28. září proběhla další oslava státního svátku výletem. Zase jsem si to vymyslela, takže si stěžovat nemůžu :-), ale až to uvidíte - vážně jsem nevěděla, že to bude takový krpál. Mapy číst umím, vrstevnice jsou tam dost hustý, ale nechtělo se mi věřit, že tak moc :-) Nicméně - přes všechno utrpení při tom i po tom, jsem na sebe hodně pyšná, že jsem zdolala tenhle 726 metrů vysoký kopec.

Vyrazily jsme s Ivou v devět, což bylo nakonec dobře, protože původní plán byl o hodinu později. Na začátku jsme se stavily v Levíně, půvabném městečku v dolíčku mezi kopečky Českého Středohoří. Proslavil ho film Páni kluci. A pak jsme se vrátily do Horní Vysoké, kde se naše cesta začala. Zpočátku fajn, ale jak jsme narazily na první stoupání, už to neskončilo a vydrželo ve velmi strmém úhlu 1,5 možná dva kilometry. Prakticky ale tak deset, vzhledem k terénu... Asi tak pětkrát budete mít pocit a vlastně i toužit, aby to už byl vrchol hory. Ale nebude... :-)
Pár metrů odpočinek a znovu zabrat do kopce. A zase a zase... :-) 
Za všechno to utrpení jsme ale sklidily. Hora skrývá úžasný kamenný hrad a celá se při výstupu proměňuje. A na samém konci je půvabný hájek pro víly jako stvořený. Bylo jen škoda, že se opar nezvedl ani v jednu, kdy jsme na ten vrchol snad po hodině a půl konečně dorazily. Rozhodně ale cesta nebude příjemná a možná ani schůdná ve vlhku nebo sněhu. V podstatě jsme měly dost štěstí, že ještě bylo sucho.

Předposlední fotka je cesta dolů, ale nedejte se mýlit. Někde na konci odbočuje prudce doleva a dolů. A i když jsem doufala, že sestup nebude tak prudký, jak byl výstup, nebylo to nic platné. Prostě byl. Když jsme dorazily na něco rovnějšího, už mi docházely síly. Nacpaly jsme se čokoládou a od radosti, že nejhorší máme za sebou, jsme sešly v družném rozhovoru z cesty. Ale nebyla to úplně naše vina. Tím chci upozornit, že si máte dávat pozor na značky. Stalo se nám to pak ještě jednou a společně jsme tam bloudili s rodinkou, se kterou jsme se cestou míjeli. Ale nakonec jsme z lesa vyšly, což je pravda, protože jinak bych vám tohle nevyprávěla :-)

Cestou jsme ještě potkaly mauzoleum, které se ale opravuje a asi už dlouho. Patřila Josefu Schrollovi, který vlastnil liběšické panství. Vyhlídka je odtud vážně pěkná, takže chápu, proč je to tak daleko od civilizace.

V mapě jsem si přečetla, že tam byl někdy v 17. století Bohuslav Balbín a napsal o tom. Představila jsem si při tom čtení, že vrch tenkrát nebyl tak zarostlý a muselo to být vážně pěkná podívaná. Tak jsem to našla, protože na internetu je fakt všechno :-) a dodávám i odkaz na mapu, abyste to nemuseli hledat ;-)
Tak zase někdy...