Odpověď na článek: J. Vacek - vůdce sekty, nikoli duchovní člověk - redakce
Jaroslav Macháček, Jiří Vacek
Dovolím si malou úvahu nad právě vyšlým článkem na KV. Je to typická ukázka věcí, na které nás pravé duchovní autority neustále upozorňují. A to je: lidská řeč je nedostatečná sama o sobě vše vyjádřit slovními pojmy, protože každý pod stejným pojmem chápe trošku rozdílně od druhého. Je to způsobeno rozdílným sociálním prostředím, uspořádáním nitra každého jedince, jeho city, přáními atd. Takže se pak velice snadno stává, že jeden mluví o koze a druhý o voze. Navíc každý v první chvíli vidí zejména jenom to, co vidět chce. Následující článek na KV je toho důkazem. Co je tedy uvedeno v článku z KV – Kladeč pojmů redakce?
Cituji: „Nezdráhá se přitom nechutně otírat o duše, jimž opánek není hoden zavázat. A to pomíjíme duchovní veličiny obecně respektované. Máme tentokrát na mysli paní A. Knápkovou, jejíž hluboké zamyšlení není s to kvůli své pýše a citové plochosti pochopit, natož přijmout.“
1) Co myslel autor? Podle reakce v článku JV- vůdce… myslel asi toto. Pan Vacek se nezdráhá otírat o duše zemřelých (nejspíše je myšlen F. Drtikol, M. Tomášová, E. Tomáš – to se samozřejmě můžeme jen domnívat, je to ten NÁŠ posudek. Avšak mohu se mýlit, třeba má redakce na mysli K. Minaříka, K Weifurtera, K. Makoně, Rámakrišnu, Ježíše, Budhu a další odtělené duchovní veličiny.). Takže chudák čtenář, jak to má správně číst, když je to tak nedostatečně napsáno. Takže by mne zajímalo ono upřesnění, komu že to vlastně pan Vacek není hoden něco vázat? No a následuje to dále.
2) Co si má čtenář vybrat z následujícího dvojvětí - A to pomíjíme duchovní veličiny obecně respektované. Máme tentokrát na mysli paní A. Knápkovou,… Já jsem to pochopil stejně jako pan Vacek, že paní Knápková je nám předkládána jako uznávaná duchovní veličina (omlouvám se paní Knápkové, že jsem ji takto povýšil) a že na ní v její Moudrosti nemáme. (Tento článek jsem podrobně rozebral v jednom předcházejícím dopisu panu Vackovi, bude-li vystaven, o tom já nerozhoduji, zde to znovu rozebírat nebudu.) Ve skutečnosti redakce pouze myslela, že paní Knápková svou filozofickou úvahu čerpala z díla některého (jak sama napsala jednoho Mistra), nicméně tato úvaha je tak dokonalá, že my ostatní nýmandi tomu prostě nemůžeme rozumět. Takže paní Knápková je nám předkládána jako autorita, která sice nemusí mít žádné duchovní zkušenosti, stačí, že dobře rozumí dílu jednoho Mistra. Nebo se dámy a pánové z redakce zase mýlím?
Takže jak jsem v úvodu napsal, aby se nezaujatý čtenář, který nechce nic domýšlet po svém, mohl řádně zorientovat, je potřeba ony filozofické úvahy psát s lepší dávkou vyjadřovací, aby k záměně myšleného v psaném již příště nemohlo dojít. Pak se takto nebudeme muset na dálku dohadovat, kdo a co jak myslel.
Jinak se v článku paní Knápkové vyskytuje spousta nesprávných výroků, takže si myslím, že její filozofická úvaha je zcela k ničemu. Prostě tam chybí Duch prožité Skutečnosti a v podobných článcích vždy bude chybět. Nicméně je vždy ponecháno na svobodné vůli každého člověka, jak se k danému tématu postaví a co si z něj vezme pro sebe (zaseje). Podle toho také bude sklízet. A vše se rozřeší ihned po odložení těla.
