Tuřany
Tuřany
Ves severozápadně od Slaného, na státní silnici ze Slaného do Řevničova. Jméno Tuřany je pravděpodobně odvozeno od slova tur. Tur domácí - skot. Ti co chovali dobytek mohli být Turani - Tuřani , jejich osada pak Tuřany.
Tuřany 1895 (F.Duras)
Tuřany jsou pradávného, předkřesťanského založení, tedy "pohanského" původu. Písemně jsou doloženy porvé v roce 1115, v roce 1405 je zmiňován vladyka Jan z Tuřan, syn vladyky Bohuše, který daroval roku 1405 na dvoře svém Tuřanském nějaký plat kostelu v Dolyni a ves byla původně spojena se Studeněvsí. Oboje statky držel na počátku 16 století Václav, jinak Zdislav Hořešovec z Libošína. Tvrz Studeněves se zbožím odprodal Oldřichovi Myškovi ze Žlunic, podržel si Tuřany a vystavěl zde tvrz.
V sobotu před sv.Antonínem roku 1552 prodal 26 záhonů dědiny " která leží podle průhonu k dlouhému háji od tvrze jeho Tuřan" Martinovi ze Člupku. Seděním na Tuřanech se nazýval od roku 1523.
V držení následovala potom panna Johanka Hořešovcovna z Libošína a na Tuřanech, která zápisem v desky z roku 1568 vložením dědiny své a všechna práva po smrti své poručila svému strýci Zdislavovi z Libošína. Pořízení toto nevešlo v platnost a po smrti Johančině asi v roce 1576 držela Tuřany její sestra Anna Tuněchodská z Libušína, za které bylo v sobotu po nalezení sv.Kříže roku 1596 zapsáno do zemských desek, že drží tvrz Tuřany s příslušenstvím po sestře své od dvaceti let.
2 dubna 1601 v pondělí po neděli Laetare, v dluhu 100 kop postoupila Vácslavovi Pětipeskému z Chyš a Egrberka na Blahoticích tvrz Tuřany se dvorem poplužným, s dědinami, hájem, porostlinami, pastvami, cestami, stezkami, průhony tudíž, také s krčmou, s podacím kostelním. Od té doby patřily Tuřany k Bysni.
(August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze České, str. VIII/151)
Ferdinand Velc v Soupisu památek říká: O vsi,menším to poutním místě,děje se zmínka roku 1115. Tuřany mívaly tvrz. Z ní,která byla podruhé postavena na počátku 16 století,nezachovalo se ničeho. Připomínka je již 1405 a posledně se uvádí 2.dubna 1601 při prodeji Václavu Pětipeskému z Chyš a Egrberka.
Na vyvýšenině v západní části obce stojí gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený roku 1352 jako kostel farní. Právo podací k němu měli vladykové z nedaleké Bysně a Studeněvsi.
K roku 1372 se jmenují: Otík a Hereš z Bysně, Mikuláš ze Studeněvsi a Jan Otík z Bysně. K roku 1384 opět Hereš z Bysně a Jan Otík ze Studeněvsi.
K roku 1401 Jan řečený Široký z Bysně, jeho syn Otík a Jan řečený Pazderů z Lukova. K roku 1417 jsou patrony Otík a Hašek z Bysně ( synové zemřelého Jana Širokého) a Jan Rasocha ze Studeněvsi.
V 15 století se uvádějí Malíkovští z Bysně, od roku 1485 Selmičtí z Cítova a od roku 1588 Vácslav Pětipeský z Chyš a Egrberka a po něm Odolen(Odolan,Vodolán) jenž zůčastniv se povstání proti Ferdinandovi II. v letech 1618-1620, pozbyl roku 1623 všeho svého jmění, i Tuřan.
(Sedláček,Historický slovník místopisný 89, Bílek,Konfiskace 420)
Zkonfiskované statky koupil v roce 1623 Jaroslav Bořita z Martinic a roku 1635 se tuřanský kostel stal filiálním pod smečenskými Martinici (Clam Martinici).
V roce 1712 jej dal zvětšit Adolf Bernard hrabě z Martinic, byl opatřen krovem a byla pořízena dřevěná zvonice.
