Českej seveřánek - Horský vlk

Vstup do fotoalba kliknutím zde....

Foto reportáž Jany Gwen Ondrášové zde...

Trocha historie Vysočinského dogtrekkingu

V pátek 28.září 2001 byl odstartován vůbec první doktrekkingový závod u nás a to právě v srdci Českomoravské vysočiny, ve Víru. Startujících bylo patnáct. Účastníky OSAMĚLÉHO VLKA a jejich pejsky čekalo dlouhých 121km přes divukrásnou krajinu Žďárských vrchů a to s časovým limitem 48hodin.

Na startu stál také sám průkopník a guru tohoto sportu u nás, Jaroslav Monte Kvasnica. Člověk, jež se zúčastnil řady horolezeckých expedic a trekkingových výprav např. na Kavkaz, Pamír, do Karpat, Alp, Pyrenejí, Sierra Nevady, na Sibiř a na Kamčatku. Kde mu to situace dovolovala, byli mu na cestách vždy společníky i psi. Napsal nádherná díla vlčí osvěty. Uvedu alespoň Rapsodii Šedých stínů, nebo Vlci přicházejí s větrem. Ještě před nimi napsal tenkou, ale za to informacemi od dogktrekkingu až po mushing, našlapanou knížečku Běh s „Vlky“ aneb CANICROSS, kterou vydalo nakladatelství DONA a kterou bych doporučil nejen každému dogtrekaři. Foto níže zdroj google.

Na Vysočinu zavítalo dál několik dogtekkingových ročníků Jednookého vlka. Konkrétně v roce 2006 a 2007 do Jihlavy, 2010 a 2011 na Velké Dářko, 2012 na Vír.

Nyní na Vysočině proběhl již třetí ročník dogterkkingového závodu Po stopách Toulovce, na který jsem nás s Merlinem přihlásil někdy kolem vánoc 2015. Chtěl jsem na 50km MID, ale tam bylo už plno. Zřejmě díky Jegru jsem nabil odvahy a přihlásil nás na 90km LONG.

Trasy Toulovcův dogterkking 2016 – 3. Ročník  31.března až 3.dubna

Trasa štěněcí cca17m

Trasa MID cca 45km

Trasa LONG cca 88km – Z Luckého vrchu přes Poličku a Baldu k Bystrému. Odtud do Svojanova a přes Nyklovice do Víru. Z Víru přes Karasín a Vítochov do Dalečína, odtud na Zuberský rybník a dál přes Bohdalec, Štarkov na Buchtův kopec. Tady byla poslední kontrola K10 s občerstvením. Cíl byl v místě startu na Luckém vrchu.

Fyzická příprava

Ne že bych byl ležák, to rozhodně ne, ale moje příprava musela začít. Merlin je od podzimu do jara v zápřahu téměř každý den před kolem, nebo dá-li bílá paní, v zimě běžkami.  Kolo jsem vyměnil za svoje nohy. Začal jsem víc chodit i delší tratě. První delší byla ještě v lednu ze Svitav k nám do vesničky za Litomyšl, s plnou polní, ale i Merlinem. Pro jistotu, aby to nebylo moc jednoduché, protože je to celkem po rovince, jsem to vzal přes Kozlovský kopec a Svinou a vše na jeden zátah to dělalo asi 30km. Druhý den nožičky pěkně boleli. Ještě že mi nemohli nakopat můj vlastní zadek :-) . Jsem spíš tulák a tak se v přírodě běžně courám a kochám, než abych krájel kilometry. Když to dál zkrátím, od února, jednou týdně (nejčastěji ve středu) jsem s Merlinem běhal cca 5-7km a jednou týdně, v sobotu či neděli, byl-li čas, jsme s Merlim vyráželi na procházku s batohy o 20-35km.

Samozřejmostí je u mě každodenní ranní rituál protažení a pak sestava pěti Tibeťanů. Asi měsíc a týden před startem jsem si při štípání dřeva ze 70ti leté borovice trochu proklepl nohu a nevypadalo to se startem vůbec dobře, viz. video níže.

