Mauritius 2019
28. - 29. 8. St, Čt
Na letošní dovolenou bereme po 4 letech opět syna Jakuba, aby si trochu provětral faldy. Odjíždíme z Ostravy 28. 9. Regiem do Prahy. Na nádraží přestupujeme na AEbus a jedeme 25 min. na letiště V. Havla. V 15.50h odlétáme do Dubaje obrovským, dvoupatrovým Airbusem A380-800. Občas jsou slabé turbulence a hrozivě vyhlížející přistání bylo nadmíru hladké. V Dubaji čekáme přes 2h na další let s Emirates (tentokrát obsluha ani jídlo nic moc) na Mauritius. Tam přistáváme ráno 29. 9. v 9.50h načas. Na imigračním jsme se trochu zadrhli kvůli divnému tel. číslu do apartmánu (nebylo mauricijské), ale asi po 5min.jsme vpuštěni na ostrov. Před letištěm na nás čeká taxi s člověkem, který nás zde vozil před 9 lety (Nawaz). Srdečně jsme se přivítali a během 45min. jízdy jsme trochu zavzpomínali. Cesta z letiště nás stála 1500Rp (asi 40€). Ubytování - Asparas Villas, chvíli hledáme, a po vřelém přijetí a následném stručném info k pobytu a nezbytných formalitách dostáváme klíče a jdeme si vybalit. Po krátkém odpočinku vyrážíme do centra, a to jednak obhlédnout autopůjčovny, a také si nakoupit zásoby jídla a pití. Zevlování po Flic en Flac nám zabralo celé odpoledne, takže se vracíme za soumraku v 17.30h domů. Musíme konstatovat, že oproti minulému pobytu zde hodně zdrahlo. Vaříme večeři, kecáme a jelikož jsme dost utahaní, jdeme spát po 10.h.
30. 8. Pá
Vstáváme v 7h, snídaně, a v pohodě vyrážíme v 8.30h do Port Louis. Cesta busem trvá asi 1¼ h a bus je tradičně pořádně narvaný. Z autobusového nádraží jdeme k tržnici, kde se zdržujeme dost dlouho. Teprve kolem 12.h vycházíme na prohlídkový okruh, aby Jakub viděl i zdejší pamětihodnosti - Jardin de la Compagnie, divadlo, radnice, soudní dvůr, St.Louis Cathedral, a také závodiště Champ de Mars Racecourse. Začíná trochu mrholit, ale je to jen malá přeháňka, takže nevytahujeme ani deštníky. Po prohlídce stoupáme do prudkého kopce na Fort Adelaide. Procházíme se po hradbách a ochozech a také chvíli odpočíváme na nádvoří. Po 20min. prohlídce scházíme do centra. Vynecháváme mešitu Jummah protože při pátku jsou zde mše a plno věřících. Jdeme proto nakouknout do čínské čtvrti, kde Jakub objevuje tři obchody s potravinami, z čehož jeden výborně zásobený hlavně kořením. Také ve zdejší bance měníme peníze, musíme dlouho čekat a kurs je o dost nižší než na letišti. Na zpáteční cestě na bus sbíráme odvahu vlézt do mešity Des Forges s vysokou věží. Místní správce nám po krátké poradě dovoluje si prohlédnout některé její části a také vyfotit za dohodnutých podmínek. Nakonec ve velkém hypermarketu ještě nakupujeme potraviny a vracíme se na autobus. Samozřejmě je zácpa, tak zpáteční cesta trvá 1¾ h. Přijíždíme hodně za tmy, vaříme a u filmu postupně odpadáme. Spát jdeme po 23.h.
