Dnešní výzva o imunitu bude hlavně o fantasii.

Soutěžící budou mít za úkol vymyslet příběh, který bude mít blízko Kdo přežije.

A nyní se můžeme podívat na výtvory.

Hodnotit bude 5 lidí + Já (můj bod jako odměnu mají Sornarové)

Příběh Sorna

Probouzím se. Nad sebou pozoruji palmu, kymácející se od strany na stranu. Po chvíli se zvedám a rozhlédnu se. Jsem na pusté pláži. Oceán a já. Pak si začínám vzpomínat, co se vlastně stalo. Letěli jsme letadlem, bylo nás asi 150, pak přišla turbulence a něco…jako by nás tahalo k zemi, už si to nepamatuji přesně, prostě jsme letěli dolů, náraz…nechci na to zase vzpomínat. Vezmu si kus podlouhlého klacku a vydávám se po pláži hledat trosky, popřípadě ostatní. Asi po půl hodině cesty najdu dalšího člověka snažícího se rozdělat oheň. Po zjevném dešti jistě příjemná zábava. Staví se mi vstříc a představuje se: „Ahoj, jmenuju se Vítězslav, ale říkej mi Lazi.“ Představím se mu také a ptám se ho, jestli si něco nepamatuje. Sám, že se prý před chvílí probudil. Vtom ale něco zašumí v džungli. Hned poté na nás startuje nějaký…já ani nevím…něco jako domorodec v normálním oblečení s počmáraným ksichtem nějakými klikyháky, před námi se to ale zastavilo. Ptá se, jestli jsme taky z letadla, načež odpovídáme, že ano. Omlouvá se nám a řekl, že se jmenuje Steve, nebo Stevie to bylo v tom momentě docela jedno. Že prý se probudil v džungli a bál se kanibalů (blbec). Bereme ho tedy mezi sebe a jdeme dál. Díky bohu nedaleko od toho místa nacházíme zadní půlku letadla. A u ní další člověk. Zase chlap. Táhne dřevo na pláž, aby uschlo. Jmenuje se Davie, tak o hlavu menší než my ostatní, snad i o pár let mladší. Ale hloupý se nezdá. Pořád se mi ale na něm zdá (a nebyl jsem určitě jediný), že se chová divně, jako by měl z něčeho strach. Ale to počká. Lazi má naštěstí u sebe flintu a rozděláváme tedy oheň. V letadle nacházíme nějaké věci, které použijeme asi až zítra na přístřešek a rum, kterým zapijeme všechen ten žal z opuštěnosti. Pijeme, zpíváme a bavíme se celý večer. Usínáme tvrdě. Lehce nad ránem se probouzím, zbytek vypadá, že ještě spí. Jdu se vymočit. Kousek směrem dál po pláži, kudy jsem ještě nešel, ale nacházím Davieho, schouleného a brečícího v klubku u lampy, která byla v letadle. „Co ti je? Děje se tu něco, o čem bych měl vědět?“ Chudák zvedne hlavu a povídá: „Ty nevíš, co tu je…já to viděl, sežralo je to! Všechny! My se odsud nedostaneme!“, schoulí hlavu zpět a v momentě slyším něčí řev. Silný, hluboký. Něco jako…d..d..dinosaurus. Po tomto usuzuji, že už tu opravdu není něco v pořádku a bude to horší, než jsem si doteď myslel. Tohle bude boj o život.

