Tenerife 2013
1. den 1. 2. 2013 PÁ 27°C, slunečno, jasno
Z Ostravy do Prahy uběhla cesta v pohodě, v Praze těsně stíháme bus na letiště, odbavení je rychlé a bez problémů. Odlet je však zpožděný: namísto 10:35 hod. odlétáme kolem 11:00 hod. Let je bez turbulencí a nutnosti se připoutat. Přistáváme kolem 16:00 hod. Při východu z letiště nás delegátka směruje k přistavenému busu. Při opuštění letištní haly nás udeří 27°C a sluneční žár. Okamžitě ze sebe svlékáme co se dá a mizíme v klimatizovaném busu. Cesta téměř kolem celého ostrova na ubytování trvá asi 50 min.. Řidič nás vysazuje před hotelem. Na recepci OK, apartmán je čistý s dobře vybavenou kuchyňkou. Vybalujeme a ještě jdeme na nákup do nedalekého marketu. Hodinky posouváme o 1 hod. dozadu.
2. den 2. 2. 2013 SO 22°C v 10 hod. stín / 29°C v 16 hod.
Ráno nespěcháme, protože schůzku s delegátkou máme až v 10:10 hod. místního času. Má mírné zpoždění a obšírně nás informuje o ostrově, zájezdech a dalších možnostech našeho pobytu. Objednáváme si 3 zájezdy a poté vyrážíme natěšeně na obchůzku a prohlídku městečka Puerto de la Cruz.
Terén je celkem členitý, dolů do centra je to pěkně z kopce, zato cesta zpět se povleče. Na recepci jsme dostali plánek města, tak se celkem dobře orientujeme. Postupně obcházíme místní památky, hlavně kostely, všude jsou krásné zahrady, upravené parky a vyhlídky. Obchody jsou přeplněny suvenýry (místní výrobky) a různými cetkami. Obdivuhodná je tolerance řidičů k chodcům! Fotíme a filmujeme co se dá, je krásné počasí, tak si dopřáváme tepla a sluníčka po celou cestu. Městská pláž dole ve městě je celá z černého sopečného písku, je plná lidí a spousta se i koupe. Městečko je plné starých lidí – turistů z celé Evropy – a ze všech čiší úžasná vitalita i z jejich chodítek. Nad městečkem jsou rozlehlé zahrady a parky s umělými potůčky a hezkými vodopády. Náš výlet trvá až do podvečerních hodin (kolem 19 hod.), což je velká výhoda. Ještě něco malého nakupujeme k jídlu a pití a jdeme domů. Na zítřejší den máme naplánovaný první výlet do městečka Garachico a do Icod de Los Vinos.
Ráno se rozednívá kolem 7:30 – 8 hod., slunce zapadá po 19. hodině a není hned tma.
3. den 3. 2. 2013 NE 18°C v 9,45 hod. / 22°C v 17 hod.
Dnes se vydáváme na náš první výlet. Busem jedeme do městečka Garachico. Ráno je celkem zataženo, ale neprší. Z autobusového nádraží vyjíždíme v 9.45 hod., cena jízdného je 7,1 € pro oba. Bus jede při pobřeží asi hodinu, ale jsou k vidění pěkné výhledy. V Garachicu vysedáme a dáváme se směrem do centra. Je to malé tiché městečko s klasickým náměstím a kostelem a všude dokola jsou malebné barevné domky v koloniálním stylu. Z náměstí se vydáváme uličkou do kopce na malou vyhlídku na celé městečko. Počasí nic moc, občas krápe a dost se ochladilo. Po více jak hodině se vracíme na nábřeží k lávovým jezírkům přes malý parčík z něhož na vás dýchne exotika.
