Couple of unitato

Kano: "A nechceš udělat něco jiného?" zajímám se.

Alec: Zavrtím hlavou.

Kano: "Tak si do příště něco nastuduješ a uděláme si kadeřnický salon."

Alec: "Tak dobře. A příště bude kdy?"

Kano: "Zítra? Stihneš to?"

Alec: "Jo."

Kano: "Tak platí."

Alec: "Dobře."

Kano: Usměji se a nechám ho to udělat.

Alec: "Hotovo." Odstoupím od něj.

Kano: "Děkuju ti zlatíčko." usměji sena něj.

Alec: Zaseknu se. "Děkuju."

Kano: "Promiň."

Alec: Zavrtím hlavou. "To nic. Zvyknu si na tvojí nekonečnou zásobu přezdívek."

Kano: "Děkuji." usměji se na něj sladce.

Alec: "Není zač."

Kano: Kouknu se na hodiny.

Alec: "Půjdeme na tu snídani nebo nám jí donesu sem?"

Kano: "Můžeme jít dolů."

Alec: Pokrčím rameny a počkám na něj.

Kano: Zvednu se a jdeme pomalu dolů.

Alec: Zavedu ho do jídelny.

Kano: Rozhlídnu se a kouknu si kam si mám sednout.

Alec: Poplácám na židli vedle sebe.

Kano: Sednu si tam a usměji se.

Alec: Pousměji se. Jako poslední přijde taťka. Zasekne se pohledem na Kannovi.

Taťulda: "Konečně! Ty budeš Kanno, že? Marion mi o tobě povídala. Prý jsi 'jenom kamarád' Alec." Usměji se na něj a sednu si do čela stolu.

Kano: "Ano jsem kamarád." usměji se na něj vesele. To bude ještě zábava.

Taťulda: "Opravdu jenom kamarád?" mrknu na něj se smíchem.

Kano: Přikývnu.

Taťulda: Povzdechnu si.

Kano: "Ano?" zeptám se. "Klidně se ptejte nevadí mi to."

Taťulda: "Kde bydlíš?"

Kano: "Obdva domy vedle v té vile." řeknu.

Taťulda: Přikývnu. "A chodíš do stejné třídy s Alecem."

Kano: Přikývnu.

Taťulda: "A ty vlasy. Jsou hodně zajímavé."

Kano: "Jak to myslíte?"

Taťulda: "No jsou docela výrazné, ale hodí se k tobě."

Kano: "Já jsem míšenec." řeknu.

Taťulda: "Evropa?"

Kano: Přikývnu. "Švédsko."

Taťulda: "Švédsko? Úžasné!"

Kano: Překvapeně zamrkám.

Alec: "Taťka vyučuje zeměpis na střední."

Kano: "Aha." usměji se.

Alec: Zastrčím mu jeden pramen vlasů za ucho. Konečně před nás mamka postaví jídlo.

Kano: Usměji se na něj a poděkuju za jídlo.

Alec: Popřeji dobrou chuť a začnu jíst.

Kano: Taky popřeji. Pustím se do jídla a čekám další otázky.

Taťulda: "A co by jsi chtěl studovat dál za obor?"

Kano: "Nevím, ale já už mám budoucnost určenou."

Taťulda: "Opravdu? To by, ale rodiče měli dělat jenom v tom nejhorším případě."

Kano: "U nás je to trochu jiné." pousměji se.

Alec: Omluvně se podívám na Kanna.

Kano: "To je v pořádku. Jsem na to zvyklí. A ani mi to nevadí. Už jsem to přijal."

Alec: Povzdechnu si.

Kano: "Ale no tak. Moji rodiče jsou hodní. Sice přísní, ale to je potřeba." podrbu ho ve vláskách.

Alec: Přitisknu se k jeho ruce. Blaženě přivřu oči.

Kano: Pobaveně ho sleduju a pokračuju.

Alec: Úplně zapomenu na rodiče. Přitisknu se ke Kannovi a usměji se.

Kano: "Víš, že tu nejsme sami?" zeptám se vesele a docela se bavím. Je roztomilý.

Alec: Rychle se odtáhnu a zčervenám.