Pohlednice z počátku 20 století
Průčelí kostela má stejný tvar jako při kostele sv.Jiří nad Libušínem,stejný clam-martinický patronát.
Roku 1902 bylo zřízeno schodiště ke kostelu.
Kostel je jednolodní, v pobočních zdech je loď opatřena čtyřmi okny, na západě hlavním, na jihu postranním vchodem. Podlaha chrámová byla pořízena roku 1762 nákladem 131 zl, ustoupila však roku 1792 dlažbě cihlové v ceně 2.318 zl. Tato byla roku 1898 odklizena a vsazena dlažba šamotová, mozaiková. Kruchta dřevěná vystavěna byla dle kostelního inventáře z roku 1775 roku 1762 za 35 15 zl. a umístěn na kůru positiv. Roku 1805 dodány do kostela nové varhany, které opravovány byly v létech 1865,1873,1894.
Pětiboký užší presbytář býval původně gotický, dnes již nemá žebrovou klenbu, nýbrž plochou rovnou, pětihrannou,římsou opatřenou.
Osvětlen je pěti okny polokruhem sklenutými, s ostěním hladkým,šikmě sříznutým. Střední okno (páté) objeveno bylo při sbourání sakristie, nese bohatší kružbu podepřenou jedním prutem.
Dvě malovaná okna s porsím sv.Josefa věnovala osada roku 1892, druhé s poprsím sv.Václava daroval v témže roce Julius Peřina. Ostatní okna vyplněna jsou barevným katedrálním sklem.
Obdélná sakristie byla opatřena křížovým klenutím, tvořila přístavek k východní straně presbyteria, s nímž byla soujena dveřmi. Na severu a na východ byla opatřena úzkým oknem, v jihu prolomen byl vchod s malou předsíní. Vystavěna byla roku 1747. Nyní je přeložena na stranu severní.
Oblouk vítězný, polokruhovitě překlenutý, má přední hranu sříznutou. Při poslední opravě byl ozdoben malovaným listovým ornamentem gotickým.
Střecha chrámová bez sanktusové vížky pokryta jest čtyřnásobnou vrstvou šindelovou. V roce 1712 dávána byla prvá, v roce 1755 obdržela druhou krytbu, za kterouž práci se zaplatilo 291 22 zlatých, další oprava v roce 1822 nákladem 670 zl. a poslední roku 1858.
Štít západní jest úplně hladký,bez okna.
Barokový hlavní oltář Panny Marie z roku 1696 jest rozdělen na tři díly, nad nimi nad římsou sedí stlačený štít s monogramem "Maria" uprostřed, s pozdně gotickou dřevěnou poutní sochou Panny Marie s Ježíškem, práce řemeslná ze 17 století. V postranních polích zaneseny jsou v barokových rámcích ostatky svatých. V bocích stojí na konsolách dřevěné sochy sv.Jana a sv.Pavla Buriana v římském kroji oděné.
Tumba oltářní, která zakrývá kamenný, původní oltář, jest barokně lomena, po okraji svém ornamentem lemovaná a ozdobena jest pěknou barokovou kartuší se znaky obnovitele chrámu a jeho manželky.
Dle zádušní knihy kostelní, založené 3.2.1658 Jakubem Veltrubským z Veltrub, stála práce řezbářská 85.40 zl.,práce pozlacovačská a malířská 21.42 zlatých.
Postranách oltáře na pobočních zdech presbytáře připevněni jsou dva andělé, kteří drží erb Martinický a Štenberský.
Hlavní oltář v Tuřanech(pamatky.slany.cz)
Postranní oltář Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie v pravém rohu lodním byl postaven roku 1763. V archivu děkanství smečenského uschována jest smlouva, která se stala dne 20 listopadu 1762 děkanem Antonínem Blankenfeldem a mezi Leopoldem Smetanou, sousedem a mistrem řemesla truhlářského, a Jakubem Pejškem, řezbářem v místě Muncifaji, kterou se tito poslední zavázali, za 240 zl. r. do chrámu Páně Tuřanského pod titulem nejsvětější rodičky Boží Panny Marie dle předobrazeného obrázku na vlaskou modu nebo římským způsobem do sv. Jakuba velký oltář zhotoviti.Kromě potřebného železa a pak zámečnického díla k upevnění postaveného oltáře, všechna materialia ze svého vlastního nákladu k tomu opatřiti, dobré, stálé a slušné dílo konati. Kontrakt byl dodržen.
