Kéž bys věděla, jak je zde na Karmelu všechno krásné! (2)
Bl. Alžběta od Trojice (1880 - 1906)
KLÁŠTERNÍ CHODBY A RAJSKÝ DVŮR
Svatá Terezie říká, že duše je jako krystal, v němž se odráží Božství. Velmi se mi líbí toto přirovnání, a když vidím, jak paprsky slunce zaplavují chodby našeho kláštera, myslím na to, že Bůh zaplavuje stejným způsobem mou duši, která nehledá nic než Jeho. (DP 113)
Chtěla bych být malířkou, abych pro vás mohla nakreslit obraz, který mě obklopuje: krásné nebe plné hvězd, měsíc pronikající do naší cely přes zamrzlá okna; je tu úžasná podívaná. Z okna vidím do dvora naší vnitřní zahrady, obklopené širokými chodbami: uprostřed na skále se tyčí velký Kříž. Vše je poklidné a mlčenlivé a připomíná mi noc, v níž nám bylo dáno Dítě Ježíš, a zdá se mi, že slyším zpívat anděly jejich něžný zpěv: "Radujte se, neboť nám byl dán Spasitel." (DP 155)
V pět hodin jsme měli Mši Svatou ze Slavnosti Vzkříšení, po níž následovalo slavnostní procesí do naší pěkné zahrady. Vše bylo tak klidné, tak tajemné! Zdálo se, že po osamělých cestách Pán přišel, aby se nám zjevil jako kdysi Magdaléně, a pokud Ho neviděly naše oči, naše duše se s Ním setkaly ve víře. (DP 135)
O svátku Nanebevzetí... jsme měli naše procesí po nešporách, které zpíváme ve dvě hodiny. Byly jsme oblečeny v našich bílých pláštích a bylo to tak pěkné, v našich chodbách: líbí se mi myslet na zástup panen, které následují Beránka, kamkoli jde, už zde na zemi. (DP 147)
