kapitola I. Hořící meč aneb legenda o králi Redmundovi
8.8.2005 Budu vám vyprávět i příběh šestý, ikdyž ten je o trochu víc ponuřejší, než ty předchozí. Lord Farks se vrátil a to není zrovna dobré… Fiat, Škodovka, Ford, Škodovka… to si říkal Tomáš, když seděl na lavičce u domu Adversových a pozoroval auta přejíždějící přes silnici v Hruškově ulici. Už tady bydlel patnáct let. Patnáct dlouhých nekonečně nudných a otrokářských let u tety Naďy a strýce Jana. Oni dva nebyli rozhodně žádní dobráci. Žebráka by odkopli, bezdomovce vykázali ze státu. Byli to zkrátka hnusní lidé s pověstí namyšlených pražáků. (nic proti Praze) Ford, KIA, Škodovka. Říkal Tomáš, když ho teta Naďa volala k večeři. Ona místo toho, aby řekla: Tomáši, pojď jíst! Tak řekne jen: Večeře, kluku! Ano. Takoví na něj byli. A nejhorší na tom bylo, že ještě skoro měsíc byly prázdniny. Kdyby žil v normální rodině, užil by si je, ale takhle prázdniny nesnášel. Už jen dva roky do plnoletosti. Pak řekne Adversovým pá pá a sám neví kam půjde. Pod most? K Ringersovým? Záleží na situaci. Co když bude válka??? Ne. To snad ne. Válka být nemůže. Když zavřel dveře od domu a vešel do kuchyně všiml si něčeho zvláštního. Na místě, kde obvykle seděl on bylo nádherně prostřeno a na talíři skvostně leželo Vepřo knedlo zelo. U talíře byla nejdražší sklenice v domě a příbory byly vyleštěné. Vy někoho čekáte? – Ne, ne. Sedni si, kluku. Sem, jak obvykle sedáváš. – Víš, my jsme tě chtěli o něco požádat… Ehm… My jdeme tady s Nadinkou do kina a potřebujeme, aby tu někdo byl tady s Bohouškem. Sice jste stejně staří, ale Bohoušek, jak víš má dvě potřeby. V noci pít a jíst a jít ven. A to ho musíš hlídat. – A proč taková skvostná večeře? – Ale to není pro tebe! Ty máš nahoře rohlík! Tohle je pro Bohouška, on se bojí, když sedí blízko dveří. – Jasně. Na to jim byl dobrý. Na hlídání jejich synka, který je o měsíc mladší, než Tomáš. Hrůza. Vystoupal po schodech nahoru a tam na něj čekali… Elen a Pavel. Tomáši! Objala Elen Tomáše. Konečně! Když se přivítali i s Pavlem sedli si na postel a Tomáš řekl: Musím tady dneska v noci bejt. – Nemusíš. Stačí ti udělat dvojníka. – No jo, ale jak ten dvojník zmizí? – Jakmile bude ráno, zmizí. Tvůj strejček a tetička, mimochodem dost divní lidé si budou myslet, že jsi odjel do akademie dřív, neboť ti poslali dopis a to všechno napíšeš na papír a dáš jim to na stůl, coby vzkaz od tebe. – Teda Elen, ty si vymyslela skvělej plán. Jo a kam vlastně jdeme? – Do Kavárny La Franche… řekl bručounky a ironicky Pavel. Pavle, to mi nemůžeš vyhovět? Promiň, že nechci jít ke třem čapkám, ale do kavárny, ale u tří čapek je to nebezpečné. – No jo, tak teda dobrá. Půjdeme do kavárny. Jakmile vedle nich stál Tomáš číslo dvě, Tomáš číslo jedna naškrábal na papír: Milí Adversovi, Napsali mi z té mé školy, že tam mám jet. Doufám, že vám nebude vadit, že jsem v pět ráno odjel. Bohouš spí, ale neví, že jsem odjel. Tomáš Když tajně vyšli z domu, odebrali se směrem ke středu města, čili do centra Prahy. Tady to je! Cukrárna-Kavárna La France. Tak pojďte! Honem, kluci! Vešli do hezky zdobené kavárny. Sedli ke stolu a přišla k nim barmanka. Co si dáte? – Věneček a Capuccino. – A vy? – Já si dám čaj. – A vy? Pavel se zachvěl a nakonec řekl jen: To samé. – Jako kdo? – Jako tady dáma. – Tak chvíli počkejte. – Dáma? Dík, Pavle. – No, není zač. – No, tak co jste se mnou chtěli probrat? – Já nic, to Elen. – Chtěla jsem probrat TY-VÍŠ-KOHO. Jak vypadal? – Víš, ani se mi o tom nechce mluvit. – Jo, chápu. Jasně. Jo a promiň. – Za co? – Za tu bolest. Kopala jsem do toho dvojníka, protože jsem zkoušela, jestli to je robot. Ale tebe to taky bolelo a tak. – Vše odpuštěno už dávno, Elen. – Mohu si přisednout, mládeži? Byl to muž v klobouku, v normálních šatech a s brýlemi proti slunci. Sundal si je a oni hned poznali, o koho jde. Profesor Mirlen. Pane profesore?! – Ano. Chtěl jsem vám něco říct. Jelikož se VY-VÍTE-KDO vrátil, musíme najít další symboly zla. Hořící meč. Před několika sti lety kraloval kouzelníkům král Redmund III. ten měl čtyři syny. Rozdělil jim království na rovné čtyři díly, ale jeden z nich chtěl království jen pro sebe. – Tady sou ty kafe, věneček a čaj. – Děkujem – Hedviko, ten děda jim povídá nějakou pohádku. – No jó, mě byli od začátku divný. – Pokračuji. Ten čtvrtý syn Eustác II. se šel poradit k samotnému Satanovi. Ten mu pomohl, ale s podmínkou. Jeho duše jednou propadne satanovi stejně tak, jako ti tři sourozenci. Jeho bratři zmizeli. Byli zakleti do meče Eustáce,ten ho ale od té doby neposlouchal a jednoho dne, když se mu meč úplně vysmýkl z rukou, sám ho meč bodl přímo do srdce a on propadl Satanovi… Od té doby se tomu meči říká Hořící, protože hned po Eustácově smrti, shořel ten dům a meč z něj vyletěl a plápolal. Od té doby je vsazen do země v posvátném místě jménem Elpacka. V Elpacce jsou v zemi velké obelisky. Je jich dvanáct. Vkročit tam může jedině ten, který má duši čistou, jako vypraný polštář. Když uhasíme oheň na meči, uhasíme další symbol, neboť když hoří meč, hoří symbol a tudíž zlo…
