Poslední prázdninový týden jsem s Klárkou vyrazila na pár dní na mou milovanou Šumavu. Čas od času se vracím na místo, které mi kdysi dávno udělalo pořádnou díru v osrdí.

Věděly jsme, že zase nebudeme mít dost času, abychom stihly všechno, co nás láká, takže jsme se dopředu připravily. První trasa, kterou jsme podnikly, byla hřebenová túra Nové Údolí - Třístoličník - Trojmezná - Plechý - Nová Pec. Bylo to hodně náročné a jsem dost pyšná, že jsem přinutila svoje zlenivělé tělo a došla do cíle. Sice pozdě, neb poslední vlak, který by nás dovezl včas na večeři jsme nestihly, ale přece. Na konci cesty jsme za odměnu dostaly ještě krásný západ slunce. A nakonec i tu večeři. Paní domácí vyslyšela naše volání a nastartovala auto a v Nové Peci nás vyzvedla a dovezla naše dosti bolavé nohy a těla domů.

Vyrazily jsme hned po snídani vláčkem do Nového Údolí. Zbylo z něj několik chalup, ale hlavně hromady kamení na loukách kolem. Pak už začalo pomalé stoupání. První zastavení bylo na počátku Schwarzenberského kanálu u Rosenauerova pomníku. Když jsme opustily pohodlnou asfaltku, cesta už vedla vzhůru divočinou, která se otevřela pro výhledy až v horních partiích, kde les mohutně sežral pověstný kůrovec. Paradoxně ale učinil cestu mnohem zajímavější, neboť o pěkné výhledy do Čech, Německa i Rakouska nebyla nouze. Jen ty Alpy jsem neviděla :-) Den předtím ještě pršelo a z obrázků je patrné, že oblačnost byla místy ještě dost veliká. Ale aspoň nepršelo a nebylo "nudně" modré nebe.

Po hřebeni jsme přešly od Třístoličné hory k Trojmezí a nakonec i Plechému. Bylo toho už docela dost. Cesta po hřebeni je většinou kamenitá. Ale netušily jsme, že nejhorší nás teprve čeká. Sestup z Plechého. Bylo by asi vhodné, kdyby v mapách bylo, že to není "jen" z kopce. To podle vrstevnic pozná kdekdo. Nečekala jsem dálnici, ale tohle bylo hodně kamenité, na sestup pomalé a už jsme začínaly tušit, že naše večeře bude asi studená :-) Pokud vůbec.. Nakonec jsme asi po kilometru a půl, který jsme sestupovaly snad hodinu (na rychlejší postup bychom musely být asi horské kozy), odbočily cestou pod Kamenné moře. To nám cestu taky nezkrátilo a ještě jsme si užily dalších kamenů. Poslední fotky z téhle části jsou snímky 46 a 47. Jakýsi pomníček a poslední pohled vzhůru k vrchu Plechý. Pak už na focení nebylo kdy. Touha znovu dokumentovat nás popadla až o nějaké tři kilometry dále, když jsme vypadly z toho kamení a daly si svačinu :-)

Pak už jen na Říjišti vyklepat kamení z bot a cestou zpět podle kanálu do Nové Pece. A konec jsem popsala už na začátku :-)