Asi jsem hrál až moc
Jensen nevěděl, kdy přesně to začalo. Možná, když se Misha připravoval na Castielovu roli a upíral na něj ty modrý oči. Nebo někdy během jejich přestávek na oběd, kdy žertovali o čemkoliv, co bylo po ruce. Nebo když prostě jen klábosili, večer po natáčení, kdy už byli moc unavení na něco jiného. Každopádně Jensen začal cítit něco zvláštního, co mu svíralo hrudník, pokaždé když Mishu potkal. Pak přišla zlomová chvíle. Ne že by ji Jensen poznal. Nebo si to přiznal. Nebo si uvědomil, že se něco takového vůbec děje. Jensen byl v některých ohledech vážně zabedněnec.
Misha si přišel procvičovat text.
Na tom nebylo nic zvláštního. Dělávali to často, hlavně když si Misha nebyl jistý, jak přesně mají reagovat. Takže zaujali přibližné pozice a předstírali, že natáčí. Jelikož celý trik byl v tom, že se musí vcítit do postavy, kamery nebyly potřeba. Takže, když Misha zaklepal na dveře Jensenova přívěsu, nebylo to nic neobvyklého.
Jensen ignoroval zachvění, když otevřel a Misha se na něj usmál. Pozval ho dovnitř a nabídl mu kafe. Věděl, že Misha je na kávě skoro závislý. Ani ne tak na kofeinu, jako spíš na chuti dobré kávy. A Jensen vařil vynikající.
„Tak co bude dneska?“ zeptal se, zatímco připravoval hrnky. Mohlo by být znepokojivé, že přesně věděl, jak uvařit Mishovi kávu. Ale protože spolu pracovali roky a tohle byla skoro rutina, nebylo.
„Nejsem si jistý tou částí, kdy Dean zavolá Castiela. Pořád nevím, jak se má Dean tvářit“ odpověděl Misha. Listoval scénářem, aby si našel příslušnou stránku. Jensen se přistihl, jak zírá na malou vrásku, co se Mishovi vytvořila mezi očima. Rychle se otočil zpět k šálkům a snažil se vzpomenout, o které scéně Misha mluví. Tu scénu si vybavil celkem rychle. Dean byl zrovna zase kvůli něčemu zoufalý, potřeboval radu a tak si zavolal anděla na pomoc. V téhle scéně ale Dean ve skutečnosti nečekal, že se Castiel ukáže. Takže je patřičně překvapený. Což způsobí trochu koktání, mírné zrudnutí a něco, co by normálně neřekl. Jensen chápal, proč si to Misha nedokáže představit.
Zdálo by se divné, že Misha má problém s výrazem jiné postavy, ale v hraní záleželo na všem. Když jste nevěděli, co přesně udělá ten druhý, mohlo to způsobit neplánované změny ve scénáři. Anebo se scéna točila desetkrát. Což bylo pravděpodobnější. Z toho důvodu Misha chodil k Jensenovi.
Jensen zalil kávu, do své hodil dva cukry, Mishovu jen zamíchal a oba šálky donesl ke stolku, u kterého se Misha usadil.
„Tak odkud to vezmeme?“ zeptal se, když se usadil. Misha upil své kávy, blaženě si povzdechl a přemýšlivě přimhouřil oči.
„Asi, co se Cas objeví. Pak ten krátký rozhovor. To by mělo stačit“ řekl a znovu se napil. Jensen fascinovaně hleděl na jeho rty, jak sevřely okraj šálku a jak si je Misha poté olízl. Jensen byl rád, že se na něj Misha zrovna nedívá. Netušil, že právě to Misha celou dobu dělá. Upřímně, Misha z něj nedokázal spustit oči už docela dlouho. Od okamžiku, kdy začali natáčet čtvrtou sérii, byli Misha a Jensen přátelé. Někdy během páté série se Misha do Jensena zamiloval. Občas si říkal, jestli za to nemůže jeho postava. Castiel byl do Deana zamilovaný, samozřejmě, to věděli všichni. Ale Misha ho hrál a přeci jen, Jensen vypadal úplně stejně jako Dean.
Jensen se mezitím snažil dostat do své role. Obvykle, před natáčením to dělal v šatně, ale nedělalo mu problémy dostat se do role kdykoli. Momentálně mu to nevědomky stěžoval Misha, protože se Jensen dokázal soustředit pouze na jeho rty jak upíjí kávu. Jensen zatřepal hlavou a v duchu si zanadával.
„Pitomče“ zamumlal si potichoučku. Misha si toho samozřejmě všiml. Ten si všímal všeho, co mělo něco dočinění s Jensenem.
„Říkal jsi něco?“ zeptal se naoko zmateně. Jensen zamrkal a zvedl hlavu.
„Co… ne… já nic… cože?“ vykoktal. Cítil, že zrudl a netušil, jak je možné, že na něj Misha tolik působí. Co se to s ním děje?
Misha skryl za šálkem úsměv. Když si on přiznal své city k Jensenovi, nedokázal se mu skoro měsíc podívat do očí, aniž by koktal, rudl nebo se jinak znemožnil.
„Tak vrhneme se na to?“ zeptal se zvědavě. Jensen vykulil oči a naprosto šokován hleděl na Mishu. Jeho hlavou se míhaly zmatené úvahy.
On mi čte myšlenky? Nebo je to na mě tak vidět?