U lávových jezírek je plno cestiček kolem jednotlivých bazénků. Mořské vlny na konci malých průlivů dělají pěkné příboje. Mezitím, co ještě fotím protější skálu v moři nám ujíždí bus, což Liba dost těžko nese – má strach, že se nedostaneme včas domů. Počasí je dost proměnlivé – poprchá a fouká chladný vítr. Asi po ¾ hodině čekání přijíždí další bus do Icod de Los Vinos (2€ za osobu), kam přijíždíme asi po 15 min. Zde je autobusové nádraží a tím i více spojů. Máme v plánu navštívit nejstarší strom na ostrově starý asi 700 let „Draco miletico“, vzdálený asi 5 min. od autobusového nádraží. Nachází se opět v hezkém parčíku s kostelíčkem a muzeem uprostřed a obrovským fíkovníkem. V parčíku je udělaný altánek s vyhlídkou na Draco a tak fotíme a necháme se fotit. K samotnému stromu je placená cestička, což nám zase za ty peníze nestojí, protože z vyhlídky je strom vidět v celé své kráse a navíc máme štěstí, že kvete. O kousek dál je ještě malé náměstíčko s obchůdky se suvenýry. K busu se vracíme přes centrum městečka, které je úplně liduprázdné. Také jsme se chtěli podívat do pavilónu s volně létajícími exotickými motýly, ale vstupné 8,5€ za osobu nás zcela odradilo. A protože počasí pořád za nic nestojí jdeme na bus a jedeme domů (6€ za oba). V Puertu objevujeme větší obchodňák, kde opět nakupujeme a po pěší zóně, kterou také objevujeme, se vracíme pohodlně do kopce až do apartmánu.
4. den 4. 2. 2013 PO 18°C v 9,30 hod.-Puerto / 18°C v La Laguna / 25°C v La Orotava / 24°C v 18 hod. v Puerto
Dnes máme druhý individuální výlet. Nejprve jedeme do bývalého hlavní ho města La Laguna, a pokud to stihneme, stavíme se ještě do La Orotava. Hlavní město jsme zavrhli, protože tam údajně kromě bank a hotelů není celkem nic moc k vidění. Ráno je sice celkem chladno, ale je jasno. Bus stíháme dobře, cena pro 2 osoby je 7,80€. Na bus nádraží v La Laguně nám ochotná černoška vysvětluje trasu do historického centra, s tím že tam v infocentru dostaneme i mapy a další propozice. K našemu překvapení zde jezdí jedna tramvajová linka z centra někam… Asi po 10 min. chůze přicházíme na náměstíčko s historickými budovami. Odsud pak vedou v několika směrech další uličky k dalším historickým památkám. V jedné z uliček pak nacházíme i ono infocentrum, kde si bereme mapky.V uličkách je spousta koloniálních domků a budov s balkóny a hezkými vnitřními dvory a zahradami. Podél celé hlavní kolonády je spousta obchůdků, krámků a cukráren. Největší kostel se opravuje a je proto uzavřen, zato další na konci promenády nás udivuje nádherným interiérem. Je stále hodně chladno ( asi 18°C) a hlavně fouká silný chladný vítr. Po asi tříhodinové procházce se vracíme přes areál zdejší vysoké školy zpět na autobusové nádraží. Je to kouzelné město se spoustou památek. Po chvíli zmatkování zcela náhodou chytáme autobus do La Orotavy (Není zde žádná centrální informační tabule, a spoje jsou uvedeny pouze na jednotlivých stanovištích a i na nich je to nějaké chaotické. Informace jsou již zavřeny a u pokladen velké fronty.) Tento bus je úděsný courák, který stojí na každé zastávce, a ještě k tomu zajíždí z hlavní cesty do všech přilehlých vesniček. Přestože je cesta nekonečná, za 6€ za oba si alespoň připadáme jako na vyhlídkové jízdě.
V La Orotavě vyrážíme z autobusového nádraží naslepo uličkou, která nás zavedla do hezkého parčíku, kde je božský klid a mír. Nejdůležitější ale je, že zde nefouká vítr a je zde asi 25°C a svítí sluníčko. Cedulka „Centrum“ nás spolehlivě vede nejen do centra, ale i k Infocentru. Zde mapka stojí 0,5€ a přestože není ani hezká, k orientaci posloužila. Pracovník nám ale ochotně ukazuje, kam máme jít a co navštívit. Hned za informacemi je nádherný malý kostelík s bohatě zdobeným interiérem. Hned vedle něj je hezké náměstíčko s altánkem a v rohu náměstíčka nacházíme vstup do anglických zahrad. Jsou to krásně upravené terasy s bohatou květinovou výzdobou, na jejichž vrcholu je malá kaplička. Odsud scházíme k centru, kde jsme v největším kostele svědky dvou honosných pohřbů. Ještě stačíme navštívit místní hřbitov (zcela odlišný od našich hřbitovů) a dva balkónové domy s obchůdky s tradičními výrobky a bohatým vybavením a výzdobou vnitřního dvora. Poslední zastávka patří ještě historicky vyzdobené a vybavené restauraci a potom kličkujeme intuitivně uličkami zpět na autobusové nádraží. Po celou dobu krásně svítí sluníčko, tak si ho bohatě vychutnáváme. Do Puerta nás stojí bus 2,90€ za oba, a asi po 20 min. jízdě jsme doma. Nezbytný nákup a pak odpočinek.
