Elegance_moje vzpomínky
Tapetování kuchyně……………………Děda se rozhodl vytapetovat kuchyni, když už bylo všechno hotové, šel s babičkou na procházku. Když se vrátili, děda zvolal „infarkt, infarkt“, babička běžela za ním do kuchyně a co neviděla. Uprostřed zdi naproti dveřím obrovské odtapetované kolo. To víte, etické cítění je estetické cítění. Jedinou nevýhodou mého počinu bylo, že byl všude nepořádek.
Moje první návštěva u Hronů na Černém Mostě…………………Petra s Martinem se rozhodli, že mě vezmou na Černý Most na návštěvu……….oba si dělali straosti, jak dopadne, neboť Petřin táta má před pejsky přirozený respekt………..při prvním setkání se ale nevědělo, kdo se bojí víc, jestli její tatínek a nebo já. Vykukovala jsem dost nedůvěřivě z poza Petry a koukala na něj. Časem se stal mým velkým kamarádem, neboť se mi na zahrádce staral o jídlo. O tom trošku později.
Naražená tlapička…………………..Jednou jsem si hrála v kuchyni, nebo jsem dělala něco jiného, to už je fuk, ozvala se rána a moje usedavé kňourání. Na přední pacičku mi spadlo velmi těžké prkénko. Musela jsem na veterinu. Naštěstí se zjistilo, že mám pacičku jen naraženou. Asi za dní jsem šla na kontrolu……….pobíhala jsem si po čekárně a pak jako správný pacient jsem si nesla bolavou pacičku………..bohužel pana doktora jsem nepřesvědčila………..k této příhodě se váže ještě jedna. Asi rok na to, v zimě, mě Martin při venčení chtěl pustit, abych se proběhla………..zvedla jsem tu svou kdysi pochroumanou pacinku, abych dala najevo, že mě opravdu bolí a že něco jako běhání nepřichází v úvahu. Martin s Petrou z toho měli docela „dobrý den“
Já jako ošetřovatel………………..už je se to stalo dávno, ale při jedné Petřině návštěvě jí moc a moc ošklivě bolel zoubek, ani tišící léky jí nepomáhaly. Šla jsem s Martinem do jeho pokoje, kde Petra odpočívala, Martin mi řekl, abych jí hlídala a ležela vedle ní. Položila jsem si na ní pacičku a Hlavu a ani jsem se o dní nehla. Stejně tak těsně před tím, než jsem opustila tento svět měla Petra zase pro změnu pochroumané ramenu. Položila jsem jí svou pacičku na to rameno, abych jí ho zahřívala. V tu samou chvíli jsem měla podstoupit česání. Martin mě poveloval, hrozil mi kratáčeml, ale já jsem na to neragovala. Přeci Petru neopustím, když jí něco je………odmítala jsem se od ní hnout.
Jeden z mých mnoha silvestrovských večerů………………Vzpomínám si na jednoho ze svých Silvestrů, kdy na Prosek byla na návštěvě i Petra, o půlnoci to všude bouchalo až běda. Petra si se mnou zalezla v Martinově pokoji do postýlky a ležela se mnou. Najednou mi bylo jednou, že petardy a jiné silvestrovské rachejtle dělají venku rámus, měla jsem u sebe Martina a Peru, kteří mě před tím ochraňovali.
V záplavě mých vzpomínek právě vyplula jedna na povrch a to …………….moje první návštěva zahrady. Představte si, mít pro sebe na lítání 1200 m2, to je něco. Protože mě Martin s Petrou brali pravidelně, věděla jsem sama od sebe, že je pátek a že pojedu na chatu…………..vždycky jsem pak za Martinem nebo Petrou chodila, aby mi nemohli utéct…………..Petry maminka měla připravené buřtíky na opékání……..jaksi všichni zapomněli, že je na zahradě také pes a nechali buřtíky na stole………v hlavě nápad………ukrádnu jim je a sním………….skoro se mi to povedlo, nebýt toho, že mi je Petřina maminka včas vytrhla…………to už se vědělo, že jsem chytrá psí slečna , které nic neuteče.
Vzpomněla jsem si na jednu prima příhodu s jídlem. Martinům tatínek dělal řízky. Jeden plátek jsme mu uzmula a ikdyž se hoooodně snažil mi ho vzít, nepodařilo se. Obtočila jsem se tak, že Petřin tatínek neměl šanci.
Jo abych nezapomněla. My pejskové máme jeden naprosto skvělý nešvar. Lehat si páníčkům do postýlky. Martin mě naučil lehnout si mezi něj a Petru, když se ráno vstávalo. Martin vždy vstával jako první a opouštěl vyhřátou postýlku. Hned jsem zabrala jeho místo, aby Petra mohla pohodlně ležet. Když se vrátil nebylo místo pro třetího ležícího. chichi.
