Taiwan 2018
Letošní dovolená na Taiwanu byla plná očekávání, ale po únorovém zemětřesení spíš plná napětí a obav. Potěšující bylo, že v době našeho odjezdu byly plně zpřístupněny trasy v Taroko. Navíc odjíždíme trochu nachlazení, já s antibiotiky, protože nemohu srazit teplotu.
2. 3. – 3. 3. 2018 Pá, So
Na cestu se vydáváme za třeskutých mrazů (-11°C) s tím, že si užijeme trochu tepla a sluníčka. Z Ostravy vlakem do Vídně Hbf cesta proběhla v pohodě a načas. Ve Vídni na nádraží přesedáme na místní Railjet a za 4,30€/os jedeme až do letištní haly ve Schwechatu. U odbavení kufrů začíná první nepříjemnost. Snědá paní u přepážky po nás chce víza. Nechápeme proč, protože na Taiwan nejsou potřeba. Asi si nepřečetla dostatečně naše letenky a zřejmě si myslela, že letíme do Číny. Nakonec jí kolegyně pomohla, a my jsme tak po 10 min. handrkování byli odbaveni. Celkem nám zvedla adrenalin, ale zbytek byl již OK. Odlet v 15.15h má asi 20 min. zpoždění. Během 11ti hod. letu se podává 2x jídlo a pití (ryba s rýží, vaječina s párkem a zeleninou; kvůli antibiotik si nemohu dát ani pivo). V Pekingu,kde přistáváme v7.15h dalšího dne, je jen menší zima než u nás a máme 6 hod. času, tak pospáváme, protože jsme dost našrot. U odbavení na transferu jsou místní celníci hodně důkladní, vytahujeme vše z batohů a pouzder, ale osobní prohlídka nás naštěstí minula. Ne tak každého číňana. Odlet do Taipei ve 14.05h je načas. V průběhu letu jsou dost turbulence, ale kuře s nudlemi přijde vhod. V Taipei přistáváme hladce a podle letového řádu (17.45h místního času), ne tak naše zavazadla. A noční můra začíná. Při vyzvedávání zavazadel z pásu si Liba všimne cedule s naším jménem, že se máme dostavit do kanceláře letecké společnosti Air China. Zde nám sdělují, že naše zavazadla nedorazila a asi 30 min. se lámaně domlouváme na sepsání protokolu. Pak je nám oznámeno, že bychom měli zavazadla obdržet následujícího dne mezi 11 - 15 hodinou na hotel, který dopředu vyrozuměli. Na imigračním šlo vše hladce až na Libiny otisky prstů, které nakonec po několika neúspěšných pokusech úředník vzdal a my jsme vstoupily směle do Taipei. Ve směnárně měníme během 3 min. peníze (USD - kurs je při pozdější výměně v bance totožný). Do hotelu jsme se rozhodli jet metrem, i když je dražší než bus. Je pohodlnější a hlavně rychlejší. Najít fialovo-modré metro (fialové je rychlejší s méně zastávkami) do centra nebyl problém – vše je perfektně a srozumitelně značené. Lístky kupujeme u info okýnka v metru, protože je to pro nás pohodlnější. Jeden lístek stojí 160TWD a jízda trvá asi 25 min. Z Main Station, konečné stanice a našeho výchozího bodu, jsme si opět na info tabuli našli číslo východu z metra na naši ulici, a jen tak nalehko s příručními zavazadly došli asi 300 m do hotelu. Ubytování v King Plaza Hotel není sice žádný zázrak (proti fotkám na NETu), ale personál je ochotný a vstřícný - intenzivně nám pomáhá při zajištění a doručení zavazadel. Jsme hodně utahaní a hlavně rozladění, tak už nikam nejdeme. Navíc se nám z telefonů vytratil signál i operátor a máme tak totálně nefunkční mobily, které takto vydrží po celý náš pobyt. Naštěstí jsou na chodbě k dispozici PC, tak píšeme domů dětem. Pokoj je slušně vybaven hygienickýma potřebami, což nám po cestě a bez prostředků přijde vhod. Jdeme spát po 22.h.
4. 3. 2018 Ne
Vstáváme kolem 8.h, stále dohánějíc časový deficit, a tak bychom spali a spali. Snídaně jsou dost hrozné, nic evropského, kromě toastového chleba a čokoládového krému (obdoba naší Nutely). Hodně zeleniny, hl. dušené, pomeranče, rýžové nudle a k nim místní omáčky s převážně tofu, černá vejce atd. V zemi čaje není čaj, jen káva a horká čokoláda. Nechceme trčet kvůli zavazadlům v hotelu, tak se domlouváme s personálem, že hotel převezme zavazadla, pokud dorazí. Jelikož nemáme kromě oblečení, ve kterém jsme přiletěli, foťáku a kamery nic (itinerář s prohlídkovým okruhem centra města, mapy), vyrážíme do města na prohlídku na pas blind - neboli, co si pamatuji z přípravy na cestu. V hotelu naštěstí dostáváme mapu-nemapu s obrázky, ale k základní orientaci to stačí. Jdeme asi 500 m na stanici zeleného metra Zhongshan Station a jedeme do stanice Longshan Temple Station s přestupem na modrou linku v Ximen St. {Metro je skutečně snadno přehledné, intuitivní a max. pohodlné. Navíc spoje jezdí každou 1-2 min. Lidé jsou velmi ochotní a vstřícní. Cestování na lístky je trochu dražší než s kartou, ale nám to na těch pár dnů vyhovuje. Lístek stojí 20TWD (asi na 5 stanic), na konečnou pak 35TWD (1TWD = 0,70 Kč). Přechody mezi linkami jako u nás, každá stanice je oznamována na displeji jak čínsky, tak i anglicky, a navíc je i v obou řečech hlášena. Při vstupu dostáváme žeton, kterým si pípneme na turniketu (otevře se přepážka ke vstupu)a při opuštění metra jej vhodíme do vyznačeného otvoru.