Historie
Historie, jak zazněla při oslavách 140 let
založení sboru v Břasích
Člověk odjakživa bojoval s ohněm a snažil se ho ovládnout. Nikdy už asi nezjistíme, kdo pronesl legendární výrok o tom, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán, nicméně první zmínky o boji s ohněm pochází již z období roku 200 před naším letopočtem. Tehdy prý jakýsi Ktesibus z Alexandrie sestavil první hasičské čerpadlo. Objev to byl náramný, což dokazuje fakt, že jím navržené stříkačky se následně používaly v Egyptě, Římě a Římany obsazeném území a s různými vylepšeními přetrvával jejich princip použití až do 18.století.
Ve středověku začali panovníci vydávat první požární směrnice, k čemuž je vedly hlavně velké požáry středověkých měst. Příkladem je statut města Prahy s názvem "O OHNI", ze 14.století. Marie Terezie vydala v roce 1751 vydala "Řád k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny markrabství moravského", její syn Josef II. vydal následně další požární řády, kde už byly uvedeny i povinnosti obyvatel. Právě v této době se nejspíš začala rodit myšlenka existence dobrovolného hasičstva, ale na založení prvního dobrovolného sboru si budeme muset ještě nějaký ten rok počkat.
V uvedené době vznikaly i v menších městech a ve větších vesnicích cukrovary a další továrny s rozlehlými budovami, kdy už případné požáru nebylo možné jen "ulévat" vědry s vodou postupujícími řetězem lidských rukou.Byly vyžadovány znalosti, připravenost a fyzická úroveň zasahující skupiny. K prvním pokusům zorganizovat partu nadšenců, aby v případě potřeby vyrazili k ohni, došlo v polovině devatenáctého století. V Česku (a zároveň i v celé střední Evropě) vznikl historicky první sbor dobrovolných hasičů – v roce 1850 ho v Zákupech na Českolipsku vytvořili tamní němečtí obyvatelé. Ryze český sbor potom o čtrnáct let později založili obyvatelé Velvar. Jeho zakladatelem byl Karel KROHN, který viděl ochranné družstvo při práci v Hamburku a myšlenka jej nadchla natolik, že se hned po příjezdu domů pustil do vytváření velvarského „esdéháčka.“
V Břasích a okolí tou dobou naštěstí příliš nehořelo, což bylo s ohledem na existenci továrny vyrábějící dýmavou kyselinu sírovou více než podivuhodné. I proto bylo pátrání po historii hasičů v našem nejbližším okolí doslova detektivní prací. Každopádně i starostové obcí na Rokycansku si po přečtení zprávy o založení prvního dobrovolnického sboru ve Velvarech uvědomili, že by pro případ ničivého požáru nebylo od věci mít v záloze také takový tým, a začali hledat řešení, jak tuto myšlenku naplnit.
Už v roce 1873 bylo rozhodnuto založit Hasičsko tělocvičnou jednotu Sokol Břasy. Stanovy strany byly schváleny k 21. únoru 1874 a právě k tomuto datu se také vztahuje počátek existence sboru, kvůli kterému jste k nám dnes přijeli. Založení jednoty se setkalo s velkým ohlasem a historicky první starosta Václav Sedlecký se po pár týdnech mohl pochlubit členskou základnou čítající 55 osob. Už o rok později se podle historických pramenů dočkala jednota několika poděkování za obětavou pomoc při likvidaci požárů. K zefektivnění hasičské činnosti ale tou dobou stále chyběla potřebná kvalitní technika a tak byla v poslední červencový den roku 1887 zakoupena nová ruční stříkačka. Sbor začal pořádat divadla, plesy a společenské akce, což mu pomalu ale jistě přinášelo finance na rozšiřování vybavení. O zásazích z této doby se bohužel žádné věrohodné záznamy nedochovaly, pouze kronice obce Kříše najdeme zmínku o velkém požáru na Hradčanech roku 1912, kde sbor břaských hasičů zasahoval.
