Všechno to začlo někdy tak koncem listopadu, kdy sme dělali ve škole jednu z takovejch těch soutěží, kde se dá vyhrát zájezd pro třídu, tohle mělo bejt do toho parlamentu s tim, že nám tam nějakej ministr něco poví a pak si budem hrát na poslance no. Bylo tam místo pro jen jednu školu z tý naší krásný republiky, proto se to naše revoluční nejmenovaná učitelka rozhodla vyřešit tak, že budeme podvádět a tu soutěž uděláme všichni spolu a ona nám bude říkat ty odpovědi. No nebylo už tak strašný překvapení, že o dva tejdny pozdějc se nám ve skupině na fb objevila zpráva od našeho bejvalýho předsedy, že sme jako ten zájezd teda vyhráli. EU zacálovala většinu výdajů a my sme se měli podívat do krásnýho města Štrasburku a všechno mělo bejt fajn. Když sem to ještě předtim říkal svýmu nejlepšímu kamarádovi ze základky, říkal, ať se v tý é ú nenechám zatlačit a pořádně to tam potrollim. Řek sem mu, že když bude příležitost, tak to udělám, ale že úvodní proslov naší školy byl stejně přisouzenej někomu jinýmu. (i tak ve třech větách se asi nic moc potrollit nedá) Jo tehdá sem eště nic nevěděl.

Příběh má několik hlavních postav. Mě - Mohameda, moje dva kamarády Židuš a Míšana, náš učitelskej dozor a konečně ten kokotskej poslanec, kterej si hrál na kamaráda a pak se mi furt snažil vrážet nůž do zad :-D

10.12.2014 - pět ráno, vyjíždíme, dobrá nálada žejo, PROSTĚ SME TO VOCHCALI A NEMÁME ŠKOLU. Za zmínku stojí ještě jedno, krom naší třídy zbylo asi ještě 18 sponzorovaných míst, takže se rozhodlo, že s náma pojedou lidi, který se "zasloužili o školu" nebo maj nějakej talent či co. No, nechci nikoho urážet, to jako né, akorát se mi furt nedařilo objevit ten klíč, podle kterýho tyhle lidi byli vybíraný. Ne že by s nima taky nebyla sranda ale. Ještě stavíme někde v Německu po cestě, kde se odehraje jenom fakt málo věcí, to, že si nechávám bundu v buse s tim že "něco vydržim" a pak stojim na záchodě v mekáči u sušáku v zoufalý touze se nějak ohřát (asi nějáký severní klima nebo co) a pak někde na procházce, kde sem naštval nějakou asiatku tim, že zabírala celou lavičku a já si chtěl sednout, tak sem na ní udělal BAF a vona jen řekla "veri fani" a odešla. A já to přitom myslel dobře.

Potom spíme někde ve Francii v ne úplně těch miniaturních formulích, ale pořád dost malých, po dvou. Tady se ukazuje, jak na nás ti naší tří dozoři dohlížej jako na pětiletý. V devět kontrolujou pokoje, aby nikdo náhodou nebyl spolu, prej aby sme byli "odpočatý". Kurva v devět, to tak možná obědvám, ale určitě nechodim spát. Michal je nachytanej nejdřív, když se pro něco někam vrací, pak když de na záchod a ostatní si můžou poslouchat, jak kvůli tomu půl hodiny vyváděj a dělaj scénu, ŽE BY SE ŠEJKSPÍR NESTYDĚL ZA TO. Ještě mu slíbí, že má průser a de se spát. Na pokoji sem udělal pro Židuš menší striptýz během čištění zubů za znění výborný písničky Any way you want it, trochu pokecáme a asi ve dvě ráno usnem. Takže sme pokecali asi dost. Neříkal bych takovou nedůležitou věc, ale souvisí to s tim, jak sme pak druhej den v tom parlamentu byli unavený. Strašně.

O pár hodin pozdějc už jedem busem tam, před parlamentem se oddělí ty doplňci, co nesmí soutěžit a dou do města na celej den, nás zamknou vevnitř. Po vystání asi hodinový fronty s kontrolou věcí nás dovedli do nějaký olbřmí jídelny, kde nám dali nějakej spálenej chleba a napít a řekli nám program. Nejdřív budem tři hodiny poslouchat toho main poslance/ministra/whatever, pak dáme jídlo a odpoledne bude to hlavní, budem dělat parlament EU rozdělenej na šest skupin s šesti tématama (bylo tam něco jako imigrace, já si vytáh životní prostředí, průmysl, nezaměstnanost a práce pro mladý a takový nějaký věci prostě), každá skupina má uvaděče a hlavního mluvčího, kterej jí zastupuje, po přednesu návrhů na zlepšení problému všichni v parlamentu odvolí, jestli schvalujou návrhy, neschvalujou, nebo se zdrží hlasování.

Pak ještě úplně ke konci, někdy před šestou hodinou se vyhodnotila nějaká dobrovolná soutěž s otázkama typu "kolik zemí má EU" a ta vítězná skupina vyhrála nějaký trička. No úplně nedůležitý, zajímalo to tak naše dozory. (nezajímalo, ale předstírali to, protože celou dobu byli strašně pokrytecký) Ostatní už akorát chtěli domů. A KONEČNĚ, pardon, už se dostávám k hlavnímu příběhu - mýmu dni.

Tak tam někde sme byli.

