první, tedy nejvzdálenější příbytky od středu hradu, které slouží k prohloubení sebepoznání, viz dále.
37 = v sedmých příbytcích.
38 = i kdyby duše chtěla, ani pod záminkou toho, že se už nachází v sedmých příbytcích (= na vrcholu duchovního hradu) se nemůže zříci dalšího prohlubování sebepoznání (= návratu do předchozích příbytků, včetně těch prvních)!
39 = bez této ustavičné snahy o pokrok sebepoznáním.
40 O = para traer flores („aby snášela květy“).
41 = není-li možný pokrok bez sebepoznání, to není možné bez přemítání o Boží Velikosti a o Jeho Majestátu, podobně jako včela může produkovat med jen tehdy, když vylétá, aby sbírala pyl, a vrací se, aby jej v úlu přetvářela v med.
42 = lidové přísloví, zde aplikováno následujícím příslovím: člověk si škodí obojím přeháněním – přemírou i nedostatkem sebepoznání.
43 Ve znění vulgáty: In Dei faciemus virtutem („V Bohu vybudujeme ctnost“). Ribera k tomuto místu poznamenává: „Tento výrok krále Davida měla matka napsaný na lístku ve svém breviáři, protože jej měla velmi ráda.“
44 O = es muy bueno y muy rebueno.
45 V praxi to znamená, že i ti, kdo byli Boží Milostí pozvednuti k mystickému životu, udělají dobře, když – alespoň někdy, ne-li pravidelně – začínají modlitbu nebo se k ní vracejí zpytováním vlastního nitra a poznáváním sebe sama.
46 Celé toto č. 9 je považováno za typický projev „tereziánského sokratismu“ (T. Álvarez), který si velmi cení sebepoznání. Důležité je však dodat, že to je podle světice možné jen ve světle Lásky, kterou k nám má Bůh.
47 O (metateze) = pusilaminidad y corbadía (namísto správného pusilanimidad y cobardía). Terezie chce říci: jakkoli tyto „světské duše“ nejsou na tom stejně jako duše ve stavu smrtelného hříchu, přesto je tu celá řada překážek, která jim znemožňuje duchovní pokrok. Následující výčet (z něhož lze snadno vycítit laskavou ironii světice!), který charakterizuje tyto „světské duše“, by se dal nazvat cestou přílišných ohledů.
48 = zda to nebude vypadat, že se dělám lepší.
49 = pohoršením, které způsobím? Nebo snad tím, že Bůh daruje Své Milosti mně, namísto toho, aby Je udělil dobré duši, která Je dobře využije?
50 Světice zde reaguje na dobovou polemiku ohledně vhodnosti/potřebnosti vnitřní modlitby, srov. také C 21,2.
51 = cestou oněch přílišných ohledů, které byly v předchozím čísle vyjmenovány.
52 = zmíněný výčet není zdaleka úplný, jde jen o několik příkladů.
53 = Démon? Tato cesta přílišných ohledů?
54 Srov. např. Ž 4,10; 26,3; 35,14; 39,12; C 2,1; 26,3; a dále 5H 4,10; 7H 4,8.
55 Terezie předkládá Krista jako příklad Pokory i jinde, srov. např. C 12,6; 15,5; 26,1; 42,6.
56 Srov. výše, č. 10.
57 O = de las sabandijas de ella; = havěti, která se nachází v prvních příbytcích.
58 = do druhých příbytků.
59 Srov. výše, č. 8.
60 = v každé z těchto prvních místností nebo příbytků.
61 = pravděpodobně: smysly a mohutnosti, které byly prve označeny jako „vazalové“.
62 = ve všech příbytcích tohoto hradu.
63 Viz zejména Ž 13,4–6.15; CE 15 a CV 10,3n; 39,1.5.
64 O abc: del; ~ que sale del. Na tomto místě otec Jeroným Gracián vkládá – podle některých nepatřičnou – poznámku: „toto se rozumí u těch, které dosud nedospěly do dalších, pokročilejších příbytků, ne u těch, které se do prvních vracejí, aby se posílily v pokoře.“
65 Aniž si toho světice všimla, přešla od množného čísla k jednotnému, smysl ale zůstává zřejmý: stále ji jde o poněkud „světské duše“, které se nacházejí v prvních příbytcích.
66 = ono světlo, které z paláce Krále proniká i do prvních příbytků.
67 = do prvních příbytků tedy světlo také proniká, jelikož je však „světská duše“ zaslepena celou řadou ohledů, které si s sebou přinesla, její starosti o tyto bezcenné skutečnosti jí znemožňují, aby se z onoho světla těšila.