Kano: Zasměji se.

Alec: Uraženě se nafouknu.

Kano: To mě rozesměje ještě víc.

Taťulda: "Ano. Jenom kamarádi." Zasměji se.

Kano: "Však ano?" přisadím si. "Známe se asi tři dny."

Taťulda: "Tři dny jsou někdy víc než tři roky." mrknu na něj a zvednu se. "No. tak mě omluvte mládeži, čekají na mě testy."

Kano: Rozloučíme se a my do sebe nasoukáme zbytek snídaně.

Alec: "Půjdeme ještě nahoru?"

Kano: Kouknu se na hodiny. "Já budu muset na chvilku domů, ale můžeš jít se mnou."

Alec: "Tak dobře."

Kano: Usměji se a stoupnu si. Rozejdu se ještě nahoru, kde si vezmu batoh a seběhnu dolů.

Alec: Obuji se a vyjdu ven.

Kano: Vyjdu za ním a rozejdeme se ke mně. Když jsme skoro tam, všimnu si, že přijíždí menší limuzínka.

Alec: "Tvoji rodiče?" zkusím si tipnout.

Kano: Přikývnu a jdu otevřít bránu.

Alec: Počkám na něj před bránou.

Kano: Nechám je projet a kouknu na Aleca.

Alec: Popojdu k němu.

Kano: Přitáhnu si ho s úsměvem k sobě a zavřu bránu. "Neboj oni tě nekousnou."

Alec: Přikývnu, ale částečně se za něj schovám.

Kano: Vezmu ho za ruku a jdu do domu.

Alec: Stisknu mu ruku.

Kano: Pohladím ho palcem a zapadneme do obýváku. Sednu si s ním na malý gaučím a čekám na ty dva povedený rodiče.

Alec: Opřu se o něj a trochu si stáhnu rukávy u trika.

Kano: "Neboj zkoumat tě nebudou, jelikož terčem budu já." začnu ho hladit ve vláskách.

Alec: Natisknu se zase k němu a užívám si to.

Kano: Kouknu se na příchozí rodiče.

Alec: Prohlédnu si je.

Kano: "Ahoj." pozdravím švédsky. Jsme na zvyklí. Hned je, ale poprosím jestli by nemluvili japonsky.

Alec: Usměji se na ně a slušně pozdravím.

Kano: "Tak copak jste chtěli? Normálně mi nepíšete, abych přišel."

Taťík: "Máme pro tebe překvapení."

Kano: "Ano?" zeptám se zvědavě a jsem rád, že si ho moc nevšímají. Zatím.

Taťík: "Štěně." zavoláme tu malou kuličku do obýváku.

Mamí: "A kdopak je tohle?"

Kano: Překvapeně se na to malý kouknu a sehnu se pro to. "Tohle je Alec. Chodíme spolu do třídy a bydlí obdva domy." představím je.

Alec: "Moc mě těší." Pousměji se a podívám se na štěňátko.

Kano: Dám mu ho na klín.

Alec: Pohladím ho.

Kano: "Dej mu jméno." usměji se na něj. "Dneska a možná i zítra budu u něj, tak si to tu užijte a budu rád i za sourozence." řeknu jim a dál se jim už nevěnuju.

Alec: "Je to tvůj pejsek. Nemůžu mu dát jméno!“

Kano: "To nevadí, že je můj. Chci aby si mu dal jméno." usměji se na něj.

Alec: "Tak třeba..." zamyslím se. "Haji?"

Kano: "To je pěkné." pochválím mu výběr.

Alec: "Děkuju."

Kano: "Půjdeme mu dneska něco koupit?"

Alec: "Můžeme. Pomůžu ti."

Kano: "To budu rád."

Alec: "Vážně?"

Kano: Přikývnu. "Půjdeme k vám nebo tu ještě zůstaneme?" zeptám se ho.

Alec: "Jak chceš."

Kano: Zamračím se a povzdechnu si.

Alec: Uchechtnu se. "Tvoje rozhodnutí?"

Kano: "Já nevím jak se tu cítíš." řeknu

Alec: "Je mi tu dobře."