5. den 5. 2. 2013 ÚT Jasno, trochu opar, slunečno /Los Gigantes 24°C / Icod 21°C / 17,15hod. Puerto 21°C, botanická zahrada na sluníčku 28°C
Dnes vyrážíme na první výlet s místní cestovkou do soutěsky Masca. V 8 hod. nás vyzvedávají před hotelem. Průvodce se jmenuje Carlos a je to menší plnoštíhlý týpek. Cesta ubíhá v pohodě, projíždíme po stejné trase, kterou jsme již absolvovali (směr Garachico). Odtud se pak cesta stáčí do hor, kde kličkujeme mezi skalními masivy. Nakonec sjíždíme do malé vesničky, odkud budeme pokračovat pěšky soutěskou. Autobus je plný němců, jsme zde jediní neněmecky mluvící cizinci. Před odchodem ještě krátká pauza na občerstvení a toaletu. Kolem 10. hod. konečně vyrážíme. Vzhledem k věku a množství lidí to vypadá na pohodový, pozvolný sestup. Od restaurace se k nám přidává ještě jeden průvodce – Pedro – který uzavírá celou skupinu. Pomalá chůze mi umožňuje alespoň v pohodě fotit a filmovat. Po necelé hodině ploužení se dělá nevolno jednomu staršímu pánovi, tak mu s Pedrem trochu pomáháme, ale nakonec se po dohodě s Carlosem Pedro s pánem vrací k autobusu a pro pomoc. Nějakou dobu čekáme, až se vše dořeší a potom pokračujeme v cestě jen s Carlosem. V průběhu cesty soutěskou vidíme nádherné scenérie, obrovské skalní masívy, průrvy a barevné skalní stěny. Asi za další hodinu a půl nás dohání Pedro. Jelikož jdeme hodně pomalu a poskakujeme z kamene na kámen, je cesta dost úmorná. Výhodou je to, že jdeme chvíli na sluníčku a chvíli ve stínu. Asi po třech hodinách docházíme konečně k moři k velké zátoce, jejíž součástí je i pláž z černého lávového písku. Několik nadšenců se koupe ve vlnách u přístavního mola, ze kterého odvážejí menší lodě turisty do přístavu. Asi po 30 min. odpočinku i pro nás přijíždí loď. Dostat se na palubu ale není žádná sranda, protože kvůli vlnám loď nemůže zakotvit a polohu udržuje střídavým chodem motoru vpřed či vzad, podle vln. Jednotliví pasažéři pak naskakují v příhodný okamžik do kymácejícího se člunu za vydatné asistence posádky. Kromě jednoho pádu nějaké paní do lodě nastoupili všichni v pohodě, dokonce i nějaký pán s berlou – kde se tady vzal je mi záhadou. Vlny jsou skutečně hodně velké, a tak loď jede velmi pomalu a chvílemi mám pocit, že vlny loď i zastavují. Krátce po nalodění se rozdává občerstvení – pivo x nealko a pečené kuře s asi kari rýží. Je to dobré, akorát se to na těch hrozných vlnách blbě jí. Jakékoliv zbytky vyhozené do moře obratně lapají rackové ještě ve vzduchu. Projíždíme podél hodně vysokých útesů – Los Gigantes – jen škoda, že jsou trochu v oparu a fotky nejsou nic moc. Po asi 40 min. plavby konečně přistáváme v přístavu Los Gigantes, kde přestupujeme na bus. Je tady citelně tepleji, než u nás v Puertu. Opět přes hory se vracíme přes Icod domů. Bus nás vysazuje u apartmánu – tak nákup, sprcha a relax.