31. 8. So
Dnes máme naplánovaný odpočinkový den. Vstáváme v 9h a než se nasnídáme a nachystáme k moři, je 10.30h. Cestou se stavujeme do několika malých obchůdků na čumendu (vše je tu dražší než v centru), takže u vody jsme až v 11h. Sluníčko není vysoko a stromy dělají příjemný stín. Moře je dost divoké a rozhodně není krásně azurové. Také je dost studené, i když teplota vzduchu je 26°C. Po 13.h jdeme do apartmánu něco málo pojíst, a potom vyrážíme do centra objednat nějaké auto. Po důkladném průzkumu trhu volíme trochu dražší variantu u sympatického a velmi vstřícného chlapíka (na rozdíl od ostatních nepožaduje žádnou zálohu ani kauci). Cena je 25 € za den a pronájem je na 3 dny. Vyzvednout si ho máme večer v 19h. Spokojeni se vracíme do apartmánu a po 16h jdeme ještě k moři, kde jsme až do západu slunce. V 17.30h se vracíme zpět, večeříme a v 18.45h vyrážíme pro auto. Zde chvíli čekáme, než ho přivezou - je to malý Datsun s promáčklým kufrem. Po krátké kontrole jeho stavu, vypsání papírů a instruktáži k provozu odjíždíme k apartmánu. Je tma, po 8 letech řídím zase vlevo a jede se svinsky. No uvidíme zítra. Jdeme spát až k půlnoci po filmu.
1. 9. Ne
Na dnešní den máme naplánovány vodopády a dva krátké treky v Black River Gorges National Park. Vstáváme v 7h a po snídani vyrážíme v 8.15h na naši první jízdu. Zpočátku je to nezvyk a občas horor, hlavně se musím soustředit abych se držel vlevo, a také manuální převodovka a řazení levou rukou. Nastavili jsme si navigaci, takže nikde aspoň nebloudíme. Jízda je dost pomalá, většinou je všude povoleno 60km/h s měřením. Po hodinové jízdě konečně zastavujeme na parkovišti Gorges Viewpoint. 200m od parkoviště je nádherná vyhlídka na celý národní park a také první, bezejmenný vysoký vodopád. K našemu překvapení se zde objevují opice (makakové), což nás dost zaskočilo (při minulé návštěvě jsme neviděli ani jednu). Po nezbytném focení a filmování vyrážíme na náš první trek - Trochetia trail, který je dlouhý asi 3,5km, z toho 1 km pralesem. Cesta je dost mokrá a kluzká a také bahnivá.Musíme jít tedy hodně opatrně. V polovině cesty pralesem, kdy nás provázely záhadné díry v zemi se najednou ozvalo silné zaryčení a zachrochtání divokého prasete, které se vzápětí dalo na zběsilý úprk. Zůstali jsme jako opaření, protože tohle jsme opravdu nečekali a navíc se tím vysvětlily ty díry. Zbytek cesty jdeme hodně ostražitě. Další kilometr jdeme po pohodlné, široké, travnaté cestě a poslední 1,5 km po silnici zpět na parkoviště k autu. Celý trek byl v podstatě po rovině a velmi nenáročný. Popojíždíme asi 5 km k dalším vodopádům Alexandra Falls. Zde je velké piknikové parkoviště, které je v neděli dost v obležení místních. vyhlídka na samotný vodopád je velmi mizerná, a i když jsme vylezli na malou vyhlídkovou plošinu, bylo vidět sotva pár metrů horní části vodopádu. Z vyhlídky je vidět ještě několik menších vodopádů a je zde nádherný výhled na hory a pobřeží. Po chvíli se vydáváme na krátký, asi 2 km dlouhý trek ke Cascade des Galets. Zpočátku vede cesta po vrstevnici s přechodem přes několik potůčků, které o kousek dál padají do údolí jako vodopády, které jsme si prohlíželi z vyhlídky. Asi po 400m však cesta najednou prudce klesá a začíná nepříjemný sešup po dost rozbahněné cestičce. Kameny přes další potůčky jsou kluzké, tak musíme dávat hodně pozor, abychom nezahučeli do vody. Pak se cesta opět srovná, což dá spočinout našim kolenům, ale po dalších 100 m následuje další nepříjemný kluzký sešup. Cestou potkáváme mladý německý