Výživová poradkyně Janka Nová nechodí v bílém plášti, ale raději se toulá přírodou, objevuje zapomenuté ovocné odrůdy, chová včely a vaří. Její instagramový účet, který překypuje vydatnými snídaněmi a zelenou barvou, působí dojmem, že zdravá strava nemusí být synonymem pro celoživotní muka bez dobrého jídla.

Potkáváme se v zahradách Břevnovského kláštera. Je jeden z těch horkých dusných dní, kdy se nechce nikomu ven. Janka ale působí svěže, jako by teploměr neukazoval téměř čtyřicet stupňů. Je ráda, že jsme se sešly právě tady. Často prý chodí do místních zahrad běhat. Ještě mi předá sklenici zářivě žlutého domácího medu od svých šumavských včel. Nechci vypadat jako velký žrout, a tak se zeptám, jestli bude med lepší do bílého jogurtu, nebo raději do cereální kaše. „Na chleba s máslem,“ pokrčí Janka rameny a navrch přidá úsměv. Povídání o jídle s ní znamená nejen doporučování nových podniků, ale i spoustu tipů, jak tělu ulehčit. Kromě sestavení jídelníčků na míru, v nichž doporučuje střídmost, občasné půsty nebo vynechávání svačin, se Janka věnuje i programu metabolic balance, který nyní dodržuje řada celebrit i jejich fanoušků.

Co ráda jíte?
Jsem velmi náročná na suroviny a jejich původ, ale pak už nejsem nijak vyhraněná. Miluji zeleninu a ovoce, ale ne to bez chuti a vůně ze supermarketů. Vyrostla jsem na Šumavě a k venkovskému způsobu života mám dodnes velmi blízko. Babička s dědou byli původně statkáři, vždycky jsme měli doma zvířata, zahradu, máme i ovocný sad. Mám proto ráda nekomplikovaná, obyčejná jídla. Třeba kváskový chleba s dobrým sýrem a voňavým rajčetem mi ke štěstí úplně stačí.

Hřešíte občas?
Hřeším, ale i to se díky programu metabolic balance docela změnilo. Je v něm totiž určitý moment, kdy už si jednou týdně můžete dát to, na co máte neodolatelnou chuť. Někdo má chuť na hranolky, protože mu chybí tuk. Někdo má chuť na čokoládu, protože mu chybí cukr. Ten chyběl i mně. Dlouho jsem se těšila na den, kdy si konečně budu moct dát nějaký koláč. Pak jsem si ho dala, do té doby můj oblíbený mrkvový dort. Ale přišel mi přeslazený a vůbec mi nechutnal. Cukr v něm mě až pálil na jazyku a přebíjel chuť dalších ingrediencí. Pokud totiž neustále konzumujeme cukr, tak si, kromě jiných negativních stránek, snižujeme citlivost chuťových pohárků. To dělá třeba i sůl nebo některé ostré potraviny. Když cukr ze stravy vyloučíme, chutě jsou najednou mnohem intenzivnější. Za hřešení ale nepovažuji to, že si občas dám ovocný koláč. Když si ho upeču sama a mám kontrolu nad tím, co do něj dám, jsem schopná ho sníst půlku a užít si to.

Na vašem Instagramu jsem si všimla, že pečete často. Asi ale nepoužíváte obyčejnou mouku a bílý cukr...
To ne. Jsem spíše experimentátor. Chci si vždycky osahat všechny trendy. Zkoušela jsem péct i bez mouky. Přestože v rodině nemá nikdo problém s intolerancí lepku, přijde mi mouka zbytečná. Moc se mi v receptech nelíbí ani velké množství cukru, takže jsem zkoušela různé varianty, jak jej úplně vynechat nebo nahradit. Po všech pokusech jsem se ovšem vrátila k decentnímu slazení medem, čekankovým sirupem, výjimečně cukrem. A tak je to v pořádku. Chuti takového švestkového koláče s mákem se nic nevyrovná.

Hodně také cestujete. Letos jste navštívila Bali. Nedávno jste se vrátila ze Španělska. Vozíte si z takových míst inspiraci do jídelníčku?
Určitě. Ze Španělska to byla kombinace luštěnin a mořských plodů. Na cestách ráda jím v malých místních restauracích. Když mě něco zaujme, hned mi běží hlavou spousta nápadů, jak si takové jídlo uvařit doma. Na Bali jsem se vypravila, protože jsem měla potřebu na chvíli zmizet a načerpat energii.

