MUSIC VIEWERS CZ

Podrobné hodnocení muzikálu Sibyla, královna ze Sáby ze stránek Emanovy splíny :-)

emanovy-spliny.webnode.cz/news/sibyla-kralovna-ze-saby-2-4-2016-14-00-divadlo-hybernia/

Hodnotit představení "Sibyla - královna ze Sáby", v koprodukci Musical Production Emy Krahulíkové a Help Production, musím ze 2 částí, neříkám polovin. První část se týká toho, co se tam dělo a druhá zpracování.

Pokud začnu scénickým zpracováním, tak tleskám využití prostoru Hybernie, vyjíždějí propadla, na scéně Daniela Dvořáka jsou funkční kulisy. Po stranách, jakési hradby a schodiště, uprostřed na točně funkční stavba – jednak brána do města, jednak trůn pro krále. Povedené jsou kostýmy Josefa Jelínka. Moc hezky je udělaný kostým postavy Času. Co musím vyzdvihnout je light design Davida Bohuňovského. Nevím, zda se nudil, ale výsledek je velkolepý a světlo plně dokresluje atmosféru jednotlivých scén. Super je svícení do lidí, kdy nás má příchod královny oslnit. Popisované podobě není co vytknout. V režii Radka Balaše to pěkně spolu funguje. Jsme na divadle a je nutné, aby iluze byla dokonalá, a je tak položen velmi kvalitní základ pro muzikál. Hudba a texty Mira Procházky jsou však slabší. Slyšíme nutné orientální rytmy, „moderní“ hudbu, ale postrádám „velké“ melodie.

Problémem je však druhá část mého hodnocení a tím je příběh.

Na plátno jsou promítnuty přesýpací hodiny, které svým rozbitím rozsypou písek – Čas. V Jeruzalémě je pozdvižení, má přijet, na pozvání krále Šalamouna, královna ze Sáby. Obraz dva – poušť, karavana královny a jejího dvora a bližních. Trmácejí se už jakou dobu. Pozvání od krále bylo Sibyliným přáním. Její příchod sliboval fajn podívanou, scéna plná pohybu, světla, života. Oba vládcové kolem sebe chodí, zahrnují se dary – Sibyla mu doveze ženy do jeho harému, současným se to pochopitelně nelíbí. Vládci se nakonec do sebe zamilují. Dále pozorujeme, jak je Ezrovi – správci královské pokladu Jeruzaléma - proti srsti přítomnost královny a chce se sám stát vládcem Jeruzaléma, a proto za pomocí Menechaa intrikují proti králi. Královna ze Sáby je přítomna soudu, kterého se nikdy žádný host neúčastnil a může tak plnohodnotně obdivovat královu moudrost. Je to tedy pro ni obrovské gesto a zamilovanost se stupňuje. Sporem je známý příběh o dítěti, které patří jen jedné ženě. Pravá matka se pozná při rozsudku, kdy se raději obětuje, než aby dítě zemřelo setnutím mečem samotným Šalamounem. Sibylu však poslední dobou přepadají vize světa, vypráví králi Šalamounovi o tom, že ženy budou kurvy a muži se před nimi budou natřásat. Král konstatuje, že se mu to nelíbí a hlavně je následující výstup vhledem do budoucnosti, dnešní současnosti. Ano, pro dokreslení vidiny dobré. Prý přivítejte Chippendales – se divím, že tam někde bokem nebylo napsáno „v Hybernii tehdy a tehdy“. Druhou vidinou byl příchod Ježíše Krista na svět, jeho umučení – bičování – vypadalo věrohodně. Popisovanou vizi pozorovaly ostatní postavy na scéně.

Vztah krále a královny je odměněn potomkem – synem. Kola osudu se ovšem dala do pohybu. Po porodu na královnu zaútočí Menacher, izraelský prorok, spolčený s Ezrou. Královnu chrání její věrná chůva Latifa, na pomoc nakonec přibíhá věrný písař Bartol, který svou královnu miluje. Menacher je mrtev a Sibyla je utvrzena v tom, že musí odjet. Šalamoun je ze situace zoufalý a jen válka má smysl.

Po hodině, je přestávka, která je následována cca 50 minutovou 2. polovinou představení. A tato část představení je prostě divná! Je pojata spíše jako hudební obrazy, než aby nějakým způsobem dále rozvíjely, posouvaly děj, který by měl rozuzlení, východisko. Na scénu přichází čas a uplyne tak 7 let, kdy se shledáváme se Sibylou, kdesi v poušti, společně s věrným písařem Baltorem, který zapisuje její vize. Setkáváme se i s chůvou Latifa a sedmiletým synem králů. Chůva zazpívá svou sólovou píseň, která vysvětluje, že se stala Sibylinou nevlastní matkou. Král Šalamoun je zoufalý z odchodu královny, proto shromažďuje bohatství, ale ani to ho nenaplňuje štěstím. Královna umírá a v euforické scéně – s několika anděly – celá scéna je laděna do bílé, jako symbol Světla – vstupuje na loďku, plující na druhý břeh. Se smutnou zprávou pospíchá písař za Šalamounem a tlumočí mu královnino přání, aby její vize byly uchovány pro budoucí generace. Král je smrtí zarmoucen, odsouzen samotným Bohem a po čase umírá. Jeho skon je barvách tmavých - symbol Temnoty, kvůli jeho odvrácení od Boha. Na scéně jej obklopují „mumie“, které mají být snad posly Temnoty. Na scénu je promítnuto „o 30 let později“, kdy umírá i písař, který se na prkna dopotácí opíraje se o hůl. A dál „o 3000 let“, v sále to jen zašumělo. Paní opodál: „To je nekonečný.“ Kdy se všichni shledávají živí a zdraví v jakémsi „ráji“, ve kterém "jen láska zůstává, i když je všechno ztracený...". Celé.