„Vážně bychom měli začít“ pokračoval Misha a v duchu se bavil Jensenovým výrazem.
CO??
„Já jen, že to točíme zítra“ řekl Misha. Jensenovi se okamžitě ulevilo. Proboha, na co zas myslel? Kristova noho, asi začíná cvokařit.
„Ehm, jo jasně“ vysoukal ze sebe. Zavřel oči, neúspěšně se pokusil ignorovat Mishu a tentokrát úspěšně se pokusil dostat do své role. Když oči opět otevřel, nebyl už Jensen, ale Dean. Naproti němu seděl Castiel. Dean zavřel oči, aby se mohl dovolávat svého anděla.
Jensen věděl, že Castiel je do Deana zamilovaný. Taky věděl, že Dean miluje Castiela. Když ti dva si to prostě nedokázali přiznat. Jensen si osobně myslel, že je to celkem roztomilé. Ti dva by jeden pro druhého zničili nebe i peklo, a přesto neměli dost odvahy přiznat si své city.
„Casi, prosím. Potřebuju tě tady. Chlape, kde vězíš? Prosím“ zašeptal Dean vroucnou a zoufalou modlitbu.
„Ahoj Deane“ ozval se za ním typicky hluboký hlas jeho anděla. Castiel opravdu přišel. Dean otevřel oči a pomal se obrátil. Věděl, že se v jeho tváři zračí překvapení a radost, no nedělal si s tím starosti. On opravdu přišel! Po tváři se mu chtěl rozlít velký úsměv, ale Dean si to nedovolil. Castiel nesměl vědět, jako moc ho Dean má rád.
V ten okamžik se Castiel uvolnil a najednou tu stál Misha.
„Hej, to bylo celkem dobrý“ řekl potěšeně. Jensen se nedokázal Deana zbavit tak rychle, takže byl na pár okamžiků překvapen. Odkdy jeho anděl mluví takhle? Pak ovšem Jensen převzal kontrolu, odsunul Deana a stal se sám sebou.
„Jo to bylo. Takhle by to zítra mohlo jít taky“ přitakal a usmál se. Věděl, že nepůjde. Budou to točit minimálně dvakrát, protože kameraman zase blbě pohne kamerou, osvětlovači to udělají jinak, než mají, nebo se stane něco jiného. Vždycky to tak bylo. Jensen se s tím dávno smířil.
„No, já už asi půjdu. Musím se přeci vyspat do krásy. Zítra mě očekává zbožňující svět“ usmál se Misha lišácky. Jensen pobaveně zavrtěl hlavou. Ten chlap byl cvok, ale všichni si na něj zvykli. I na jeho průpovídky, že mu celý svět leží u nohou.
Zvedl se, aby Mishu vyprovodil. Shodou okolností se s ním srazil přede dveřmi. Když ucítil to pružné tělo, jak se k němu tiskne, málem se zbláznil. Misha se navíc chytil jeho ruky, aby neupadl a způsob jakým mu momentálně paži svíral, málem přiměl Jensena zasténat. Do nosu mu pronikla Mishova vůně a pohladila mu smysly. Voněl po dešti, trávě a slunci. Jensen nepatrně předklonil hlavu, aby se té omamné vůně mohl nadechnout ještě víc. V tom okamžiku Misha tu svou zaklonil a ocitl se tak pár centimetrů od Jensenova obličeje.
Jensen zcela nečekaně čelil pohledu do nebesky modrých očí. Cítil Mishův teplý dech na své tváři. Aniž by odtrhl pohled od té modři, předklonil hlavu, překonal ten kousek, co ho dělil od Mishy a políbil ho. Pod tlakem jeho rtů ucítil, jak mu Misha polibek oplácí. Zavřel oči a ještě ho prohloubil. Jemně přejel jazykem po Mishových rtech a v odpověď se Mishovy rty rozevřely. Jensen neváhal a vklouzl dovnitř jazykem. Ochutnával Mishu a ten mu to s vášní sobě vlastní oplácel. Jejich jazyky se proplétaly, hrály si, jemně se zkoumaly. Jensen zasténal a přitiskl k sobě Mishu ještě víc. Ten si jen povzdychl a sám se na Jensena namáčkl.
Jensen opustil Mishova ústa, za což si vysloužil nespokojené zakňourání a přesunul své rty na jeho krk, který začal polibky mapovat, občas ho jemně kousl nebo olízl zvlášť zajímavé místo. Pomalu postupoval směrem dolů, až se dostal na klíční kost. Jemně objel její hranu zuby.
Mishovo hlasité zasténání Jensena přimělo si uvědomit, co to vlastně sakra dělá. Prudce se odtáhl a vytřeštěně se na Mishu zadíval. Dostalo se mu pohledu do Mishových očí zpola zastřených vášní a na jeho krk se stále patrnými stopami Jensenovi vlastní vášně. Jensen při pohledu na to zrudl.
Misha několikrát zamrkal, než si uvědomil, kde vlastně stojí. Jensen stál před ním a vypadal, jako kdyby mu právě přinesla květiny jeho dávno mrtvá prababička. Misha se ošil a rozhodl se pro strategický ústup. Zamumlal dobrou noc a vypařil se.
