Ruce nahoru, komu se už dělá špatně z debatování, co je a není "punk"?
Jestli
tohle čtete, je tu šance, že jste si udělali vlastní obrázek o Simple
Plan. Ale možná je čas zapomenout na to, co víte, protože by se Simple
Plan nemohli míň starat o názory lidí na ně. Minulý rok Simple Plan
trávili přerýváním energie, jistoty a, ano, někdy frustrace v jejich
hudbě. A nezáleží na tom, jak chceš označit jejich hudbu, 11 songů na
dlouho očekávaném sruhém albu Still Not Getting Any… dokazuje, že SP
nejsou punková kapela, popová kapela, rocková kapela, nebo na cokoliv
přijdeš… jsou prostě skvělá skupina… skupina, která usiluje o to, psát
skvělé songy a pekelně to zinscenovat na show!
Popravdě, hodně se stalo od doby, kdy kanadská skupina z
Montrealu-zpěvák Pierre Bouvier, bubeník Chuck Comeau, basák David
Desrosiers a kytaristi Sebastien Lefebvre a Jeff Stinco-vydala No Pads,
No Helmets, Just Balls… na jaře roku 2002. Kromě prodání několika
milionů alb, skupina sdílela podium s každým od Rancid až po Aerosmith;
měli vystoupení na Vans Warped Tour v průběhu tří let (dvakrát jako
Headliners) a byli čtyřikrát nominovaní na MTV Video Music Awards-to
není špatné pro pět dětí, které jezdívaly na tour v kombíku jejich
rodičů.
"Písničky o autech a pařbách mi nic neříkají," vysvětluje Comeau. "Mám
rád písničky, které když poslouchám, rozechvěje mě to." Můžeš si chtít
obléct bundu při poslouchání Still Not Getting Any…, protože je
vytvořena s hodně chvějícími se momenty: "Crazy", zaznamenává nejistoty
každého z nás v průběhu dne (ano, i když jsi rocková hvězda), při
"Perfekt World" usiluje o to, rozeznat smysl od porážky. Nicméně na
chvíli to vypadalo, že tyhle písničky nikdynepůjdoudohromady.
"Psaní textů je pro nás dovednost, se kterou můžeme opravdu tvrdě
pracovat," přiznává Comeau. Potom, kdy v únoru skupina zabalila svoje
první U.S. headlining tour s MxPx, Comeau a Bouvier strávili tři měsíce
ve Vancouveru psaním textů pro nové album, zahazováním víc nápadů než s
čím přišli. "Nejdřív jsme měli problém přijít s materiálem, který jsme
milovali, a tak jsme pořád jen psali a psali… nikdy jsme nepřestávali.
Po měsících téhle práce a popohánění se navzájem se to prostě dalo
dohromady," vysvětluje Bouvier. "'Perfect World' byla jedna z prvních
písniček, které jsme měli, a odtud z nás songy začaly padat jak
vodopád."
Když přišel čas nahrávat, skupina angažovala slavného producenta Boba
Rocka (tenhle muž stojí za největšími deskami Metallici, Mötley Crüe a
Bon Joviho). Vidina Still Not Getting Any… byla jednoduchá… by nechtěla
být omezována punkovým žánrem, což se ironicky zdá mít víc pravidel než
může mít jedna stopa.
"Myslím si, že na první nahrávce jsme prostě chtěli napsat čistý
pop-punk a na téhle nám to bylo jedno-prostě jsme chtěli napsat dobrý
písničky," vysvětluje Comeau. Bouvier má dobrou analogii na vzestup
skupiny: "Jako interpret, proč se omezovat k dělání zaručených věcí?"
ptá se nahlas. "Je to jako být malířem; rozhodneš se pro používání jen
sedmi nebo osmi barev, nebo smícháš všechny barvy dohromady a vytvoříš
nejkrásnější možnou malbu. Od velmi osobního příběhu z hlavního singlu
"Welcome To My Life" bláznivě radostnému kytarovému sólu v "Promise",
tohle názorně ukazuje vzestup skupiny v psaní songů.
Dejme tomu, že Still Not Getting Any… nebude v trip-hopové sekci
jakéhokoli obchodu s hudbou, ale jsou tam nějaká překvapení, jako
jemné, ale mocné mezihry v "Shut Up", cool a ještě složité bicí soundy
v "Perfekt World", nádhernou strunnou oblast a dotýkající se texty
můžeš slyšet v "Untitled" nebo epické strunové uspořádání ve "One".
"Thank You" připomíná melodické punkové skupiny začátku 90. let, které
ovlivňovali starou hardcorovou skupinu Comeaua a Bouviera, Reset.
Nahrávka se trochu liší od té první, ale je stále naše," podotýka
rychle Lefebvre. Nicméně, ačkoliv Simple Plan rádi experimentují s
formulemi, což je udělalo slavnými, jejich největší starost není
zklamat fanoušky, protože pro ně se to album dělá. "Spojení mezi námi a
našimi fanoušky je nejdůležitější věc, kterou máme," vysvětluje
Desrosiers."Konec konců budou jediní, kdo udělá nebo rozboří naše
album, ne nějací hudební kritici, kteří si už o nás udělali vlastní
obrázek," dodává Stinco. "Bez nich bych pravděpodobně pracoval od
devíti do pěti v práci, kterou nenávidím."
Nakonec, skupina mluví o svých textech nejlepších a během "Shut Up",
kdy Bouvier zpívá "Nic, co dneska řekneš, mě nepoloží", to není záměrná
provokace-to je pravda. Takže na čí straně jsi?