V tý frontě dovnitř na první pohled praštilo do očí, že víceméně všechny ostatní školy, co tam byly, přijely buď v národních krojích, případně oblecích a holky všechny ve stejnejch šatech. Byly i výjimky, ale tak 80% lidí tam vypadalo jako maximální tryhardi. Z toho mi došlo, že se na ten den v parlamentu a na ty témata asi doma celkem připravovali, což se mi pozdějc potvrdilo. Narozdíl od nás, který sme tam přijeli jakože normoš a with no clue o čem to bude. Krom těch témat, ty nám říkali. Je fakt, že já vypadal s Židuš divně i mezi našima spolužákama. Voni měli aspoň košile a džíny a holky něco slušnýho, kdežto moje teplákovka s mikinou Ecko asi nebyla přecijenom ta nejlepší volba. O mikině a manšestrácích ještě po pradědovi, co měl na sobě Židuš se taky moc dobrýho říct nedalo, člověka spíš napadlo něco na styl "opravdu se může na jednom kusu oblečení zachytit tolik špíny?", ale tak ty kalhoty to byl asi nějakej vědeckej matroš.

Na snídani, znechucenej kvalitou potravy a nápoje, kterej bych za čaj označil opravdu jen stěží, sem byl nucenej pro nedostatek karbohydrátů a tekutin odcizit nějakej džus a schovat ho klasicky pod pytlovitou mikinu. Pozdějc se hodil, když nás vysušovala enormní Francouzská síla. Taky nám tam dali jmenovky s těma označenýma šesti skupinama, kde sem dostal to životní prostředí. Jako jméno sem si napsal Mohamed, protože mi to přijde takový krásně historický a prorocký jméno.

Po menším ověření těchdle starejch kapsářskejch schopností ze základky nás odvedli do toho hlavního parlamentního sálu. Mě s Židuš oddělili od ostatních a nastrčili nás k Řekům a Řekyním. Vypadali docela fajn, chvíli sme klábosili, pak přišli na řadu ty lidi, co představovali svoje školy. No hodinu poslouchat „Helou, I am from *insert random country here*, my school is grejt end my country is bjůtifl.“, to fakt brzo omrzí. Prvních deset mělo možná nějakej minipotlesček, zbytek už v podstatě vůbec, max od svých dvou učitelů, ještě některý říkali věci jako, v čem maj nadaný studenty nebo že vyhráli nějaký soutěže, wow, chcete říct tajemství? MĚ TO NEZAJÍMÁ UŽ A NEBAVÍM SE NA ZÁJEZDU, KTEREJ MĚL SPOJIT PŘÍJEMNÝ S UŽITEČNÝM. Pak začal mluvit ten Franta z EU, s nim se střídaly ještě Němka a Britka, aby to bylo multijazyčný a lidi, co neuměj anglicky si mohli dát překladatelský sluchátka. Ty sluchátka strašně tlačily a po tom představování bylo dost lidí fakt otupělých, včetně nás, tak sme to s Židuš shodili a dělali, že sme prvotřídní lingvisti. To se nám celkem dařilo až do doby, kdy sme usnuli.

Nebyli sme sami, i když náš dozor opakovaně tvrdil, že jo. Klimbala namátkou zhruba půlka lidí včetně učitelů, kde sem neváhal pořídit důkazní fotografie :-D Ne, že by to pozdějc k něčemu bylo. Naše učitelka nás prej pozorovala orlíma očima, který říkaly „kluci vy ste v prdeli“. Taky Michal to někde na druhým konci sálu zakempil a ještě na trochu delší dobu, což se přidalo k tomu, že šel nepovoleně po chodbě, jako prohřešek proti lidství :-D.

Jde vidět, že učitelé sou taky lidi.

Ale druhá půlka lidí nespala, naopak, to až k mýmu podivu ale, vytáhli si papíry a začli si zapisovat všechno, co ten Franťour říkal. Takže odjeli pravděpodobně s několika A4 popsanýma věcma jako "EU JE DOBRÁ, EU vám dává jíst, EU vám dává místo, EU vám dává práci, EU vám dává domov, EU vám dává vzduch, kterej dejcháte, EU vám dává život". Propaganda kam se člověk podívá. Z čehož mi došla další věc, ty lidi, co tam byli, nebyli všichni z jedný třídy, ty školy si prostě vybrali co největší šprty, aby to všem jaksepatří natřely. Wow. Amazed. Teda krom Řeků, ty byli jako my. Vyskytla se v celým tom monologu od poslanců jedna světlá chvilka, a to byly ty dotazy na konci. Spousta pozérů se nahlas ptala na věci, který nikdy nemusí vědět, ale jako ptali se i na normální věci. No a jeden Řek, duševně na úrovni senilního důchodce z novinky.cz se ozval, že Unie nepomáhá dost zemím, co maj dluhy, že u nich je to třeba furt hrozný. Tak sem řek Židuš "tyvole tak jednou sem grant ne!", vytáh sem dvě eura z kapsy a plácnul je před toho řeka. Chvíli koukal, pak se trochu nasral, ale asi se tam do mě nemoh pustit :-D. Ale asi to byl nějakej vůl, protože ty ostatní Řekové a Řekyně se taky smáli. Potom si mě přidaly i na FB (ty holky, na co si přidávat nějaký horáky), ale musel sem tajně pustit informaci, že se ve skutečnosti nejmenuju Mohamed. A dodnes s nima snapchatuju!

Kolem jedný ten nátlak konečně skončil a pustili nás na oběd. Kuchaři se od snídaně celkem pochlapili a místo spálenýho pečiva nám udělali vcelku stravitelný špagety s ne už tak stravitelnýma masovýma koulema. Potom nás rozdělili do těch šesti skupin a poslali nás všechny daleko od sebe do oddělených místností na přípravu na hlavní náplň. Ještě předtim, než skončil oběd sme se pokusili s Židuš utéct, vyplížili sme se sice z jídelny až do haly, ale neskutečnou náhodou na nás učitelé přišli, tak sme plácli starý dobrý "hledáme záchod" a bylo to v cajku. A kdybysme utekli, neměl bych zážitek!