Příběh Nublar

Survivor
Ale néééé, už néééé…… Už zase řve… To nemůže jít lovit na jiný konec ostrova? Já se snad nikdy nevyspím…. Zase tady slídí okolo tábora ten hladový Ceratosaurus. Páni, ještě že tu jsou ty obrovské elektrické ploty! Netuším, kolik z nás by ještě žilo. Podívám se po našem přístřešku a ze všech stran vidím jen otrávené a rozespalé výrazy. Vůbec se tomu nedivím... „Tak jak začneme den lidi?“, ptám se. „Jak asi?!, asi jako obvykle ne?“, odsekává Lucka. Říkám si tedy, že dnes s ní znova do křížku přijít nechci… „Půjdeš se mnou na dřevo?“, ptám se Zbora. Zboro kývnul a beze slova mě následoval. Lucka mezitím šla nasbírat natrhat nějaké tropické maliny a bobule. A Smoogy vyrazil na lov ryb. Lovení je poněkud obtížnější, protože pokud se přiblíží vodní dinosauři, tak nás u vody upozorní radary, hlásící pohyb nebezpečných živočichů ve vodě. Třeba takoví Deinosuchus či Teleosaurus se rádi zdržují při pobřeží, a naneštěstí jsou to jako většina vodních dinosaurů masožravci. V mořích jsou, ale i mnohem hrozivější dinosauři, ale ti naštěstí při pobřeží nežijí.
Mezitím však sbírám se Zborem dřevo a probíráme taktiku. „Kdo by měl podle tebe jít první?“, ptám se. Zboro odpovídá: „No, hele já ti nevím kámo, Smoogy je kmeni mnohem prospěšnější než Lucka, ve výzvách se opravdu snaží a v táboře jakbysmet.“ „Jo, asi máš pravdu“, odpovídám. „Viděl jsi, jak na mě ráno vyjela kvůli ničemu?“ „Jo no, asi má své dny, jestli víš co tím myslím“, směje se Zboro. Ačkoli mně to moc vtipné nepřijde, jelikož to není po prvé, co na mě vyjela. Jestli si zahrává holka s ohněm, tak se spálí! A o to se postarám! Po naší konverzaci se Zborem vyrážíme zpět do tábora, kde už Lucka sedí celá natěšená, že má poštu, a že čeká jen na nás, aby ji mohla přečíst. „Měli bychom počkat na Smoogyho“, povídám. „To je fakt“, odpovídají moji soukmenovci a tváří se přitom dost nedočkavě.Jenže Smoogy stále nepřichází, co se mu asi stalo? Začínají mi naskakovat ty nejhorší myšlenky, co by se mu mohlo stát. Co když na něj zaútočilo hejno archeopteryxů? Masem se sice neživí, ale v tento čas mají období páření, a jestli se jim zdálo, že je Smoogy, ikdyž nepřímo nějak obtěžoval, tak to s ním nedopadne dobře. Nebo co když radary hlásící nebezpečí selhaly, a on teď leží roztrhaný v nějaké podzemní noře Deinosuchuse… Celý Survivor: Jurassic Park je sice pod dohledem spousty lidí, ale není jisté, že se zrovna něco nepokazilo. Rozhodli jsme se tedy mu jít naproti a najít ho. Šel jsem jen já s Luckou, neboť Zboro se rozhodl, že zatím převaří vodu na pití a uvaří rýži.
Když tak procházíme s Luckou pralesem, uvědomujeme si, v jakém úžasném ráji se to nacházíme, a že ne každý se sem dostane. Krásná příroda plná těch nejrozmanitějších, nebezpečných a již dávno vymřelých druhů živočichů, tedy dinosaurů. Je to úžasný pocit a ještě přitom hrajeme o milion dolarů a titul toho nejlepšího trosečníka, který přežije i v tomto „Ztraceném Světě“. Lucka už má značně lepší náladu, než ráno. Povídáme si tedy o našich životech a všelijakých hloupostech co jsme zažili, když se nám najednou začne pod nohami třást země. Čím dál tím víc a víc. „Co se to děje, zemětřesení?!“, vykřikne Lucka se zoufalým výrazem na tváři. „Netuším…“, odpovídám. Najednou vidím zdroj těch otřesů… Kolem plotů probíhá totiž obří stádo býložravých dinosaurů, především ve složení Parasaurolophusů a Iguanodonů. Vidím však mezi nimi i pár zástupců Corythosaurusů. „Páni, ti jsou obrovští, co je asi tak vyděsilo, že tak peláší?“, povídám Lucce. „Koho to zajímá, vůbec nechci vidět toho, kdo je tak rozehnal, bude totiž určitě mnohem strašnější a děsivější, než jsou tihle“, vykřikuje Lucka. ,,Vždyť se nemusíš vůbec bát, tihle jsou neškodní“, říkám, ale Lucka jako by to přeslechla. Její pozornost totiž upoutalo něco mnohem většího a děsivějšího. Vidím jak se snaží vydat aspoň nějakou hlásku, ale má sucho v puse a po tváři jí začíná stékat slza. Podívám se tedy směrem, koukajíce ona a vidím to… Pusa se mi rozevře dokořán, a ani nedutám… Je to pravda, není to pravda, zdá se mi to nebo ho doopravdy vidím. Bože….. Sám velký Tyrannosaurus Rex…. Při každém jeho kroku, jakoby nadskočila země… Větve se lámou a praskají… Ptáci přestali zpívat… „Teď se ani nehněte!“, přikazují kameramani, kteří show točí, a zároveň dohlíží na naši bezpečnost. „Nevidí, co se nehýbe.