pár, který nás odrazuje od další cesty, že dál není co vidět (mapa však jasně uvádí vodopád). Nenecháváme se odradit, i když toho máme už dost (navíc nás děsí i představa zpáteční cesty do prudkého kopce) a pokračujeme dál. Poslední jobovka je prudký, téměř kolmý 10m sešup do koryta potoka, kde opět přelézáme přes kameny a naproti se škrábeme do stejného svahu. Pak už cesta mírně klesá a je pohodová. Na jejím konci nás však čeká úžasná odměna v podobě asi 60m vysokého vodopádu, který si prohlížíme z jeho vrcholu na kolmé skalní stěně. A opět je tu krásná vyhlídka na pobřeží. Fotíme se a filmujeme s velkým despektem k výšce skalní stěny - většinou na kolenou a po čtyřech. Po 20 min. odpočinku se vracíme (drápeme) zpět na parkoviště k autu. Zpáteční cesta nám trvá 40 min. a i když je to prudké stoupání, jde se nám pohodověji něž z kopce. Na parkoviště se vracíme řádně zpocení a hlavně špinaví od bahna. Ještě že nepršelo. Přezouváme se do sandálů a jedeme na poslední zastávky dnešního dne, k Chamarelským vodopádům a Zemi 7 barev (Seven Coloured Earth). U vjezdu do areálu platíme 250Rp. Chamarel Waterfall je klasika Mauritia - zdržujeme se zde asi 15 min a pokračujeme další 2 km k Seven Coloured Earth. Zde u vstupu kontrolují vstupenky (je zde současně výchozí bod do Ebony Forest - za dalších 170Rp) a prohlídka nám zabírá dalších 30 min. Země se s každým nový svitem slunce mění a je to hezká podívaná. Součástí areálu je i výběh zdejších želv sloních, které dnes hlídá stráž (my se na nich před 9 lety vozili a fotili se s nimi ve výběhu). Také zde bylo hodně komárů, takže přijde vhod repelent. Odjíždíme odsud do Flic en Flac po 15.h. Cestou se zastavujeme v pro nás nově otevřeném nákupním centru Cascavelle a doplňujeme zásoby. Doma jsme po 17h. Večeře, důkladná očista a po 23.h jdeme spát.
2. 9. Po
Na dnešek máme naplánovanou další túru. Vstáváme opět v 7h a před 9.h vyjíždíme na stejnou trasu přes Chamarel, opět na parkoviště Gorges Viewpoint. Čeká nás výstup na nejvyšší horu Mauritia - Piton de la Petite Riviére Noire (828m.n.m.). Zpočátku je to chůze po vrstevnici, která po necelém kilometru střídavě dost prudce stoupá a klesá. Přestože nepršelo, je cesta plná bahnitých úseků i přes celou šíři stezky, takže jejich obcházení je občas dost problematické. Celá cesta na vrchol, až na několik krátkých úseků, vede místním pralesem, takže výhledů je opravdu poskrovnu. První vyhlídka byla po necelých 2 km na horu Le Morne Brabant a okolní pobřeží. Po dalších asi 800 m procházíme přes vrcholek Piton Saint Denis (620m.n.m.), který je zahalen stromy, takže žádný výhled. Ten je opět o pár set metrů dál a je z něj pohled do centrálního pohoří. S přibližujícím se vrcholem je stoupání a klesání prudší, takže se cesta stává úmornější. Nejhorší je poslední, asi 100 m úsek těsně pod vrcholem, kdy sice opouštíme prales a dostáváme se na otevřenou krajinu, ale cesta je velmi strmá, místy dost kluzká, takže je potřeba použít pomocná lana podél stezky, bez kterých by byl výstup téměř nemožný. Výhled z vrcholu je ovšem nepřekonatelný a rozhodně stojí za vynaloženou námahu. Jde z něj přehlédnout celý ostrov. Počasí nám skutečně přeje, takže máme krásný slunečný výhled. Cesta nám trvala při volném tempu se zastávkami poctivé 2h, zato zpáteční cesta jen 1½ h. K autu se vracíme řádně utrmácení a také umazaní od bahna a poškrábaní po několika pádech. Na cestě do apartmánu se stavujeme ještě na nákup v Cascavelle, a pak honem domů. Večeře, nezbytná očista a kolem 23.h jdeme spát.