Prakticky jsem na dva, tři týdny musel chůzi a běhání vysadit a začal se hýbat ani ne čtrnáct dnů před samotným startem. Do té doby mi dělala společnost rýmečka, kašílek, …. Týden před akcí mě křusne v pravém kotníku a nemohu jej dva dny víc zatěžovat… Jsem snad hypochondr? No příprava měla hodně trpké koření. Až jsem pověrčivě přemýšlel nad tím, jestli tam mám vůbec jezdit :-) ? Vzpoměl jsem ale na knihu Radka Jaroše Hory shora 2, kde se svěřuje s podobnými předvýstupovými symptomy. O to víc si pak cením úspěšné dokončení této akce.

Psychologická příprava

Mimo večerního popíjení Holby, Plzně, Jagermeistera a Valašské slivovice při prohlížení videí psích spřežení u filmů Poslední Trapper a Šťastní to lidé – rok v tajze, asi žádná jiná neprobíhala. V přírodě i té divoké jsme za každého počasí jako doma :-) . Jako cíl si dávám dokončit závod v časovém limitu, bez zranění. Případně dojít co nejdál, po tom, co jsem si provedl s nohou. Pole neoraná byla jen Merlin mezi tolika lidmi a pejsky. Zažil to naposledy v útulku, odkud jsem si ho odvedl. Ale věřil jsem mu a on mi dokázal, že právem! Fungoval úplně úžasně, svoji práci odvedl na jedničku, do puntíku dokonale! Díky mu za to!

Materiální příprava

Dle zadání jsem pořídil povinnou výbavu. Prakticky jsem vykradl naši starší autolékárničku a dokoupil pouze isotermickou fólii, kterou lze pořídit za cca 30Kč. Botičky na Merlina jsme měli a trénovali jsme v letitých věcech, které jsem navíc bral i na samotnou akci. Tím jsem si jí dobře prověřil.

Zmíním se pouze o botách, které jsem kupoval někdy v únoru, kdy nebylo jasné, jaké podmínky na trati budou panovat v době konání (sníh, mokro, bláto, sucho?). Měl jsem kritérium – lehké, poddajné ale pevnějšího tvaru, kvalitní podrážku a odolné minimálně proti vlhkosti. Cena do 1000Kč. Bylo téměř nemožné v této cenové relaci něco sehnat. Pak mě ale moje žena navedla na obchod DECATHLON, kde jsem pořídil polovysoké boty Quechua. Jedinou mouchou ve spolupráci s mojí nohou, je možná tvrdší (slabší) podrážka v přední části boty. Jinak ode mě na tyto boty uslyšíte samou pochvalnou ódu. Nepromokavá membrána funguje, jsou lehké, dobře drží jak na noze, tak i na kluzkém terénu. Každý máme ale nohu jinou, proto určitě nesednou každému.

Toulovcův long začíná.

Čtvrtek - doma balím pět švestek mě i Merlinovi, který má ve svých batůžkách na starost vodu a kolem 15hod vyrážíme autem na nedalekou základnu Toulovce, Lucký vrch.

Jsme tu mezi prvními a tak v klídku parkujeme, stavím stan, seznamujeme se se sousedy, slečnou Martinou a jejím ČSV Marvem a ovčákem Chuckem jejího přítele. Rozebíráme obsahy našich batohů, které zítra poneseme a lehce vzájemné zkušenosti s treky. Dále se pak s Merlinem seznamujeme s velmi příjemným chlapíkem Vojtou, který doráží později. V 17:00 vyrážím s Merlinovým očkovákem na prezentaci pro mapu a upomínkové předměty. Stíhám brzkou večeři v podobě polévky a pivka. Mezitím se začíná na Lucák sjíždět celé zítřejší startovní pole.

