Povídka na pokračování
ŠEPTÁM SNY DO KOŇSKÉ HŘÍVY
Nová členka party
Můj bráška Tomáš pořád prorokoval, že s přibívajícím věkem mě zájem o zvířata opustí nebo aspoň ochabne. Zase se mýlil. Třebaže už po prázdninách nastoupím do devítky, stále zbožnuji myšky, křečky, křečíky, hady ptáky psy, koně – prostě všechn zvířata.
Do zoologické zahrady docháím pouze občas z rodiči. Zájmové kroužky se už dávno rozpadly. Ten náš původní nezklamal. Stále držíme partu a scházíme se u Pavla a Inky Nikolových v Rajhradě. Naši měli sice zpočátku výhrady vůči mému cestováni mimo Brno, avšak několikrát se osobně přesvědčili ,že u Pavla a Inky je pořád práce habaděj, navíc se tu schází stejné tváře. Jsme jako rodina. Kluci – Ríša, Honza a Milan mají dnes už skoro osmnáct, holky – Iveta a Mrcela jsou o rok mladší. Když jsem mezi děcka začala docházet, obávala jsem se, jak mě mezi sebe příjmou. Byla jsem pro ně prcek. Nikdy mi nedali najevo nějaký odstup nebo dokonce opovržení, jk to běžně dělávali starší žáci ve škole.
Pavel s Inkou založili v Rajhradě chovnou stanici psů. Chovali převážně německé špice, ovšem našlo se zde i tolik krásných a především čistokrevných psů, že zákazník přicházející sem pro svého vyvolence často kulil oči nefalšovaným obdivem. Mým miláčkem zůstal Pavlův strážce domu – Athos – pyrenejský pastevecký pes. Náš děd měl doma vycvičeného téhož psa. Jmenoval se Alan a velice jsme se spolu sblížili. Alan kůli mě často riskoval. Nabádala jsem ho, aby si se mnou zahrál na spiklence a zapoměl na tvrdý výcvik. Láska ke mně zvítězila. Já za ni Alana chránila a nedovolila dědovi, aby psa potrestal. Na Alana bylo spolehnutí. Dělal mi společnost, kdykoliv jsem přijela k babičce na venkov.
Doma mám stále kolii Lasii. Dostala jsem ji k osmým narozeninám jako štěně. Pojmenovala jsem ji po věrné kmarádce z knihy Lassie se vrací. Toužila jsem, aby moje Lasie byla oddaná a věrná jako hrdinka z knihy. Lassie nezklamala. Zavolala pomoc, když jsem zůstala uvězněná ve sklepě a hrozilo mi prochladnutí. Zachránila mi život ve chvíli, kdy do mého zvěřince udeřil blesk a já byla v hořícím domečku. Lassie patří mezi nejvěrnější zvířata mého života. Pokud jsem ležela v nemocnici a můj zdravotní stav neby uspokojivý, kňučela prý doma a nežrala. Kdy jsem do sebe poprvé dostala několik soust jídla, poobědvala i Lassie. Věřím, že zvíře ma vyvinutý nějaký další smysl a vnímá, co lidé cítí a prožívají.
Kromě Lassie mám dva uličníky v kleci. Ten nepolepšitelný – papoušek vlnkovatý – se jmenuje Ferd a je pořád stejně prostořeký. Napovímá mě častěji než mamka s taťkou. Pokud se zdržím v Rajhradě, většinou mě přivítá svým naučeným: „Krrucipísek. Kde vězíš? Máš klásek? Já jsem Ferrda. Dobrrý den.“ Úžasně legnačně skřehotá, hraje si na důležitého, ale dovede se i urazit. Pokud se mu omlluvám a škemravým hláskem prosím o jeho náklonost, zpravidla se ke mně obrátí zadečkem a marnivě se prohlíží v kulatém zrdcátku. Třebaže papoušek má maly mozeček a neuvažuje, co říká, můj Ferda ná několi frází a používá jich v pravém okamžiku. Papoušek je nše rodinná Pusinka – tak si začal říkat o polaskání a taťka mu přezdívku přišil.
------------------------------------------------------------------------------------------------
Komentáře
Přehled komentářů
ahoj mám novou virtuální stáj nachází se na adrese www.horsevirtstaj.esranky.cz a já bych byl ze srdce rád kdyby se někdo regnul registrace je jednoducha rozklinete rubriku registrace a do komentů napíšete svoje jméno nebo přezdívku platný e-mail a plemeno koně o kterého se chcete starat když nenapíšete plemeno bude vám přidělen lib. koník do stáje je možnost přivést si vlastního virt koníka v tom případě napíšete všechny důlěžité náležitosti o vašem virt koni doufám že se někdo regne
klása
(drahuška, 7. 2. 2007 20:43)máte to tu moc pěkný a ta povídka je taky pěkná akorát by mě zajímalo o co vlastně tam de
moje virtuální stáj
(Filip, 23. 7. 2008 11:12)