Jak jste se stala výživovou poradkyní?
Byla to docela dlouhá cesta a postupně to do sebe hezky zapadlo. Jídlem jsem byla tak trochu postižená odjakživa. Pět let jsem provozovala vlastní tělocvičnu a během té doby jsem dálkově studovala školu výživy, následovaly další výživové kurzy, ale výživovými směry a všemi trendy okolo jídla jsem byla dlouho tak zmatená, že jsem si vůbec nedokázala představit, že někomu poradím: jezte tohle, takhle je to správně a to vám určitě pomůže, zhubnete, budete mít víc energie nebo budete zdravější. Potřebovala jsem si sama v sobě udělat jasno, mít čisté svědomí a mít všechno dostatečně prověřeno. Byl to skutečně proces najít směr, který by byl dlouhodobě udržitelný a fungoval na poměrně velkou skupinu lidí.

A jak tedy vypadá?
Kdyby to mělo být v jedné větě: jídlo má být jídlo. Zdravé, živé, nezatížené všemi procesy průmyslových úprav. Jednoduše bych to popsala jako zpátky ke kořenům, což ostatně nefunguje jen v jídle, ale ve všech oblastech.

Zaměřujete se také na program metabolic balance, který teď drží slavní i jejich fanoušci. Proč je tak oblíbený?
Protože funguje. Vznikl v Německu v týmu lékařů a je to program pro úpravu metabolismu. Individuální nutriční plán, který obdržíte, je sestaven na základě vašich krevních hodnot a je směřován až na hormonální úroveň. Tělo se během něj ozdraví, detoxikuje a výrazně zredukujete svou váhu. Klienti v něm dosahují rychlých výsledků, takže je pro ně velmi motivační. Za čtrnáct dní se cítí mnohem lépe, vypadají mladší a jsou schopni zhubnout až osm kilogramů.

 

To musí být velmi drastická dieta!
Průběh je hodně individuální. Sama jsem si jím poctivě prošla, abych si na vlastní kůži vyzkoušela, jak to celé funguje. Přiznávám, pro mě osobně to bylo těžké. První měsíc byl skutečně náročný, měla jsem hlad a byla jsem unavená. Ale také se mi stalo, že ke mně přišel klient, u něhož jsem odhadovala, že to nezvládne. Když mi vyprávěl, co do té doby jedl, tak jsem si neuměla představit, že si odteď bude vážit porce a dodržovat přesně daný režim. A zvládl to perfektně. To bývá často případ i dalších klientů, jejichž váha už hraničí s obezitou a zdravý životní styl je jim naprosto cizí. Pak se ale rozhodnou, že pro ně není jiné cesty, a chtějí razantní řešení. Už po pár týdnech přijdou s tím, že vlastně nikdy nejedli lépe a že jim to moc vyhovuje. Většinou se i stává, že metabolic balance nenásilně upraví stravování celé rodiny. Samozřejmě jsou i lidé, kteří v sobě disciplínu nenajdou a v programu selhávají. Metabolic balance je dokonce možná těžší pro lidi, kteří už mají zdravé nastavení, pro ty, kteří mají pocit, že jedí dobře a málo. Mívají s tímto programem větší problém než lidé, kteří byli zvyklí jíst vyloženě nezdravým způsobem.

Metabolic balance je ta dieta, během níž se jí po pěti hodinách a vynechává se třeba i olej, který se smí jíst až po několika týdnech, a to třeba jen jedna lžička?
Má celkem čtyři fáze. První se jmenuje přípravná a strávíte v ní dva dny. Následuje přísná fáze, ta zabere minimálně dva týdny – a právě těch čtrnáct dnů jsou z jídelníčku úplně vyloučené tuky. V organismu během této fáze probíhá výrazná detoxikace. I proto jsou v prvních dnech tak rychle viditelné výsledky. Pro spoustu lidí je tato fáze opravdu těžká, mají stanoveno, kdy a co mají jíst a přesně danou velikost porce. Ta je navíc na začátku nezvykle bez chuti, protože se připravuje bez tuku. Oleje se zpět do jídelníčku zařazují po dvou týdnech. Ale od začátku programu konzumujete hodně čerstvé zeleniny a ovoce. To je velká chuťová kompenzace.