} Na zastávce vystupujeme téměř naproti chrámu Longshan Temple, naší první zastávky a orientačního bodu. K chrámu je to asi 150 m přes parčík s několika místními bezdomovci (nikoho neobtěžují). Jelikož zrovna doznívají oslavy čínského Nového roku, všude je plno lidí a spousta jejich „kýčovitých“ figurek a atrakcí. Proplétáme se chrámem fotíme a pozorujeme místní lidi. Naší další zastávkou je Bopiliao (Red House) postavené z červených cihel, které v dynastii Čching sloužilo jako obchodní centrum. Poté hledáme Prezidentský palác, který najít podle naší mapy je téměř nemožné a motá hlavu i místním. Nakonec se nás ujímá mladý muž a přivede nás až téměř na místo. Je to trochu omšelá obrovská budova s policejní a vojenskou ostrahou. Procházíme ulicemi ke stanici Ximen, před kterou se koná nějaký festival - plno stánků s občerstvením, opět kýčovitých figurín a hlavně lidí, kteří si to náramně užívají. Kupujeme si sataj, ze kterého se nakonec vyklube pěkně tukem nasáklé tofu. Ale hlad je hlad. Jelikož podle mapky zde není již nic atraktivního, jdeme do metra a jedeme dvě stanice na Chiang Kai-shek Memorial Hall St. Je to obrovský, monstrózní prostor se dvěma téměř totožnými budovami - Národním divadlem a Národní koncertní síní. Vlevo od budov je veliká vstupní brána Arch of the Liberty Square a napravo pak skvost celého areálu, monumentální památník vůdce, National Chiang Kai-shek Memorial Halls uvnitř kterého je jeho nadživotně veliká socha, hlídanou dvěma vojáky čestné stráže. Součástí areálu je i pěkně upravený parčík s jezírky plnými barevných kaprů. Jelikož z poprchání přešlo počasí v celkem hustý déšť, schováváme se na dvacet min. pod stromy. Jakmile opět vyjde sluníčko, vracíme se do metra a jedeme na hotel zjistit situaci se zavazadly. Zde už na nás čeká alespoň kufr, tak se nám trochu ulevilo. Je po 15.h, když konečně vybalujeme věci a oblékáme se do letního (venku je asi 25°C) a hlavně čistého oblečení. Po chvíli oddechu pak vyrážíme na noční trh. Opět je zde plno lidí, zábavy a hluku. V několika ulicích je plno obchodů s jídlem, kořením, různými pochutinami a hlavně s čajem. Za úplné tmy (stmívá se po 18.h) se vracíme spokojeni na hotel, kam nám po 20.h. doráží i poslední zavazadlo - taška, takže si konečně oddychujeme. Sice nám z ní vytáhli tyčku salámu a klobásky, ale láhev od toniku s hruškovým životabudičem zůstala netknutá. Koukáme na TV, popíjíme drink a po 22.h jdeme utahaní spát.
5. 3. 2018 Po
Budík sice zvoní v 7.30h, ale vstávat se nám nechce. Na snídani jdeme až v 8.30h, moc toho nejíme, protože není z čeho moc vybírat. Kromě výborných napařených kynutých knedlíků. Sice bez náplně, ale čokoládový a oříškový krém to vynahradí. Po snídani jedeme ze Zhongshan St. zeleným metrem na konečnou do Xindian a odtud busem 849 do Wulai. Busy jedou zhruba každých 15 min. a cesta tam trvá něco přes 30 min. Na konečné platíme za oba 30TWD, což nás pochopitelně mile překvapilo. Od zastávky je asi 100 m k Infocentru, kde si bereme mapu a podle směrovek pak míříme do centra městečka. Z mostu přes řeku Nanshin River a z volných prostranství jsou krásné výhledy na okolní divokou krajinu a hory a v městečku je plno stánků s jídlem a suvenýry. Po přejití mostu se naproti nám objevují schody, po kterých vyjdeme k místnímu vláčku, jedoucímu k Wulaiskému vodopádu. Necelé 2 km cesty vláčkem stojí 50TWD/os a jelikož chceme ušetřit trochu času a užít si srandu, jedeme. Jakmile dorazíme kodrcavou jízdou na konečnou, asi po 150 m se před námi objevuje vysoký skalní vodopád. Při větším množství vody musí být jistě působivý. Od vlakové stanice je to také kousek ke kabinové lanovce, která stoupá nad vodopádem na kopec, za kterým je nějaká kulturní vesnička a atrakce. My se ale vydáváme po silnici směrem na Fushan, kde po 1 km přecházíme přes polovisutý most, a míříme k Turistickému centru (Neidong National Forest Recreation Area), odkud má začít pěkná vycházka kolem několika vodopádů. Cestou , která je dlouhá asi 2 km míjíme několik menších vodopádů. Začíná pěkně bouřit a velmi silně hřmí. Netrvá dlouho a spouští se pěkný déšť. Liba má deštník, já spoléhám jen na bundu, která však velmi rychle promoká. I když se jedná o nárazový déšť, dost nám to kazí náladu, která klesne na bod mrazu poté, co dorazíme k Turistickému centru, kde se dozvídáme, že cesta k vodopádům je kvůli rekonstrukci uzavřena. Naštěstí přestalo pršet, a tak se zklamaní vracíme zpět. Jelikož je cesta mírně z kopce, rychle ubíhá. Když dorážíme k Wulai, spouští se silný liják, naštěstí se máme kde schovat a tak asi 20 min. čekáme, až déšť zeslábne a my můžeme přeběhnout k vláčku. Počasí nevypadá, že by se chtělo umoudřit, a tak bereme opět zavděk vláčkem. Během jízdy se opět spouští liják. Chvíli poté, co jsme dorazili zpět do Wulai se vyčasuje a svítí sluníčko. Cestou zpět k autobusu, který nám jede po 15.h kupujeme k jídlu sataj, protože nám celkem vyhládlo. Zpáteční cesta nás stojí už 90TWD/oba, ale jsme v Taipei za 25 min. Tam je také po dešti, ale hrozné dusno, protože slunko přímo žhne. Protože máme dobrý ušetřený mezičas, sedáme na zelené metro do Zhongshan St. a odtud červeným metrem 3 zastávky na Yuanshan a jdeme se ještě podívat na Konfuciův chrám. Po vystoupení z metra jsme se trochu zamotali, ale hodná paní policistka s námi jde kus cesty a pak nás správně nasměruje. Vedle sebe jsou zde dva chrámy a zahrada. Konfuciův chrám je z nějakých technických důvodů uzavřen, tak si alespoň prohlížíme Baoan Temple Garden s několika výjevy z Konfuciova života a samotný Dalongdong Baoan Temple, který je krásně a bohatě vyzdobený. Po asi 20 min. prohlídce se konečně vracíme do hotelu, řádně utahaní. Kupujeme ještě nějaké jídlo, hlavně na snídani, kterou zítra raději vynecháme. Po večeři se díváme na přímý přenos udílení Oscarů, popíjíme drink a před půlnocí jdeme spát. Zítra by nemuselo pršet, čeká nás Maokong.
