KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)

7 - Kolikrát se jen, můj Pane, vrháme do spárů Ďábla! Nestačilo snad, žes dovolil, aby Tě vzal an ruce a vynesl Tě na cimbuří Chrámu, abys nás naučil, jak ho přemoci? Jaká podívaná, mé dcery, vidět slunce spojené s temnotami! Jaký děs zachvacoval toho nešťastníka, aniž by chápal důvod, neboť Bůh mu to nedovolil! (1) Budiž velebena taková zbožnost a tolik Milosrdenství! A jaký to musí být děs, když křesťané Ho nutí střetnout se s tak špinavou bestií! Tehdy musely být Tvé Paže, Pane, pořádně Silné, jak to však, že se neoslabily po tolikerém Utrpení na Kříži? Ach, jak je to pravdivé, že se velmi rychle uzdraví, kdo trpí z lásky! Myslím, že kdybys nezemřel, uzdravil by ses ze všech Svých Ran jen Láskou k nám, a to bez jakéhokoliv léku. (2) Ach, můj Bože, kéž bys tímto Balzámem pomazal všechno, co mě trápí. Jak náramně bych dychtila po utrpení, kdybych byla jistá, že budu léčena tak Lahodnou Mastí! 

8 - Abych se vrátila k tomu, co jsem vám říkala, existují duše, které Pán chce získat už zmíněným způsobem. Když vidí, jak jsou roztěkané, nechce opomenout žádný prostředek; i když jsou na tom špatně a nemají ctnosti, zahrnuje je Útěchami, Slastmi a Něžnostmi, aby se v nich vzbudila nějaká dobrá touha. Ba dokonce někdy je uvede do kontemplace, i když zřídka a na krátkou dobu. Dělá to všechno, aby zjistil, zda se po takovém projevu Přízně budou snažit disponovat k tomu, aby je zakoušely déle; jestliže se však nedisponují - pak ať mi odpustí, mluvím-li otevřeně, či lépe, odpusť mi Ty, Pane - je to k pláči, jestliže Tě opouštějí duše, k nimž ses tolik přiblížil, a vracejí se k světským věcem a ulpívají na nich.

9 - Myslím, že je mnoho duší, jež Bůh, náš Pán podrobuje této zkoušce, ale jen málo jich dokáže toho využít, aby se disponovaly pro Jeho Milosti. Když Je Pán udělí nějaké duši, a ona dělá vše, aby Mu odpověděla, jsem přesvědčena, že jí nepřestane pomáhat, dokud nedosáhne vysokého stupně. Nedáváme-li se Bohu bezvýhradně, jak se On dává nám, pak už je hodně, ponechá-li nás ve vnitřní rozjímavé modlitbě, a tu a tam nás navštíví, jako dlěníky, kteří pracují na Jeho Vinici. Avšak ti druzí jsou Jeho milovaní synové, od nichž se nechce odloučit a oni také se nechtějí odloučit od Něho. Posadí je ke Svému Stolu, dává jim jíst ze Svého Jídla, takže si utrhuje od Úst, aby jim dával.

Poznámky:
(1) A jak si zasluhoval za Trest za takovou drzost, aby Bůh pro něho udělal jiné peklo! (Rukopis z Escorialu) Tuto větu škrtla sama světice.
(2) Zdá se mi, že mluvím z cesty, a přece je tomu tak! Boží Láska může vykonat mnohem větší věci. Abych se ale nezdála divnou, jaká opravdu jsem, a abych vám nedávala špatný příklad, neřeknu už víc. (Rukopis z Escorialu)