Martina se svým ČSV Márvem

Před brífinkem, který začíná ve 21:00 venčím nás oba s Merlinem, dělám reorganizaci výbavy. Dle mapky trati je kolem trasy dostatek vodních zdrojů, tak redukuji zásoby vody. Prakticky beru povinnou výbavu (lékárnu), bivak (letní spacák, karimatku, žďárák), skromně jídlo pro nás oba a přidám nepovinné suché oblečení na převlečení do spacáku. Jako nepovinnou, ale pro mě nutnou, výbavu kontroluji přítomnost plné placatky Jegra (teď už vím, že jedna placatka na 90km je fakt málo :-D )

Brífing začíná přesně ve 21:00. Jsme seznámeni s trasou, problematickými místy, kontrolními body a pravidly odstoupení, či přivolání odvozu z trati. Organizátoři Toulovce si dali opravdu záležet a tak vedle stánků s výbavou pro pejsky, sušeným masem a termoprádlem je v sobotu večer na programu, pro ty co dorazí, promítání s Danem Kolkem (25) o expedici Winter Bajkal 2015, kterou podnikli se svým kamarádem Honzou Haráčem(25). Jsou prvními Čechy, kteří to dají, Cca 700km přes zamrzlý Bajkal bez cizí pomoci. Dále je připraveno promítání o projektu  1000mil. Tento projekt podporuje sám tým toulovce „Je to projekt pro nadaci Krtek, která je zaměřena na dětské onkologické pacienty. Jedná se o závod v délce 1000 mil. Jedou se etapy v Čechách a na Slovensku ... Dohromady 1000mil. Výtěžek jde na nadaci a 10% z toho na pomoc psům. I zástupci z našho týmu se zúčastní. Monika a Honza startují na 33. etapě.“ stojí na webu Toulovce a na Monice je osobně vidět velké zapálení a zájem o tento projekt. Po konci porady se všichni odebírají do svých ležení. Já za Merlinem do našeho celťáčku. Už usínám, když začíná nad Lucákem orchestr  „vlčího „vytí našich svěřenců. Že by psí brífink? Je to nádherný zpěv našich divukrásných čtyřnohých kamarádů. Jako by už věděli, co je zítra čeká, a volají nedočkáním.

Pátek – V 5:00 mě budí můj ranní rituál. Ne pět Tibeťanů ani protažení. Je to velká potřeba :-D . Vykonávám dokonale a tím je zaručen úspěch celého dne :-) a snad i závodu. Následuje snídaně s Merlinem, balení bivaku, který jsem potřeboval v noci a chvilku soustředění. V 6:15 už s prvními lidmi stojíme před startem. V 6:30 začíná dvouhodinové startovní okno, které hned z kraje využíváme k vybavení na trať. Vycházíme do šera a mlhy. Celkem asi čtyři týmy.  

                                             Po startu v 6:30

Postupně nás dohání a předchází i předbíhají rychlejší týmy. Někdy se rychlost nevyplácí a tak jsme svědky, jak se skupinka před námi omylem trhne ze značené trasy a za čtvrt hoďky se vynořuje po návratu někde za námi. Důvěřuj, ale prověřuj prvního ze skupiny, říkám si. Profrčíme Poličkou a míříme po rovné asfaltové cestě mezi poli za Poličkou ke K1 na 11km. Tam nás předbíhají další týmy a Merlina to začíná asi prudit. Téměř pokaždé, když nás někdo předejde, trhá do postroje a chce zrychlit. Nakonec ke mně otáčí za chůze hlavu s dosti vyčítavým pohledem. S omluvou mu slibuji kompenzaci za ušlé umístění a nabízím k večeři rybu.

Živá K2 na Baldě

Merlin ale trhá asfalt dál a vláčí mě po pevné cestě z K1 na živou K2 s občerstvením na 16km na Baldě. Šetřím svoje skromné potravinové zásoby a doplňuji vše do svého a Merlina žaludku. Snažím se nezdržovat a hned vyrážíme dál směrem na K3 u kostelíku na kopci za Bystrým. Cestou nás doslova předlítá Zbyněk Adámek se svým psem Slávkem. Teď už vím, že trať, která měla cca 90km zalétl za neskutečných  11hod a 36min. Před i za námi je liduprázdno a my si jdeme dál vlastním tempem. Na MTB závodech jsem se naučil nenechat se strhnout tempem „rychlejších“. Mnohdy se totiž po pár kilometrech utavili a byli pak snadnou kořistí i loudů jako já. Trochu doufám v podobné osudy i zde. Míháme se Bystrým a z něj stoupáme ke kostelíku na K3 (24km). Je to malá ochutnávka toho, co nás na následujících kilometrech ještě čeká.