6. 3. 2018 Út
Vstáváme po 7.h a tentokrát si děláme vlastní snídani - čaj a buchta z marketu. Příjemná změna! Po 8.h odcházíme na metro a po cestě se stavujeme v bance vyměnit nějaké peníze. Zde se výměna mění v malý horor, protože to, co na letišti trvalo asi 3 min. se tady vleče nekonečných 15 min. Nejdříve musíme předložit pas, který si úřednice ofotí. Pak musíme vyplnit formulář se spoustou pitomých údajů, opět ofotit, nechat schválit nadřízené a teprve potom nám sdělí, že si z celé transakce účtují 100TWD poplatek. V konečném důsledku je kurs o něco málo horší než na letišti. S touto neblahou zkušeností spěcháme na metro. Z naší zelené linky přestupujeme na stanici Nanjing Fuxing na hnědou linku a jedeme na konečnou stanici Taipei ZOO. Z metra vedou dobře značené směrovky přímo k lanovce s gondolami. Jeden lístek na konečnou stojí 120TWD a kdo je ochoten si počkat, může jet těch 4,5 km v gondole s prosklenou podlahou. Rozhodně to stojí za svezení, protože po celou dobu jízdy je krásná vyhlídka na Taipei i na okolní kopce a přírodu. My máme dost smůlu, protože je pod mrakem a mezi kopci se často válí mlha a slabě mží. Na konečné - Maokong Station začíná mírně mžít, což nálady nepřidá. Má představa o stezkách, kterými projdeme oblast skrz naskrz se záhy rozplývá. Vydáváme se proto vlevo po silnici směrem k Centru pro podporu čaje (Paochung Tea Promotion Centre). Cestou míjíme nově postavený chrám Tianen a asi 10 min. za ním je čajové centrum. Pro nás, čajomilce zklamání, protože tu je vystaveno jen několik zařízení na zpracování čaje a to je vše. Jinak je tu prostorná čajovna, ale bez duše a typické atmosféry. Vracíme se k lanovce, chvílemi nepříjemně mží, ale s deštníkem se to dá. Poté se vydáváme na druhou stranu k chrámu Zhangshan. Zpočátku je cesta hezky značená, ale těsně před chrámem na křižovatce tří cest jako když utne - konec značení. Cestu k chrámu dáváme na druhý pokus. Vnitřek chrámu je sice pěkně zdobený, ale zvenku je před chrámem velká zastřešená terasa, přes kterou nejde udělat žádná fotka exteriéru. Zpět se vracíme po Venkovské stezce Camphor Trail, na které jsou k vidění různé zajímavosti ze života původního venkovského obyvatelstva. Nakonec zjišťujeme, že většina stezek měří od 150 do 300 m, takže se člověk spíš motá a proplétá na malém okolním prostoru. Protože se počasí nelepší a viditelnost je mizerná, po 14.h to balíme a jedeme lanovkou jednu zastávku do stanice Zhinan Temple (70TWD/os). Bus totiž dlouho nepojede a pěšky by to bylo časově náročné. Chrám je krásný, velký a rozlehlý, bohužel celý obestavěný lešením kvůli rekonstrukci fasády. Takže opět foto pouze interiéru. Jdeme za hlasem hudby do 1. patra, kde se shodou okolností koná mše, tak chvíli pozorujeme místní mnichy. Po opuštění chrámu se vydáváme krytým podloubíčkem k dalšímu chrámu Chih Nan Temple. Zde stojí pro změnu zástup lidí a místní šaman jim odhaluje nemoci. Kolem 16.h pak po marném 20 min. čekání na bus k ZOO jedeme lanovkou (100TWD/os) zpět k taipeiské ZOO. Metrem se vracíme zpět do hotelu a cestou okukujeme obchody. V hotelu se převlékáme do suchého oblečení a vyrážíme na noční trh nakoupit nějaké čaje před zítřejším odjezdem. Cestou zpět narážíme na malou jídelnu se skvělým jídlem, tak si dopřáváme (110 a 115TWD). Odcházíme řádně nasyceni a spokojeni. Na hotelu si děláme drink, balíme, vyřizujeme maily a po 23.h jdeme spát.
7. 3. 2018 St
Ráno nemusíme spěchat, protože nám vlak do Hualien jede až ve 12.04h. Na snídani si dáváme výborné kynuté knedlíky a černá vejce. Poté dobalujeme nějaké drobnosti a jdeme vyměnit ještě nějaké peníze. V Hualienu musíme za ubytování platit v hotovosti, a také jsme se kromě jednoho obchodu nedopátrali v blízkosti apartmánu ničeho jiného. I když minulou zkušeností s výměnou jsme šli do banky obrněni trpělivostí, neobešla se transakce bez problémů. Velmi ochotná až horlivá paní u přepážky asi po 10 min. chaotického jednání (opět formuláře a kopírování pasu) nám nakonec sdělí, že starší 100 USD bankovky (do r. 1996) neberou. Balíme fidlátka a jdeme jinam. Ve druhé bance nám úředník alespoň sděluje, že za rohem je Central Taiwan Bank a tam nám je určitě vezmou. V bance jde vše jak na drátkách, i když opět s dotazníkem atd. Za výměnu si účtují 30TWD (20 Kč) za ony dvě 100 USD bankovky, ale i po tomto poplatku je výsledný kurs nejlepší, co jsme měnili peníze. U nových bankovek je výměna bez poplatku. Spokojeni se vracíme do hotelu, kde bereme zavazadla, odevzdáváme klíče a jdeme na naše zelené metro. Odtud jedeme po stejné trase na konečnou stanici Songshan St., kde je vlakové nádraží do Hualien. Jízdenka stojí 300TWD/os. Všechny jízdenky na expresy mají současně místenku s označením vagónu a sedadla. Každé nástupiště má pak vyznačené koridory, kde bude stát které číslo vagónu, takže není třeba běhat po nástupišti k vagónu, stačí se postavit do daného koridoru. Vlak je pohodlný s velkým místem na nohy. Každá zastávka je pak avizovaná na světelné tabuli čínsky i anglicky. Ve 14.59h vystupujeme ve stanici Xincheng Taroko, kde máme zajištěno ubytování. Zde nás již čeká syn majitele apartmánu a veze nás na ubytování do Flower and Green Collection. Celý areál je spíše rozlehlá zahrada s několika budovami a náš apartmán připomíná turistickou chatu. Po vybalení, rozkoukání se a vypití čaje jdeme k moři, které je asi 3 min. chůze. Moře je zde divoké (majitel nás hned upozornil, že se v něm nedá v žádném případě koupat) a jsou zde velmi silné proudy, takže smáčíme pouze nohy (voda je stejně ledová). Že je moře divoké jsem poznal záhy, kdy mě celého polila první vlna, která se objevila. V podvečer jdeme omrknout na autobusovou zastávku odjezdy do Taroka a zbytek večera trávíme přípravou na zítřejší treky.