68 Gracián (mezi řádky) +: de temores y tristezas („obav a smutků“).
69 = ve stavu hříchu.
70 = Viz výše, č. 8.10.
71 = z krásy této první místnosti, těchto prvních příbytků.
72 = aby duše dospěla až do sedmých příbytků.
73 = v prvním příbytku.
74 = v klášteře, kde se řeholními sliby, zejména poslušnosti a chudoby, osvobozují od světských starostí.
75 Srov. výše, č. 4.12.
76 Srov. Ž 14,8; C 38,2; a dále 5H 1,1.5.
77 O = poco a poco; = opatrně, obezřetně, aby zůstali nepostřehnuti.
78 = do příbytku, ve kterém se zrovna nacházíme?
79 Srov. CV 38,2; 39; Ž 31,20.
80 O = lima sorda („hluchý pilník“); = pilník, který se posypal olověným prachem, aby pracoval co nejtišeji. Vzhledem k tomu, že důvod k takto „neslyšnému“ pilování mívali především zloději, stává se tento příměr velmi výmluvným: Démon se – podobně jako zloděj – snaží skrýt své jednání, aby člověka zaskočil a přelstil.
81 O = entenderle („zaslechnout“).
82 O = unos; někteří však čtou varios („různé“), vivos („živé“) nebo bravos („divoké, nezkrotné“). Přidržujeme se zde (jako bac a mc) Ms. 6 374 (fol. 1v), který je originálu nejbližší a uvádí zcela zřetelně unos. Ostatní textové varianty však nejsou nikterak zavádějící.
83 = na počátku takového postoje může být i autenticky dobrý úmysl.
84 = jí samotné nebo zpovědníka, případně obou.
85 = že se může odvážit jednat v rozporu se slibem poslušnosti.
86 Jakkoli karmelitánská Řehole ukládá rovněž kající skutky, zejména v podobě půstu (č. 16n), pro Terezii je zjevně důležitější předpis o poslušnosti, i proto, že se v ŘCeholi nachází jako první nařízení: „Nejprve tedy ustanovujeme, abyste jednoho z vás měli jako převora, který bude k této službě zvolen jednomyslným souhlasem všech nebo větší a rozumnější částí. Každý z ostatních bratří ať mu slíbí poslušnost a ať se ji spolu s čistotou a zřeknutím se vlastnictví snaží skutkem opravdově zachovávat“ (č. 4).
87 Tato Tereziina zásada dát přednost poslušnosti před falešnou kajícností je o to významnější, že v její době nebylo ještě nic známo o možných lidských sklonech k masochismu. Pokud osoba s takovými tendencemi vstoupí do kláštera, může si „horlivostí“ v konání kajících skutků zakrývat skutečné důvody k této praxi, a nesmírně tak uškodit sobě, a nepřímo mnohdy i komunitě.
88 O = muy grande („velmi velkou“).
89 O (zdrobnělina) = faltita.
90 O = quiebra (tedy i „trhlina, ztráta, škoda“).
91 O = de la religión.
92 = nechápou, že je v zajetí domnělé horlivosti o dokonalost.
93 O = la caridad y el amor; fc překládá poměrně výstižnou interpretací: „o ochladnutí nezištnosti lásky (= caridad) a srdečnosti lásky (= amor) jedněch vůči druhým.“
94 = dvojí přikázání lásky.
95 Jde o výpověď, která je univerzálně platná, napříč řeholními instituty a jejich řeholemi, stanovami a jinými duchovně-právními předpisy. Další příklady podobného smýšlení v jiných institutech???
96 Se vší pravděpodobností má na mysli Ž 13,8–10; a C 4–7.
97 = jelikož nemáme dostatečné poznání o pohnutkách druhé osoby, dalších okolnostech, apod.
98 = že si přehnaně všímá drobných chyb spolusester a zbytečně tvrdě je pranýřuje.
99 = v tomto případě buďto provinciál nebo sídelní biskup, podle toho, zda daný klášter spadá pod pravomoc provincie Řádu nebo dané diecéze.
100 Zde je zřejmá Tereziina vyváženost: tak jako by bylo nevhodné a škodlivé nechat se falešnou horlivostí přimět k zneklidňování ostatních, podobně i přehlížet skutečná, závažná provinění z obavy před falešnou horlivostí, by bylo chybou, která by mohla komunitu přijít draho.
101 Pokud si dvě spolusestry zvyknou komentovat jednání převorky mezi sebou, brzy je to přivede k všeobecné nespokojenosti a tendenci reptat.
102 = s tím, kdo může v dané věci účinně zasáhnout, srov. výše, pozn. 99.
103 = taková příležitost.