Kostelík nad Bystrým

Máme tempo, nohy šlapou a tak bez pauzy pokračujeme dál na K4, která je ve Svojanově. Terén je pořád „nenáročný“ a tak netrvá dlouho a dorážíme na K4 (28km) ve Svojanově. Kilomerty v nohou už ale začínají být znát. Ve Svojanově nastupujeme na modrou a za kostelíkem, který nám zvony hlásí pravé poledne. Přichází krásné strmé stoupání. Merlin je pořád v ráži, navíc zřejmě cítí tým, který šel před námi a doslova dělá do skály „brázdu“. Jedu jak na lanovce a šetřím tak dost sil, které se budou v závěru dne jistě hodit.

Hrad Svojanov

Náš směr je teď Vír, kde jsou hned dvě kontroly. K5 na 41km a K6 na 43km. A také organizátory zajištěné občerstvení v místní hospůdce. Cestou chytáme lehkou přeháňku. Ne déšť, ne sníh, ale spíš krupky. Fouká. Je to krásné J . Chvíli jdeme s huskounkou Andulkou a její páničkou, které nás dohnali a jejichž tempo je pro mě příliš rychlé a musím si na chvilku čupnout na batoh, abych se vzpamatoval a mohl pokračovat dál. Propocené věci za větru na těle rychle studí a tak nezbývá, než zvednou šunky a hýbat se. Andulka s páníčkou to šijou dál bez pauzy a ztrácí nás. Nedlouho na to potkáváme fenečku výmaráka, také s páníčkou. Sice přišli z úplně jiného směru, než vede trať, ale dál pokračujeme spolu. Jejich tempo i společnost je příjemná, bohužel kousek před Vírem fenečka sedá a nevypadá to dobře s jejich dalším pokračováním. Přeci jen jí je už 10let. A jsem rád, že se její páníčka rozhodla nepokračovat a přivolat si pomoc s vlastním odvozem. Dává přednost jejímu zdravý před svým úspěchem. Ve Víru už zažínám mít docela nakoupíno (kilometry v nohou) a kontrola s občerstvením přichází víc než v pravou chvíli. V hospůdce je teploučko a útulno. Zůstáváme ale venku, kde je pod mrakem trochu chladno, ale příjemně a u teplé polévky s pivkem a pejsky i romanticky. Pivko si vychutnávám každým douškem. Toho času během oběda se pomalu začíná mezi mraky na obloze objevovat sluníčko já a tuším krásnou noc. Jsme na 41km a jestli se ještě dnes zvednu, tak to je po krátké rovince pod hráz hezké dva, tři kiláky do pořádného stoupání na a nad přehradní nádrž. V tuto chvíli je už každý kilometr po rovince náročný, jako tři běžné za čerstva. Pivko mi dodává odvahu a Jegrem posunuji práh bolestivosti. Vyrážíme a ještě pod hrází se k nám připojují kříženkyně Hajdule se svým dlouhánem páníček s mílovýma nohama. Vypadá to asi jako scénka z kultovního filmu Vesničko má středisková, kde se Jan Svěrák v roli malíře jal pronásledovat místí starou babičku polovičního vzrůstu s rychlým krokem. Společně přicházíme k hrázi na K6 (43km) a vyrážíme po červené do prudkého stoupání. Nějak se neomezuji, Merlin opět dělá brázdu a nahoře už jsme zmizeli Hajduli s páníčkem úplně z dohledu.