Venku se opřel o Jensenův přívěs a snažil se dát dohromady. To, že stále cítil Jensenovu chuť na svých rtech, mu opravdu nepomáhalo. Nedokázal to pochopit. Misha byl do Jensena zamilovaný už dlouho, ale nikdy si nemyslel, že by Jensen byl zamilovaný do něho. A teď ho políbil! Misha chtěl vědět proč. S touto otázkou, která na něj stále dotírala, se vydal k sobě.
Jensen si kladl stejnou otázku. Netušil, co ho to popadlo. V jednom okamžiku se ztrácel v té vůni, pak zíral do modrých hlubin Mishových očí a pak už jen věděl, že ho něco nutí se sklonit a ochutnat ta ústa. Co ale Jensena nejvíc mátlo, bylo, že si to opravdu užil. Vždycky si myslel, že je na holky. Muži ho nikdy nepřitahovali, i když si párkrát všiml, že to Mishovi v těch upnutých kalhotách sekne.
Proboha! Co má teď sakra dělat? Navíc zítra natáčí tu scénu, kterou procvičovali. Jak se má Jensen na Mishu vůbec podívat, aniž by zrudnul?
Ten večer ani jeden z nich neusnul a oba přemýšleli o tom samém.
Co se stane zítra?
Jensen se vzbudil brzy, budík mu měl zvonit až za hodinu. V noci se moc nevyspal, usnout se mu podařilo až o půl druhé ráno. Stejně se mu hlavou míhaly zmatené sny, díky kterým ani spánek nebyl tak osvěžující, jak by si Jensen přál.
Od okamžiku, kdy se probudil, na něj utočila jediná myšlenka. Co si sakra dneska počne? Přemýšlel, co se stane, až Mishu potká. Bude to trapné? Bude to normální? Ne, spíš trapné, jak se Jensen zná. Přemýšlel nad tím během snídaně, během sprchy, dokonce ještě když se ubíral směrem na natáčení. Když přišel, naštěstí Mishu nikde neviděl. Místo toho pozdravil Jareda, plácnul si s kameramany a odevzdal se do péče maskérky. Během pěti minut ho přeměnila do dokonalého Deana.
Když ho konečně milostivě propustila, vydal se za režisérem. Potřeboval vědět, co natáčí jako první. Odpověď v něm vyvolala vlnu paniky.
„Jensene? Jsi v pořádku? Jsi naprosto bílý“ zamračil se režisér starostlivě. Jensen se mezitím usilovně snažil, dostat svou paniku pod kontrolu.
„Jasně“ zachrčel. Odkašlal si, jeho hlas zněl strašně. „To je v pohodě, jen jsem ještě neměl svoje ranní latté.“
Režisér si odfrknul a zavrtěl hlavou. Jak by mohl zapomenout, že bez svého latté je Jensen naprosto nepoužitelný. Jednou si Jensen latté dát nestihl. Ten den byl zapsán jako nejhorší vůbec. Ten den ze tří scén nenatočili ani jednu. Ani jediný použitelný záběr. Od té doby natáčení klidně i o deset minut pozdrželi, aby si Jensen to latté stihl dát.
Jensen se pomalu vydal ke kávovaru. Celou cestu se nervózně rozhlížel, měl strach, aby nepotkal Mishu. Netušil, že ta šance je naprosto nulová. Misha byl rozhodnutý potkat až Deana. Jensena vidět nechtěl. Naprosto netušil, co si má myslet. Po takovém polibku od Jensena toužil už dlouho, ale… Vždycky si myslel, že kdyby se to nějakým zázrakem podařilo, bylo by to… Misha vlastně nevěděl, jaké. Ale mělo to být trochu jiné. A Jensen na něj neměl zírat tak, tak… podivně. Co Mishu nejvíc zmátlo, byla skutečnost, že to Jensen začal, že to byl on, kdo se sklonil a políbil Mishu.
Nad tímhle přemýšlel, zatímco ho jeho maskérka doslova předělávala a on si uvědomil, co za scénu natáčí jako první. Misha v duchu zasténal. Proboha! Může to být ještě horší?
Jak se ukázalo, vesmír tuhle otázku bere jako výzvu.
Aniž by to tušili, byli Jensen i Misha naprosto ve stejném stavu. Zmatení a nervózní. I když zmatení byli každý z jiného důvodu. Nervozita byla shodná. Bylo až s podivem, že ti dva vůbec dokázali to ráno fungovat bez nehod. Každý zalezlý ve své maskérně, oba přemýšleli o tom druhém. Takže si skoro nevšimli, že je čas jít na scénu. Musel je vyburcovat Jared, který se v duchu nesmírně bavil jejich stavem. Neměl tušení, co se mezi nimi stalo, ale všiml si Jensenova opatrného rozhlížení i toho, že Misha ani jednou nevylezl z maskérny, odkud obvykle utíkal pořád. Jared byl zvědavý, co se stane, až přijdou na scénu.
Jensen a Misha se nevědomky rozhodli, nedopřát Jaredovi jeho zábavu. V maskérnách vklouzli do svých rolí, po tolika letech to bylo tak snadné. Nechtěli si dovolit potkat toho druhého.
