Couple of unitato

Saito: "Bylo to výborné."

Katsu: "Děkuju. Odteď ti budu chodit vařit." rozhodnu se.

Saito: "Nepotřebuji."

Katsu: "To je možné, ale já nechci aby si byl ještě větší kostička a ani aby se ti něco stalo." řeknu nesmlouvavě.

Saito: "Vaří mi rodiče."

Katsu: "Kdy?" zeptám se jen tak.

Saitoo: "Večeři."

Katsu: "A oběd?" vyletí mi obočí docela vysoko.

Saito: "Nejím."

Katsu: "Ale už ano." usměji se na něj sladce.

Saito: "Nepustím tě dovnitř."

Katsu: "Tak tě odtáhnu k sobě."

Saito: "To víš, že jo," ušklíbnu se.

Katsu: "Nebo ti to budu nosit do školy a budu tě tam hezky krmit."

Saito: "Nevezmu si to."

Katsu: "Ale ano. Mám účinné praktiky." nevinně se usměji.

Saito: "A ty si myslíš, že na mě budou platit?"

Katsu: "Určitě toho se nebojím."

Saito: Zavrtím hlavou.

Katsu: "Chceš názornou ukázku?"

Saito: "Možná."

Katsu: Zvednu se a přejdu k němu.

Saito: Zvednu obočí.

Katsu: Naberu kousek jídla co ještě mám na talíři.

Saito: "Tak se ukaž."

Katsu: Dám mu to k pusince. "Za Yuua."

Saito: "Ne."

Katsu: "Za Yuua." zopakuju.

Saito: "Ne," zavrtím hlavou.

Katsu: Povzdechnu si to a lžičku si dám do pusy.

Saito: Usměji se. "Hodný."

Katsu: Pokoušu to a skloním se k němu. Políbím ho. Když jemně otevře pusinku pošlu mu jídlo.

Saito: Když se odtáhne, nadechnu se. Sáhnu si na rty a překvapeně se na něj podívám.

Katsu: "Tak která možnost?" uculím se.

Saito: "D-Druhá...asi.. teda...," nevím co říct.

Katsu: "Takže tohle budeme praktikovat ve škole? Jako mě to nevadí."

Saito: "Já jíst ve škole nebudu:"

Katsu: "Ale ano."

Saito: "Ne."

Katsu: Zamračím se a přiblížím se.

Saito: Natisknu se na linku a koukám na něj.

Katsu: Ještě se přiblížím. "Tak? Budeš papat? Klidně tě budu krmit."

Saito: "Nemám hlad."

Katsu: "Tak tě budeme pomalu učit. Aby toho nebylo zezačátku moc." pousměji se, ale neodtáhnu se.

Saito: "Ale já vážně nemám hlad."

Katsu: "Ale papat musíš." přiblížím se ještě o kousek.

Saito: Zavrtím hlavou.

Katsu: "Ty chceš být nemocný?"

Saito: "Ne."

Katsu: "Tak musíš aspoň trochu sníst. Jak se cítíš teď?"

Saito: "Jako kulička."

Katsu: "To je dobře."

Saito: Zabručím.

Katsu: Dám mu menší pusu. "A budeš dostávat odměny."

Saito: Usměji se. "Jaké? Uveď příklad."

Katsu: Znovu ho políbím. Ale jen lehce.

Saito: Když se odtáhne, zčervenám. "Do-Dobře."

Katsu: "Ale klidně ti budu dávat i jiné. Na žádosti."

Saito: "Dneska do mě jídlo už nebudeš cpát, že ne?"

Katsu: "Dneska si měl oběd? Ano měl tak ne."

Saito: Oddechnu si.

Katsu: "Ale večeři budeš papat ne?"

Saito: "Nevím."

Katsu: Posmutním.

Saito: "Usměj se, prosím! Budu jíst!"

Katsu: "Večeře?"

Saito: "Jo."

Katsu: Kývnu a odtáhnu se.

Saito: Podívám se na něj.

Katsu: Už se tvářím normálně, ale neusmívám.

Saito: "Co chceš dělat?"

Katsu: "Kdy?" překvapeně se na něj zadívám.

Saito: "Teď."

Katsu: "Mazlit se." skloním se pro Yuua.

Saito: Zasměji se.

Katsu: Sednu si vedle za židli. "Kdy ti přijdou rodiče?"

Saito: "Za hodinu a půl."