“ Lucka se čím dál tím víc začala klepat, vzal jsem ji tedy pomalu a opatrně za ruku a stiskl. „Hlavně klid Lůco“, povídám. Lucka přikývla. T-Rex se po chvilkové zastávce u plotu, sledujíc naši stranu území, znova rozešel směrem za utíkajícím stádem býložravců. „Asi jsem se posral“, oznamuji po vydechnutí. „Tak to nechtěj vědět, co se stalo asi mně“, oznamuje nám Lucka a na tváři se jí znovu kouzlí úsměv. „To bylo o fous“, šeptá jeden kameraman druhému. „Prosím tě, jedna pusa s tím fešným elektrickým plotem, a ten T-Rex by hodně dlouho nemusel k zubaři…“ ,odpovídá mu ten druhý. Pokračujeme tedy dál v cestě a slyšíme ještě tišící se řev T-Rexe z dálky až dorazíme k vodě, ale Smoogy nikde… Pořádně se rozhlédneme a vidíme Smoogyho ležícího ve křoví. „Co tu sakra děláš“, spustíme na něj s Luckou. „Víš vůbec, jak jsme se báli, že se ti něco stalo?!“, křičíme na něj. Smoogy si promnul oči a povídá: „Však jsem si dal jen malého šlofíčka.“ „Cože! Zbláznil ses tady u vody?!“, pokračujeme s Luckou. „Pojď, než tě tu něco sežere, a ty dvě čudly, na kterých ležíš vezmi sebou, zlepší nám chuť rýže“ Na jednu stranu se vlastně Smoogymu nedivím, všichni máme spánkový deficit… Ten Ceratosaurus je na pěst, škoda, že ho nesejmou, a nenakrmí s ním třeba děti v Somálsku, tam by byl mnohem potřebnější!
Když jsme došli zpět do tábora, Zboro, už celý nervózní co se nám stalo, sedí v přístřešku a jí rýži, která se za dobu naší nepřítomnosti již dávno uvařila. „Nebudete věřit, co jsme viděli!“, spustí Lucka na Smoogyho a Zbora. Než však začne mluvit, tak ji přeruším a říkám ať si nejdřív přečteme tu zatracenou poštu. Otevřu tedy obálku a začínám číst… Po přečtení se na sebe všichni podíváme a jednozvučně řekneme: ,,Kurva!“. Na kmenovou radu jdou všechny tři kmeny… Co budeme dělat? Je to dva na dva… Bude remíza, a poté buď kameny nebo duel… Vzal jsem si tedy Zbora stranou a zeptal se ho koho teda zvolíme? Zboro řekl Lucku, že ta určitě symbol nemá… Souhlasně jsem přikývl, a řekl mu na to, že my dva určitě Lucku v duelu porazíme, že se nemusíme bát. Čas utekl jako voda… Na jednu stranu jsem byl rád, že už na tu kmenovku jdeme, protože od přečtení stromové pošty v táboře opravdu zhoustlo napětí… Vedle tábora nám přistála helikoptéra, která má za úkol nás dostat na jinou část ostrova, kde bude probíhat kmenovka. Kdyby něco tak se pro jistotu už loučím s táborem, jen kdyby náhodou, znáte to. Helikoptéra prolétá nad pralesem a nad rozlehlými stepi s obřími stromy. Stepi jsou pokryty nejrůznějšími druhy obrovských býložravců, jako jsou Brontosauři, Brachiosauři a Diplodocusy. Moji nejoblíbenější dinosauři, jsou tak krásní a mírumilovní. Divím se jen, že jsme na cestě nepotkali žádné masožravce, ne, že bych o to stál, ikdyž ano, stojím o to, tohle bude celoživotní zážitek!!! Na kmenové radě nás vítá Westr a pokládá nám jednotlivé otázky a ptá se na naše zážitky z Jurského Parku. Mechanicky odpovídám, ani pořádně nevnímám. Chci už to mí za sebou. ,,Přejděme k hlasování, Cody, ty první.“, oznamuje Westr. Zvedám se a přibližuji k hlasovacímu pultu. Píšu Lucčino jméno a říkám k tomu: „Holka, nebuď tolik náladová!“. Vházím hlas do urny a jdu si sednout. Mezitím odhlasují i mí soukmenovci, a Westr povídá: „Dojdu pro hlasy“. Začíná mě bolet břicho a rosí se mi čelo… „Než přejdeme k hlasování, chce někdo použít symbol imunity?“, ptá se Westr. Říkám si klídek, nic se……..ale néééé, Lucka se zvedla a zamířila k Westrovi. „Nechci remízu, tak tohle používám na svou záchranu!“ Ohlédnu se po Zborovi a na jeho tváři vidím stejný překvapený výraz jako na té mojí. „Začnu číst…“, povídá Westr. „První hlas: Lusy, nepočítá se; druhý hlas: Lucka, nepočítá se“. Bože, teď to přijde, ne to nemůže být pravda, přece takhle nevypadnu, takhle ne! „Třetí hlas: Cody“. Néééééé, moje hlava právě poznává bombardování Hirošimy a Nagasaki. „Dalších vyloučeným, putujícím na ostrov vykoupení za Drlou se stává……Cody, přines mi pochodeň“. Se všemi se rozloučím a odnáším Westrovi pochodeň. „Kmen promluvil“, povídá mi Westr. Jenže než odejdu, tak se otáčím a oznámím jim: „Já se vrátím Bitcheees, doufám, že vás zatím sežerou dinosauři!“. A pokračuji dál v cestě na ostrov vykoupení, kde už na mě čeká Drla, a zbylí dva vyloučení ze Sorny a Deranu.