3. 9. Út
Vstáváme opět v 7h a tentokrát se nám daří vypravit se za hodinu. Dnešní den chceme absolvovat tzv. "Cestu čaje" a pak projet jižní pobřeží. Mám dost strach, protože město Curepipe je vždy totálně ucpané a průjezd jím bez navigace by byl pro nás čistá sebevražda. Máme celkem kliku, že nám vychází některé nepříjemné průjezdy a asi po hodině zastavujeme na naší první zastávce u sopečného kráteru Trou aux Cerfs. Po krátké prohlídce odjíždíme k prvnímu bodu "Cesty čaje", kterou je koloniální vila Domaine Des Aubineaux. Původní prohlídku kvůli časové tísni musíme odložit, takže fotíme jen exteriéry vily a přilehlou zahradu. Pokračujeme do Bois Cheri, ale po několika kilometrech zastavujeme u rozsáhlého areálu Kovil Hindu Tempel, jehož součástí je nejen chrám, ale i obrovské sochy. Po 15 min. prohlídce míříme k dalšímu bodu našeho putování za čajem do Bois Cheri. Továrna na zpracování čaje je bohužel zavřená, takže si prohlížíme pouze zdejší museum, kde platíme 14€/os. Po 20 min. prohlídce a shlédnutí videa o výrobě čaje se vydáváme k asi 1,5 km vzdálené restauraci s vyhlídkou na čajovou plantáž. Degustace čajů v restauraci je v ceně vstupenky. Cestou potkáváme 2 velká stáda jelenů s laněmi a mláďaty, takže zastavujeme a fotíme. V restauraci dostáváme konvičku s horkou vodou a na stole jsou k dispozici vzorky různých druhů čajů k ochutnání. U restaurace je i obchod, kde si lze čaje a různé druhy rumů zakoupit. Po 1/2h odpočinku a degustaci se vydáváme k dalšímu bodu našeho putování, kterým je Grand Basin. Protože je hinduistický svátek Durgá Purdžá, je zde přeplněno, ale atmosféra a různé náboženské rituály jsou pro nás skutečným zážitkem. Postupně obcházíme celé jezero, po celou dobu zní hudba a odříkání manter. Přesouváme se k nedaleké obrovské soše Šívy - Mangal Mahadev, kolem které pobíhá několik opic. Hned vedle je socha bohyně Durga Maa, která zde před 9 lety nebyla. Fotíme, okukujeme, a pak se vracíme zpět k chrámu u Gand Basin. Tentokrát se jdeme podívat i dovnitř na prohlídku, kde probíhají křty dětí a před chrámem hraje místní hudba. Nasedáme do auta a míříme k poslednímu bodu Cesty čaje do Saint Aubin Sugarcane Museum. Trochu jsme si zajeli, protože pozice na mapě neodpovídala skutečnému umístění. Vstupné je sice dost masné - 525Rp/os, ale když už jsme tady... Součástí rozlehlého areálu jsou např. Vanilla house (zakrytá plantáž vanilky), minifarma (malá domácí zvířata), skleník s různými druhy anturií, zahrada s kořením, koloniální vila (dole je restaurace, nahoře muzeum s expozicí starých fotek -hodně slabé) a nakonec návštěva Rum House & Tasting. Zde nás tedy nešetřili - nejdříve jsme ochutnali čerstvě vylisovanou cukrovou třtinu a potom byla ochutnávka asi 6 druhů rumů, od obyčejného, přes rumy s příchutěmi až po rumy 10leté. Bohužel, já jako řidič jsem jen útrpně přihlížel a polykal nasucho. Po tomto úspěšném závěrečném ochutnávání pokračujeme dál do posledního bodu našeho výletu, do městečka Soillac a odtud pěšky k La Roche qui Pleure - nejjižnějšímu mysu ostrova, jehož skála za určitých povětrnostních podmínek vydává zvuky podobné pláči. Naštěstí nejsou velké vlny, tak můžeme jít až k okraji a fotit. Začíná se šeřit, takže nasedáme a podél jižního pobřeží kolem Le Morne Brabant, kde už se nestíháme zastavit, se vracíme domů. Po cestě je v několika městečkách totální zácpa, protože probíhají hinduistické obřady a dlouhá procesí za asistence policie blokují silnice. Cesta se vleče a my přijíždíme do Flic en Flac za úplné tmy v 18,30h. Rychle jedeme vrátit auto a v místním Intersparu rychle nakupujeme nejnutnější potraviny. Spát jdeme před půlnocí.