8. 3. 2018 Čt
V noci se apartmán nějak zachvěl, jakoby kolem prudce projelo velké vozidlo, ale nevěnujeme tomu větší pozornost. Ráno vstáváme v 7h. Na snídani děláme čaj a dojídáme buchtu. Bus do Taroko Vizitor Center jede v 8.15h. Čekáme na zastávce, ale nic nejede. Nakonec se dočkáváme v 8.30h. V návštěvnickém centru jsme za 10 min a platíme 50 TWD/oba. Trochu se rozkoukáváme, bereme si mapku a čekáme na bus do Shakadang. Ten přijíždí v 9.10h a po dvouminutové jízdě za 40TWD/oba vystupujeme. Mohli jsme jít pěšky. Shakadang Trail je dlouhý 4 km a končí u 3D Cabin (stejná cesta je i zpět). Dál je potřeba povolení. Začátek cesty vede ve vysekaném skalním podloubí, nalevo teče Shakadang River a z obou stran jsou strmé skalnaté srázy, porostlé bujnou vegetací. Celá trasa je perfektně značená (se spoustou upozornění a výstrah, kvůli bezpečnosti turistů), pohodlná a nenáročná. Je stále co obdivovat, protože je zde spousta barevných mramorových skalisek, nádherných modrých lagun s obrovskými balvany a přírodou. Asi v polovině trasy je velký akvadukt, od kterého se koryto řeky rozšiřuje a skály nejsou již tak strmé. Asi po 3h procházce jdeme tentokrát pěšky tunelem necelý kilometr k Changchun Shrine Trail. Po vyjití z tunelu nás uvítal majestátný pohled na Changchun Temple, z pod kterého vytékají vodopády a Changuang Temple Bell Tower. Přecházíme most přes Liwu River a na jeho konci vpravo scházíme po schodech dolů. Přes několik krátkých tunelů (baterka je na místě) jdeme k Changchun Temple. Vstup do něj je ale znemožněn železnými vraty na konci cesty. Vracíme se na most a procházíme dalším, asi 200 m dlouhým tunelem na Central Cross-Island Highway a docházíme ke vstupní bráně Changchun Shrine Trail. Odtud jdeme do prudkého kopce k chrámu Changuang Temple. Přecházíme přes visutý most dlouhý 80 m a 30 m vysoký s nosností 5 osob. Opatrně jej přecházíme (nikde není živá noha) a za ním se cesta prudce vine po schodech do kopce až k Temple Bell Tower, kde stezka končí a odkud je nádherný výhled. Po chvíli oddechu se vracíme stejnou cestou dolů. Nevracíme se však po stejné trase, ale trochu ji obcházíme po staré silnici, abychom se vyhnuli dlouhým smradlavým tunelům. U vstupu do Shakadang Trail scházíme po točitých schodech, kde cesta podél řeky navazuje na další stezku Xiaozhuilu Trail, která kopíruje tunely a končí u Návštěvnického centra. Je zde menší stoupání a opět menší visutý most. Cesta nám nezabere ani 20 min. volné chůze. Zde chvíli čekáme na autobus 1133A (40TWD/oba), který ale nejede až na zastávku k našemu apartmánu, ale jen na vlakové nádraží v Xincheng Taroko. Odtud jdeme 2 km pěšky. Přestože mělo být počasí škaredé, nakonec bylo sice pod mrakem a několikrát zamžilo, ale bylo celkem teplo. V potravinách „7Eleven“, u zastávky našeho apartmánu, si kupujeme k večeři hotové jídlo, které si ohříváme v mikrovlnce a zapíjíme lahodným oolongem. Jsme dost utahaní, tak rychle kontrolujeme maily (wifi funguje jen venku na zahradě) a jdeme po 22.h spát. Těsně před půlnocí se srub velmi silně asi na 10 vteřin zachvěl a pak bylo absolutní ticho. Je po spaní a jsme řádně vyděšení. Nakonec se nám podaří nad ránem únavou usnout. Je fakt, že celou noc štěkali majitelovi psi, kteří to jistě dopředu cítili. Další den zjišťujeme, že zemětřesení mělo 3,8 stupně škály.