Katsu: "Já jen kdy mám utéct. Nebo mě chceš představit rodičům?" zajímám se.

Saito: "Jsk se ti chce. I když tě znají jako 'Kamaráda z internetu'," usměji se.

Katsu: "Mě je jedno jestli mě chceš představovat."

Saito: "Já to nechám na tobě. Jestli chceš zůstat nebo utečeš."

Katsu: "Takže se mnou budeš chlubit?" uculím se.

Saito: Zčervenám. "Proč...Proč bych se chlubil?"

Katsu: "No když tu zůstanu."

Saito: "Normálně tě představím."

Katsu: "Měl si tu někdy kamaráda?" zajímám se.

Saito: "Ne."

Katsu: "Co kdybych se představil sám?"

Saito: "Dobře."

Katsu: "Tak co podnikneme teď?ů zeptám se.

Saito: "Ty jsi se chtěl mazlit."

Katsu: "Můžu i s tebou jestli chceš." natáhnu k němu ruku.

Saitoyco: Chytnu se ho.

Katsu: Vezmu Yuua do ruky a oddělám ho. Saita si zatím přitáhnu na klín.

Saito: Zčervenám. "Na tohle si budu muset zvyknout."

Katsu: "Však já nebudu spěchat." položím mu Yuua na klín a obejmu ho kolem pasu.

Saito: "Ale proč?"

Katsu: "Copak proč?"

Saito: "Proč já?"

Katsu: "Protože tě mám rád." zašeptám mu do ouška.

Saito: Obejmu ho kolem krku.

Katsu: Usměji se.

Saito: Dám mu hlavu na rameno.

Katsu: Začnu ho hladit.

Saito: "Taky tě mám rád."

Katsu: Překvapeně strnu a pak se uvolním. Usměji se.

Saito: Zavřu oči.

Katsu: "Děkuju." šeptnu.

Saito: "Za co?"

Katsu: Jen se usměji a nic neříkám.

Saito: Šťouchnu do něj.

Katsu: Kouknu se mu do očí.

Saito: "Odpověď."

Katsu: "Slyšel si o mě něco ve škole? Drby" upřesním.

Saito: "Všechno ve škole ignoruju."

Katsu: "Ale slyšel?" zeptám se znovu.

Saito: "Ne."

Katsu: "No já žiju dalo by se říct sám. Rodiče jsou rozvedení. Tak já moc neznám slovo rád."

Saito: "Aha. Promiň."

Katsu: "Ne to je v pořádku. Děkuju ti za to že mě máš rád."

Saito: Opřu si čelo o jeho.

Katsu: Usměji se.

Saito: Pohladím ho po tváři.

Katsu: Vlepím mu malý polibek.

Saito: Zčervenám.

Katsu: Uchichtnu se.

Saito: "Nesměj se mi!"

Katsu: "Ale ty si tak roztomilý." zavrním.

Saito: Překvapeně se na něj podívám.

Katsu: Usměji se.

Saito: Dám mu dětskou pusu.

Katsu: Zasměji se.

Saito: Vypláznu na něj jazyk.

Katsu: Usmívám.

Saito: Dám mu hlavu na rameno.

Katsu: Začnu ho hladit po zádičkách, když uslyším v zámku klíč.

Saito: "Naši."

Katsu: "Vím." zabručím a nechtě ho pustím.

Saito: Zakryju smutek za úsměv a odtáhnu se.

Katsu: "Já to viděl, ale teď se musím představit ne? Pak si tě zase odtáhnu do pokoje." zazubím se a vstanu.

Saito: Pousměji se a jdu za ním.

Katsu: Jdu do předsíně, kde si na ně počkám.

Saito: Opřu se o zeď.

Katsu: Otevřou a jejich pohled se zabodne do mě.

Saito: Vykouknu. "Ahoj," usměji se.

Katsu: "Dobrý den." usměji se na ně.

Mamka: "Dobrý den. Jak pak se jmenuješ drahoušku?" hned se k němu hrnu.

Katsu: Překvapeně se na ni podívám a zamrkám. "Jmenuji se Katsu Osamu a chodím s vaším synem." představím se a hned jí oznámím krutou pravdu. "Tedy jestli bude chtít." dodám.

Mamka: "Vá-Vážně?" zeptám se ohromeně, ale s nadšením.

Saito: "Moc rád."

Katsu: Usměji se a kývnu.

