Případ vymazání Kevina Spaceyho z dokončeného filmu je zatím vrchol kampaně proti sexuálnímu obtěžování. Záležitost, kterou spustily stížnosti na sexuální agresi mocného a zjevně prasáckého producenta, se už regulérně proměnila v hon na čarodějnice.

V Americe často věci dospějí do extrémů a ty pak přeplachtí Atlantik a začnou se adaptovat na evropské poměry. Zatím tomuto šílení snaživě připravují půdu angažované publicistky, které vyrábějí rozhovory s bojovnicemi proti sexuálním agresorům, případně popisují příběhy, v nichž vždy a za všechno může chlap, tento podivný druh živočicha, kterého je třeba stále držet na uzdě.

Nejde dovolit a pak plácnout

Než budu pokračovat, chci zdůraznit, že skutečná sexuální agrese a zneužívání moci tímto způsobem, ať v profesním prostředí, nebo v rodině, jsou neomluvitelné, a to bez ohledu na pohlaví. Žijeme v civilizované společnosti, kde snad platí určité normy, a jestli muž nedokáže své libido ovládnout, patří buď na uzavřené oddělení, nebo za katr. Bavme se tedy o společnosti nezfanatizovaných jedinců, který dokážou rozeznat, kdy jde o hrubý sexuální útok a kdy o normální sexuální aktivitu. 

Drtivá většina mužů na ženy dotírá a zkouší, zda by „neměly zájem“. Trvá to od počátku světa a je to biologicky normální, neandrtálci to řešili tak, že objekt touhy praštili do hlavy kyjem a odtáhli za vlasy do svého ležení. Dnešní muži se až na výjimky jako neandrtálci nechovají a aktivitu, jíž se říká „balit baby“, provozují od dětství až do vysokého stáří. Ostatně, jak krásně o tom píše Milan Kundera ve Směšných láskách, nejdřív přijde registráž a pak kontaktáž!

Čili pánové, jak to tak vypadá, brzo budete mít s takovými požitky utrum. Pravda, někteří chlapi jsou při této činnosti roztomilí a šarmantní a jiní otravní, ba trapní a buranští jako ti neandrtálci. Ale není nic jednoduššího než říct ne a odejít. A ne se hodinu natřásat a kňourat, že se necítím dobře a nechci to, jak nám předvedla jedna aktérka ve Weinsteinově kauze. Psychicky zdravá žena i v útlém mládí ví, kde je hranice, kterou nelze překročit, pokud skutečně nechce. Ovšem je pravda, že mnohé dámy zkouší, kam až můžou zajít, také si úplně nejsou jisté, zda dotyčného chtějí odmítnout, nebo ne. Ale pořád platí, jak říkaly naše babičky – holka, nemůžeš dovolit a pak plácnout.

Na tom, že takové přirozené vzorce chování začínají být považované za sexuální atak, nemorálnost, ba přímo zločin, se podílejí lidé, kteří sledují určité cíle nebo sami mají v hlavách zmatek. A tak překrucují fakta a vymývají mozky zejména mladým lidem. Ti teprve sexualitu objevují, tápou a jsou snadno ovlivnitelní. A tak není vyloučené, že tu vyroste frustrovaná generace mladých mužů. Budou si myslet, že je nepatřičné, ba trestné dvořit se, laškovat, koketovat, třeba i se láskyplně dotknout a nedej bože zkusit dívku políbit. To přece není násilné vynucování, ale přirozená touha a jiskření mezi dvěma lidmi.

Koho by pak nevyděsil případ, který byl nedávno ve „správném ideovém rozlišení“ popsán v jednom časopisu. Čtrnáctiletá dívka a chlapec, spolužáci z gymnázia, spolu začínali chodit a zřejmě se pokusili o první sex. Chlapec dnes tvrdí, že něco spolu měli a on to přehnal. Autorka článku soudí, že podstatné je, jak věc viděl tehdy a jak ji vidí dnes. 

Dívka se se svým erotickým experimentem svěřila sestře a učitelce, vše skončilo odchodem chlapce na jiné gymnázium. Roky byl prý na dívku naštvaný, protože to líčila jinak, než si pamatoval, teď už je ale šťastný, pochopil, že vše zavinil on, kampaň Me too mu otevřela oči. Ač bych nechtěla snižovat utrpení lidí obviněných v politických procesech hloupými analogiemi, pocit déjà vu je neodbytný, tomu se opravdu říká vymývání mozků. Šlo o záležitost oběma teenagery chtěnou, podle nového mustru ale vinu nese jen muž.

Budeme domlouvat sňatky?

Další případ je popsaný v rozhovoru s ženou, která vzdělává veřejnost v sexuálních vztazích a přednáší o sexuálním násilí. Tato sedmadvacetiletá osoba je prakticky stále sexuálně atakovaná, jednou čelila pokusu o znásilnění, předtím však už znásilněná byla, což popisuje následovně: „Seděly jsme s kamarádkou v baru v Bratislavě a měly pár drinků a najednou jsme tam usnuly. Když jsem se probudila, měla jsem nad sebou muže, který se mnou souložil.“ 

Pokusu o znásilnění se pak dočkala od kamaráda, s kterým byla dobrovolně na dovolené. Slečnu zřejmě nikdy nenapadlo zamyslet se nad tím, zda náhodou ona nedělá něco špatně. Je to pokroucené vidění, absolutní naivita nebo co vlastně? V každém případě jestli školí populaci o sexuálním chování, je to tragédie.

Jistě že mohou nastat nesnesitelné situace, když muž zneužívá své mocenské pozice nebo jiné síly pro dosažení sexuálního uspokojení, a mnoho žen tak bylo zahnaných do kouta. Zkusme ale také proboha používat zdravý rozum a rozlišujme mezi agresí a tím, co je přirozené a čemu se každá/ý, chce-li, ubrání. Vždyť nemalá část svědectví žen, které v této kampani figurují, je nedůvěryhodná a svědčí spíš o snaze zviditelnit se. 

Kritizujeme arabské země za jejich přístup k ženám a k sexu obecně, vyčítáme jim, že žena a muž se o svých vztazích nemohou svobodně rozhodovat, že se jim domlouvají sňatky. Nesměřujeme ale tímto honem na čarodějnice k něčemu podobnému? Vždyť v situaci, kdy je muž označen za zločince, protože chce ženu dobýt, už k tomu není až tak daleko.