Historie obce Tuřany a Byseň

                           Rok 1934

Pěkné, teplé jaro, s　dostatečnými srážkami v　dubnu dávalo naději na dobrou úrodu a čekalo se, že se　tím zlepší i všeobecná hospodářská a průmyslová krise. Avšak nemělo tak býti. V　květnu a v　červnu skoro po 8 neděl nesprchlo a velká vedra způsobila, že pícniny, zvláště na suchých půdách téměř úplně zaschly. Rovněž obilí vymětlo skoro u země, špatně se oplodnilo a pro nedostatek píce musilo býti často posekáno. Zrno bylo hubené, slámy nedostatek. Stromoví bylo rovněž poškozeno suchem. Ovoce bylo málo a drobné, většinou spadlo ze stromů. Nastal i nedostatek vody ve studnách, v　nichž prameny zeslábly. Teprve 25 června 1934, když už vše bylo zničeno, přišel silný déšť a napršelo na 5 cm vody. Počasí se udržovalo teplé a i podzim byl mírný. Vánoce v　r 1934 byly bez sněhu. Pohroma sucha zasáhla na 50 okresů a v　zemědělství odhadnuto poškození na 50 – 60% na obilí a 70 – 80% na pícninách. Sucho neprospělo ani okopaninám a cukrovce. Život na vsi touto pohromou stal se utrpením a nezaměstnanost v　průmyslu ještě vše ztížila. Každá obec má několik desítek nezaměstnaných.

Aby nenastala spekulace s　obilím, zřídila vláda obilní monopol a stanovila vzestupné ceny. Pro měsíc září činí za 1q pšenice 163 Kč, žita 123 Kč. Zemědělcům péčí vlády byl poskytnut levnější nákup krmiv, steliva a dána státní nouzová podpora na škody způsobené suchem.

Dne 27 května 1934 odevzdána byla veřejnosti „Švehlova lipová alej“(7 lip na návsi před farou a před školou) vysázená péčí a nákladem Okrskového sdružení reptl.dorostu v　Tuřanech, za účasti obecních zastupitelstev Bysně a Libovice, místní školní rady z　Tuřan, zástupců polit. stran a místních spolků. Při slavnosti promluvili p. Ant. Ibl, předseda Okrsk. sdružení republ. dorostu v　Tuřanech a p. František Fencl, ředitel měšť. školy z　Libušína. Starosta obce p. Josef Jirkovský přejal alej jménem obce a doporučil ji ochraně a lásce občanů.

Dne 13 července 1934 zvolen byl obecním poslem p. František Zelenka z　Tuřan čp. 97, za měsíční odměnu 120 Kč.

Dne 17 září 1934 vykonal pražský arcibiskup Dr. Karel Kašpar generální visitaci zdejší farnosti a udílel katolickým žákům, dívkám a jinochům svátost biřmování.

Dne 24 května 1934 konala se volba presidenta republiky. Byl opět zvolen ( po 4té) Dr. T. G. Masaryk 327 hlasy.

Dne 9 října 1934 rozlétla se po všem světě smutná zpráva, že jugoslávský král Alexandr I., sjednotitel a francouzský ministr zahraničí Louis Barthou byli úkladně zastřeleni ve Franc. přístavním městě Marseille, odkud král chtěl jeti do Paříže, aby upevnil evropský mír. Vrah byl při činu zabit. Mrtvola králova byla převezena do Jugoslávie a pohřbena 18 října 1934 v　chrámě sv. Jiří na vrchu Oplenaci do rodinné hrobky Karaďorděvičů za účasti zástupců téměř všech evropských států a tisíců lidu.

Učitelský sbor uspořádal v　zimních měsících šk. roku 1934/35 „polévkovou akci“ pro školní dítky nezaměstnaných a chudých rodičů. Bylo vydáno 2.900 polévek a to 3x týdně po 100 porcích.

Na polévky přispěli:

Místní školní rada vTuřanech 300 Kč

Učitelský sbor obecné školy 45

Sbírkou vpřiškolených osadách 659

Okresní péče o mládež v　Slaném 100

Z　dětského divadla dne 10.3.1935 378 Kč

Celkem: 1.482 Kč

Na polévky dáno 1.400 Kč. Pan K. Špirit dal zdarma dítkám 100 polévek. Přebytek 82 Kč dán na zařízení nové školní kuchyně. Majitelé parního mlýna ve Studeněvsi pp. Waldekové darovali 20 kg pšeničné mouky.

Školství 1934/35

Počet tříd 4 + 1 zat. Pob. u II.tř, žactva 180, měšť.šk. 63, gymn. 3.

Učitelstvo: Matěj Polach def. říd. uč., Aloisie Fialová, Miloslava Kopecká, Marie Poučová, Jan Rosenkranc, Boh. Hanzlík od 1. 9.1934 na měšť. školu do Smečna, Josef Zahrádka v　činné voj. službě, Bedřich Šimůnek od 1. 7. 1935

Opravy a zařízení: Nová dvířka u chlívků, vrata opravena a natřena, rám na pařeniště, laťoví na víno v　zahradě. Vystavěna školní kuchyně nákl. 4.500 Kč a zařízena nákl. 900 Kč.

V　r. 1934 byl zrušen vBysni hostinec u Haidrů, jehož majitelka zemřela.

V　r. 1934 byly vystavěny na jižní straně státní silnice dva domky, čp. 112 patřící p. Aloisu Bauerovi a čp. 113 patřící p. Janu Bauerovi. Oba domky jsou pěknou ozdobou osady Tuřan.