Kazatelská zpráva za rok 2008
Milé sestry a bratři,
v uplynulém roce náš sbor neprocházel žádnou dramatickou proměnou. Naše situace by se nejspíše dala popsat jako postupné rozvíjení různorodé započaté práce. V následující zprávě bych se rád ze své perspektivy zmínil nejen o věcech, které jsme prožívali v širším obecenství sborové rodiny, ale také o periferiích sborového života. Často i na okraji či za okrajem se odehrávají věci podstatné.
Má první poznámka se týká bohoslužeb. Je dobrou tradicí našeho sboru, že se neuzavíráme podnětům odjinud a pravidelně zveme ke službě slovem kazatele z různých denominací. Domnívám se, že vícehlasá podoba zvěstování je pro zdravý růst sboru nezbytná. Zároveň tak odoláváme izolaci a jsme vtahováni do širšího ekumenického rozhovoru. Ne zcela povzbuzující je ovšem fakt, že jen velmi málo našich hostů přichází z jiných baptistických sborů. Částečně je to jistě způsobeno situací v BJB. Přesto bych se ale rád pokusil v následujícím období prohloubit mezisborové kontakty a spolupráci v rámci jednoty.
Také zapojení jednotlivých členů sboru do bohoslužebného života vyžaduje další prohloubení. Je pochopitelné, že ne každý z nás je rodilým řečníkem, a ke slovu přichází také stud a nejistota. Přesto je důležité si uvědomit, že bohoslužby nejsou představení pro diváky. Svou účastí se neprezentujeme před lidmi, ale obracíme se k Bohu. Tady stud není na místě.
Druhým bohoslužebným setkáním v týdnu je schůzka sborové hodiny. V rámci těchto sejití jsme se v uplynulém roce systematicky zabývali specifickými důrazy Markova evangelia. Často jsme se při tom dostali k zajímavému rozhovoru na různá témata. Pokládám setkání biblické hodiny za nepostradatelnou teologickou dílnu sboru, kde můžeme společně jít pod povrch věcí a věnovat různým otázkám prostor, který v nedělních bohoslužbách logicky chybí.
Nebojte se, nehodlám tradičně naříkat nad početní účastí. Situace je v této věci stabilní a spíše pozitivní. Snad jen směrem ke studovaným sborovým teologům bych si dovolil vyslat následující pozvání: Vaše účast by jistě pomohla průběh biblických hodin ještě myšlenkově prohloubit.
Mimobiblické vzdělávání zajišťuje trvale škola pro dospělé, která se stala pevnou součástí nedělního rána. Kromě mne se na výuce v tomto roce opět podíleli Pavel Vychopeň a Lydie Kucová, kteří nás provázejí dějinami světového a domácího baptistického hnutí. My, účastníci, z jejich služby získáváme nemalý užitek. Rád bych jim oběma za pečlivou přípravu a výdrž poděkoval a povzbudil je k dalšímu pokračování.
Také práce nedělní školky pro děti se v tomto roce utěšeně rozvíjela. Je důležité, aby nedělní školka nestála stranou našeho zájmu. Jedině v součinnosti s ostatními generacemi sboru může tato služba skutečně plnohodnotně fungovat. Učitelky nedělky hledaly opět nové metody práce a o své službě nás budou informovat v příslušné zprávě. I jim patří naše poděkování.
Sborová mládež představuje v současnosti svým způsobem optický klam. Na jednu stranu je ve sboru a jeho bezprostřední blízkosti stále poměrně velká skupina mladých lidí, kteří se také velmi aktivně podílejí na mnoha oblastech služby. Na druhé straně je potřeba po pravdě konstatovat, že je to již mládež poněkud „přestárlá“. Pomalu je načase započítat tyto sestry a bratry mezi čerstvé třicátníky. Nižší věková kategorie od patnácti do dvaceti let žel prakticky není ve sboru zastoupena. Určitým pokusem o zaplnění této mezery měl být také letní tábor mládeže. Tentokrát ovšem bez viditelného úspěchu. Tábora se účastnili hlavně mládežníci z Libereckého a Jabloneckého sboru BJB.
Nevzdáváme to a já věřím, že letos se nám podaří tento stav prolomit.
Střední generace je svébytnou kapitolou. Jedná se o nejvíce časově i energeticky vytížené členy sboru. Zaměstnání, výchova dětí, starost o existenční zajištění rodiny – to všechno jsou vysoce zátěžové faktory. Navíc je zřejmé, že ani krize partnerských vztahů, která zasáhla náš sbor před nějakou dobou, dodnes docela nepominula a má své trvalé následky. Přesto je důležité vytrvat a uhájit si prostor pro vzájemné obecenství. Svědectví Písma se přece neosvědčuje pouze v nekonfliktních laboratorních podmínkách či ve volném volném čase, ale právě uprostřed každodenního provozu se všemi jeho stresy a prohrami.