Saito: Zezadu se k němu přitisknu.

Katsu: Nechám se a kouknu se na jeho otce.

Otec: Usměji se. "My dva si časem promluvíme. Přece jen je Saito můj jediný syn."

Katsu: Chápavě kývnu. "Můžeme klidně dneska ať je to za námi." kouknu se za sebe na broučínka.

Otec: "Jestli chceš," vezmu ho kolem ramen a zavedu do obýváku.

Katsu: Zamávám mu a nechám se jeho otcem odtáhnout.

Saito: Jdu zatím za mamkou.

Mamka: "Tak povídej." pobídnu ho, když ho odtáhnu do kuchyně.

Saito: "Co by jsi chtěla vědět mami?" Zčervenám.

Mamka: "Všechno." řeknu a posadím se.

Saito: "Chodí se mnou do třídy, je to fotbalista," začnu povídat.

Mamka: "Fotbalista?" řeknu překvapene.

Saito: "Jo, hraje za školní tým, kapitán."

Mamka: "Páni. A dál? Chci vědět všechno."

Saito: "Má normální průměr ve známkách, ale jde mu matematika."

Mamka: "Ale když je kapitán, tak by měl být chytrý. Hodně chytrý ne?"

Saito: "Já nevím, mami. Jsme spolu ani ne pět minut," zasměji se.

Mamka: "Ale něco o něm musíš vědět."

Saito: "Má rád zvířátka, chodí rád na procházky."

Mamka: "A tohle víš?" zajímám se dál.

Saito: "Dlouho jsme si psali přes internet."

Mamka: "Takže to je ten...."

Saito: "Cold."

Mamka: Překvapeně zvednu obočí.

Saito: "Co?"

Mamka: "Jen jsem překvapená. Myslela jsem, že se neznáte."

Saito: "Dneska jsme si prvně řekli 'Ahoj'."

Mamka: "A jak pak to proběhlo? A jak jste se poznali ve škole?"

Saito: "Docela dobře," vynechám druhou otázku.

Mamka: "A ta druhá?" trvám si na svém.

Saito: "Mami.." uhnu pohledem.

Mamka: "Poslouchám. Ty posíláš fotky?"

Saito: "Cože? Ne!"

Mamka: "Ale nějak ste se poznat museli. Nepřišli jste k sobě a neřekli jste ahoj to jsem já."

Saito: "Ne to ne, ale včera jsme si psali a on mi poslal fotku a já jemu, samozřejmě jsem na ní byl oblečený.."

Katsu: Začnu se smát. "Tak jsem to nemyslela. Myslela jsem to, že ste si vyměnili fotky. Vím, že ty si opatrný a tak mě překvapilo, že tu je on." kouknu se na dveře do obýváku.

Saito: "Jo, taky jsem překvapený, že zrovna já."

Mamka: "Proč by si to neměl být ty? Ty si náhodou skvělé kluk." usměji se na něj hrdě.

Katsu: "Tvoje máma má pravdu." usměji se na něj.

Saito: Zčervenám a přikývnu. "Tak už ste si promluvili?" zajímám se.

Katsu: "Ano a lekcí mám do zásoby." usměji se na jeho mámu. "Pokud by vám to nevadilo, tak ho unesu do pokoje, ale klidně můžu ještě počkat."

Saito: Zasměji se a vstanu. "Půjdeme. Mamka, když tak přijde," hodím na ní pohled a strkám před sebou Katsua do schodů.

Katsu: Zasměji se a nechám se.

Saito: Rychle za námi zavřu dveře.

Katsu: Pobaveně se na něj podívám

Saito: "Co?"

Katsu: "Máš fajn rodiče." řeknu.

Saito: "Děkuju," pousměji se.

Katsu: "A je vidět, že tě mají hodně rádi a starají se o tebe, ale taky si jim to mohl říct." pokárám ho.

Saito: "Co jsem měl říct?" dělám hloupého.

Katsu: Zamračím se na něj a přitáhnu si ho do náruče. "Však ty víš."

Saito: Obejmu ho. "Nechci jim to říkat."

Katsu: "Však já jim to neřeknu, ale měl si jim to říct."

Saito: "Ne."

Katsu: "Já mluvil o minulosti. Však já si tě odteď pohlídám, ale zase mi všechno musíš říkat. Nic se mi nestane, tak na nic nedbej a pověz mi to."

Saito: "Dobře, ale já mám strach. O tebe."