K6 na hrázi vodní nádrže Vír

Přes Karasín a Vítochov míříme k Dalečínu na K5. Pohrávám si s myšlenkou dát dnes 60km a zítra brzy vstát a na oběd být v cíli. No! Zpátky na zem! Z Vítochova k Dalečínu potkávám bloudilce, co nás ráno předbíhali a teď tu nechtíce mrhají časem při hledání stopy. Nám se do teď daří jít na 90% ve stopě trati a lehce technický úsek zvládáme na výbornou. Před Dalečínem, kdesi v lese překonáváme brod potoka a dalším šupákem mě Merlin dere z údolí nahoru na kopec. A hle Dalečín a K7 (55km) je asi 2km před námi. Je 19hod, začíná se ochlazovat, stmívat, nohy fest bolej a tak místo na další kilometry myslím zaslouženě na kvalitní odpočinek. Jsme téměř na 55km a tedy za polovinou celé trati. I když ten zbytek 33km bude zítra podstatně náročnější, než samotný úvod dnešní etapy. Na louce u lesa nad Dalečínem vybaluji bivak a dělám ohníček. Suším boty, přebaluji se do suchého, ohřívám se do spacáku. Merlin bez batůžků vyvádí akrobatické kousky a užívá si lehkosti, jakou neměl celičký den. Večeříme, chválím a mazlím Merlouna. Děkuji mu za dnešní práci a asi ve 20:30 zaleháme pod nádherný hvězdný širák. Merlouna uvazuji tak, aby mohl na svoji karimatku, kterou mu stelu hned vedle té mé. Usínám za praskání ohně, ale také čelovek, které se už za tmy míhají nedaleko nás a pokračují k Dalečínu. A není jich bohužel málo. Dohromady možná 10-20ks. Mám vrtocha, ale komu by se chtělo z toho krásného místa, od ohně, už z vyhřátého spacáku. V okamžiku pak spíme. V noci, asi ve 2hod mě budí potřeba. Lovím čelovkou hluboko ve spacáku a rozvěcím. Vidím, že mimo spacák asi bude pěkná kosa. Jedna petka je KO, samej led. Spocené věci jsou tuhé jak kus plastu. Ven se mi nechce, ale musím. Merlin se choulí na jeho karimace, kterou mu nesu, hned vedle mě. Cestou do spacáku přibaluji k čelovce petku, ze které se chceme ráno napít.

V noci z pátka na sobotu nás zalehl šedivec

Sobota - Vstáváme do krásného, stále ještě hvězdného, mrazivého rána někdy v 5:00. Mně se ven moc nechce. Merlin oddechuje vedle mě s bílým mrazivým melírem. V 6:15 jsme už s Merlounem po snídani (z dětské přesnídávky, kterou míchávám do ovesných vloček a dolívám vodou,  jsem měl dřeň). Dorážím tak zbytek makovce. Vyrážíme do Dalečína pro K7 (55km). Merlinek trochu pajdá na pravou přední a tak jeho batohy připínám na ty svoje, abych mu ulehčil. V místní samošce přikupuji vodu, sladkosti. Je brzy ráno, všude leží šedivec. Je ticho, klid a v samošce je jen pár starších žen, které si ještě teď v dubnu stěžují na úpadek velikonoc. Bývalo prý zvykem, že skupinky chlapců chodívali zvesela a s muzikou a než jedny dohráli, už čekali další v řadě na vejslušku. Na zřícenině přes most klikáme K7 (55km). Z Dalečína „frčím“ se dvěma batohy na zádech do krpálu po žluté. Míjíme usedlost, kterou zdobí hrdý slogan TATO PROVOZOVNA NENÍ SPOLUFINANCOVÁNA EVROPSKOU UNIÍ! A mě to těší!  Mojí velkou motivací dnes dojít co nejdřív je představa teplé polévky, pivka a večerního promítání.

Máme teď v zaměřovači K8(65km) na Zuberském rybníku, nedaleko Nového Města na Moravě. U Velkých Janovic si uvědomuji, že Merlin je fit a při síle. Opět jak Zetor orá půdu pod sebou. Hned mu vracím už poloprázdný bágl. Včerejší kilometry jsou znát. Chůze jde ztuha. Mezi Lískem a Zuberkým rybníkem se „ztrácíme“ na přechodu louky k lesu. Zelenou značku tady asi ukradl skřítek. Improvizuji. Bohužel nás vedu špatně a tak se zacházíme do Vojtěchova. Teď jsou to kilometry, které se špatně dohání, dávám pauzu na svačinu. Zbouchám snad všechno, co zbylo a řadím první kosmickou. Jsme zpět na zelené. Alespoň je krásné počasí. Fučí, ale je slunečko a krásně. Před K8 (65km) jdeme chvilku společně s manželským párem a jejich nádhernou dvouletou fenečkou Sibiřského Huskyho.

