Jak jsme poznala plemeno ČCHP
Jak jsem poznala plemeno Čínský chocholatý pes (ČCHP)
Jak jsme poznala plemeno Čínský chocholatý pes?
To je dobrá otázka. Občas má pocit, že jsou věci mezi nebem a zemí, Zemí zbytkem vesmíru, vesmírem a jeho stvořením.
Když se zamyslíte a něco si prostudujete, přečtete, podíváte.......všechno od počátku vesmíru má svoje zákonitosti a svůj řád. Jako by někdo nebo něco tahalo za nitky našeho bytí. Říká se, že svůj osud si utváříme sami, já mám ale pocit, že to není tak úplně pravda.
V lednu roku 2008 jsem podstoupila dlouho plánovanou operaci. Ve stejném měsíci se konal v TOP HOTELu Šampión Šampinů za r. 2007. Mezi účastníky byl i Bonninky strýc Ich. Janek Čínské Hedvábí (fotogalerie). Snažila jsem se na webu najít nějaké fotografie nebo povídání o tom, co se tam dělo. Moje hledání mě zavedlo na stránky www.nahaci.cz, ing. Libušky Brychtové.
Začala jsem si prohlížet fotky i povídání z ŠŠ, zjistila, že jsou zde napsaná další povídání z ŠŠ ČR i SR. Samozřejmě jsem si nemohla nevšimnout fotografií a povídání k naháčům, kterým jsou stránky věnovány primárně.
Můj první dojem z tohoto plemene byl že se mi vůbec nelíbí. S tím jsem první den stránky zavřela.
Druhý den jsem se, ale vrátila zpět, abych si lépe prohlédla fotografie z ŠŠ. Stejně tak jsem si prohlížela fotografie plemene Čínský chocholatý pes. Zpočátku jsem u PC moc času netrávila, protože jsem byla ráda, když jsem si mohla sednout alespoň na 30 minut.
Jak jsem se tak vracela postupně každý den na malou chvilku, začala jsem objevovat tajemství a krásu plemene ČCHP. Začítávala jsme se do povídání o výstavách, o různých příhodách i tom, jak vybrat štěňátko nebo jak ČCHP vystavit.
Nějaké myšlenky na pořízení ČCHP to zpočátku nevypadalo............... vždyť stále mám Afghánského chrta jménem Bonnie Monteka a jednou bych si přála odchovat svého vlastního Afghána.
S Eliškou Havránkovou a jejím psem Anisem Montekou jsme jeli do Lysé nad Labem na Krajskou výstavu 2008. Ve stejném termínu se na Výstavišti v Lysé konala i klubová výstava Klubu chovatelů naháčů, povídání ZDE.
Tam jsem se poprvé setkala osobně s paní Libuškou Brychtovou. Paní Brychtová mi věnovala vydání časopisu Planeta zvířat s portrétem plemene ČCHP. Poprvé v životě jsem se s tímto plenemem setkala přímo tváří v tvář, pohladila si Kitty z Haliparku, dceru Ich. Multi Ch. Gessi Modrý Květ a Ich. Multi Ch. Codyho z Haliparku.
Bylo to velmi zajímavé setkání, neboť pohladit naháčka (haireless varietu) je úplně něco jinéh, než když pohladíte krátko nebo dlouho srsté plemeno. Kůže je krásně teplá, na opak maličko hrubší než lidská. Kitty byla velmi přátelská a veselá. Pro mne nezapomenutelný zážitek.
Od té chvíle jsem v sobě začala pomalu chovat myšlenku, že bych si ČCHP pořídila. Ještě více ji ve mě umocnil pejsek Midnight Kiss z Haliparku, syn Ich. Multi Ch. Gessi Modrý květ a Olivera Modrý květ, oba v majetku ing. Libušky Brychtové. Povídání o vrhu "M" ZDE. Kissík byl nejúžasnější labutěnka jakou jsem kdy viděla. Věděla jsem, že mu v té době nemohu dát, co potřebuje, ale že zůstane mojí srdeční záležitostí do konce života. Ani v tom nejdivočejším snu by mě nenapadlo, že za 6 let budu mít doma jeho synka.