9. 3. 2018 Pá
Opět vstáváme v 7h. Snídaně čaj a buchty. Vyjíždíme až 9.25h a jedeme přímým busem až do Tianxiang. Cesta busem 1144 stojí 160TWD/oba. Řidič je nerudný (doposud jsme se setkali jen s přívětivým a velmi ochotným personálem) a jede po velmi klikaté a úzké silnici jako šílenec. Asi po 30 min. skutečně zběsilé jízdy konečně vystupujeme v Tianxiang. Hned si pro jistotu zjišťuje zpáteční spoje, abychom si vytvořili časovou představu, a po krátkém rozkoukání se vyrážíme dál po silnici na Baiyang Trail (ten byl po zemětřesení nejdéle zavřený). Asi po 800 m chůze po silnici a průchodem pod sloupovým podloubím odbočujeme v jeho půli doleva. Procházíme 80 m dlouhým tunelem (baterka vhodná) a vycházíme na most ve vedlejším údolí, kde začíná trek. Jedná se o 2 km dlouhou, velmi snadnou procházku téměř po rovině s opět úžasnými scenériemi. Po průchodu třemi kratšími tunely, kde je baterka opravdu zapotřebí se najednou ocitáme na konci trasy u Baiyang Falls. Skutečně impozantní vodopád padá z asi 200 metrového útesu a další malý asi 20 m vysoký pak padá u konečného stanoviště, ke kterému se jde opět přes visutý most. Dlouho se nezdržujeme, protože chceme stihnout ještě autobus na další trek. Zpáteční cesta trvá asi 30 min., a protože do odjezdu zbývá 45 min., jdeme si prohlédnou chrám Xiangde Temple, který je přes řeku na kopci. Po překročení mostu se šplháme po schodech vzhůru k prostornému nádvoří před chrámem. Zde si vychutnáváme pohled z ptačí perspektivy na Tianxiang a okolí. Součástí areálu je kromě spousty cestiček i velká zlatá socha Ksitigarbha a Pagoda Tianfeng. Pak se vracíme na autobus a jedeme do Lushui, kde máme naplánovaný další nenáročný asi 2 km dlouhý Lushui - Heliu Trek. Zprvu je stoupání a poté procházka po skalním okraji nad silnicí do Heliu. V trase je opět malý provazový visutý mostek pro 1 osobu, průchod tunýlkem a několik krásných vyhlídek na centrální údolí. Po ukončení treku v Heliu a čekání na bus zjišťujeme, že je zde další velký visutý most přes celé údolí, tak se jdeme podívat. Několik busů s návštěvníky nás předběhlo, tak si na přechod a fotku mostu musíme vystát frontu. Na most může pouze 8 osob a čeká se, až přejdou tam a zpět. Po 15 min. čekání se dostáváme konečně na řadu, tak rychlý přechod s focením a hned spěcháme na bus domů. Protože nechceme čekat na bus až k apartmánu, jedeme opět jen na nádraží v Xincheng Taroko. Z nádraží se kousek vracíme, protože si chceme prohlédnout místní honosný chrám Zhenan Temple v tzv. Novém městě Angong. Pak už spěcháme do apartmánu s nezbytným nákupem večeře v „7Eleven“. Přestože nepršelo, bylo poměrně chladno, což se projevilo i na teplotě v apartmánu. Zahříváme se čajem a drinkem, balíme věci, zjišťujeme nezbytné informace z netu a jdeme s obavou spát, co bude v noci. Naštěstí je dnes klid, a protože jsme utahaní a nevyspaní, spíme tvrdě celou noc. Zítra se přesouváme do Kaohsiungu.
10. 3. 2018 So
Ráno vstáváme po 7.h, máme sbaleno tak nespěcháme. Snídáme veku s tuňákem, po snídani pár fotek z ubytování a jelikož je nádherné teplé a slunečné počasí, jdeme se projít k moři. Po návratu nás odchytává majitel (místní umělec - akvarely, drobné řezbářské práce) a dává nám na památku opracované kamínky na řemínku. V 8.35h nás odváží na nádraží, odkud nám jede v 9.05h vlak do Hualien a v 9.50h pak vlak do Kaohsiungu. Jízdenka stojí 1410TWD/oba a jízda expresem trvá 6 hodin. Vlak je opět přesný, pohodlný, i když dost překlimatizovaný. Nádherná krajina plná rýžových polí, sadů s exotickým ovocem a bazénů s větrníky - zřejmě krevetí farmy. Tunel střídá tunel, chvíli máme výhled na moře, pak na strmé hory. V Kaohsiungu máme ideální ubytování kousek od vlakového i autobusového nádraží a metra v hotelu Kuo Chung. Během 5 min. jsme v hotelové recepci a za dalších 5 min. na pokoji. Je to menší, ale útulný pokoj. Rychle se převlékáme do letních věcí a metrem vyrážíme k Lotosovému jezeru, abychom z tohoto dne ještě něco měli. Červeným metrem z Main St. vystupujeme na zastávce Ecological District (20TWD/os) a hledáme autobusovou zastávku k jezeru. Nevíme, kterým směrem by měl bus jet, tak se ptáme mladého páru. Ti nám velmi ochotně pomáhají a za chvíli se jim podařilo zastávku najít a nasměrovat nás. Je skoro 17.45h když vysedáme z busu, a protože se začíná rychle smrákat, nezdržujeme se příliš a rychle obcházíme chrámy, památky a sochy (pro nás mnohdy hodně kýčovité), abychom toho stihli co nejvíce. V 18.30h je již úplná tma, tak se vracíme pěšky na metro (není to tak daleko) s tím, že si zajdeme někam na večeři. Nacházíme malou restauraci, kde si dáváme dobré kuře se spoustou příloh a metrem se po 20.h vracíme na hotel. Sprcha, drink a jdeme spát.