Kano: "To jsem rád." usměji se na něj.

Alec: Pousměji se a pohladím ho po vlasech.

Kano: "Tak?"

Alec: "Rozhodni."

Kano: "Nene ty si na návštěvě." uculím se.

Alec: "To je jedno."

Kano: Povzdechnu si.

Alec: Šťouchnu do něj.

Kano: "Tak rozhodni." zaprosím.

Alec: "Můžeme jít."

Kano: "Nakupovat?"

Alec: "Jop."

Kano: "Tak dobře, ale nevadilo by ti kdybych se převlíkl?"

Alec: Zavrtím hlavou.

Kano: "Tak počkej nebo se tu projdi nebo můžeš jít se mnou." zvednu se.

Alec: Zvednu se a jdu za ním.

Kano: Zapadnu s ním do pokoje. Přejdu k jedněm dveřím a otevřu je.

Alec: Posadím se na postel a začnu si hrát s mrňousem.

Kano: Vejdu, něco si vyberu a začnu se převlíkat.

Alec: Čekám na něj.

Kano: Po chvilce vyjdu a začnu je sledovat.

Alec: "Můžeme?"

Kano: Přikývnu. Ještě si vezmu peněženku a vyjdeme.

Alec: Prcka si dál držím u sebe.

Kano: "Znáš tu dobrý zverimex? Nebo aspoň nějaký?"

Alec: "Jo. Jeden je v centru."

Kano: Zamíříme tam. Pak se nechám jen navádět.

Alec: Zavedu ho do obchodu.

Kano: Začnu se rozhlížet. "Kdyby se ti něco líbilo, klidně to vezmi."

Alec: Přikyvuji a chodím za ním.

Kano: Pobaveně se na něj kouknu. Tak začnu vybírat vodítka, hračky atd. Jídlo si nechám jako poslední.

Alec: Když máme všechno zamíříme k pokladně.

Kano: Zaplatím docela dost, ale bude to mít na delší dobu. Všechno to poberu a kouknu na Aleca.

Alec: Vezmu mu jednu tašku.

Kano: "To je dobrý. Nes prcka." vezmu si ji zpátky.

Alec: Vezmu si ji znova. "Zvládnu to."

Kano: Vezmu ji a uteču dopředu, pak se otočím. "Přeci tě nenechám s tím tahat."

Alec: Zamračím se.

Kano: Vypláznu na něj jazyk a počkám si až ke mně přijde.

Alec: Dojdu ho. "Dej mi ji."

Kano: "Ne."

Alec: "Kano!"

Kano: "Ano?" směji se.

Alec: Natáhnu k němu ruku.

Kano: Uhýbám jimi mimo jeho dosah.

Alec: Zamračím se.

Kano: Takhle dojdeme až k nám. "Ha vyhrál jsem."

Alec: "Jsi zlý!"

Kano: "Ale no tak sluníčko." udobřuju si ho.

Alec: "Ne."

Kano: Udělám na něj s Hajim psí očka.

Alec: Zavrtím hlavou.

Kano: Ještě ho prohloubíme.

Alec: "Ne. Jsi zlý."

Kano: "Nejsem. Jen jsem nechtěl aby ses s tím tahal." posmutním a odejdu do domu.

Alec: Jdu za ním.

Kano: Odnesu to k sobě a jídlo jdu zanést do kuchyně.

Alec: "Kano, promiň."

Kano: Pokrčím rameny a naskládám to do skříňky.

Alec: Povzdechnu si.

Kano: Pak se vrátíme nahoru a já mu začnu připravovat krásný pelíšek.

Alec: Položím prcka na zem.

Kano: Poplácám na vedle sebe, aby se tam dokutálel.

Alec: Pousměji se.

Kano: Koukám se jak přicapká a zalehne do pelíšku. Pohladím ho.

Alec: Posadím se na zem.

Kano: Kouknu se na tu druhou kuličku.

Alec: Koukám do země.

Kano: "Copak?"

Alec: "Nic."

Kano: "Tak pojď za námi." pobídnu ho.

Alec: Přilezu k němu.

Kano: Obejmu ho. "To je dobrý." dám mu pusu do vlásků.