Katsu: "Mě se nemůže nic stát." ujistím ho a začnu se s ním sunout k posteli.

Saito: "Ale co když ano? Bude to kvůli mě!"

Katsu: "Nic se nestane. Mě nic neudělají. Nedokáží to a proto budou chtít jít přes tebe a tomu já chci zabránit."

Saito: "Pár modřin nevadí."

Katsu: "Ale mě to vadí." zavrčím jemně. Otočím se a sednu si na postel. Jeho stáhnou sebou.

Saito: "Katsu.."

Katsu: "Slib mi to broučku. Nechci aby si už někdy zase trpěl."

Saito: "Slibuji."

Katsu: Zvednu mu obličej a zadívám se mu do očí.

Saito: Pohladím ho po tváři.

Katsu: "Vážně mi to slib. Já mám pár účinných věcí, které je zkrotí, ale musíš mi o tom říkat a nebo mě budeš mít za zadkem 24 hodin i na záchodě. Ale věřím, že to by se ti moc nelíbilo."

Saito: "Budu ti to říkat. Slibuji," usměji se a dám mu malý polibek.

Katsu: "Ale vážně. Však já si tě budu kontrolovat." zavrním a lehnu si s ním.

Saito: Uchechtnu se. "Co když ti to nedovolím?"

Katsu: Zalehnu ho a začnu mu vyhrnovat tričko. "Však já si přijdu na způsoby." odhodím ho.

Saito: Zvednu obočí. "Katsu, ne!" Snažím se něčím zakrýt.

Katsu: Začnu si ho prohlížet a zapamatovávám si každý detail, abych poznal nové modřiny. Skloním si němu a začnu mu dávat na ně opatrně pusy.

Saito: Smutně ho sleduji. "Nechi... Nechci, aby jsi to viděl."

Katsu: Jen se usměji a povytáhnu se víc. Dám mu pusu.

Saito: Oplatím mu ji.

Katsu: "Přede mnou se nemusíš stydět."

Saito: "Já se nestydím.. Jenom nejsem rád."

Katsu: "Já si tě ošetřím." skloním se a začnu ho zase všude líbat.

Saito: Zabručím.

Katsu: Pousměji se a pokračuju.

Saito: "Katsu."

Katsu: Vzhlédnu k němu, ale ani se nehnu.

Saito: "Co děláš?" usměji se.

Katsu: "Ošetřuju si tě přece." řeknu.

Saito: "Takhle?"

Katsu: "Samozřejmě."

Saito: Zavrtím nad ním hlavou. "Pokračuj."

Katsu: Uchechtnu, ale přání mu splním."

Saito: Zavřu očka a užívám si to.

Katsu: Začnu ho lehce hladit, aby ho to náhodou nebolelo.

Saito: Usměji se a kouknu na něj jedním očkem.7

Katsu: Vytáhnu se víc a zadívám se na něj.

Saito: Zrůžovím. "Nekoukej tak."

Katsu: Usměji se, ale nepřestanu.

Saito: "Katsu!" zakryju si obličej pažemi.

Katsu: Pousměji se a oddělám mu ruce. "Ale no ták. Vždyť si krásný a nemáš se za co stydět."

Saito: Zavrtím hlavou.

Katsu: Políbím ho.

Saito: Oplatím mu polibek.

Katsu: "Nestyď se." usměji se na něj sladce.

Saito: "Pokusím se."

Katsu: "Však já nebudu spěchat."

Saito: Zabručím.

Katsu: Lehce si na něj lehnu.

Saito: Obejmu ho.

Katsu: Přetočím se s ním, že teď leží na mě. "Nechtěl bys jít pak na procházku?"

Saito: "Jo, moc rád. Kam půjdeme?"

Katsu: "Můžeme třeba do parku. To je jedno."

Saito: "Nechám to na tobě."

Katsu: "Chceš jít teď nebo později? Tohle nechám už na tobě."

Saito: "Můžeme jít teď."

Katsu: "Dobře, ale pořádně se obleč ať ti není zima."

Saito: "Neboj se."

Katsu: Jen se usměji.

Saito: Vstanu a začnu se oblékat.

Katsu: Pozorně ho sleduju.

Saito: Vezmu si ještě mikinu a kouknu na Katsua.

Katsu: Stoupnu si a přejdu k němu.

Saito: Zvednu obočí.