11. 3. 2018 Ne
Na snídani jdeme kolem 8.h. Oproti Taipei je zde mnohem větší výběr jídel, pro nás přijatelných. Dáváme si smažená vajíčka s toastem a se spoustou zeleniny a nakonec napařované knedlíky s marmeládou a oříškovým krémem. K mání je také výborná silná káva a džus. Dnes máme v plánu výlet do Tainanu. Po snídani se jdeme rychle sbalit a jdeme vyhledat nedalekou banku, protože jsme se nějak vydali z peněz a neradi bychom někde uvízli. Protože je neděle, a zde ji světí, máme smůlu. Nemůžeme se již víc zdržovat, pokud chceme stihnout v 9.50h expres do Tainanu (ještě že je nádraží za rohem). Jízdenka stojí 112TWD/os a za 35 min. jsme na tainanském nádraží. Máme v plánu, podle průvodce, obejít nejvýznamnější chrámy a památky, kterých je zde skutečně velké množství. V Infocentru na nádraží si bereme mapu města a vyrážíme. Po chvíli chůze nacházíme bankomat, tak vybíráme peníze a jsme podstatně klidnější. Naší první zastávkou je Konfuciův chrám (25TWD/os za vstup do chrámu, areál zdarma). Je to hezký, poklidný areál s chrámem a předměty zasvěcenými Konfuciovy (oblečení, knihy, nádoby), a také je zde malý depozitář tradičních hudebních nástrojů, na které zde místní hudebníci hrají pro turisty. Naproti chrámu je kamenný oblouk, který slouží jako vstup na pěší zónu. Hned za chrámem objevujeme obrovskou tržnici s květinami, hlavně se stovkami druhů úžasných orchidejí (jejich cena je zpravidla kolem 100TWD), bonsají, sukulentů a kaktusů. Za tržnicí je Velká jižní brána, která je spíš pevností. Následují prohlídky chrámů Wu-Fei (Wufei Temple), chrám Fahua a významná Koxingova svatyně (Koxinga's Shrine); s parčíkem, naproti kterého je pak další Chrám paní Linshui (Lady Linshuis Temple), určený hlavně pro ženy. Když se blížíme k Chrámu městského boha (City God Temple), spustí se velký hluk a střelba. Jsme celkem vystrašení, ale po chvíli zjišťujeme, že vedlejší ulicí prochází průvod s nosítky nějakého svatého a střílejí petardy. Pokračujeme k chrámu Tiangong Temple a naše putování zakončujeme u pevnosti a věže Chihkan (Chihkan Towers), kde se platí vstupné 50TWD/os. Je 15.45h a jelikož máme nachozeno a jsme už unaveni a přesyceni chrámy, vracíme se na nádraží, kde si musíme vystát skutečně obrovskou frontu na jízdenky. Jedeme v 16.40h místním courákem sice za 68TWD/os, ale celou cestu stojíme v napěchovaném vagónu. Cesta trvá 50 min. Po celodenním putování jsme hodně vyhládlí, tak navštěvujeme místní nádražní McDonalds, protože v nejbližším okolí není žádná restaurace. Na hotelu relax, koupel, drink a příprava na zítřejší výlet do Národního parku Kenting.
12. 3. 2018 Po
Vstáváme po 7.h, snídaně a jdeme na bus 9188 v 8.45h do Kenting. Cena 340TWD/os a cesta trvá 2,5h. Prvních 45 min. jedeme po dálnici, ale potom bus sjíždí a my se neskutečně vlečeme a stojíme každou chvíli. A to má být express. V 11h vystupujeme u honosné vstupní brány do Kenting National Park. Záhy zjišťujeme, že k Návštěvnickému centru nic nejede, tak se vydáváme na 4,5 km dlouhou cestu do kopce pěšky. Nahoře jsme za hodinu, často doprovázeni křikem a honičkami opic v korunách okolních stromů. Kupujeme si vstupenky do Parku za 100TWD/os, ke kterým dostáváme i podrobnou mapu celého areálu. Park je protkán cestičkami a chodníčky, dobře značenými a upravenými, se spoustou upozornění, takže se nemůžeme ztratit. Je zde i několik zajímavých a pěkných míst, všude létá plno motýlů a ptáků. Navštěvujeme dvě jeskyně - Fairy Cave a Silver Dragon Cave, které sice postrádají klasické krápníky, ale je to příjemné zpestření a ochlazení. Uprostřed parku je také vyhlídková věž (Observation Tower). Vyjíždíme výtahem nejprve na vyhlídku z restaurace a poté jdeme nahoru na střešní terasu. Odtud je úžasný výhled nejen na celý park, ale na celou jižní část ostrova, včetně majáku (nejjižnější místo Taiwanu). Po 2,5 hodinách opět pěšky scházíme dolů a tentokrát až k moři na Kenting Beach. Je horko, tak sedíme na pláži a opalujeme se. Moře je blankytně modré, ale ještě trochu studené. Byl to asi nejslabší výlet, hlavně kvůli dlouhým přejezdům a špatné dosažitelnosti. Z časových důvodů jsme museli vypustit nejen procházku v Sheding Nature Park, ale i výlet k majáku Eluanbi Lighthouse. V 15.45h se vracíme utrmáceni busem zpět do Kaohsiungu, kam přijíždíme po úmorné cestě v 18.20h. Na nádraží si ještě zjišťujeme vlak do Jiji, pak jdeme koupit zásuvkovou redukci, protože tu zapůjčenou hotelem se podařilo Libě vyzkratovat, ale hlavně se pořádně najíst do nově objeveného bufetu téměř naproti hotelu. Byl to hodně úmorný, uježděný a uchozený den. Večer koupel, čaj, konečně pohodový internet a drink. Zítra nás čeká cesta na ostrov Xiao-Liuchiu. Spát jdeme před půlnocí.
13. 3. 2018 Út
Ráno opět nespěcháme, protože potřebujeme vyměnit další peníze a banka otvírá až v 9h. Nakonec jdeme na poštu, otvírá dřív.Tam obligátně čekáme a podrobujeme se všem úřednickým formalitám. Naštěstí je zde zatím nejvýhodnější kurs (100USD=2874TWD).Pak frčíme do metra a jedeme červenou linkou na konečnou do Siaogang, odkud východem 4 vycházíme na bus 9117 do Douggang, a odtud trajektem na ostrov Xiao-Liuchiu. Po 10 min. čekání přijíždí bus. Platíme 152TWD/oba a cesta trvá 35 min. V Douggang vystupujeme u McDonalds a vracíme se po hlavní třídě asi 500 m k přístavišti trajektů. Funguje tu několik společností v podstatě za stejnou cenu ± 10TWD. My si vybíráme kvůli četnosti spojů společnost TF Expres a ve 12h za 410TWD/os i se zpáteční, vyplouváme. Plavba trvá 30 min. V přístavu na ostrově je již spoustu naháněčů na půjčení skútru. Vycházíme z přístavu a jdeme do kopce k Infocentru pro nějaké mapky. Kousek za informacemi scházíme kolem chrámu Lingshan ke skalnímu útvaru Vase Rock, a po nezbytných fotkách se vracíme na prohlídku chrámu Lingshan. Slunce neúprosně pálí, a protože jsme si tento výlet vybrali jako oddechový, vracíme se oklikou kolem přístaviště Baisha a jdeme na pláž Zhongao Brach, která je kousek za přístavem. Je to malá pláž s bílým pískem, čistou, blankytnou vodou a korálovými útesy. Liba se sluní a já se jdu po chvíli odpočinku koupat. Voda je krásně teplá, téměř žádní lidé, a tak si plavu při pobřeží sem a tam. Asi po hodině jdu koupit nějaké ovoce a zbytek času se sluníme. Před odjezdem jsme chtěli navštívit ještě jeskyni Beauty Cave, ale protože je málo času a navíc chtějí za vstup byť jen do ohraničeného areálu vstupné 100TWD, balíme to a jdeme zpět do přístavu. Trajekt do Douggang odjíždí v 16.30h. Zde čekáme 15 min na bus. Cesta je delší a trvá 45 min. Z metra vystupujeme dříve - u nákupního centra Sanduo Shopping District v domnění, že si něco koupíme, ale jsou zde jen luxusní obchody, tak jedeme po téměř dvou hodinách marného hledání do hotelu. U hotelu, protože bufety již zavírají si kupujeme v marketu „One“ jídlo a necháváme si ho ohřát a naservírovat. V hotelu jsme po 20.h. Balíme zavazadla, hygiena, čaj, drink a internet. Zítra odjíždíme na poslední ubytování v Jiji.
