Letošní poslední výlet...
Letošní poslední výlet roudnických seniorů.
Cíl jednoho z našich posledních výletů byl jasný: Benešov nad Ploučnicí a kulturní zajímavosti okolí. Ve středu 11. října jsme nejdříve jeli do Markvartic, kde nás přivítal p.starosta Renka v obnoveném barokním kostele sv.Martina, původně z 18. století. Na fotografii jsme viděli nedávnou ruinu bez střechy a nyní- nádhera! Na popud vedení obce k záchraně památky byla stavba renovována z veřejné sbírky občanů a to včetně varhan..Dne 23.září t.r. byl kostel opět slavnostně vysvěcen-přítomen byl nejen biskup litoměřický Mons.Baxant, ale i salcburský Mons.Kottgasser a další význační hosté.A nyní se koná nová sbírka- na opravu zvonu.Popřáli jsme opětovný úspěch a kolem pěkně opravené MŠ a ZŠ jsme šli k autobusu v údolí říčky Bystré a všímali si i dalších historických chalup, nejen podstávkových.
Následoval zámek v Benešově n.Ploučnicí, kde nám vedoucí zájezdu M.Machová vybrala s erudovanou sympatickou kastelánkou dva ze tří okruhů.Benešov-to je saská renesance, i když první zmínka o městečku je již z roku 1311.Dnes má asi 3.800 obyvatel.Šli jsme náměstím v historickém jádru Benešova do mírného svahu k zámku, kde jsme si všimli i památného mohutného modřínu.Zámecký komplex má 7 budov, nejvýznamnější je Horní a Dolní zámek a kostel Narození Panny Marie.Tyto stavby spojuje míšeňský šlechtický rod Salhausenů, roku 1515 byli přijati mezi českou šlechtu. V Benešově zůstal Bedřich S.,v r.1522 nechal vybudovat Horní zámek, v r.1540 dolní zámek pro syna Jana.Časem se majitelé zámku měnili, ale Benešov nebyl pro ně hlavním sídlem, takže zámek se v renesančním slohu dochoval poměrně v původním stavu.Dolní zámek byl zpřístupněn v r.1961 a Horní v r.1999.Potěšili jsme se prohlídkami interiérů s různými artefakty a rozloučili se na nádvoří, kde byla kopie sochy Tritona od holand.mistra de Vries.
Při dobrém obědě v Žandově ze šedé oblohy vykouklo slunce a to přispělo k naší družné dobré náladě. A čekala nás obec Horní Police, kde je právě nyní poutní areál vyhlášen jako Národní kulturní památka.Hned při příjezdu jsme byli upozorněni na kamenný klenbový most s pozlaceným Kristem na kříži, dnes součást pěší zóny-pro automobilovou dopravu byl vystaven další most. Nad řekou Ploučnicí se tyčí zámek ze 17.století. O poničené interiéry se nyní stará obec, v rekonstruované části je galerie. Nás ale nejvíce zajímal poutní areál, kterému vévodí barokní kostel Navštívení Panny Marie. Byl postaven 1684 až 1723 architekty otcem a synem Broggiovými.Na místě kostela byla již dávno svatyně staroslovanského boha Svatovíta.Další kostelík poničili husité. Roku 1523 řeka Ploučnice vyplavila na břeh 75 cm vysokou dřevěnou sošku Panny Marie. Byla přenesena na oltář kostela a oblečena-má již celou garderobu jako Pražské Jezulátko. Základem dnešní podoby kostela je tedy vzhled z 18.století ,o který se zasloužil Julius Sasko-Lauenburský a poté jeho dcera, vévodkyně toskánská.Hlavní pouť je dodnes první neděli v červenci. Provázela nás čiperná paní v prostém obleku a šátku-bylo jí 88 let! Poutavě vyprávěla o kostele, o který se stará , včetně okolí a budovy fary, kde bydlí úplně sama. Na požádání vyprávěla i o svém životě, pochází z chudé moravské rodiny, celý život věnovala službě druhým, sílu jí dodávala víra , i když nebyla zakotvena v žádném řeholním řádu.
Při cestě domů jsme opět pozorovali z oken autobusu krásnou přírodu a měli jsme hřejivý pocit, který nejlépe vystihuje název Rollandova románu: Dobrý člověk ještě žije!
Jana Jakešová