Ale pojďme k výkonům.

Krále Šalamouna bravurně odzpíval Daniel Hůlka. Co se týče zpěvu, nemám s ním žádný problém, co se týče herectví - nechalo to ve mně rozporuplný dojem -  velmi divně působí jak neustále buď stojí, sedí, či se válí na trůnu. Směšně působilo, kdy prosí Sibylu, aby od něj neodcházela, ale možná to tak má být, když starý muž prosí mladičkou ženu. Oproti Sibyle má zde větší prostor, do loučení s hlavní hrdinkou dává více emocí, je otázkou, proč se dílo nejmenuje "Šalamoun - král z Jeruzaléma".

Sibylou, která však již umírá v 2. polovině 2. půlky, byla Elis Ochmanová. Písně jí perfektně sedly. Zamilovanost byla uvěřitelná, avšak že by na mě působila jako respektovaná panovnice, se říct nedá. Ono to tam skoro ani není jak zahrát – přišla, zamilovala se, svlékla, zahalila, roztáhla ruce v rámci svých vidin a umřela. Velmi mě mrzí, že její postava nenabídla více vizí, více propojení se současností, na což bylo lákáno, za to ale ona nemůže.

Baltor – písař – Zbyněk Fric podal velmi kvalitní výkon, sólová píseň byla zvládnuta na jedničku. Škoda jen, že charakter postavy nebyl více rozvinut. Poznáváme ho jako oddaného a milujícího sluhu své paní, který ji miluje. Zachrání jí život a odměnou mu je pobyt s ní, kdy zapisuje její vidiny.

Velekněz Sadok – Jiří Zonyga – dobrý výkon, s komickými nuancemi (opilecká eskapáda, po níž skončil v sudu) – které však vyústili v neskutečnou trapnost, za což může vedení jeho role. Jako Pedro, ve vidině Sibyly, rapoval a proměna v moderní osobu byla uvěřitelná.

Poněkud zvláštní, možná zbytečnou postavou je chůva Latifa, kterou ztvárnila Ilona Csáková – neměla co hrát a zpívat – soucítila se Sibylou, zachránila ji před jistou smrtí, a s naprostou  jistotou a lehkostí zazpívala jednu sólovku, ale to jste neviděli ty ovace při děkovačce, což nechápu. Otázka je, zda lidé vnímají představení jako jeden celek, nebo jen to, že mají umělkyni rádi a znají ji z médií a proto tak vyvádí.

Taneční role Času byla svěřena Lence Návorkové, která velmi kvalitně protančila celým představením a je obdivuhodné, že po písčité podlaze neuklouzla. Perfektně dotažená role – čas – písek z rozbitých přesýpacích hodin. Písek, kterým je obalena, který kolem sebe neustále pohazuje. Ano, nezapomenutelné.

Jakub Skála, jako Ezra, správce pokladu – zpěv byl dobrý, nemám námitek, ale tak nějak mi vytanul z mysli. Marně vzpomínám, jak skončil, jak jeho působení pokračovalo, po Menachemově smrti. Nějak mi to ušlo.

Menachem – prorok – Tomáš Hundža – profesionál, který gesty, nuancemi přitakávali Ezrovi a na jevišti nakonec zemře. Není téměř, co hodnotit, a to i přesto, že byli s Ezrou téměř pořád na scéně.

Zkušená profesionálka na půdě muzikálových scén Michaela Nosková v roli Hannah předvedla pěkný výkon. Michaela vynikla spolu s Adrianou Bajtkovou, coby Abigael v klíčové scéně sporu o dítě. Zpěv na velmi vysoké úrovni, v roli velmi uvěřitelná.

Sedmiletého syna královského páru Menelika zahrál Filip Vlastník - velmi šikovný kluk, s hezkým hereckým projevem, hlasem.

Obrovskou devizou představení je početná company, která podala skvělý výkon, jsou sehraní a skvěle doplňují prostředí. Její neustálé přesuny, pohyby s odlišnou choreografií v jedné části jeviště a jinou ve druhé byly nebývalým osvěžením, které dodalo představní šťávu, sílu a také mi způsobila husí kůži.

 Chyběly mi „velké“ melodie. V hlavě mi uvízlo Sibylino „líbej mě dál“ z houpačky a Královo a sborové „válka – ta dálka“.

 Ke zpěvu nemám žádné negativní slovo – potlesk si to zaslouží. Ano, respektuji skladatele – nikdy bych nic nesložil, a textaře, ale když chybí jakýkoliv příběh, je to těžký. Kostýmy pěkné, dekorace a kulisy OK. Jsme přece v divadle, musí to tak být. Bravurní byl lightdesign – dlouho jsem něco tak propracovaného neviděl.

Vše by fungovalo naprosto skvěle, jenom, kdyby se dílo opřelo o kvalitně zpracovaný příběh. O existenci a přípravách na muzikál se vědělo již minimálně od roku 2013, je s podivem, že to dopadlo, tak jak to dopadlo.

- Emanuel Flame -