Příběh Deran

Bylo to jednoho slunečného rána, když mě probudil ptačí zpěv a já se probudil po dlouhé noci plné radovánek. Ned vyhasnutým ohništěm se ještě stále udil kust Stegosaura a tak sem se rozhodl, že si ho dám. Nebyl jsem však jediný, kdo se takto rozhodl. Vedle mě stál velociraptor a koukal na ten kus masa. Měl jsem tu však jednu zbraň - Fricka. Zbudil jsem ho a poručil mu, ať si krkne, povedlo se, Velociraptor leží vedle mě, zcela mrtev. Měl jsem teda taky co dělat, abych ten nával pachu ustál, ale aspoň máme večeři. Dali jsme si s Frickem stegosaura a zbudili ostatní, abychom provedli další rituál Jurského Parku. Za chvíli znovu přijde po 2 letech T-Rex a budeme muset někoho obětovat. Vzbudili jsme tedy Jelece a Renču a začali hlasovat. Bylo to stále nerozhodně, tak jsme se rozhodli tahat sirky. Naštěstí jsem tahal první a vytáhl si dlouhou. Dále i Jelec si vytáhl dlouhou, ale poté šel tahat Fricek a ouha, vytáhl si krátkou. To tedy znamenalo, že obětován bude Fricek. V poledne přišel T-Rex na oběd a viděl tam spícího Fricka. Už natahoval tlamu, že ho sežere, ale najednou se od Fricka ozvalo - prrrrrrd. A Fricek si prdl Rexovi přímo do pusy. Rex chvíli vychutnával tu chuť prdu a najednou spadl. My jsme všichni vylezli ze zákrytu, řvouce - Dodělejte hóóóó, vypíchněte mu oči!! - Tak jsme mu tedy rozbodali oči a zacpali nosní dírky. Ale co se nestalo, ve chvíli kdy T-Rex přestal dýchat se zněj stali dva menší a šli po nás. Ale ne, Renča zakopla a upadla, Rexové už jí trhají napůl. My s Jelcem a Frickem jsme utekly do naší schovávací jeskyně, kde však už nemáme mnoho zásob. Bude to ještě těžký souboj o přežití. Tak schválně, kdo přežije?

A jak skončilo celkové hodnocení a uspořádání?

1.Nublar

2.Sorna

3.Deran

A dnes na radu jde pouze jeden kmen a to Deran!

Kmeny se měli shodnout kdo u nich měl největší zásluhu na

tvoření příběhu.

(Ti půjdou na EI + vybraný z Deranů se nezúčastní kmenové rady)

Vybráni byly:

Cody

Greystone

Kub (nezúčastní se rady)

Gratuluji Nublarové a Sornarové

S Derany se uvidíme na kmenové radě.