1. Máme takovou averzi ke ztrátě, že raději nic nepodnikneme

Když člověk přijde o stokorunu, musel by najít 200 Kč, aby mu to ztrátu psychicky vykompenzovalo. To je velmi zjednodušeně princip "averze ke ztrátě" − doloženého psychologického jevu. Podle něho ztrátu prožíváme závažněji, dokonce asi dvakrát silněji než zisk. To je také důvod, proč se například mnoho lidí bojí začít podnikat. Strach z toho, že přijdou o současné, zdánlivě jisté příjmy je silnější než vidina příležitosti vydělat si více. Averze ke ztrátě je součástí prospektové teorie, za niž získal v roce Daniel Kahneman jako vůbec první psycholog Nobelovu cenu za ekonomii.

2. Emancipovanější ženy − více sexu pro muže

Jak souvisí právo žen na uplatnění ve společnosti s jejich sexuální otevřeností? Těsně. Jak zjistili vědci Roy Baumeister z Floridské státní univerzity a Juan Pablo Mendoza z Amsterdamské svobodné univerzity, napříč různými kulturami platí, že čím snadněji mohou ženy ve společnosti dosáhnout nezávislosti − mají rovný přístup ke vzdělání, rovné postavení na trhu práce i v politickém životě −, tím jsou ochotnější k sexu. V opačném případě totiž používají sex jako nástroj k dosažení požadovaných životních podmínek, jako je například materiální zajištění či lékařská péče, které si v nesvobodné společnosti nemohou jinak obstarat. Výzkum prokázal, že například ve Švédsku, kde se princip rovnosti pohlaví realizuje takřka na 100 %, lidé zahajují sexuální život už v šestnácti letech, dvě třetiny z nich praktikují nezávazný sex a během života vyzkoušejí průměrně 16 sexuálních partnerů. Zatímco v Číně, kde je nerovnost pohlaví vyšší, se začíná se sexem ve věku 18,3 roku, promiskuitní je jen 17 % populace a průměrně lidé za život vyzkoušejí jen tři partnery. Česko je s třetinou promiskuitních lidí a hranicí 17,2 roku prvního styku někde mezi těmito dvěma póly.

3. Proč se drží dieta ráno snadněji než večer

Známe to všichni. Zatímco ráno mineme poličku se sladkostmi takřka bez povšimnutí, večer brousíme kolem jako mlsní kocouři tak dlouho, dokud nepodlehneme. Jak to, že ráno je o tolik snadnější všechny závazky a předsevzetí dodržovat? Může za to naše vyčerpané ego. Podle této teorie má člověk na sebeovládání a vůli vyčleněno určité množství energie. A když ji beze zbytku využije, nastává okamžik, kdy podléhá svodům. Vyčerpat ego přitom mohou nejrůznější činnosti. Baba Shiv, profesor na Stanfordově univerzitě, a Sasha Fedorikhin z Univerzity v Indianě podrobili v USA experimentu dvě skupiny lidí. První si měla zapamatovat jen dvojciferné číslo, druhá sedmiciferné. Během doby, kdy se lidé snažili svoje čísla udržet v paměti, jim byla nabídnuta svačina. Zatímco "dvojciferní" sáhli většinou po ovoci, "sedmiciferní" si brali koláče a čokoládu. Ti druzí totiž svou vůli soustředili na zapamatování si dlouhé řady čísel a na obranu před kalorickým jídlem jim už nezbyla energie.

4. Životní spokojenost má tvar U

Co je to krize středního věku? Statisticky doložená skutečnost. Podle experimentu Andrewa Oswalda a Davida Blanchflowera, kteří se zaměřili na pocit štěstí jedinců různého věku a různé národnosti, jsou lidé nejméně šťastni přibližně ve věku 44 let. Tato nespokojenost však postupně odezní. Křivka, která zachycuje vztah mezi pocitem štěstí a věkem, tak má tvar U. Člověk je šťastný v mládí, kdy sice nemá žádné zkušenosti, ale zato spoustu sil. Zhruba v pětatřiceti se nachází v optimálním rozpoložení, pokud jde o dosažení úspěchu, protože už nabyl zkušenosti a zároveň má ještě dostatek sil. Ale po pětatřiceti začne životní energie slábnout a člověk si uvědomuje, že už jaksi nevyhraje olympiádu nebo nezaloží něco jako Facebook. Tato krize trvá několik let, než se dostaví spokojená zralost a posléze zklidněné stáří. Potácíte-li se tedy zrovna někde u dna písmene U, věřte, že podle zákona "ekonomie štěstí" bude brzy líp.

5. Naši včera vyhráli, dnes jsou plné věznice

Výhru každého domácího týmu provází všeobecná radost, bujaré oslavy a popíjení, ale také tragické statistiky. Prokázali to Jason Lindo, Peter Siminski a Isaac Swensen, kteří propojili záznamy o kriminalitě a data, kdy se hrály zápasy americké univerzitní fotbalové ligy. Zjistili, že v tyto dny stoupl počet znásilnění mladých žen až o 28 %. Nárůst těchto a dalších trestných činů, jako je řízení v opilosti nebo vandalství, přichází především s výhrou domácího týmu. Prohry naopak tak devastující následky nemají − až na jednu výjimku, kterou je domácí násilí. To propuká častěji, když domácí tým nečekaně prohraje. Frustrovaní fanoušci si pak často vybíjejí zlost na manželkách.