6. den 6. 2. 2013 ST Jasno, slunečno, Teide 0°C / P.d.I.C. pod mrakem 22 – 24 °C v 17 hod.
Na dnešek máme naplánovaný další výlet s cestovou na nejvyšší horu – sopku Teide, vysokou 3718 m.n.m. Odjíždíme opět od hotelu v 7.10 hod., teprve se začíná rozednívat. Naše průvodkyně Natally mluví plynně třemi jazyky (italsky, německy a anglicky). Projíždíme Orotavou a hned míříme do hor. V horních partiích se začínají objevovat stromy (borovice), občas se objeví polomy, jakoby se tudy prohnala vichřice. První zastávka je na odpočívadle u zajímavého skalního útvaru, připomínajícího květ. V průběhu jízdy dostáváme vyčerpávající informace o zdejším životě, o přírodě a samozřejmě o Teide. V momentě, kdy vyjedeme na okraj kráteru dostává krajina zcela jiný ráz. Různobarevné skalní útvary a ohromný rovný prostor, zvedající se na okraji kráteru. Asi po 1,5 hodině přijíždíme k lanovce pod Teide, kde dostáváme informace o potřebném čase, za který musíme být zpět (pro ty, kteří jedou nahoru), aby nás bus vyzvedl. Máme něco přes hodinu, tak neváháme a spěcháme k pokladně pro lístky. Ani ne za 10 min. už sedíme v plné kabince lanovky a šplháme prudce vzhůru. Je hezké slunečné počasí a skvělá viditelnost – tedy v kráteru na kráter. Cesta trvá asi 10 min., takže na obchůzku budeme mít asi 40 min. Na konci lanovky je znát, že jsme o nějakých 1000m výš, teplota je kolem 0°C a pěkně vyfukuje. Je odsud překrásný výhled, tak rychle fotím a filmuji panoramata a co nejrychleji se vydáváme po upraveném chodníčku na okružní výlet kolem vrcholu. Jedná se vlastně o půlkruh, který je ukončen vyhlídkou. Celý vrchol je pokryt bizarními tufovými vyvřelinami a je ještě asi o 350 m výš. Dá se na něj vyjít jen po předchozím povolení a poplatku – od letošního roku stačí přes e-mail a nikoliv osobně na ministerstvu v hlavním městě Santa Cruz. Při cestě nacházíme dokonce několik míst, odkud vyvěrají slabé obláčky sirné páry. Čas se rychle krátí, a tak zpátky raději spěcháme, abychom nebyli za potížisty. Dole u lanovky však máme ještě dost času a proto okukujeme a procházíme bezprostřední okolí. Odjíždíme k severní části kráteru, kde se nacházejí úžasné skalní výběžky a nádherný výhled na další obrovskou plochu kráteru. Barva skal se často mění od sytě rezavé, přes různé odstíny žluté a hnědé až po modrou. Po 20ti minutové přestávce pokračujeme dál v průjezdu a prohlídce kráteru. Asi po 15 min. jízdy se otáčíme a vracíme se zpět až na cestu, po které jsme přijeli. Další zastávka je tentokrát v jižní části kráteru, kde jsou rozsáhlé písečné duny. Opět krátká zastávka na foto a procházku a odjíždíme k restauraci na oběd. Protože jídlo není v ceně, zalézáme za rozestavěnou restauraci, kde konzumujeme vlastní jídlo. Je zde hezký výhled na kráter a na sluníčku v závětří je příjemně. Naše poslední zastávka po průjezdu kráterem a kolem různých meteostanic a vysílačů je u zajímavého barevného vlisu dvou různých hornin a vyhlídky na moře. Viditelnost směrem k moři je hodně snížena mraky, které tvoří určitou bariéru mezi sopkou a nížinou. Pak už jen cesta do La Laguny a odtud zpět do Puerta de la Cruz.
7. den 7. 2. 2013 ČT San Sebastian, slunečno 22°C / P.d.I.C. 20 °C ve 20 hod.