Zdá se, že někdy počátkem dvacátých let minulého století naše jednotka angažovala i pečlivého kronikáře, neboť záznamy o zásazích a dění mezi břaskými hasiči, jsou od roku 1923 vedeny s neobyčejnou přesností. Například zpráva z roku 1923 mluví o obrovském požáru v břaské sklárně, který kromě skladiště zničil i 33 vagónů naložených tabulovým sklem. O rok později se náš sbor dočkal nové stříkačky a současně byla na 18. května, přesně 50 let od první zmínky o hasičské jednotě na Břasích, svolána do hospody U kola schůze za účelem zvolení výboru nově přejmenovaného Sboru dobrovolných hasičů ve Vranově. Starostou sboru se stal místní kovář Jaroslav Braun a základna se rozdělila na členy činné a přispívající. Sbor se přitom těšil veliké oblibě z řad obyvatel obce. Už o pár měsíců později měl kromě 15 činných i 59 přispívajících členů. Za šestnáct a půl tisíce korun si proto mohl dovolit postavit hasičskou zbrojnici, další dvě tisícovky padly na ušití obleků. V roce 1925 se uskutečnilo první veřejné vystoupení SDH Vranov za účasti sborů z osmi okolních obcí a po průvodu obcí proběhla i přehlídka na nádvoří velkostatku Richarda Schwarze. Ten sám byl shlédnutým cvičením natolik uchvácen, že ještě téhož roku do sboru vstoupil. Na konci roku 1925 uspořádali hasiči silvestrovskou veselici a její výtěžek věnovali na postavení pomníku vojákům padlým v první světové válce.
K úsměvné události došlo v řadách našeho sboru o dva roky později. Počátkem roku 1927 se při valné hromadě nedokázali členové shodnout, jestli se má spolková místnost zřídit v hospodě U kola nebo v hospodě U koruny a pohádali se natolik, že celý výbor složil funkce. Následná nová volba nicméně opět potvrdila do funkce starosty kováře Brauna.
Předválečné období bylo pro SDH Vranov ve znamení přibývajících zásahů. Průmyslový rozvoj okolí s sebou nesl coby vedlejší efekt i rozsáhlejší požáry a tak se začalo uvažovat o pořízení motorové stříkačky. Za veliké slávy ji firma Smekal ze Slatiňan slavnostně předala 10. července 1938.
O co snadněji se dají v historických pramenech najít údaje o působení břaských hasičů v období mezi světovými válkami, o to složitěji se dohledávají události let válečných a poválečných. Jisté je to, že hned po skončení druhé světové války, se sbor naplno pustil do pořádání kulturních a společenských akcí a zřídil si konto u místní Živnostensko občanské záložny. Vkladní knížka přitom sloužila až do ledna 1973 v nezměněné podobě, tedy s česko německými texty a škrty z období měnové reformy, která úspory hasičů seškrtala na pětinu.
Sedmdesátá léta minulého století znamenala pro dobrovolné hasiče z Břas jednu z nejvýznamnějších událostí v historii sboru. Bezmála sedm tisíc hodin bylo nejen hasiči odpracováno při výstavbě nové zbrojnice, tisícovka z tohoto počtu dokonce bez nároku na odměnu. Původně zamýšlené přízemní budově se dvěma garážemi a zázemím bylo nakonec dodáno patro se společenským sálem a bytem.
Počet členů sboru se prakticky po celou druhou polovinu minulého století pohyboval zhruba kolem čtyř desítek, k nárůstu došlo po přelomu milénia. Dnes čítá členská základna rovných padesát osob, dvanáct z nich tvoří výjezdovou jednotku. Kromě samotných zásahů při požárech, technických pomocích a dopravních nehodách, se sbor široce věnuje organizaci kulturního dění v obci, důkazem budiž například již na příští týden naplánované Vítání léta pro celou rodinu s jedenáctihodinovým programem a čtyřmi desítkami účinkujících. Řada nabídek spolupráce při pořádání kulturních akcí z řad veřejnosti nás jen utvrzuje v tom, že svoji práci děláme na jedničku. A tak si přejeme, aby nám toto nadšení vydrželo dalších nejméně 140 let.