Jsem vděčný za to, že jsme na setkáních třicátníků, při výletech či sborové dovolené měli příležitost prohlubovat vzájemné vztahy a při tom také zjišťovat, že si můžeme být navzájem pastorační oporou. Opět se potvrdilo, že sdílené břímě je poloviční, kdežto sdílená radost dvojnásobná. Zkuste nad tím zauvažovat i ti z Vás, kteří jste zatím těchto příležitostí plně nevyužívali.
Poslední sborovou generací jsou senioři. I v jejich případě platí to, co již bylo řečeno dříve. Diasporní povaha našeho sboru, různé zdravotní komplikace a únava neumožňují všem pravidelný kontakt se sborem. Na staršovstvu se snažíme mít tyto sestry a bratry na paměti a věřím, že sbor dokáže v situacích potřeby účinně zasáhnout. Dík nás všech za to patří především některým pastoračně aktivním členům sboru. Nelze vyjmenovat všechny, ale nemohu nezmínit alespoň sestry Dášu Vychopňovou a Ivanu Swiatkovou. Děkujeme Vám.
Na začátku této zprávy jsem mluvil také o méně viditelných periferiích sboru. K několika z nich bych rád připojil krátkou poznámku:
Jednou za čtrnáct dnů se schází v kazatelském bytě seminář věnovaný soustavné teologické a filosofické četbě. Počet účastníků nepřesahuje 5-6 lidí, jak členů sboru, tak i různých přátel. V uplynulém roce jsme společně přečetli knihu Paula Tillicha Odvaha být, v současnosti se věnujeme studiu Platónova dialogu Euthyfrón. Nejedná se o žádné náročné akademické studium. Seminář je spíše pokusem o všem přístupnou sebekultivaci a inspirativní rozhovor. K této aktivitě je možné se kdykoli volně připojit.
Hlučnější periferií sboru je suterénní zkušebna, ve které se několikrát za týden konají zkoušky hudebních skupin. Věřím, že si na zkušebnu (a možné komplikace, které jsou s jejím provozem spojeny) už všichni zvykli. Potěšující snad může být fakt, že právě odtud, z tmavého a nepříliš uklizeného sborového suterénu, se v posledních letech pravidelně „vyplavují“ noví členové sboru.
Další, svým způsobem také periferní aktivitou sborového života je pořádání výstav současného výtvarného umění. Právě včera proběhla vernisáž, které jste se někteří účastnili. Přesto, že není možné, abychom se všichni shodli na stejném vkusu, nesetkal jsem se zatím ve sboru s vyloženě negativní reakcí na některou výstavu. Chápu to jako potěšující příznak tolerance a moudrosti. Věřím, že všichni chápeme, že se nikdy nejedná o plytkou snahu šokovat. K prostoru modlitebny lze přistupovat různě. Jednou variantou je „zabydlování“ tohoto místa artefakty, které ponesou jednoznačně křesťanskou tematiku. V tom nám ale trochu hrozí, že si z modlitebny vytvoříme jakýsi úkryt před světem – bunkr, do kterého vpustíme jen to své. Tím, že naopak uprostraníme obrazům, které nemají jednoznačně křesťanský kontext, vkládáme na zdi našeho sboru vlastně jakési průzory do okolního světa. Jsem velmi vděčný za to, že tento signál otevřenosti vysíláme.
V závěru mé zprávy se pokusím naznačit, co pokládám do následujícího období za prioritní a naléhavé.
Jsem rád, že se stále častěji setkávám s pochopením, že sbor není servisní duchovní organizací, která má uspokojovat naše potřeby, ale spíše společnou službou. Určitě každému z nás ještě v této službě něco schází, něco postrádáme. Dal by se rozvíjet společný zpěv, mohli bychom více pracovat na poli diakonickém, mnoho by se dalo vylepšit a opravit i v našem domě... To všechno nejsou úkoly pro někoho druhého, ale pro nás, pro mne. Pakliže takové touhy a potřeby vnímáme, je to zároveň docela konkrétní výzva, abychom se dané věci sami chopili a přispěli tak svou částí služby. Při pohledu na život jiných sborů mám radost, že se nemusíme úplně stydět za pasivitu. Zůstává ale ještě spousta příležitostí, které jsme nevyužili a nezužitkovali. Volám Vás proto všechny k aktivnímu podílu na společné práci.
S radostí mohu také konstatovat, že se opět schází předkřestní katechumenát. Slovo si volá k následování další sestry a bratry a tak se snad v brzké době dočkáme dalšího křtu.
Úkolem, který před námi neodkladně stojí je rekonstrukce suterénu sborového domu. Také tady bude dostatek příležitostí různou formou se na této práci podílet.
Poslední má zmínku se týká vztahu sboru k BJB. Proces ujasňování našeho postoje a naší možné budoucnosti uvnitř jednoty není možné uspěchat. Staršovstvo se tímto tématem dlouhodobě do hloubky zaobírá. Snažíme se prohloubit vztahy se Vsetínským a Libereckým sborem. V této souvislosti Vám také oznamuji záměr uspořádat na podzim tohoto roku nedělní sborový zájezd do Liberce. Věřím, že započatý rozhovor povede také k nalezení nejlepšího východiska ze stávající krize BJB.
Děkuji Vám za trpělivost.