Can Tho
Přijeli jsme do Can Tho a ubytovali se v příjemném hotýlku Kim Lanh za 380 Kč/noc. Dostali jsme pokoj 701 v 7. patře s krásným výhledem, teplou vodou, krásnou koupelnou, tak jsme si to prodloužili na 3 noci. Ještě večer jsme se šli projít k nočnímu Mekongu a na noční market, kde prodávají kabelky za 100 Kč/ks, což je ještě levnější než v Bangkoku.
Ovoce je všude za pusu
Středeční snídaně v hotelu byla celkem pekelná, všechno hrozně mastný, ale kafe měli fakt dobrý, ostatně jako všude ve Vietnamu, tady se v kafi fakt vyznají. Po snídani vyrážíme explorovat město, které skýtá neskutečných možností. Za prvé jsme viděli khmérskou pagodu, stovky obchodů s oblečením na ulici Nguyen Tran. Ale nic mi není, na mě vělikosti nemají. Procházíme ulici s lokálním jídlem De Tham a kupujeme 2 krásný manga za 10 Kč a loupeme si je hned na místě u Mekongu. Dále jdeme na trh Au cu Market, kde si dáváme kokos za 8 Kč a já přísahám, že nic jinýho, než kokosovou vodu už pít nebudu. Však je to tu levnější než voda, v jednom kokosu je tak třičtvrtě litru vody. Procházíme si město a kocháme se tradičním životem. K obědu si dávám hada na kari v restauraci Phuong Nam za 120 Kč. Chutná to jako něco mezi rybou a vepřovým a musí se to dlouho žvýkat. Po obědě vyrážíme na trh Tan An, kde se dá koupit absolutně všechno čerstvé – ovoce, zelenina, ryby, žáby, hadi. Ty žáby, to jsou obyčejný ropuchy a mají svázaný nohy, aby nezdrhly, jsou to pěkný macci, jedna může mít skoro půl kila. Kupujeme oloupaný ananas za 15 Kč, Soursop za 20 Kč, Papáju za 10 Kč a ještě další ovoce, které ani neznáme jménem a jdeme si to sníst na hotel. Máme nacpaný břicha to nás to nejlepší teprve čeká.
Tak jsem zkusila jíst žábu, abych byla konkrétnější, tak ropuchu
6:30 totiž máme sraz s místním týpkem, který nás provedl po všech nejlepších a nejtradičnějších žrasech v okolí. Nejdřív rolka z rýžového papíru, kde se balilo grilované veprové za 20 Kč, dál muffiny s fazolema a mletým vepřovým za 12 Kč, žabí stehýnka za 65 Kč, lilek v kotlíku za 40 kč, pak jsem vyjádřila zájem jíst nějakou prasárnu, tak nás vzal do restaurace, kde dělali myši, tak jsem si dala pečený 3 kousky za 50 Kč a ochutnala jsem tam i hadí klobásu. Nakonec jako zákusek byla rýže na sladko v rýžovém papíru. Pak jsem mu říkala, že bych hrozně ráda na karaoke, tak nás náš průvodce ochotně vzal do mega luxusního podniku a domluvil super luxusní cenu 110 Kč/hod. To byla jízda, protože to bylo stylizovaný do ponorky. Každou píseň to hodnotilo a dvakrát jsem dostala 100 % za Eternal Flame a za Wannabe.
Jo to by bylo, abych si všechno nechtěla vyzkoušet
Dnes ráno nás vyzvedl v hotelu náš průvodce Van Chau a jeli jsme na motorkách do přístavu, kde nás vyzvedl nějaký děda se svou lodí a vzal nás na největší plovoucí trh – Cai Rang. Mohli jsme vylézt na jednu z prodávajících lodí a dostali jsme tam i ananas. Lidi vždycky naplní loď zbožím a během 5 dnů to tam prodají. Co mají v prodeji mají vyvěšené na bidle nad lodí. Dnes byly lodě plné tapioků, melounů, ananasů a batátů. Pak nás vzal do továrny na rýžové nudle a tam jsme si dali snídani. Prej si můžeme dělat nudle v pohodě doma z rýžové a tapiokové mouky. V továrně chovali cibetku na cibetkovou kávu. Ukazoval nám slepice s ocasem dlouhým přes metr, ve všem se vyznal a na každou mojí záludnou otázku měl odpověď.
Výroba rýžových nudlí
Pak jsme hodinu a půl jeli na venkov a cestou jsme ochutnali lotosová semena. Když jsme tam dojeli, vzali jsme kola a jeli po vsi. Ukazoval nám, co dělají s banánovníky, které mají úrodu jen 1x a pak už neplodí. Dali jsme si kokos, vysvětlil nám, jak se pěstuje rýže, vzal nás do místní základní školy – věru to bylo jak za Boženy Němcové, vymlácený okna, všechno špinavý, rozbitý lavice. A jezdili jsme na kole mezi rýžovými poli. K obědu jsme měli rolku s rybou, tofu a mleté vepřové. Pak nás vzal na loďku na kanály, kde nás učil zacházet se sítí a chytat ryby. Cestou jsme viděli opravdový život u řeky. Všichni chovali kachny a v té špinavé řece se koupali i myli nádobí. Vždycky, když viděli, že kolem jedou běloši, všeho zanechávali a zírali na nás do dáli s otevřenýma pusama, ale vůbec nebyli přátelští jako třeba v Indonésii. Po příjezdu z loďky byla večeře – mini omeletky, barbecue s rybou a lilek. Vše výborné. U večeře jsme pokecali o životě ve Vietnamu a až mi bylo trapně. Říkal, že nejlepší práce je v bance, že vrcholoví manažeři mají i 20 tisíc Kč. On že má vysokou školu turistického ruchu a přesto bydlí v chatrči. Jeho žena je učitelka v mateřské škole a vydělá si 2000 Kč za měsíc. Že si koupil telefon z druhé ruky a musel na něj i tak šetřit rok. Bylo mi ho trochu líto, ale každý má právo volby. Večer jsme odjeli narychlo, jelikož se tam začali slítat moskyti a náš průvodce nás strašil, že už měl 2x malárii. Za celej tenhle fajn den jsme dali 100 USD za oba.
Trh Cai Rang - paní na lodi vaří polívku (na ohni)
V sobotu ráno nás opět vzbudil v 5:30 zvuk flétny ze snídaňové místnosti. Dnes odlétáme, tak mám v plánu nakoupit nějaké suvenýry, proto se ptám slečny na recepci, kde se dají koupit kabelky (prý na Mau Chau Street) a kokosové misky, které mi nakonec navrhla, že sežene jen za 35 Kč/ks, s čím jsem s radostí souhlasila. Vyrážíme na danou ulici, mají kabelky i za 60 Kč a pěkné, jenže na všech je fake logo jako Channel či Prada. Všude mají krásné šaty, pár si jich optimisticky zkouším, ale nic mi není. Mají jen dětské velikosti, však taky průměrná žena mi tu sahá tak po prsa. Takže nemám ani kabelky, ani šaty. Ještě máme hodinku, tak vyrážíme na ulici, kde je karaoke na rolky za 40 Kč. Najedli jsme se z toho oba a paní od vedlejšího stolu na nás koukaly s otevřenýma pusama, jak se vyznáme, jak si to zkušeně balíme.
Na kanálech