Dnes si musíme přivstat, protože v 6.10 hod.je odjezd na náš poslední výlet – sousední ostrov La Gomera.Po dálnici frčíme na jih do přístavu Costa Adeje, kde asi po hodinovém čekání nasedáme na hodně rychlý trajekt Fred. Olsen Express. Cesta trvá asi 40 min. a přistáváme v hlavním městě San Sebastianu. Zde máme krátkou prohlídku centra města, náměstí, domu, kde pobýval Kryštof Kolumbus a místního kostela s nádherným vyřezávaným oltářem. Poté je asi hodinová přestávka s rozchodem a individuální prohlídkou města. Procházíme se poblíž náměstí, protože jsme dost dobře nerozuměli naší hezky boubelaté, leč bodré průvodkyni Melise. Objednali jsme si výklad ve francouzštině (pak měl být jen španělský a německý), ale protože jsou v zájezdu jen Němci a Španělé, máme smůlu a nějaké organizační informace lámeme z našich spolucestujících anglicky. Na velkém hřišti za náměstím se poprvé setkáváme se zdejší zajímavostí – dorozumívání se na dálku pomocí pískání. Je to fantastické a fakt to funguje! Po pauze nasedáme do Busu a vyrážíme do vnitrozemí. Po 15 min. zastavujeme na vyhlídce na kopci nad městem, ze které je vidět perfektně nejen San Sebastian, ale i vrcholek sopky Teide. Přestože zatím svítí sluníčko, je zde proti Tenerife chladněji, nehledě na to, že vnitrozemí je zahaleno v černých mracích. Ty nás ostatně zakrátko zcela pohlcují a další výhledy jsou nemožné. Proto pokračujeme až k vavřínovému pralesu v Národním parku Nacional de Garajonay. I zde se líně převalují mraky a je tu určitě 100% vlhkost. Máme zde asi 30 min. na krátkou procházku po vyznačených trasách. Je zde i několik okružních několikakilometrových tras. Všechny stromy a keře jsou bohatě obaleny lišejníky a mechy. Po prohlídce opět nasedáme do Busu a sjíždíme na nějakou planinu, kde je jednak vyhlídka do vnitrozemí ostrova a malá botanická zahrada s prodejem palmového medu a dalších místních specialit. Je zde pár zajímavých rostlin a malá ukázka toho, jak se zde kdysi žilo. Po asi hodinové prohlídce se vracíme zpět do hlavního města se zastávkou v místní restauraci na oběd. Je zde plno, protože je tu ještě několik dalších výprav a personál se má co otáčet. Kupodivu jsme obslouženi velmi brzy. Dostáváme něco jako zasmaženou mrkvovou polévku a k tomu čerstvé dalamánky – hodně dobré. Hlavní chod je pečené kuřecí stehno s marinovanou polevou a rýže, jako příloha celé brambory ve slupce opékané na ohni. Jako dezert je zmrzlina Nestlé v kelímku a na zapití stolní voda a víno ve džbáncích. Vrcholem je pak ukázka v dorozumívání se pískáním jednoho číšníka. Hosté říkají různá slova a číšník je pískáním reprodukuje. Je to hodně hlasité, ale hodně působivé. Baví se skutečně celá restaurace. Kousek od San Sebastianu ještě zastavujeme na poslední vyhlídce na okolní hory. Jelikož jsme velmi blízko pobřeží, počasí se opět vyjasňuje a svítí sluníčko. V přístavu čekáme nějakou dobu na trajekt a dobu si vychutnáváme dobitím energie zapadajícím sluníčkem. Pak rychlá cesta na Tenerife a do apartmánu se vracíme kolem 20.30 hod. Ještě malý poslední nákup, sprcha a před odjezdem poslední posezení u vína za zvuků španělské hudby z místní restaurace.
8. den 8. 2. 2013 PÁ
Původně jsme měli v plánu zajít ještě do města na poslední vycházku, ale raději si přispáváme – včera to bylo dlouhé a vyčerpávající. Dopoledne se poflakujeme a balíme kufry. Pak odjezd na letiště a čekání na odlet. Zpáteční cesta bez problémů a nad ránem jsme konečně doma.