14. 3. 2018 St
Ráno vydatná snídaně, dobalujeme poslední věci a v 8.30 vyrážíme na nádraží k našemu poslednímu přesunu do Jiji. Vlak odjíždí v 9.06h a stojí 620TWD/oba. S přestupem v Ershui 11.36h - 12.00h) jsme v Jiji ve 12.35h. Než se vyhrabeme z nádraží, kde zjišťujeme spoj do Taipei, je 13h. Nikdo zde neumí anglicky, tak povolávají pána z nedalekého Infocentra. I s ním je dost obtížná domluva, ale nakonec jsme spoj společně našli v jízdním řádu. Je to tu jak v zapadlé vesničce. Do apartmánu to máme asi 500 m, tak se pomalu loudáme po silnici. V apartmánu není živá noha (zřejmě jdeme brzy) a nakonec nám mladík ze sousedního obchůdku shání správcovou, která nás do 10 min. ubytuje. Pokoje jsou zjevně tématicky koncipované la Disney. My jsme vyfasovali Toy Story se vším všudy: plakáty, figurky postaviček a malovaný strop. Po zabydlení přijíždí i majitelka s přítelem (ten také neumí slovo anglicky, ale pořád mluví a směje se - veselá kopa), platíme a domlouváme se, kam si zajít ve zbytku dne na procházku, a také jak se nejlépe dostat k Jezeru slunce a měsíce (Sun Moon Lake). Je zde podstatně chladněji (vnitrozemí v horách) než v Kaohsiungu. Naše první kroky směřují k nedalekému novému chrámu Wuchang Temple, za kterým „stojí“ Old Wuchang Temple, chrám, který se v roce 1999 zřítil při velkém zemětřesení a jeho torzo zde zůstalo jako memento této hrozné události. Hned u chrámu objevujeme tržnici a je jasné, že co jsme nesehnali ve velkých městech, koupíme tady. Je zde plno potravin, čajů, ovoce a zeleniny, zkrátka tržnice. Při procházce městečkem objevujeme také malý market s porcelánem a dalšími suvenýry za velmi přijatelné ceny. Teď víme, že máme vystaráno. Procházíme centrem a vydáváme se kolem dalšího malého místního chrámu Longquan Temple k jijijskému vodopádu (Shenxian Falls). Ten ovšem teče jen když prší, takže obdivujeme v podstatě zarostlou kamennou stěnu. Protože se rychle stmívá, vracíme se do apartmánu přes „7Eleven“, kde si kupujeme nějaké potraviny a ohříváme večeři. Večer tradiční procedury před spaním. Zde je také první místo, kde se setkáváme hojně s komáry. Zítra návštěva Sun Moon Lake.
15. 3. 2018 Čt
Ráno vstáváme v 8h, kdy nám správcová přináší snídani. Vajíčkovou omeletu, burger, sendvič a bílou kávu. Žádný zázrak a navíc kvůli pozdní snídani odjíždíme k Sun Moon Lake až v 9.45h. Na zastávce na nás čeká přítel od majitelky a i přes jazykovou bariéru se s námi snaží komunikovat. Kupuje nám od stánkařky něco jako naši hrušku. Je dobrá a dokonce má i trochu její chuť. Autobus č. 6801 má navíc 15 min. zpoždění a když se k nám připojí i majitelka, tak nám to čekání rychleji uběhne. Cesta k jezeru trvá 40 min. a bus stojí 168TWD/oba. Konečná zastávka je v Shuishe Village, kousek za chrámem Longfeng Temple. Vracíme se tedy asi 300 m na jeho prohlídku. Potom jdeme zpět k zastávce, kde je Návštěvnické centrum a zde si bereme mapku. Také si zde kupujeme celodenní jízdenku za 80TWD/os na bus č. 6669, který jezdí kolem celého jezera. Objíždíme jezero a míříme k našemu prvnímu cíli, pagodě Ci En. Cesta trvá téměř 30 min. Bus zastavuje u chrámu Xuanzang Temple. Je to nový moderní chrám s vyhlídkou na jezero. Po krátké prohlídce vyrážíme k pagodě. Po 80 m odbočujeme z hlavní silnice a stoupáme asi 900 m pěšky do mírného kopce po terasovitých schodech po Tsen Pagoda Hiking Trail až pod pagodu. Vynaložená námaha rozhodně stála za to. Pagoda se nachází na 954 metrů vysoké hoře Shabalan a je vysoká 46 m. Součástí areálu je i budova s nábytkem, sloužící dnes jako muzeum. Po prohlídce konečně vstupujeme do pagody a po točitých schodech stoupáme devět pater do nejvyššího ochozu pagody. Odtud je nádherný výhled nejen na jezero, ale i na okolní hory. Po prohlídce se vracíme zpět k chrámu Xuanzang Temple a ve 14.50h odjíždíme k chrámu Wenwu Temple. Rozsáhlý chrámový komplex je bohatě zdobený a skládá se z několika chrámových budov. Celý areál je po průchodu chrámy zakončen masivní stěnou ze zeleného mramoru, plnou nápisů a reliéfů. V chrámovém obchůdku kupujeme nějaké suvenýry a vracíme se v 16h autobusem k Vizitor centru. Protože máme víc jak hodinu času do odjezdu, jdeme se najíst do malé místní restaurace. Dáváme si výborné vepřové s rýží a zeleninou za 60TWD/os. Než přijede autobus začíná celkem nepříjemně pršet, tak jsme rádi, že jsme naši prohlídku absolvovali za hezkého počasí. Do Jiji se vracíme za silného deště. Řidič mikrobusu to pěkně žíhá a za 30 min. nás vysazuje přímo u apartmánu. Zde na nás už čeká majitelka s přítelem, vaří výborný čaj, chvíli si povídáme, a také probíráme zítřejší program. Uvidíme podle počasí. Opět tradiční večerní rituály a kolem půlnoci jdeme spát.