4. 9. St
Vstáváme až po 8.h, protože máme konečně odpočinkový den. Snídáme v 9h, a když se konečně v 10h vyhrabeme k moři, začalo mírně pršet. Vracíme se zpět do apartmánu a k moři se vydáváme až po obědě ve 13h. Jdeme na vzdálenější pláž, kde se zdá moře čistější. Je stále zataženo, a dokonce jsme i zmokli. Vracet se ale nevracíme. Kolem 16h se konečně vyjasnilo a do večera bylo fajn. Z pláže se vracíme v 17.30h a konečně jdeme otestovat místní restauraci "Zub". Jídlo je výborné a v porovnání s ostatními restauracemi mnohem levnější. Spát jdeme opět před půlnocí.
5. 9. Čt
Dnes máme v plánu výlet do botanické zahrady Seewoosagur Ramgoolam Botanical Garden v Pamplemousses. Vstáváme v 7h a v 8,15h stojíme již na zastávce do Port Louis (jízdenka Flic en Flac - Port Louis 34Rp/os). Dnes není takový provoz, takže cesta ubíhá rychleji. V Port Louis přeskakujeme na další bus(jízdenka Port Louis - Pamplemousses 30Rp/os). , který nás po 10.h, asi po 40min. jízdě, vysazuje přímo u botanické zahrady. Zde platíme vstupné 200 Rp/os (místní to mají za 25 Rp), jehož součástí je i plánek areálu, podle kterého začínáme prohlídku. Kupodivu se za těch 9 let nic nezměnilo, jen zde v tuto dobu kvete víc rostlin. Důkladnou prohlídkou zde trávíme čas do 13h, a potom se vracíme zpět do Port Louis. Zde ještě měníme peníze na půjčení auta a na tržnici dokupujeme ovoce (vše je proti našim cenám podstatně dražší) a drobné dárky. Do Flic en Flac odjíždíme po 14.h, a protože máme dobrý mezičas, bereme věci k vodě a jdeme se trochu osvěžit. S Jakubem šnorchlujeme, ale moře je na rozdíl od minula úplně mrtvé, a to i 100 m od břehu. V moři jsou doslova pohřebiště korálů a o rybky, kterých tu byla hejna ani nezavadíš. Ani to moře není tak azurové. Takže velké zklamání. Na pláži si užíváme sluníčko do 17,30h, pak balíme věci a jdeme do apartmánu. Po 18.h vyrážíme do centra zajistit si auto ve stejné půjčovně na ještě další dva dny. Po chvíli dohadování a 1/2h čekání nám půjčují opět Datsun (opět 25€/den, tentokrát úplně nový), takže můžeme zítra vyrazit hned ráno. Než nám auto připravili jdeme si nakoupit na zítřek do Sparu. Protože se nám nechce vařit, jdeme na večeři opět do ZUBu. Spát jdeme po 23.h.