Jensen vyšel z maskérny a zamířil přímo na scénu. Misha měl maskérnu na druhé straně a Jensen nemohl riskovat, že ho někde potká. Misha měl stejný nápad. Takže se zákonitě téměř porazili. Jensen se nedíval před sebe, koukal si pod nohy, takže ho náraz do jiného těla skutečně překvapil. Cítil, že ten druhý zavrávoral a tak ho instinktivně chytil za ruku, aby mu pomohl udržet rovnováhu. Teprve tehdy zvedl hlavu, aby se podíval, s kým se to vlastně srazil. A zadíval se do nebesky modrých očí, které na něj zíraly se stejnou měrou šoku. Jensen si uvědomil, že Mishu stále drží za ruku a pustil ho, jako kdyby se spálil. Nechtěl si přiznat, že okamžitě zatoužil znovu chytit tu ruku do své.
Misha se naprosto nesoustředil, když šel směrem na scénu. Zrovna se díval kamsi do strany, když ucítil, jak naráží do něčeho teplého a vysokého. Náraz ho tolik vykolejil, že se zapotácel. Okamžitě ucítil, jak ho neznámý chytil za ruku a pomohl mu, se udržet na nohou. Zahleděl se na osobu, do které narazil, a málem mu překvapením poklesla brada. Zíral na Jensena a palčivě si uvědomoval ruku, která ho stále svírala. Pak Jensen zvedl hlavu a Mishovi se málem z té zeleni v jeho očích podlomila kolena. Připadal si jako třináctiletá puberťačka, když potká svého idola. Jensenovi se v očích zračil stejný šok, jaký cítil Misha a okamžitě pustil Mishovu ruku.
Náraz jejich těl samozřejmě okamžitě vyvolal vzpomínky na včerejší večer. Jejich oči naráz sklouzly ke rtům toho druhého a nečekaně oba čelili touze pokračovat tam, kde předchozí večer skončili. Oba se kousek naklonili směrem k sobě. Byli by se i políbili, kdyby se tam neobjevil Jared, shánějící je. Když ho uslyšeli, odskočili od sebe a tváře jim zaplály. Měli téměř provinilý pocit a to se ani nic nestalo. (Podle zcela soukromého názoru obou, bohužel.)
Jared překvapeně zamrkal. Rozhodně nečekal, že je najde natisknuté na sebe, obličeje jen centimetry od sebe. Bylo jasné, že přijít Jared o půl minuty později, našel by je líbající se. Co ale Jareda dostalo, bylo, když viděl, jak od sebe provinile uskakují a jak jim zčervenaly tváře. Jared nikdy neviděl Jensena se červenat. Mishu ano, ale Jensena? Myslel, že to je fyzické nemožné. Rozhodl se chovat, jako by se nic nestalo.
„Kde jste takovou dobu? Měli jsme začínat už před pěti minutami“ vyplísnil je. Jensen se ošil. Další věc, kterou Jared naprosto nečekal. Páni, den plný překvapení. Kdyby věděl.
„Však už jdu“ zamumlal Jensen a s pohledem zabodnutým do země téměř utekl na scénu. Misha se usilovně snažil nevypadat rozhozeně. A usilovně se snažil nedívat za Jensenem. Protože před ním stál Jared, nebylo to tak těžké. Komu co nalhávám? Bylo to strašně těžké, ani nemrknout směrem ke vzdalujícím se zádům.
„Co?“ zeptal se, když zpozoroval Jaredovo zdvižené obočí. Ten jen pobaveně zatřepal a beze slova zamířil za Jensenem. Misha vyrazil okamžitě za ním. Cestou se snažil vytlačit z mysli ten okamžik, kdy se k němu Jensen nahnul, s jasným úmyslem ho znovu políbit. Pokud by to snad šlo -což nešlo-, byl by Misha ještě víc zmatený. Po předchozím polibku, byl Jensen jak opařený, vypadal jako by mu Misha zabil mazlíčka. A teď ho málem znovu líbá? Proboha.
Došli až na scénu a Misha honem vklouzl do role Castiela. Což mu vydrželo asi pět vteřin, než zahlédl Jensena a byl zahlcen vzpomínkami na předchozí večer a moment před pár chvilkami. Znovu si vybavil tu horkost jeho rtů, když se k němu tiskl a hladově ho líbal. Misha v duchu zasténal. Jak má asi hrát, když ho Jensen neustále vyvádí z konceptu?
Snažil se dělat, jako by nic a došel na své místo. Nebyl zrovna před kamerou, tam se měl objevit za pár chvil, až ho Dean zavolá. Misha v duchu horečně přemýšlel, jak to má ksakru udělat. Nedokázal se natolik soustředit, aby udržel Castiela. A musel jít zahrát svou roli. Pekelná situace. A ještě k tomu se Jensen tak rozkošně mračil. Tohle by mělo být zatraceně ilegální!
Misha se přistihl přemýšlet nad tím, jak rád by to zamračení slíbal z Jensenova obličeje a okamžitě se v duchu proplesknul.
Zatraceně vzpamatuj se! Máš natáčet, ne se zabývat tady panem Rozkošným! Ach bože, dělám to zase!
V ten moment režisér zavelel akce!, a Misha se musel začít soustředit. No měl se začít soustředit. Bylo to vyžadováno. Bylo to přesně to, co on dělal. Tak proč to dneska sakra nešlo? No jasně, odpověď se právě posadil na postel a zavřela oči.
„Casi, prosím. Potřebuju tě tady. Chlape, kde vězíš? Prosím“ zašeptal Jensen. Misha se nedokázal přimět přemýšlet o něm jako o Deanovi. Misha měl zcela iracionální pocit, jakoby po něm Jensenův hlas měkce sklouzl a cestou ho pohladil po tváři. Kristovy rány. Asi se zbláznil.
