Zdravíme všechny příznivce tábora Vojtův mlýn 2007.
Letíme do ráje,
vítejte na palubě - MELUNESIA 2007
Čistá u Rakovníka 5.8. až 19.8.2007
Kdesi v Jižní Americe, na plážích Pacifiku leží Republika Melunesia. Tato maličká, nedávno ještě všemi opomíjená a vlastně zcela neznámá země zažívá raketový turistický boom a stává se hitem v nabídce většiny turistických kanceláří a cestovních agentur nejen v Evropě, ale i po celém světě. Není proto divu, že nabídka právě této destinace nechyběla v nabídce žádné cestovní kanceláře (oddílu) na našem Veletrhu cestovního ruchu. Konkurence byla veliká a boj o potenciální klienty vskutku nelítostný. Někdo lákal zákazníky na řecké frappé a olejové masáže, jiná cestovní kancelář mátla klienty soutěží o nemalé finanční částky, našli se i takové agentury, které neváhaly vystavovat na svých stáncích spoře oděné krasavice či dokonce krasavce. Radost z množství získaných zákazníků vydržela cestovkám jen do chvíle, kdy pro své klienty musely zakoupit letenky, zaplatit letištní taxu a palivový příplatek. Mnohé z těch „úspěšných“ ocitly se rázem ve finanční tísni. Nezbylo než riskovat a opatřit si někde peníze. Prací to moc nešlo a tak jsme sázeli na koníčky, pašovali špionážní informace, kradená firemní data a dokonce diamanty a nějaké ty drogy. Pečlivá a neúplatná celní kontrola však mnohého darebáka odhalila a nebohá cestovka pak na pokutách a kaucích zaplatila více peněz, než pašováním získala. Ani natěšení cestující neměli na růžích ustláno. Pro obstarání cestovního pasu stačila jen trocha té kreslířské dovednosti, ovšem získat visum do Melunésie, to už byl tvrdší oříšek. Španělsky psaný dotazník od melunézské ambasády se jen hemžil všelijakými rubrikami a záludnými požadavky na potvrzení od nejrůznějších institucí. Celý den jsme „ztratili“ pobíháním od jednoho úřadu k druhému, tvrdli v nekonečných frontách a leckdy nezbylo než sáhnout k úplatku. Nám dospělým dobře známou situaci dokresluje upřímný nářek jedné, sotva dvanáctileté dívenky, která s hlavou v dlaních pronesla nezapomenutelnou větu“ „Čekala jsem tam skorem hodinu a ten kretén mi to vypsal blbě!“. Nakonec však všechno dobře dopadlo a poté, co jsme večer absolvovali nezbytný kurs španělštiny byla cesta do vysněného ráje volná. Do letounu charterového letu 151 letecké společnosti United Dreams Air z Prahy do Melunésie s mezipřistáním v Mexico City nastoupilo onoho večera všech 130 cestujících a členů posádky.Tehdy šlo do tuhého, vždyť naše „letadlo“ tvořilo ústřední dominantu celé táborové hry, kterou jsme tajně připravovali více jak půl roku. Palubní osvětlení z více jak stovky svítivých diod, kokpit nabitý elektronikou (tři počítače), devět krásných letušek v realistických uniformách a elegantní trojice pilotů udělaly na cestující opravdový, hluboký dojem. Zatím, co piloti měli plné ruce práce s řízením letounu a s komunikací s řídicí věží, letušky prováděli standardní bezpečnostní instruktáž. Potom přišly na řadu nápoje a občerstvení a aby let lépe ubíhal, došlo i na promítání filmu. Přistání v Mexiku proběhlo hladce. Za zvuku mexických rytmů přitančili tanečníci, podávaly se mexické fazole a během pobytu v této středoamerické zemi jsme ještě stačili vylézt na Popokatépetl. O dva dny později jsme startovali znovu, tentokrát již