Od Zuberského rybníka jsme už doma. Tady to známe „i po slepu“. Je to tu nahoru a dolů, ale s krásnými výhledy na Vysočinku. Frčíme k Odranci, pak přes vrchol Bohdalec ke zřícenině Štarkovu u Jimramova. V klesání z Bohdalce potkáváme MIDaře, kteří startovali dnes ráno na svojí cca 50km trať. Jsou velmi ochotní a dělají nám volnou stopu. Asi tuší a snad na nás i vidí, že už toho máme plný kecky. To nejhorší přichází s klesáním ze zříceniny Štarkova, na K9 (75km) pod Štarkovem, kde jsme byli v 12:43. Klesání ze Štarkova mi odrovnává už unavené levé koleno, když se snažím šetřit pravý kotník na sešupu přes kameny a kořeny stromů. Kotník se nakonec přidává také. Teď to ale nevzdám! Teď už ne :-D !

Čas dobrý, morál taky, jenom nohy jsou už bolavý

Dole na K9 chvilku křísím bolavá místa. Zatínám zuby a pak belhám směrem na K10. Ta leží na Buchťáku, kde je umístěné řízení letového provozu ČR a hlavně poslední kontrola K10 (živá) s občerstvením. Je to odtud asi 4km. V Daňkovicích pod Buchťákem je to na kontrolu K10 už jen 1km. Ten jdu snad asi hodinu. Občas mi v kopci přijde, že už mi vypíná hlava. Těším se na pivko a svačinku. Za každým záhybem cesty už už čekám občerstvovačku, ale ta ne a ne se zjevit ani v podobě fata morgány. Když jsem hore, seknu báglem, Merlinka požádám, aby čekal, a běžím vyluxovat prostřený stůl. Snažím se krotit, ale pořadatelé mají pochopení. Beru mlsky i pro Merlouše. Než si ale sednu a prostřu ukořistěnou potravu, zjistím, že není co prostírat. Merlin se na mě dívá se skloněnou hlavou a zvednutýma, provinilýma očima a doprovodně, nejspíš omluvně mručí. To voe! Já tě picnu! Nenápadně se blížím znovu k už doplněnému stolku pořadatelů a somruji přídavek. Tentokrát jej ukládám do bezpěčné vzdálenosti. Pivko mi přijde tůze vhod! Na Buchťáku celkem fičí a tak během odpočinku probíhající MIDaře i LONGaře pozoruji zamotaný v Merlounově karimatce. Nabírám sílu na vrcholový tah do cíle. Během chvilky mě míjí starší pán, nejspíš s longařskou výbavou. Hlava mi nebere, co tu dělá?! Typuji ho na 80let. Asi už mám halucinace. Všechno se pak vysvětlilo v cíly. Je to legenda Miloš Slaměník přezdívaný junior, ročník opravdu 1936 a těch 90km dal za 33:54:00hod!!!! Páni!!! Halucinace to tedy nebyli a zase mám v životě nad čím přemýšlet. Neskutečný!!! Chtěl bych v jeho věku být také tak fit!!! Jinak dnes jsme trochu dohnali včerejší ztráty a předešli  4 – 5 týmů.

Pan Miloš Slaměník, živoucí legenda a důkaz, že i v 80letech lze vyrazit na 90km dlouho trať a porážet i o dvě generace mladší soupeře. Neskutečný!