„Zmrznout!“ vykřikl režisér. V tom okamžiku se Misha dal do pohybu, musel se postavit na své místo, aby to vyvolalo efekt náhlého zjevení. Když tam došel, málem se začal třást. Jen z pomyšlení, že se na něj za chvíli Jensen otočí, se mu podlamovala kolena. Jensen se skutečně začal otáčet, upřel na Mishu zcela nečitelný pohled. Když na něj chvíli jen opravdu upřeně zíral, Misha pochopil, že něco je špatně. A pak Jensen sjel pohled k Mishovým ústům. A Misha byl ztracen.
Jensen se prudce zvedl, v ten okamžik už všichni věděli, že se něco děje. Jensen se otočil a doslova utekl pryč.
Misha jen stál na místě, měl co dělat aby neklesl do kolen. Ten pohled, co Jensen věnoval jeho rtům… Proboha. A pak, že Misha blázní.
Mezitím Jensen neměl tušení, kam jde, popravdě ho to ani nezajímalo. Hlavu měl plnou zmatených myšlenek. Co se to sakra právě stalo?
Jensen vešel na scénu, snažil se přestat přemýšlet nad Mishou a snažil se, zcela zbytečně, zkoncentrovat natolik, aby dokázal zahrát Deana. Doufal, že nikdo nepozná, jak moc je rozhozený. Došel až k posteli, na kterou se usadil a zavřel oči. Jen čekal, čekal, až režisér zavelí akce!, a snažil se nevnímat okamžik, kdy doslova vycítil, že Misha dorazil. Stále mu běhal mráz po zádech, předchozí momenty ho naprosto dostaly. Co to bylo? Proč ho popadla ta touha zlíbat Mishu do bezvědomí? Proč měl proboha pocit, že v Mishových očích viděl stejnou touhu? Rychle si ještě promnul kořen nosu, snažíc se srovnat si myšlenky.
Pak už jen zaregistroval režisérův pokyn k začátku natáčení. Odříkal svou část, neměl tušení, jestli to bylo dobré, nebo jestli to zmrvil. Věděl, že se ještě nemá otáčet, Misha mu ještě neodpověděl, ale Kristovy rány, tohle se nedalo vydržet. Vědět, že Misha stojí za jeho zády, způsobovalo Jensenovi nepříjemné mrazení. A motýlky v břiše. Co to sakra?!
Misha tam stál a upíral na Jensena své tak krásné oči, byly plné zmatku. Jensen se v nich začal ztrácet, topil se v modři, která prosvětlovala celý svět. Alespoň Jensenův celý svět. Misha zamrkal a Jensen si uvědomil, co dělá. Zcela bez kontextu se mu vynořila vzpomínka na předchozí večer a Jensen se zcela nedobrovolně zadíval na Mishovy rty. Obdivoval jejich hebkost, kterou poznal na vlastní kůži, jejich tvar, tak ideální a…
Došlo mu, co to vlastně dělá a prudce se zvedl. Převládala pouze jediná myšlenka. Pryč! Cestou vrážel do lidí, mumlal omluvy, pryč!
Co se to tam stalo? Proč na Mishu takhle reaguju? Vždyť ani nejsem gay!
Během svého přemítání se dostal… kam vlastně? Jensen se rozhlédl, byl na půli cesty k Mishovu přívěsu. Proč proboha?! Zastavil se a opřel se o zeď jakési budovy. Neměl moc chuť zjišťovat, která budova to přesně je. Zavřel oči a zaklonil hlavu. Nechal své zmatené myšlenky, no, ne plynout, spíš zmateně poletovat.
Po pár minutách, hodinách, bůhví, kdo by si všímal času, vycítil něčí přítomnost. Lehké kroky se přibližovaly, neznámý se zastavil kousek od Jensena, pravděpodobně se chtěl zeptat, zda je Jensen v pořádku. Už už Jensen řekl, že je v klidu, když se ozval nezaměnitelný hlas.
„Jensene? Jsi v pořádku?“ zeptal se Misha.
„Jensene? Jsi v pořádku?“
Jednoduchá slova, která se chvěla upřímnou starostí a která měla sílu vysát veškeré myšlenky z Jensenovy hlavy. Nešlo o slova, nikdy nešlo o slova, slova byla jen zástěrka pro hlas, hlas, který vždycky byl nositelem emocí, tužeb a přání.
Jensen nereagoval, nedokázal, nechtěl. Doufal, že když nebude odpovídat, Misha nakonec odejde. A vlastně nedokázal vytvořit jedinou souvislou myšlenku, natož aby promluvil. Jen toužil zůstat sám. Chtěl si urovnat myšlenky, chtěl zjistit, co vlastně cítí. Ale nemohl, protože ho Misha pořád neskutečně rozptyloval!
V okamžiku, kdy Jensen začal rozčilením zrychleně dýchat, se Misha smířil s faktem, že z něj nic nedostane, otočil se a odešel. Snažil se nepřiznat si, že ho zevnitř drásá, vidět Jensena takhle, v obličeji se mu zračilo všechno, všechno bylo vidět, zmatek, Jensen taky netušil, co se to s ním děje. Taky touha, trochu bolestná, trochu po Mishově společnosti, ovšem z větší části touha být sám. A tak mu to Misha s velkým sebezapřením dopřál.