přímo za vysněným cílem, palmovými háji a průzračnými lagunami Melunésie. Stejné letadlo, stejná, zkušená posádka i shodný začátek letu. Pak se však cosi zvrtlo. Palubní systémy postupně vypovídaly poslušnost, správce tábora, skryt v ocasní části letounu, lomozil velkou plechovou tabulí a navozoval atmosféru dotírající bouře. Letušky se snažily uklidňovat poplašené cestující, ale horečná komunikace z pilotní kabiny nenechávala nikoho na pochybách, že nás čekají horké chvilky. Promítaný film nahradily varovné nápisy, modrobílé palubní osvětlení nahradily krvavě rudá, varovná světla. Náhle se ozvalo několik ohlušujících výbuchů (ukrytý pan správce odpálil petardy v plechovém sudu) a do kabiny se začal valit štiplavý dým.Vypukla nefalšovaná panika, kdy každý křičel z plných plic. Agónie letadla již netrvala dlouho a cesta za exotickou dovolenou skončila kdesi v neprostupné džungli. Do ztichlého (to nám dalo trochu práce) a potemnělého sálu zazněla rozhlasové zpráva o strašlivém neštěstí. Hned na druhý den se naplno rozběhly záchranné práce. Na místě neštěstí bylo nalezena spousta mrtvých těl, dvě desítky pasažérů zůstalo nezvěstných. Skupinka přeživších se vydala na strastiplnou cestu za záchranou. Hynuli v bezedných bažinách plných krokodýlů, do cesty se jim připletlo i území hadů. Nešťastníci mřeli hlady či na následky otravy, když z nouze pozřeli jedovaté plody pralesa. Hrstka posledních pak byla zajata divokými lidojedy a jejich spása zdála se být téměř nemožnou. Měli jsme připraveno 15 hlavních cen, víc cestujících tedy nemělo přežít. V průběhu hry se však její režie začala obávat, že nepřežije vůbec nikdo. Nakonec však přeci jen z hlubin džungle šťastně vyšlo deset zachráněných cestujících. Ovšem nějaká ta odměna či dárek se dostal na každého a to diky štědrým sponzorům, mezi které patřil i Obecní úřad v Praze-Libuši, Čluz Nové Strašecí a.s. Cafex Rakovník, Ráček Rekovník, Delloite P1 a řada dalších firem a jednotlivců. Náš tábor ovšem nebyl jen o leteckém neštěstí. Podnikli jsme celodenní výlet, stejně jako loni si někteří zahráli bowling v nedalekém Rakovníku a náš program obohatil i kynologický kroužek z Nového Strašecí. Letos nám konečně vyšlo počasí, kdo chtěl, užil si táboření venku a spaní pod širákem, konečně jsme se do sytosti vykoupali v rybníce a řádně provětrali rafty i lodičky. No a závěrečný maratón stál taky za to!
Letošní tábor možná někomu až moc připomněl reálný život. V tom příštím zase pro změnu popustíme trochu více uzdu fantazii. Tak se těšte.
Jindra
soutěže o ceny na internetu
Náhledy fotografií ze složky CH Letíme do ráje!!!
Komentáře
Přehled komentářů
jeto ten je nejlepší
Díky za tábor
(Andrea, 24. 8. 2007 10:46)
Děkuji za tábor pro syna. Nemyslela jsem si, že bude smutný z toho, že tábor skončí. Hrozně se mu líbil!!!
Prosím, podívejte se ve fotogalerii na složku neděle - chybí některé fotky a jdou špatně otvírat.
Ještě jednou díky
Díky za tábor i fotky
(Iveta, 21. 8. 2007 20:26)Děkuji za tábor pro mojí dceru i za fotky, které jste tu umístili.
Co se dá dělat :o)
(Karina, 9. 8. 2007 12:56)
No jo, nevadí - hlavně ať se Vám tam líbí a nikomu se nic nestane.
fotografie
(Petra, 9. 8. 2007 10:11)Prosím pošlete už nějaké vámi slibované fotky z tábora?!!!!
no bavilo měto
(petr, 3. 9. 2007 19:44)