16. 3. 2018 Pá
V 8h nám opět paní správcová přináší snídani, tentokrát hamburgery, kuřecí nugety a bílou kávu. Poslední den jsme se rozhodli věnovat odpočinku, a proto si jdeme dáchnout do Výzkumného ústavu endemických druhů (Endemic Species Research Institute), který je asi 500 m od našeho ubytování. Cestou narážíme na Junshi Park, což je takový vojenský historický skanzen pod širým nebem. Jsou zde tanky, stíhačky, děla i raketomety. Zde bychom teda opravdu něco takového nečekali. Hned za tímto parkem je pak zmíněné ekologické centrum. Jeho součástí je jednak slušná expozice místní fauny a flóry i s anglickými popisky (zrovna se tu koná nějaká konference), ale i poměrně rozsáhlý park s jezírky a posezeními. Počasí nám přeje, je teplo a svítí sluníčko. Postupně procházíme po cestičkách celý areál a fotíme zdejší, na tak malé ploše, bohatou faunu a flóru. Jelikož je zde hodně komárů, jsme rádi, když v jednom z altánků nalézáme erární sprej. Kolem poledne přijíždí několik autobusů s předškoláky. Všichni se chovají spořádaně, nekřičí a jsou disciplinovaní, což upřímně obdivujeme. Po 13.h se zatahuje a trochu sprchlo. Ještě chvíli se procházíme a pak se vracíme do Jiji. Na zpáteční cestě ještě navštěvujeme chrám u místní školy Mingxin Academy, kde ženy připravují z růžového těsta nějaké koláčky, zřejmě na víkendovou slavnost. Znovu navštěvujeme tržnici a dokupujeme poslední drobnosti a čaje. Na nádraží se snažíme zjistit cenu jízdenek do Taipei, ale jelikož je to jen provinční železnice, prodávají jízdenky jen do Ershui, kde si pak budeme muset jízdenky dokoupit. Vracíme se do apartmánu trochu spočnout a večer ještě vyrážíme na poslední procházku a večeři. Městečko je krásně osvětlené a někde stovky žároviček vytváří světelnou síťovou klenbu. Působivé. Po návratu balíme věci, popíjíme čaj a kolem 23.h jdeme na kutě.
17. 3. - 18. 3. 2018 So, Ne
Snídani máme na 7.30h, opět burgry, hranolky a bílá káva. Dobalujeme poslední drobnosti a v 8.50h máme slíbený odvoz na nádraží. Kupujeme jízdenky do Ershui za 60TWD/oba, vlak nám odjíždí v 9.18h a jízda trvá 40 min.. V Ershui máme 10 min. na přestup a koupení lístků na vlak do Taipei (387TWD/os), který odjíždí v 10.10h. Po 4h pohodové jízdě přijíždíme ve 14.15h do Taipei. Většinou projíždíme přes městské zástavby, kdy jedno město přechází v druhé. Zbyly nám ještě nějaké dolary a do 16h máme minimálně čas, abychom byli na letišti včas. Hledáme nějakou úschovnu zavazadel, ale když nás asi 3x poslali na různá místa, vzdáváme to a cpeme kufr i s taškou do velkého úložného boxu. Po chvíli studia návodu a jednom neúspěšném pokusu se nám daří skříňku zaheslovat a zamknout. Dostáváme lísteček s heslem, který pečlivě uschováváme. Vyrážíme po nám známé trase kolem našeho bývalého hotelu. Cestou procházíme jinou tržnicí, o které jsme neměli ani ponětí. Chvíli prolézáme obchůdky a zjišťujeme o co jsme přišli. Nakonec spěcháme koupit čaje do obchodu, kde jsme je již při našem pobytu v Taipei kupovali. Zpět se i s nákupem vracíme zchváceni v 15.45h, a zde nás čeká naše poslední jobovka. Kde jsme si uložili zavazadla? Nádraží je obrovská, členitá třípodlažní hala se spoustou různých míst s úložnými boxy. Po 15 minutovém marném pobíhání začínáme trochu panikařit, protože máme pocit, že jsme haly prošli křížem krážem, ale skříňka nikde. Ukazujeme lístek od boxu nádražnímu personálu, jsou na něm orientační údaje, ale opět nás každý posílá někam jinam. Nakonec zkoušíme štěstí u mladíků v jednom ze stánků a ti nás konečně správně nasměrují. Jaká radost z nalezené skříňky! Na třetí pokus ji otvíráme (naše heslo a jejich kód se musí správně zkombinovat) a celí šťastní a rozzáření spěcháme do metra na letiště. Tentokrát jedeme 45 min. Chvíli nám trvá, než dorazíme do odbavovací haly. Při odbavování zavazadel se nám pracovník omlouvá, že palubní lístky do Pekingu nemáme vedle sebe - já budu sedět o 14 řad dál. Jako odčinění nám dává palubní lístky z Pekingu u okýnka a v první řadě, kde je spousta volného místa. Pak následuje imigrační kontrola a velmi formální celní kontrola. V 18.45h máme odlet do Pekingu, ale máme asi 15 min. zpoždění. Do Pekingu přilétáme načas ve 22.20h. Přestupujeme do letištního autobusu opět do pořádné zimy. Letadlo do Vídně nám letí až ve 2.30h, tak pospáváme. Na odbavení procházíme velmi důkladnou i osobní prohlídkou. Let je bezproblémový, jídla slušná a konečně si dopřávám i pití. V 5.45h přistáváme hladce ve Vídni. Zavazadla dorazila a my se tak můžeme převléct do zimního oblečení. Vlak nám jede až za 4h, tak nespěcháme ani z letiště na nádraží. Vlak do Břeclavi jede včas, ale přípoj z Břeclavi do Ostravy má 50 min. zpoždění, což nás dost štve. Do Ostravy přijíždíme ve 14.40h a po 15.h jsme konečně utrmácení, ale spokojení doma.