Katsu: Obejmu ho kolem pasu a vydám se s ním ven.

Saito: Tisknu se k němu.

Katsu: Rozejdu se s ním do parku. "Kdyby si někam chtěl jít tak si řekni ano?"

Saito: "Budu mlčet jako hrob," zasměji se.

Katsu: "Proč?" překvapeně se na něj zadívám.

Saito: "Dělám si legraci."

Katsu: Nafouknu se.

Saito: "Ale no ták."

Katsu: Začnu ho táhnout k jednomu stromu.

Saito: Nechám se sebou vláčet.

Katsu: Kouknu se za něj a uvidím tam krabici. Pustím broučka a skloním se k ní.

Saito: Nakouknu mu přes rameno.

Katsu: Začnu ji rozdělávat, jelikož je přelepená.

Saito: Pomůžu mu. Otevřu krabici a nakouknu dovnitř.

Katsu: Smutně se kouknu na malou kočičku. Opatrně ji vezmu do náruče.

Saito: Pohladím ji opatrně po hlavičce.

Katsu: Zvednu se a dojdu na lavičku, na kterou si sednu. Poplácám na místo vedle sebe.

Saito: Posadím se a sleduji prcka.

Katsu: Zvednu ji a kouknu se co to je. "Takže malý kocourek." zabručím.

Saito: "Kdo to mohl udělat," zavrtím hlavou.

Katsu: "Nevím." začnu hohladit.

Saito: Povzdechnu si.

Katsu: "Ale rozhodně si ho vezmu. Přeci ho tu nenechám."

Saito: "Uděláš správnou věc."

Katsu: "Akorát možná bude trochu sám, když teď budu skoro pořád u tebe."

Saito: "Tak budu chodit já k tobě i s Yuuem, aby měl kamaráda."

Katsu: "Dobře, ale musíme to říct vašim, aby se o tebe nebáli."

Saito: Přikývnu.

Katsu: Pohladím ho. "A už mám jméno." usměji se a kouknu se na to malé klubko.

Saito: "Jaké?"

Katsu: "Byakko." řeknu.

Saito: "Krásné!" zavrním.

Katsu: "Je to docela zvláštní, ale on má právo na to být nějak zvláštní."

Saito: Usměji se.

Katsu: "Půjdeme?" kouknu se na něj.

Saito: "Jo. K nám? K tobě? Nebo jinam?"

Katsu: "Můžeme se ještě projít a zamíříme k tobě."

Saito: "Půjčíš mi ho?"

Katsu: Dám mu ho opatrně na klín.

Saito: Pohladím ho.

Katsu: Usměji se a líbezně je sleduju.

Saito: Kouknu na broučka a usměji se.

Katsu: "Půjdeme?" stoupnu si a natáhnu k němu ruku.

Saito: Vezmu Byakka a vstanu.

Katsu: Obejmu ho a rozejdu se s ním dál do parku.

Saito: Hladím malého.

Katsu: Když se začne stmívat, změním směr k němu domů.

Saito: "Zůstaneš nebo půjdeš domů?"

Katsu: "Samozřejmě že zůstanu."

Saito: Zaraduji se.

Katsu: Zasměji se.

Saito: Vypláznu jazyk.

Katsu: "A taky je musíme seznámit a domluvit se s rodiči." kouknu na prcka.

Saito: "Dobře."

Katsu: "Máš klíče?" zeptám se, když jsme u dveří.

Saito: Hned je vytáhnu.

Katsu: Vezmu mu je a odemknu.

Saito: Vejdu a zuji se. Hned potom zamířím do obýváku.

Katsu: Taky se vyzuju a jdu za ním.

Saito: Postavím se do dveří.

Katsu: Kouknu se tam přes něj.

Saito: Pozdravím naše.

Katsu: Taky je poslušně pozdravím.

Saito: "Jdeme nahoru?" kouknu tázavě na Katsua.

Katsu: Zavrtím hlavou. "Ještě se domluvit." zašeptám mu do ouška a jemně do strčím dovnitř.

Saito: Kývnu. Posadím se a poplácám na místo vedle sebe. Byakka hladím po hlavičce.

Katsu: Sednu si vedle něj.

Mamka: Zvědavě se na ně podívám.

Saito: "Chci se zeptat jestli bych mohl po škole chodit ke Katsuovi domů."

Mamka: Překvapeně zamrkám. "A to proč?" zeptá se můj manžel.