Od té chvíle jsem tak s přestávakami pokukovala po štěňátkách ČCHP, spíše po nahatých než chlupatých. Když jsme o tom tak přemýšlela, došlo mi, že mít chlupáčka (tedy labutěnku) je něco podobného, ne-li stejného jako mít Afghána (aspoň, co se údržby kožichu týče, jen v malém vydání). Nějak jsem se v sobě zařekla, že to martirium, které podstupuji s Bonnie, už znovu zažít nechci.
Jo, ale ............člověk míní, život mění. Jednou jsem se dočetla, že na člověk si vybírá psa, ale pes si vybírá člověka. Mnohokrát se stalo, že si budoucí majitelé vybrali naháčka a odjeli s chlupáčkem a opačně.
Na jednou mě napadlo, že si určitě vyberu naháče a odjedu s chlupáčem, nebo vyberu chlupáče a odjedu s naháčem. Stále jsem ale preferovala hairless varietu.
Po velmi dlouho dobu jsme s Martinem, mým manželem, vedli dlouho spor, proč psa prostě po Bonnie už nikdy v životě nemít.
Postupem času, ale i naše životy vzaly trochu jíný směr a my se dohodli,že až přijde ten správný čas, že si pejska přeci jen pořídíme.
Kdyby mi někdo na MVP Praha 2014 (květen) řekl, že si za dva týdny přivezu své vlastní štěňátko ČCHP, asi bych se mu vysmála. Martin tehdy (v sobotu) rozhodl o tom. že pokud někdy ČCHP, pak osrstěnou varietu.......soukolí osudu jako by se dalo do pohybu.
Nevím jestli to byla náhoda nebo osud, ale 17.5. jsme si s Martinem jeli do CHS Shahrastani pro našeho "Černokněžníka" Caterhama Shahrastani, kterého doma oslovuje Kameron. Kameronek se k nám dostal cestou neočekávanou, zvláštní a klikatou.
S příchodem Kameronka se mi splnil velký sen, stát se životní kamarádkou svého vlastního pejska, parťáka a kámoše. Teď doufám, že ho s Martinem dokážeme provést jeho životem se ctí. Oba ho moc milujeme, stejně jako milujeme Bonnie. Jsou součástí naší rodiny od chvíle, kdy bylo rozhodnuto, že překročí prahy našich domovů.
Mé prvotní nesmělé setkání s ČCHP, jeho prvotní odmítnutí.....váhání zda labutěnku nebo naháčka......dlouhé čekání na správný okamžik, vyústilo v jediný možný závěr: "I já s Martinem jsme rozšířili řady majitelů ČCHP" Je jen otázka času, kdy Kameronkovi přibude do našeho domova další parťák.
Každý majitel nebo chovatel vám potvrdí, že u jednoho ČCHP většinou nezůstane.
Co říci závěrem. Bez podpory mnoha přátel, že se mi trpělivost vyplatí, bych asi dnes nebyla tam, kde jsem.
Zde na konci povídání bych se ráda vrátila na začátek k tomu, že vše má svůj řád. Když popřemýšlím o tom, jak některé události zdánlivě nesouvisející do sebe časem zapadly jako puzzle do velkého obrazu, docela mě to děsí.
Na co narážím...................Na začátku všeho r . 1983 byla fena Afghánského chrta Lady ze Zličínských luk (Aida), po jejím odchodu 13.1.1995 k Martinovi domů přišla Elegance ze Zličínských luk (dcera Olimpika ze Zličínských luk). Když i Elinka překročila duhový most, přišla k nám do rodiny 24.9.2006 dvou měsíční Bonnie Monteka (prapravnučka Olimpika ze Zličínských luk). Jako by si Elinka přála, abychom na ni a Aidu nikdy nezapomněli. To ani nejde. O osm let později 17.5.2014 mi moje láska k Bonnie a k Afghánům přivedla do života Caterhama Shahrastani.
Takový sled událostí by nikdo nečekal, možná jen autoři sci-fi. No není to zvláštní?