Je nutné při metabolic balance sportovat?
Není, naopak se to v počátečních fázích ani nedoporučuje. Minimálně v prvních čtrnácti dnech programu prochází organismus mnoha změnami. Probíhá detoxikace, tělo si zvyká na jiné zdroje energie, než jsou cukry, snaží se vypořádat i s celkově nižším energetickým příjmem, než na jaký bylo do té doby zvyklé. To všechno dohromady může být náročnější a na sport pak nezbývá energie, často ani nálada. V této době se proto doporučují procházky v mírnějším tempu a spíše relaxační směry cvičení. Dalo by se říct cokoliv, co vám na začátku pomůže překonat myšlenky na jídlo a nestojí vás to moc energie. Asi tak po měsíci programu ale naopak přichází příval energie, lepší spánek, svěží rána. To je zároveň i moment, kdy můžete do svého režimu znovu zařadit sport.

Je těžké se po takovém programu nevrátit k cukru, mlsání a dalším lahůdkám?
Funguje tak, že už se ani vrátit nechcete. Projít všemi fázemi programu trvá poměrně dlouhou dobu, zvyknete si a je vám strašně dobře. Zatím nemám žádného klienta a ani u jiných poradců jsem se nesetkala s člověkem, kterému by bylo hůř nebo mu program zásadně nevyhovoval. Většinou v něm lidi pokračují. Postupně je už totiž mírnější a snadno udržitelný. Když na začátku člověku řeknete, že nesmí jíst dřív než po pěti hodinách, všichni říkají: „To nevydržím, to se nedá.“ Pak ale zjistíte, že to skutečně není nijak dlouhá doba. Pokaždé mám pocit, že zním strašně fanaticky, ale tím, že jsem si to skutečně odzkoušela a sama jsem byla člověkem, který pořád něco uzobával a každé dvě hodiny potřeboval něco sníst, mám teď pocit, že i šest hodin bez jídla je úplně v pořádku a rozhodně nijak nestrádám.

Jste také zastánkyní půstů, že?
Krátkodobých půstů, které jsou velmi prospěšné, a přitom nijak zvlášť náročné na zařazení do běžného života. Půsty jsou postaveny na tom, abychom si v organismu po určitou dobu udrželi nízkou hladinu krevního cukru, a díky tomu snížili produkci inzulinu. Na tomhle principu funguje i metabolic balance. Pětihodinové pauzy udržují krevní cukr na spodní hranici, tělo pak může začít spalovat tuky. Když člověk pořád něco uzobává, má v krvi neustále vysokou hladinu cukru a inzulinu, který blokuje spalování tuků. Inzulin je mimochodem nazýván i hormonem stárnutí. Během takového krátkodobého půstu má organismus šanci regenerovat, detoxikovat se a spalovat tuky.

Je možné při půstu uzobávat trochu ovoce nebo sem tam oříšek?Ideální stav je při půstu dodržovat absolutní pauzu, v které jen pijete vodu nebo bylinný čaj.

Lze takový půst vůbec zvládnout? Neomdlím z hladu?
Ideální je dodržovat poměr 16:8, to znamená, že šestnáct hodin nejíte nic. V těchto hodinách je i spánek, takže to není nic dramatického. Prakticky si jen dáte dřívější večeři a posunete snídani. Takže určitě neomdlíte, spíš vás překvapí, jak vám to bude připadat úplně přirozené.

Je metabolic balance vhodný pro každého?
Existují určité skupiny, pro něž se nehodí. Kojící a těhotné ženy, onkologičtí pacienti nebo lidi se specifickými zdravotními limity. Anebo někomu přijde opravdu tak náročný, že o něm vůbec neuvažuje. Já se ale věnuji i dalšímu směru, který není tak striktní. Jde o přenastavení nezdravých návyků, o vyloučení nezdravých potravin, které lidem nedělají dobře, ale sami na to nejsou schopni přijít, o to, jak mít vyvážený jídelníček tak, aby tělu nechyběly žádné živiny a mělo dostatek energie.

To zní pěkně, ale člověku by asi neměla chybět silná vůle.
Chce to přesvědčení, že se sebou chci opravdu něco udělat a v novém nastavení být důsledný a trpělivý. Klienti se někdy vzdávají třeba už po měsíci, protože by chtěli mít rychleji viditelné výsledky. To, co plíživě přibírali několik let, by chtěli mít bez většího úsilí pryč za pár týdnů. Na začátku je ale upozorňuji, že tyhle zkratky nefungují.