6. 9. Pá
Vstáváme tradičně v 7h a hned po 8.h vyrážíme celodenní výlet po východní části ostrova - Île aux Aigrettes a vodopády Grand Rivier Waterfall. GPS navigace je dnes opět k nezaplacení. Cesta do Mahébourgu byla celkem pohodová až na silniční chaos ve Vacoas. Jízda v centrálních městech je skutečně blázinec, hlavně na dvoupruhových kruhových objezdech. Navíc jsme zde uvízli na 15 min. v zácpě, takže cesta do Pointe Jerome Embarkation, odkud byl trajekt na ostrov, nám zabrala 1,45h. Je 10h a v návštěvnickém centru si domlouváme prohlídku ostrova na 10,30h v angličtině. Ve člunu s námi ještě jede mladý párek němců. Cesta nám trvala asi 10 min. a poté vystupujeme na molu, kde se nás ujímá průvodkyně, se kterou absolvujeme 1,5h exkurzi po ostrově s důkladným výkladem. Kličkujeme po cestičkách ebenovým lesíkem a průvodkyně vyhledává a upozorňuje nás na místní faunu a flóru. Narážíme na několik volně se pohybujících želv sloních, které si můžeme pohladit po krunýři (mají to prý rády), kaloně, scinky, gekony a lepoještěry, dále pak endemické snovače a růžové holuby. Při horlivém focení jsem se dokonce ztratil. V té husté džungli jsem měl docela nahnáno, hlavně když se nikdo neozýval na mé volání. Naštěstí mě instinkt neopustil a naši výpravu jsem po chvíli opět nalezl. Po ukončení prohlídky se chvíli zdržujeme v místním mini muzeu, kde je kromě pár fotek a artefaktů k dostání i publikace s kompletní faunou Mauritia. Vracíme se člunem zpět na pevninu, nasedáme do auta a pokračujeme na sever v jízdě podél východního pobřeží. U staré pevnosti Pointe du Diable děláme krátkou přestávku - je zde pěkný výhled na pobřeží, a poté pokračujeme k poslednímu bodu naší cesty do Beau Champ na vodopády Grand Rivier Waterfall. Jelikož zde není žádná informační ani orientační tabule, zajíždíme podle GPS do třtinového pole, kde necháváme auto a úzkou, sotva viditelnou pěšinkou pokračujeme podle sluchu prudce z kopce až k vodopádu. Cestou jsme vyplašili asi desetičlennou tlupu opic, které před námi zběsile prchají. Protože není mnoho vody, není to takový hukot, jako minule, kdy jsme je navštívili ve člunu od moře. Celkem poštípaní od komárů se vracíme k autu. Přes Centre de Flacq, kde jsme sjeli ze silnice na soukromou cestu (šlo o průjezd asi 1,5km) a po chvíli dohadování s pánem u závory jsme se museli vrátit a jet jinudy. Další problém byl opět ve Vacoas, kde jsme si kvůli blbému značení 2x zajeli a samozřejmě problémy na dvouproudých kruháčích (tentokrát s troubením). Naštěstí jsme to zvládli bez škrábance a bez nehody! Samozřejmě se zastavujeme v Cascavelle na nákup a po 16.h jsme konečně doma. Ještě stíháme rychlé osvěžení v moři, a pak spěcháme vařit večeři. Dnes vaří Jakub kari. Po večeři drink, film a o půlnoci jdeme na kutě.
7. 9. So
Vstáváme sice opět v 7h, ale vyjíždíme až 8,45h. Čeká nás asi 8 km trek k vodopádu Cascade Mare aux Joncs. Výchozí bod je ve Visitor Centre Black River Gorge NP, ke kterému dorážíme z Flic en Flac během 40 min. Hned u infocentra poletuje asi 10 růžových holubů a několik žlutých snovačů. Začátek treku vede po široké kamenité cestě. Celá trasa je dobře značená, takže nejde zabloudit. Asi po 1 km se cesta zužuje a začíná stoupat do mírného kopce. Poměrně často přelézáme přes koryta říček po hodně kluzkých kamenech. Žádná sranda. Vysoké stromy postupně střídají nižší 5-7 m vysoké stromky připomínající fíkusy, propletené spoustou lián. Přestože se stále častěji proplétáme změtí hustých stromků, je cesta stále dostatečně zřetelná. V poslední třetině se začíná dost prudce zvedat a je plná velkých balvanů a kořenů. Síly nás dost rychle opouští a nálada klesá. Máme pocit, že už jsme u cíle , ale za každou zákrutou je další cesta. Nakonec asi po 2h túře v 11,45h dorážíme k cíli, pořádně vyšťavení. Začíná mírně pršet a my máme obavy, jak zvládneme cestu zpět, protože hlavně ke konci je spousta kluzkých míst. Naštěstí je to jen 10 min. přeháňka, kterou vzápětí vystřídá sluníčko. Střídáme mladý pár, který se tu koupal a je na odchodu. Zdržujeme se zde asi 20 min. Neteče sice mnoho vody, ale asi 30 m vysoký vodopád, na jehož konci se voda tříští o skálu je úžasný. Po krátkém odpočinku a občerstvení fotíme, filmujeme a vydáváme se na zpáteční cestu. Ta je už pohodová a za 1,15h jsme zpět u návštěvnického centra. Cestou potkáváme několik skupinek lidí, z nichž někteří jdou v žabkách (jsme už téměř dole). Pochybujeme, že dojdou až nahoru. Chvíli se ještě zdržujeme u návštěvnického centra, a po odstrojení turistické obuvi a minimální očistě jedeme domů. Na zpáteční cestě ještě povinná zastávka v Cascavelle, doma se rychle převlékáme a jdeme rychle k moři osvěžit naše těla. V 17.30h pak jedeme s Jakubem vrátit auto. Těch 5 dní řízení bylo sice úmorných a zaplať pánbůh jsme je přečkaly bez nehody, ale hlavně jsme projeli kus ostrova. Jakub jde na večeři do ZUBu, my odpočíváme a jíme doma. Večer film, drink a kolem půlnoci jdeme spát. Poslední dva dny budou odpočinkové.