Na potvrzení toho, že se psané dá chápat různě, jsem tento týden zažil vlastní zkušenost. Používáme potravinové doplňky Zelený ječmen a Chlorelu. Manželka dostala od sousedky následující mail. „Můžete mi vyměnit ječmen za chlorelu nebo alespoň půjčit?“ Samozřejmě jsme mohli a ještě jsme byli rádi, že za ječmen dostaneme chlorelu, protože ječmene jsme měli dostatek. Když si večer sousedka přišla žádané vyměnit, jak velký byl její i náš údiv, když přinesla ječmen a myslela si, že si odnese chlorelu. Závěr byl ze všeho nejlepší. Řekla: „Vždyť jsem si s tím mailem dala tolik práce, abyste to správně pochopili!“
Co dodat na závěr. Asi nejrozumnější rada je ta, abychom mi, co chceme psát, se uměli co nejlépe vyjádřit tak, aby naše vyjádření pokud možno nebylo dvojsmyslné a aby ti, kteří čtou, nedělali hned ukvapené závěry a pokusili se článek číst ještě také z jiné stránky. Pak se možná vyhneme tomu, že budeme muset psát o dehostenacích těch druhých těmi třetími (je to jasné?).
Jedno je však jisté, žádnými filozofickými úvahami ještě nikdo Nebe nedosáhl. Pouze vlastní prací na sobě podle Vesmírných zákonů. A jejich znění se v současné době dostává lidem nezakrytě. Je to proto, že člověk dnešní doby má již velkou povědomost o hmotném stvoření a jelikož platí – jak nahoře, tak dole – může být také příměji vyučován, než tomu bylo v minulých dobách. Ale nemyslete si, že jsme na tom zase o mnoho lépe. Tehdejší lidé zase uměli lépe chápat ona obecná doporučení uschovaná v podobenstvích. A v každé době je to stejné, kdo chce chápat, ten chápe, kdo nechce chápat, tak prostě nechápe. A opět řeknu, je to neporušitelná svobodná vůle každého člověka, na kterou stranu se přidá. A tuto svobodnou vůli ani Bůh neporušuje, i když může vše. Prostě se nám do toho neplete, pokud dodržujeme zákon VÝVOJE. Teprve při tomto porušení uplatňuje Bůh svou vůli nad naší. Ve Věčnosti je jedno, jestli se vývoj bude posunovat rychle nebo pomalu, ale nesmí se zastavit. Tak je to zakotveno ve Věčných Božích zákonech (které by měl každý člověk znát přednostně).
Takže ať se na mne paní Knápková nezlobí, ale ona nemá žádné právo posuzovat pana Vacka a zejména jeho prožité zkušenosti dokud sama nedosáhne téhož nebo dokonce něčeho vyššího. A redakce ať se nám nesnaží podobné typy udávat jako směrodatné autority. Alespoň se minimálně nezesměšní, pokud sama nechce dosáhnout vyšších cílů (a nepochybuji, že vedle jednoho Mistra jistě nějakých prožitků o záhrobí dosáhli). Protože platí, kdo se zastaví (nevyvíjí se dále), ten automaticky klesá (vrací se do starých kolejí a na nové může jen vzpomínat) a je jedno, jestli tomu věří nebo ne. V Duchovní oblast se totiž na jedné úrovni (stát) nedá dlouhodobě udržet. Boží zákony jsou platné v celém Stvoření i v samotném Nestvořeném.
V Hradci králové 3. 6. 2011 Jaroslav Macháček
Poznámka J.V.: Vzhledem k tomu, že se KV netají svým nepřátelstvím k nám a každé zlo je mu k tomu dobré, nemyslím, že šlo o neúmyslné nedorozumění, ale o vychytralost.
Šlo o záměr toto nedorozumění vyvolat a využít hned dvakrát: Pro jedny udělat z pí. Knápkové mistrovskou autoritu, ty druhé obvinit z neporozumění. Naše řeč, jak říká Ježíš, má být jasná: ano, ano, ne, ne. To se ovšem zlu nehodí. Proto dodnes se KV nepostavil papeži a neřekl důrazně: „Nikoliv, jóga není blud a neškodí duši, ale právě naopak: přináší poznání obrazu božího v nás a království nebeské“.
Nedorozumění, zapírání, anonymita, polopravdy používané jako lži, to je království KV, království zla.