Co když bych chtěla zhubnout, ale nedokážu si představit, že už si po zbytek života nebudu moci dopřát čokoládu, uzené nebo sladkou limonádu? Je to vůbec možné?
Rozhodně je to možné. Jde jen o to, najít rovnováhu, způsob, jak tělo vyživit a přenastavit tak, abyste postupně chuť na sladkou limonádu úplně ztratila.

Dopouštějí se klienti v dodržování zdravého jídelníčku nějakých obecných chyb?
Nejčastěji nemají pevnou vůli nebo podlehnou tlaku okolí. Jídlo totiž má velký psychosociální význam. Jdete s kamarády do hospody – a oni si neodpustí neustálé poznámky: „Jak to, že si nic nedáš?“ – „Kašli na to, začneš zítra...“ To je moment, který spousta lidí neustojí. Nemusí to být kamarádi, často je to i rodina, babičky, takoví ti škodiči. Ale oni to často myslí dobře. Proto vždy doporučuji sednout si se svými blízkými k serióznímu rozhovoru a vysvětlit jim, že teď jsem se rozhodl pro tenhle režim, který možná není na celý život, ale teď mi nic nepodstrkujte a naopak se mě snažte podpořit. Pak to může fungovat.

Jak vypadá klasický nezdravý jídelníček, se kterým se setkáváte?
Je to taková „svatá Trojice“ cukr–alkohol -polotovary. A to všechno velmi často.

Sama přiznáváte, že jste to kdysi se zdravou výživou přeháněla. O co konkrétně šlo?
O klasickou poruchu příjmu potravy. Ale asi to tak mělo být. Kdybych si tím neprošla, tak bych třeba svou práci ani nedělala nebo ji nedokázala dělat s takovým respektem, s jakým ji dělám. Teď je to velké téma, hodně se o tom mluví a není to tabu jako dřív. Často se mi ale stává, že slyším odborníka, nějakého slavného výživového specialistu, který radí holkám s poruchou příjmu potravy, a říká hlouposti. Na druhou stranu si uvědomuji, že člověk, který si tím neprošel, nemůže tušit, že jeho rada může být třeba cestou opačným směrem.

Jaké nevhodné rady specialisté dávají?
Velmi pragmatické, soustředěné jen na jídlo, zbavené emocí. Často radí to stále oblíbené moudro: Jezte pětkrát denně.

Co vám tehdy pomohlo se z poruchy příjmu potravy dostat? Jak dlouhá to byla cesta?
Velmi dlouhá. Pomohla mi intenzivní terapie, významně také to, že jsem začala studovat výživu a se všemi těmi informacemi mi docházelo, jak své tělo ničím. Potom to určitě byla i disciplina, nenechat se jídlem a myšlenkami o něm ovládat a dát tomu všemu jasný řád. A na prvním místě jsem měla zmínit pár svých blízkých. Ale oni to vědí. Často jim děkuji.

Zdravá výživa vám také zlepšila špatný krevní obraz.
Mám autoimunitní poruchu a zároveň jsem odpůrce léků. Když to není jasně opodstatněné nebo mi to úplně nesedí, nechci jen tak brát širokospektrální antibiotika a mávnout nad tím rukou. Hledám spíše alternativní směry, čínskou medicínu, akupunkturu, chodím k osvědčenému panu bylinkáři. A jsem také přesvědčená, že jídlo je první, co nám může pomoci. Je to ovšem běh na dlouhou trať. Než tělo zaznamená změny a vyčistí se od toho, čím si procházelo několik let, tak to trvá. Chce to trpělivost.

Vy jste ale na dobré cestě. Co na to říkají doktoři, když přijdete na kontrolu?
Někdo je schopný říct, tak si běžte k tomu svému, a použijí ne zcela lichotivý výraz. Druhá varianta je, že s tím tiše souhlasí a zajímá je to.

Protože jim nic jiného nezbude, když máte výsledky.
Já jim ale často ani neříkám, že si ty antibiotika nevezmu. Na jejich poměry jen moc diskutuji. Ptám se, jestli je to nutné, zda by to nešlo jinak.