Alec: Oplatím mu objetí.

Kano: "V pořádku?" optám se. "A pravdu prosím."

Alec: Přikývnu.

Kano: "Opravdu?"

Alec: "Jo." zašeptám.

Kano: Pohladím ho po vláskách. "Ale něco je."

Alec: "Nic není."

Kano: Povzdechnu si, ale už se neptám.

Alec: "Děkuju."

Kano: "Za co?"

Alec: "Nech to být."

Kano: "Klidně mluv." dál ho hladím.

Alec: "ne, takhle je to lepší."

Kano: "Prosím, řekni."

Alec: "Jindy."

Kano: "Dobře." usměji se a nepídím se po tom.

Alec: Zavřu oči a dál se k němu tulím.

Kano: Pokračuju v hlazení a kouknu se na Hajiho.

Alec: Nějak usnu.

Kano: Překvapeně se na něj kouknu. Opatrně ho vezmu do náruče a přenesu ho do postele. Haji se přikutálí a tak ho vezmu za námi do postele.

Alec: Zavrním a přitisknu se k němu.

Kano: Sednu si a nechám ho ať se přitulí. Vezmu si rozečtenou knihu a zakousnu se do ní.

Alec: Nakonec se na něj i vyšplhám.

Kano: Překvapeně se na něj zadívám.

Alec: Uvelebím se a spím s úsměvem.

Kano: Potichu se zasměji a dál si čtu.

Alec: Po dvou hodinách se probudím.

Kano: Když se tam dole něco zavrtí, oddělám knížku.

Alec: Protřu si očka.

Kano: "Dobré poledne." usměji se.

Alec: "Dobré." pousměji se a podívám se na něj.

Kano: "Tak jak si se vyspinkal?" zeptám se.

Alec: "Skvěle."

Kano: "To jsem rád." podrbu ho.

Alec: "Měl jsem skvělý polštářek."

Kano: "Tak to jsem rád, že jsem tak dobře posloužil."

Alec: "A já děkuju."

Kano: "Rád posloužím." zasměji se.

Alec: Pousměji se. "A nevadím ti?"

Kano: "Pročpak by si měl?" překvapí mě to.

Alec: Pokrčím rameny.

Kano: "Vůbec mi tu nevadíš. Jsem rád že si tu."

Alec: "Líbí se mi tu."

Kano: "To jsem moc rád."

Alec: Přitulím se a jenom odpočívám.

Kano: Začnu ho hladit.

Alec: "Nechceš si vzít knížku?"

Kano: "Proč?"

Alec: "No předtím sis četl."

Kano: "Protože si spinkal."

Alec: "A teď si můžeš číst taky."

Kano: "Teď tě hladím."

Alec: "Vezmi si ji."

Kano: Poslechnu a vezmu si ji.

Alec: Hodný."

Kano: Povzdechnu si. "A jak si mám přetáčet stránky?" zeptán se chytře.

Alec: Odkulím se z něj.

Kano: Zamračím se a zase si ho přitáhnu. "Tak tohle ne."

Alec: "Ale ty si nemůžeš číst."

Kano: "Mě to nevadí."

Alec: "Ale mě jo."

Kano: Odložím knížku a pevně ho obejmu.

Alec: Pousměji se.

Kano: "Nebudu si číst, ale budu se ti věnovat."

Alec: "Ale proč?"

Kano: "Co proč?"

Alec: "Proč se mi chceš tak moc věnovat? A to že jsem návštěva ti neberu."

Kano: Zasměji se. "To jsem ani nechtěl říct. Návštěva mi normálně nehajá v posteli." uculím se. "Nevím. Rád se ti věnuju."

Alec: "Musí to být nuda. Věnovat se mi."

Kano: "Není." jemně mu lepnu.

Alec: "Ale je." rychle se odtáhnu.

Kano: "Ale no tak zlatíčko." přitáhnu si ho.

Alec: "Ano?"

Kano: "Prosím nech toho."

Alec: "Čeho?"

Kano: "Odtahování a sebe kritizování. Tak se ti prostě chci věnovat. Na knížku budu mít času."

Alec: "Jsi si jistý?"