6. My a oni

Proč je tak těžké překonat bariéry mezi většinovou společností a menšinami? Jedním z důvodů je neobvykle silná míra ochoty, s jakou se lidé dělí na " my" a "oni". Prokázal to experiment Dirka Wentury z roku 2005, během něhož byli lidé rozděleni do dvou skupin podle toho, bylo-li jejich datum narození sudé, či liché číslo. Ačkoliv je takové rozřazení zcela nesmyslné a nezakládá se na žádných racionálních důvodech, účastníci pokusu se záhy začali chovat ke svým skupinám loajálně. Dávali přednost těm, kteří patří "k nám", a vystupovali zaujatě vůči těm, kteří náleželi "k nim". Podle další studie má potřeba ztotožnění se s určitou socioekonomickou skupinou vliv na naši celkovou spokojenost.

7. Čím pěstěnější, tím bohatší

Nejste zrovna Brad Pitt nebo Angelina Jolie? Nevadí, i tak máte šanci zvýšit svůj výdělek. Ovšem pouze za předpokladu, že o sebe pečujete. Upravení lidé vydělávají víc, to je prověřené pravidlo. Padnoucí oblek nebo šaty, slušivý sestřih a pěstěná tvář vyvolávají v ostatních dojem zásadovosti, svědomitosti a upřímnosti. Podle studie z roku 2009, kterou provedli ekonomové z Elon University na 13 tisících Američanech, se muži věnují péči o sebe 33 minut denně, zatímco ženy skoro 50. Zajímavé však je, že pokud se muži věnují každý den svému zevnějšku o deset minut déle, zvýší svůj týdenní plat o šest procent. Ženy by však musely věnovat zkrášlování čtyřikrát více času, aby šestiprocentního navýšení platu dosáhly.

8. Pásy jsou povinné, ale mrtvých na silnicích neubývá

Při dopravních nehodách umírá velké množství lidí. Zabránit tomu má řada opatření − například povinné poutání bezpečnostními pásy, jež dovedou člověka při nehodě ochránit. Proč ale ani po tom, co jsou pásy povinné ve všech rozvinutých zemích, mrtvých na silnicích téměř neubývá? Americký ekonom Sam Peltzman dokázal, že připoutaní řidiči, vědomi si větší bezpečnosti, jezdí rychleji a více na silnicích riskují. Počet mrtvých členů posádky v autě sice při případné nehodě klesá, ale rizikovější chování řidičů odnášejí chodci, cyklisté a lidé na motorce. Tento princip, který se nazývá Peltzmanův efekt, platí obecně. Regulace, tedy povinné zavedení nějakého bezpečnostního opatření, vede k tomu, že lidé začnou víc riskovat. A účinek bezpečnostního opatření se vyruší.

9. Hlasitá hudba − všichni pod obraz

Jestli se večer chystáte do rušného baru, vezměte si hodně peněz a v práci dopředu nahlaste sick day. Terénní výzkum francouzských vědců v barech a klubech na bretaňském pobřeží totiž prokázal, že čím hlasitěji hraje v podniku hudba, tím rychleji, a tudíž více alkoholu lidé vypijí. Přesněji řečeno − muži vypijí více, protože během experimentu sledovali výzkumníci pouze mužské návštěvníky ve věku 18−25 let, kteří popíjeli pivo. Za jeho zvýšenou konzumací se skrývají dva možné důvody. Hlasitá hudba nabuzuje organismus a zrychluje vnitřní hodiny, což se projevuje i rychlejší spotřebou alkoholu. A pak, v hlučném prostředí se špatně konverzuje. Místo toho, aby se lidé věnovali diskusím, věnují se pití. Díky tomu jsou rychleji otupělí a fakt, že se nedá s nikým zapříst delší hovor, jim zas tolik nevadí.

10. Když jsou ti nejlepší na tabuli, prospěch se zhorší

Jak motivovat žáky a studenty, aby se více učili? Co třeba uspořádat soutěž, jako to udělali v jednom státě USA. Tam žáci středních škol absolvují v některých předmětech testy na počítačích, ty se ihned vyhodnotí a výsledky nejlepších studentů ze třídy, školy i celého programu vyvěsí na všem přístupné tabuli… Měl to být dobrý motivační prostředek, jenže − jak se ukázalo − zcela se minul účinkem. Vědci Leonardo Bursztyn a Robert Jensen ve své studii ukázali, že tento experiment vůbec nezabral a v jeho důsledku se prospěch žáků zhoršil průměrně o 24 %. Nejdrtivější dopad měla soutěž na nejlepší studenty, kteří se zhoršili až o 40 %. Ne že by úlohy řešili chybně, ale zodpovídali méně otázek a méně využívali studijní podpory. Horší žáci se v testech sice zlepšili, ale nijak výrazně. Proč se nejlepší málo snažili? Protože nechtěli být v kolektivu za šprty. Aby si příliš dobrými výsledky nepoškodili svou image, raději v testech podávali horší výkon. Zavádět motivační opatření může mít i zcela opačné účinky, podcení-li se sociální rozměr celé věci.

Zdroj: houdekpetr.blogspot.cz, časopis Vesmír, figramotnost.blogspot.cz, D. Arialy: Jak drahá je nepoctivost, L. Kovanda: Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé, G. A. Akerlof, R. J. Shiller: Živočisné pudy: Jak lidská psychologie řídí ekonomiku