Jensen slyšel vzdalující se kroky a pomalu se uklidňoval. Cítil, jak se mu uvolňují napjaté svaly, srdce mu bušilo čím dál pomaleji, vracelo se do své pravidelnosti. Rozhodl se hloubkově rozebrat, co vlastně cítí. Vezme to všechno, nebude nic odsouvat do pozadí.
A tak se zamyslel, vybavoval si veškeré momenty s Mishou, od okamžiku kdy se připojil k natáčení, jako vedlejší postava. Veškeré momenty, které samy o sobě byly maličké perly, uchycené v čase, každá zářila svým vlastním světlem, a každá stejně nádherná jako kterákoli jiná. A dohromady tvořily něco překrásného, křehkého jako kapka rosy, na kterou dopadnou první paprsky slunce a rozzáří ji, a přitom něco pevného, jako lano, které vás udrží nad kteroukoli propastí, pokud máte někoho, kdo bude držet druhý konec. A Jensen měl takového člověka, aniž si to uvědomoval. Jednoho člověka, se kterým se smál, kterému svěřil své obavy, člověka se kterým zcela nevědomky sdílel prakticky celý svůj život.
Jensen neměl sebemenší ponětí, jak dlouho stál u té zdi a přemýšlel. Bylo mu to jedno. Pouze si během vzpomínání uvědomil, že aniž by to chtěl, nebo tomu zezačátku rozuměl, Jensen se do Mishy zamiloval.
A s touto myšlenkou a úsměvem na rtech se vydal směrem k Mishovu přívěsu.
* * * * *
Jensen netušil co očekávat, když klepal na Mishovy dveře. Prostě jen šel za ním, tak jako tolikrát v historii, tak jako bylo tolikrát uchováno v křehké perličce vzpomínky. Pouze tentokrát tam šel bez jakéhokoli tušení, proč? Proč vlastně zamířil k němu, proč nešel domů, aby se s tím vyrovnal? Jensen odpověď na svou otázku pochopil vzápětí. Protože nebylo s čím se vyrovnávat. Konečně, po dlouhé době, Jensena opustilo napětí, které se ho zmocňovalo pokaždé, když měl s Mishou mluvit. Jensen byl naprosto uvolněný, prostě se těšil, až Mishu uvidí. Což se mu splnilo téměř okamžitě, poněvadž Misha otevřel dveře a překvapeně zamrkal, když spatřil Jensena. Který se na něj momentálně usmíval, takovým zvláštním, téměř něžným způsobem. Způsobem, jakým se usměje malé dítě na svoji matku, způsobem, kterým se syn usměje na svého otce po společném dobrodružství, způsobem, jaký se na sebe usmějí dlouholetí manželé, kteří se nikdy nepřestali milovat. Způsobem, který vyjadřoval jednoduché a všeprostupující, mám tě rád!
„Můžu jít dál?“ zeptal se Jensen, na tváři stále přetrvávající úsměv. Misha jako ve snách ustoupil stranou a pustil Jensena dovnitř. Jensen sklonil hlavu a vešel. Okamžitě ucítil kávu, vůni hutné, kvalitní kávy, takové, co nepijete, tu prostě jen vychutnáváte. Pousmál se a posadil k malému stolku, který byl nalevo ode dveří. Misha měl celkem prostý přívěs, nalevo byla malá kuchyň, stolek, u kterého seděl Jensen a malá skříňka. Jensen věděl, že právě tam má Misha své opečovávané zásoby, té nejlepší kávy, která je k dostání. Napravo pak byla koupelna a vzadu ložnice. Což byla v podstatě pouze postel.
Jensen mírně zrudl, když mu pohled padl na postel a hlavou se mu prohnaly podivné představy. Krom nábytku neměl Misha moc dekorací, jen pár zarámovaný fotek z natáčení, nebo z jejich poflakování s Jaredem. Jensen se musel usmát při pohledu na jednu šílenou fotku. Byli zrovna s Jaredem naprosto pod obraz a Jared měl na hlavě čepičku s rolničkami, zatímco Jensen měl navlíknutou čísi sukni a místo vršku jen podprsenku z kokosů. Misha na záběru nebyl, ten byl zrovna za foťákem. Naštěstí se tak zřídili tady v areálu, jinak by to byla naprostá ostuda.
Jensen odtrhl pohled od fotografií a zadíval se na Mishu. Ten stál opřený o kuchyňskou linku, evidentně zmatený proč Jensen přišel a nervózně si žmoulal cíp mikiny. Jensen si nemohl pomoci, když se na Mishu zadíval, projela jím vlna vřelého citu.
„Zaprvé bych se chtěl omluvit za to, jak jsem vyběhl ze scény“ prolomil Jensen ticho, Misha prudce zvedl hlavu, ale jinak na jeho slova nereagoval. Jensen se snažil mluvit jemně, nevěděl sice proč, ale nechtěl Mishu znervóznit. Tedy víc než už byl. I když to se zdálo téměř nemožné.
„Zadruhé bych se ti chtěl omluvit, že jsem na tebe nijak nereagoval, když jsi mě našel“ pokračoval Jensen a Misha se konečně, konečně, začal uvolňovat. Jensen si pomyslel, že to byl dobrý nápad začít s omluvou.