8. 9. Ne
Po včerejší namáhavé túře si dopřáváme delší spánek a vstáváme až po 8.h. Také se snídaní nijak nespěcháme, a protože je venku zataženo, zůstáváme celé dopoledne v apartmánu. Po obědě jdeme do centra domluvit odvoz na letiště, protože by nás podle včerejší informace od majitele autopůjčovny měla vyjít levněji (30€). S odvozem souhlasí a domlouváme si ho na 18h. Začíná se trochu vyjasňovat, tak balíme věci a jdeme ještě na chvíli spočinout k moři. Zde jsme necelé dvě hodiny, a protože sluníčko není nic moc, jdeme zpět do apartmánu. Večer jdeme na poslední večeři – opět do ZUBu. Tentokrát je plno, tak sedíme na zahrádce u vchodu. Večeře je opět výborná. Večer drink, nějaké předběžné balení a opět kolem půlnoci jdeme spát.
9. 9. - 10. 9. Po, Út
Vstáváme kolem 8.h, poklidná snídaně a jelikož je dnes lepší počasí, vyrážíme v 10h na procházku na jižní konec městečka. Cestou míjíme luxusní resorty na jejichž konci odbočujeme k moři, kde je pěkná pláž s mělkým azurovým mořem. Zde trávíme něco přes hodinu a na poledne se vydáváme zpět k apartmánu po pobřežních plážích. Protože sluníčko nijak nepálí, zůstáváme ještě chvíli na pláži poblíž apartmánu. Po 13.h se loučíme s mořem a jdeme balit věci na cestu. Jsme trochu nervózní, aby přijel taxík, ale ten doráží asi 5 min. po 18.h. Při cestě na letiště tankujeme benzín a šofér nijak nespěchá. Navíc je dálnice od Curepipe celkem slušně ucpaná, tak nervozita opět stoupá, i když je odlet až ve 21.50h. Na letišti jsme bez problémů odbaveni a čas do odletu tak trávíme zevlováním po obchodech. Zpáteční let je klidný, bez zpoždění, s mezipřistáním v Dubaji, opět dvoupatrovým Airbusem A380-800. Odtud odlétáme v 8.35h po 4h čekání a v Praze přistáváme ve 13.h. Zde strašně dlouho čekáme na zavazadla a z odletové haly odcházíme téměř poslední. Aby toho nebylo málo, tak si nás celníci vybírají ke kontrole, což velmi nelibě neseme, protože spěcháme na vlak. Asi 10 min. se dohadují se synem, který si v obchodě v Čínské čtvrti koupil nějaké sošky Budhů a celníci mají záminku zkoumat, zda se nejedná o starožitnosti. To už nám teda nervy fakt tečou. Nakonec se s námi s úsměvem loučí, ale my ten úsměv neopětujeme. Na nádraží dorážíme naštěstí včas, kupujeme jízdenky a frčíme do Ostravy. Doma jsme před 20h utahaní, ale spokojení.