VosaCup II. aneb závody, kde jsme bojovaly hlavně samy se sebou :o)
Tentokrát vás neošidím o obšírnější reportáž. Důvodů k tomu je totiž hned několik :o) Tak nejprve v úterý před závody ze mě konečně po měsíci příprav a nervů ty nervy spadly splněním souborných zkoušek z historie ( pro neznalé zkouška v rozsahu bakalářských státnic na magisterském studiu) a to s velmi příjemným ohodnocením :o) Tento fakt rozpoutal i jakousi euforii v podobě oslav, přípitků, plánů, taky odpočinku, oddechu... povinnosti do konce týdne bylo ještě mnoho, přípravy na závody vrcholily, nicméně se mi podařilo zosnovat ještě jeden super plán...bez toho aniž by bylo informováno široké okolí, pozvala jsem do Ostravy i na závody naše Pražandy Dejnu s Babsinkou. Holky dojely v pátek kolem poledne, zabydlely se u nás, nabaštily jsme si pupky a pak se vydaly s psíma holkama na prochajdu...Dorinka s Babsinkou vůbec nešetřily síly před víkendovýma závodama a docela si zablbly :o) Večer jsme pak udělaly překvápko pro naši vrchní muru Ucu, když jsme se vypravily do Poruby...byla dobře v šoku..to se nám Dejnuš opravdu povedlo a jsem moc ráda, že jsme to nenechaly na sobotní ráno, jak jsme původně zamýšlely...u Lucy jsme fajně pokacaly a kolem půlnoce jsme byly doma...v pelíškách...
Čekal nás náročný víkend :o)
Něco málo k závodům...Dorinčin projev se oproti minule příliš nezlepšil...pořád vyhukaná, pořád nějak mimo...bez zápalu...ale my jsme přišly čím to...Dorinka totiž jen zkouší moji trpělivost a co si může ve své vyčůranosti dovolit...první běh byl jumping, ten ještě jakžtakž zaběhla, druhý běh zkouška a zónovky...a těch se přece bojíme...teda do minule jsem to nevěděla..prostě nový nápad Dorinky, jak zpestřit výcvik...sobotu jsme tedy doběhly jen jednou sekvencí se zónovkami a na neděli kuly pikle jak na tu malou potvůrku vyzrát...a nutno říct, že ukuly dobře...Dorinka sice vlastně taky zvítězila, ale všechno, i agi u příliš chytrých psů :o), je o kompromisu...takže Dorinčino vítězství bylo ve změně motivačního prostředku z balonku, který mimo parkur neskutečně zbožňuje, na BUŘTÍK...když ho viděla sama od sebe začala skákat přes hrazení a chystat se do startovní pozice jen aby už tu odměnu dostala...takže byla najednou zpátky rychlost, chuť i radost z běhu...ikdyž to byly jen sekvence...
Vyhráno ani zdaleka nemáme...byly jsme dlouho bez tréninku, je potřeba všechno dohnat...ale my se prostě nevzdáváme... :o) takže doufám, že až nás někdy příště uvidíte běhat, bude to zase můj rychlý pidiflekopudlík, který bude zářit nadšením a radostí...
Tak takhle vypadaly tydle závody, abyste si mohli udělat obrázek sami, tady je jedno srovnávací videjko, doporučuju pustit si zvuk ;o)
Jinak děkujem Dejnušce za návštěvu, bylo nám tady s ní dobře a jsem moc ráda, že už taky konečně ví, kde bydlíme :o)