Oltář představuje svatostánek a obdélníkové pole v hořejších rozích konsolovitě vystupující s barokními vázami. Nahoře uzavřen jest zaokrouženým štítem, končícím velikou lasturou, nad níž vznáší se holubice.
Pole vyplněno jest reliéfem v barokovém orámování, představujícím stojící svaté apoštoly nad otevřeným hrobem Panny Marie a vzhlížející k nebi. Tato vznáší se v oblacích se dvěma anděly nad reliéfem, vyplňujíc hořejší polovinu oltáře. V této velikosti nalézáme po stranách oltáře sošky svaté Anny a svatého Joachima. Část ornamentální předčí ale část figurální.
Postranní oltář sv.Jana vlevo tvoří mu protějšek. Jest v téže formě a způsobu stavěn jako předešlý, rozdíl jest jen ten, že plochu oltářní zakrývá zde socha sv. Jana a místo světců po stranách jeho stojí okřídlení andělé. Zdali vzniknul v téže době jako oltář výše zmíněný není známo, ale v inventáři jmenuje se jako starší. Vedle svatostánku postaveny jsou malé sošky sv.Rocha a sv.Eustacha.
Kazatelna rovněž baroková, zhotovena byla současně s hlavním oltářem roku 1696. Všechny detaily její vykazují pěkné formy. Z ornamentů vyčnívaí symbolické odznaky sv.evangelia.
Lavice z dubového dříví pěkně vykládané, barokové, přeneseny sem byly roku 1784,ještě před příchodem prvního kněze-lokalisty P. Krautwora , ze zrušeného kostela Čtrnácti Pomocníků v Slaném.
Kostel ten stál na Lounském předměstí, kde stával dům "U modré hvězdy" u Střelnice. Za prvního lokalisty byl kostel tuřanský r. 1805 dne 29. 10 okraden. Zloděj však byl dopaden ještě v noci v sakristii a dodán soudu k potrestání.
Patrně z téže doby je zpovědnice a barokní cínová křtitelnice.
Kasule ze XVII.století bohatě zlatem vyšívaná,menší díl její vyplněn jest původním národním ornamentem,větší díl umrtven jest drobnými ornamenty postrádajícími již rázu národního.
Na dolení obrubě ve středu vyšit jest znak Martinický a Ditrichštejnský,střední díl nad znaky vyšíván jest jablíčky a květy na spirálových čarách.
Mnohá menší roucha zhotovily paní hraběnka Selina Karolina Clam-Martinicová a hraběnka Karolina Thun-Hohensteinová.
Zdejší svatyně má celou sbírku uměle zhotovených antidepií,pokrývek na oltáře,pláštíků na ciboř,polštářů pro mešní knihu a mnoho tak zvaných šatiček(pláštíků) pro sošku Mariánskou na hlavním oltáři. Jmenovitě jeden pláštík vyniká bohatostí a cenou svou, na brokátových šatech zavěšeno jest mnoho stříbrných i zlatých mincí,datujících se až od 16 století,dále několik řad perel a ještě více šňůr velikých granátů českých.
Pozornost zasluhují železná pouta a ostruha,která přivazována byla řemenem a přezkou k botě. V konci jejím točí se špičatá hvězdice. Obé visí za hlavním oltářem a připisovány jsou rytíři Odolánu Pětipeskému. Mimo tyto visící zde i malá kovová noha s letopočtem 1747,která prý pochází od nějakého ctitele,jenž na přímluvu Bohorodičky zdraví nabyl. Dle svědectví inventáře viselo zde také stříbrné srdce z roku 1772,které se za doby Josefinské ztratilo.
Kamenný náhrobek Odolána Pětipeského z Neprobilic ležel v troskách v komoře hrobníkově,nyní upevněn ve zdi chrámové. Pokud býval celý,zasazen byl v dlažbě kostelní u hlavního oltáře,kde rytíř pochován,později sloužil za práh. Zachoval se z něho dosud jen znak s kusem nečitelného nápisu.
(Ferdinand Velc,Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX století. 1904,str.355-358)