Posilněni se zvedáme. Koleno citelně ztuhlo, kotník to už dá. Do cíle je to už nějakých 9km. Ale jakých? Zvedám batožinu a odhodlaně vyrážíme z poslední kontroly. Pajdám dolů z táhlého kopce do Krásného za sportovně vyhlížející paní. Dole ji párkrát rovnám do trati, ze které se vždy na rozcestí vydala mimo. Pak to přichází. Z Krásného je nekonečné stoupání na hřeben dělící dědiny Krásné a Telecí. Tady nám paní mizí a já se modlím, ať to dobelhám až do cíle. Přehupujeme se přes hřeben a vidíme Lucák. Mažu do Telecího a před námi je poslední stoupání na Lucák. Vychutnávám si krásné pocity v posledním kopci, protože je mi jasné, že cíl dnes bude, kdybych do něj měl dolozit po čtyřek!!! Tam nahoře, v cíli, cca v 16:40, předávám kartičku s potvrzenými všemi kontrolními body a závod končíme celkovým časem 34:09:00hod. Nádherný pocit!

Osvěžen euforií z dokončení v dobrém čase se vláčím k našemu bivaku z auta a celťáčku. Vybaluji, relaxuji, mazlíme se s Merlinem a já mu děkuji za jeho nesmírnou pomoc, poslušnost a odvedenou práci. Tahání, vedení, motivaci a to že se nikde nezranil a my mohli dokončit. Je to nádherný pocit. Jsme v cíli oba, spolu, zdravý, unaveni, ale spokojeni. Vzhledem k nastaveným cílům je dosažený výsledek alespoň pro mě úspěch. Vítězství. Všichni co už dorazili, jsou si v jednom velice podobní. Pajdají. Puchýře, bolavé klouby, těla dostali na frak. Doráží i sousedka Martina s Márvem a Chuckem. Máme ve své kategorii oba shodné umístění na 21 pozici. Merlinka nakrmím a ten unavený ulehá. Já „pádím“ na pivko, polívku a relaxovat do Lucké chalupy. Večer proběhne slíbený promítací program a další zábava. Krásná akce! Zasloužená tečka za naším výkonem. Po 22hod už mi padají oči, cítím únavu a těším se za Merloušem a do spacáku….

Dan Kolek při promítání o expedici Winter Bajkal 2015

Neděle –  je zasvěcena poděkování všem, kteří se zúčastnili  a těm, kteří umožnili tuto krásnou akci uspořádat. Tedy majitelům pozemků, kraji, sponzorům, týmu Toulovce, který se postaral o bezvadnou a ukázkovou organizaci této akce, zázemí a program! Vyhlášení a předání hlavních cen a tomboly probíhá za slunečného leč větrného počasí. Společným focením končí celá akce, která je zařazena do poháru MČR. Už teď se těším na její další ročník a věřím, že pokud to zdraví dovolí, určitě se zúčastníme!

Statistika Toulovcova dogtrekkingu 2016

Statistika od Moniky Mundilové je následující:  „Večer před začátkem Toulovce bylo 273 přihlášených (po vytřídění těch co na poslední chvíli napsali, že nepřijedou). Štěněcí odstartovalo 48 týmů, došli všichni. Bez omluvy na start nedorazilo 6 týmů. MID  odstartovalo 79 týmů, nedokončily dvě holky, celkem na start bez omluvy nedorazilo16 týmů. Na LONG odstartovalo 112 týmů, nedokončilo 13 a na start nedovalilo 12lidí.“

Doplním, že nejrychlejší mužský čas v kategorii do 40 let na LONGU byl 11:36:00, který zvládl Zbyňěk Adámek se svým psem Slávkem. V kategorii nad 40 let patří prvenství Karlovi Šlajerovi se psem plemene ČSV a jejich časem 13:07:00.

Nejrychlejší ženský čas v kategorii do 35le na LONGU byl 13:24:00, který zvládla Bára Vlčková se svým psem Oříškem. V kategorii nad 35let patří prvenství Janě Kakáčové s pejskem Ginger a jejich časem 12:13:00.

Vstup do fotoalba kliknutím zde...

Pořadatelský tým Toulovce, který má vše výše na svědomí,  měl 8 členů, plus dobrovolníky. Viz odkaz níže, kliknutím na obrázek.

Na základě vlastní zkušeností a zážitků sepsal

Martin Kopecký alias Tulák Krajinami

Treky Vysočinou

Další foto z Vysočiny na webu www.duhovyraj.estranky.cz