„Chtěl jsem jen být sám, potřeboval jsem přemýšlet o… spoustě věcech.“ Zaváhal jen drobně, skoro byste si toho nevšimli. Ale Misha si všiml. Jako vždycky. Chtěl se zeptat, jestli to má něco společného s tím polibkem, když Jensen pokračoval.
„Hlavně o tom co se stalo včera večer a i o tom co se málem stalo dnes ráno. A dospěl jsem k jistému závěru“ odmlčel se Jensen. Misha byl neskutečně napjatý, chtěl, ne, potřeboval, vědět, k čemu Jensen došel.
Paráda, tak uvolnit se ti ho nepodařilo. Jen prosím, prosím, nereaguj špatně. Prosím, opětuj mé city, alespoň trošku. Kdybych tě ztratil, tak opravdu nevím, co bych dělal!
„Víš, pamatuju si, když jsme se potkali. Bylo to sice naše první setkání, ale nebylo ničím zvláštní. Zajímavé bylo, až naše setkání na scéně. Přišel jsem tam, neměl jsem tušení co od tebe očekávat, ale fajn i s překvapením se dá žít, a tak jsem čekal. A pak začala světla blikat, a spustily se všechny efekty, rozrazily se dveře a vešel jsi tam ty. Až na to, že jsi to nebyl ty, ale ten moula Castiel, který i po takové době, stále úplně nerozumí lidem a ve společnosti je nepoužitelný a tehdy z tebe sálala síla a to všechno a já si pomyslel, páni, tenhle chlap to fakt umí!“ Jensen se zdál ztracený ve vzpomínce. Misha byl ještě zmatenější, než před chvílí. Proč mi to zatraceně říká? A Jensen pokračoval.
„Myslím, že to vlastně bylo tehdy. Že tehdy to všechno začalo. I když si vlastně nejsem jistý. No každopádně jsme se stali přáteli. Vždycky jsem se s tebou skvěle bavil. A pak, není to tak dlouho, asi půl roku, jsem se začal cítit podivně pokaždé, když jsi byl poblíž. Svíral se mi žaludek a tak. Snažil jsem se to ignorovat. Všechno to, co jsem tak vehementně potlačoval, se prostě muselo dostat ven. A to se stalo včera. Kristovy rány, tvojí vůni prostě nešlo odolat!“ vypravoval Jensen, zatímco Misha měl co dělat, aby udržel pusu zavřenou a necivěl na Jensena jako idiot. Proboha. Vážně mu tady právě říká, že se do něj zamiloval? Cože?!
„Když jsem dneska zůstal sám u toho domu, rozhodl jsem se konečně si yjasnit, jak to se mnou vlastně je. Promiň, že tolik mluvím, ale potřeboval jsem ti to říct“ pokračoval mezitím Jensen. Byl už poněkud vyčerpaný, nebyl zvyklý takhle mluvit. Vždyť sakra, obvykle mluvil Jared nebo Misha. Tohle se Jensenovi vůbec nepodobalo. Ale tahle záplava slov si prostě musela najít cestu ve.
Misha si to právě srovnávl v hlavě. Naprosto nevědomky u toho polapil hrneček a teď si s ním hrál, což zase krapet rozptylovalo Jensena, který od těch prstů nemohl spusit oči.
Myslel to vážně? No jistěže, jinak by to přece neříkal, takový Jensen není. Ale co to sakra teda znamená? Miluje mě, nebo jsem jen jeho dobrý kamarád?
A tak se Misha pátravě zadíval do těch zelených oří, hledal tam pravdu, hledal veškeré tajnosti, všechno a cokoliv. Víte, když se řekne že má někdo zelené oči, napadne vás, zelené jak mech, jako čerstvě posekaná tráva. Ale zelená má tolik odstínů. Zelená může být tmavá, les za soumraku, nebo veselá, malé dítě co si hraje s hračkou. Nebo může mít barvu domova. Barvu, kterou poznáte mezi miliony odstínů, protože tahle je jenom jedna a tuhle nikdy žádná nenahradí. Takové oči může mít jen vyjímečný člověk. Někdo v kom se skloubí tajemno lesa za soumraku, malé hravé dítě a někdo, kdo vám vždy dodá pocit bezpečí.
A Misha si byl naprosto jistý, že přesně takový člověk Jensen je. Zatímco přemýšlel o barvě domova, prozkoumával hlubiny té neskutečné zeleně a to co tam spatřil, ho málem poslalo do kolen. Viděl tam lásku. Tak nesmírnou, že ji lidský mozek nedokáže popsat, nedokáže ji ani pochopit. Tuhle lásku prostě jen cítíte a tahle láska nikdy neodejde, neboť čas, ač z ní bude ukrajovat, nikdy nedokáže dostat víc než malý kousek okraje, protože tahle láska byla tak nezměrná, že na ni neplatilo nic. A tahle láska vždycky chodila ve dvou. Misha si myslel, že jeho láska k Jensenovi zůstane navždy neopětovaná. Ale láska těchto rozměrů potřebuje svou druhou polovinu. Nemůže přeci v tom nekonečnu zůstat sama.
A tak se Misha topil. Topil se ve své vlastní lásce a ač to zatím netušil, a nebo možná tušil, ale nechápal, topil se taky v lásce, kterou našel v Jensenových ořích. Ale jak bylo řečeno, tuhle lásku lidský mozek pochopit nedovede, a tak Misha vlastně netušil co našel.