Saito: Ukážu na prcka ve svém náručí.

Mamka: "Pořád nechápu." ozvu se.

Saito: "Kvůli prckovi. On by byl u Katsua doma sám, protože by byl Katsu tady a tak budu chodit já k němu i s Yuuem.

Mamka: Zamračím se.

Saito: "Prosím."

Otec: "Když já nevím."

Saito: "Tati... Prosím.. Co by se mohlo stát?"

Otec: "Mohl by tě někdo přepadnout."

Saito: "To se nestane."

Otec: "Nikdy nevíš. Teď si moc dobře nevypadal."

Saito: "Cože?"

Otec: "Víš mi víme o tom, že tě asi někdo šikanujeme, ale neptáme se." řekne opatrně máma.

Saito: "Vy... Vy to víte?!" vyjeknu a postavím se.

Otec: Přikývneme.

Katsu: Stoupnu si a obejmu ho.

Saito: Přitisknu se ke Katsuovi. "Proč jste nic neřekli?"

Katsu: "Jen jsme čekali až se nám svěříš sám Pochybujeme, že kdyby jsme se zeptali něco by si nám řekl."

Saito: "To je pravda," kývnu. "A můžu? Prosííím."

Katsu: "Bude u mě přespávat a nebo ho budu vodit domů." přimluvím se.

Otec: "No dobře.. Uvidíme pár dnů."

Katsua: Přikývnu. "Tak mi půjdeme."

Saito: "Ještě věci."

Katsu: "Dneska tu zůstaneme."

Saito: "Dobře."

Katsu: Pousměji se a začnu si broučka táhnout do pokoje.

Saito: S radostí se nechám. Ještě dovnitř pustím Yuua.

Katsu: Posadím ho na postel.

Saito: Zvědavě ho sleduju.

Katsu: Posadím se před něj a opřu se mu o kolena.

Saito: Pohladím ho po vlasech.

Katsu: Usměji se na něj. "Tak vidíš jak máš hodné rodiče."

Saito: "Jo."

Katsu: "Ale mohls jim to říct. Vidíš oni to dokonce věděli." usměji se.

Saito: "Bál jsem se."

Katsu: "Já ti věřím." pousměji se a dál už to nerozebírám.

Saito: Hladím ho ve vlasech.

Katsu: Nechám ho a začnu hladit ty dva malý kocourky.

Saito: "Budeš tu i přes noc?"

Katsu: "Budu, ale budeš mi muset něco půjčit."

Saito: "Nevím jestli ti něco bude."

Katsu: "Stačí mi triko."

Saito: Kývnu. "A můžu se k tobě tulit?"

Katsu: "A proč by si něsměl?"

Saito: "Nevím. Třeba nemáš rád, když se někdo tulí, lísá a tak.."

Katsu: "Ty mi rozhodně vadit nebudeš. Tebe si moc rád k sobě přitulím." zavrním.

Saito: "Skvělé! "

Katsu: Zasměji se.

Saito: "Co?" Směji se s ním.

Katsu: "Ale nic."

Saito: Pokrčím rameny.

Katsu: Obejmu mu nohy.

Saito: Zavřu oči.

Katsu: Sleduju ho pozorně.

Saito: "Miluju tě," špitnu.

Katsu: Překvapeně zamrkám.

Saito: Kouknu na něj.

Katsu: "Já tě taky miluju." zadívám se mu do očí a usměji se.

Saito: Políbím ho.

Katsu: Trochu se vytáhnu, abych mu byl blíž.

Saito: Odtáhnu se a slezu si k němu na zem.

Katsu: Znovu ho vysadím na postel a vylezu si za ním .

Saito: Zavrtím nad ním hlavou.

Katsu: Pousměji se. "Přece by si mi nenastydl."

Saito: "Ale prosím tě."

Katsu: Jen ho pohladím.

Saito: Dám mu hlavu na hruď a poslouchám jeho srdce.

Katsu: Začnu ho hladit po zádičkách.

Saito: Usměji se. "Budeme spolu, že ano?"

Katsu: "Ano už navždy."

Saito: "Navždy. Zní to krásně."

Katsu: "To ano a je to taky pravda." usměji se na něj a dám mu pusu na čelo.

Saito: "Naše navždy bude dokud mě budeš milovat. Jako já tebe," chytnu jeho tvář do dlaní a políbím ho na spodní ret.

---THE END---