„Co přesně to tedy znamená“ zašeptal Misha, víc nahlas mluvit nedokázal, hlas se u chvěl nejistotou a zmatkem. Jensen se postavil a udělal krok směrem k Mishovi.
„Copak to nechápeš?“ zeptal se jemně. Natáhl jednu ruku a přejel Mishovi po tváři, jen lehce, jako motýlí křídla. Misha v ten moment vypadal křehce, jako by se pod méně citlivým dotykem mohl rozsypat na milion malých částí. Jensen se naklonil a pokračoval.
„To znamená, že tě miluju“ zašeptal a sledoval jak se Mishovi rozšířily zorničky a tváří mu proletěla bouře emocí a pocitů. Od nevěřícnosti pomalu přecházel v překvapení a poté v radost, která ho rozzářila jako vánoční stromeček.
Mishou to zcela cloumalo. Jensen mu právě sakra oznámil, že ho miluje! Miluje ho! To jako jeho, Mishu Collinse!
Jensen už to nemohl vydržet a naklonil se pro polibek. Nejprve se jen něžně otíral o Mishovy rty, hrál sis ním, ale když Misha začal nespokojeně vzdychat, Jensen prohloubil polibek, za což byl odměněn povdechem a Mishovou prudkou reakcí. Misha se na něj natiskl a objal ho pažemi okolo pasu, aby si ho mohl přitáhnout blíž. Ani jednomu se nedostávalo kyslíku, ale koho by to zajímalo? Jensen si mezitím jazykem vydobyl celá Mishova ústa a nyní je mapoval, přejel mu po horním patře a Misha mu do úst zasténal. Jensen cítil, jak mu zatíná prsty do zas a tak se odtrhl o Mishových rtů, jen aby se mohl důkladně pověnovat jeho hrdlu. Jemně mu přejel jazykem přes místo, kudy tepala krev a v puse mu zůstala jemně slaná chuť, která nešla označit jinak, než Misha. Jensenovy došlo, že má jen dvě možnosti. Buď hden přestanou, což naprosto nehrozilo, anebo skočí sexem u kuchyňské linky. Ani jedno se Jensenovi nezamlouvalo, tak si vytvořil možnost číslo tři. Vrátil se k Mishovým rtům, které ho vřele přijaly a za stálého zlíbávání Mishy do bezvědomí, si ho zvedl do náruče, přešel kousek Mishova přívěsu a položil ho na postel, aniž by přerušil polibek. Misha mu mezitím omotal nohy kolem pasu a nyní si ho přitáhl ještě blíž. Jensen přerušil polibek a kousek odtáhl hlavu. Zadíval se do modrých očí a viděl tam, že Misha by se pro něj vzdal všeho, stačilo by požádat. A tak se Jensen jen láskyplně usmál a sklonil se zpět k těm rozvášněným rtům.
* * * *
Bylo to o pár měsíců později, někde na conu. Tou dobou už všichni ze show věděli o jejich vztahu, protože prních pár týdnů se od sebe Jensen s Mishou nedokázali odtrhnout, takže se na ně dalo narazit kdykoli. Naštěstí měli dostatek taktu, aby to Jaredovi oznámili, takže si mohl ušetřit šok, spatřit je někde náhodně se líbajíc. A tak se Jared bavil reakcemi všech okolo. Nikdo ze zůčastněných s jejich vztahem neměl problém, což bylo skvělé a všichni pracovali jako dřív. A kupodivu se nějakým zázrakem stalo, že se veřejnost o vztahu Jensen/Misha nedozvěděla. Jak, to bylo neznámo i jim.
Takže teď tu tak seděli, Jensen zrovna odpovídal na otázku nějaké fanatičky, tedy fanynky, ale co, vyjde to nastejno, a Misha ho koutkem oka pozoroval. Tak jako vždycky. Nastražil uši, aby pochytil co vlastně Jensen říká. Vyprávěl právě historku, ze které měl Misha fotku, Jareda s rolničkami a Jensena v sukni.
„… takže se mi pak všichni ještě měsíc smáli. Ale já jsem byl v pohodě, na rozdíl od Jareda, který se pokoušel sbalit jednu z našich maskéker, která má milujícího manžela a tři děti. Mě v dělání podobných hloupostí zabránil tady Misha“ usmál se na něj Jensen. Misha se na něj usmál zpátky a zcela automaticky, protože tohle obvykle dělávali doma a jemu to trochu nedošlo, se natáhl a vtiskl Jensenovi polibek. V okamžiku kdy se odtáhl, se Jensen naklonil a polibek mu vrátil. Misha se narovnal a teprve tehdy mu došlo, kde vlastně je a co to právě sakra udělal. Celý sál plný fanoušků byl najednou tichý, že by bylo slyšet špendlík spadnout. Nikdo ani nedutal. Někteří zastavili svůj krevní oběh, krev v žilách byla příliš hlasitá.
Misha juknul po Jensenovi, kterému se po tváři pomalu rozlévalo pobavení. Šlehl očima směrem k Mishovi a rozesmál se. Ten zvuk uvolnil lavinu. Najednou se ozvalo tleskání, smích i jekot fandívek. A Jensen se celou dobu jen smál. Podíval se na Mishu a láskyplně se zazubil. Misha se sám pro sebe zasmál.
Tak, teď to ví už všichni. A vlastně to nemusí být až tak špatné.
A s tím se Misha opřel a naslouchal prvnímu z fanouškovských dotazů.