5. kapitola
5. Útok
Severus Snape se přemístil na ústředí řádu hned potom, co Temný pán všechny své věrné propustil ze slavnostního přijetí svého nástupce, což bylo kolem páté hodiny ranní. Když se objevil v kuchyni na Grimmauldově náměstí 12, byla zrovna porada řádu.
Snape byl tak zamyšlený, že si ani nevšiml smrtijedského pláště, který měl stále na sobě.
Všichni si ho překvapeně přeměřili pohledy. Ze zamyšlení ho vytrhl hlas Brumbála.
„Severusi, jsem rád, že jsi to stihnul na dnešní poradu řádu,“ uvítal ho Brumbál klidně a nijak smrtijedský plášť nekomentoval.
Snape si rychle sedl na své místo, uvědomujíc si, že na sobě má stále smrtijedský plášť, sundal kápi.
Rozhlédl se po celé místnosti a pohledem se zastavil na Lupinovi, který vypadal, že nevnímá okolí. Pod očima měl kruhy a stále seděl, hledíc do stolu před sebou.
„Víš jak je na tom Harry?“ zeptal se ho Brumbál klidně.
„Špatně na tom zrovna není,“ odvětil s úšklebkem.
Jen co Lupin zaslechl Harryho jméno, probral se ze zamyšlení.
„Myslíš si, že tě prozradí? Ví přeci, že jsi člen Řádu,“ zeptal se jeden člen.
Snape to věděl moc dobře, proto hned odpověděl: „Čeká na důkaz. Jestli udělám jedinou chybu, tak mě určitě bez zaváhání prozradí Temnému pánovi.“
Při myšlence, že by ho prozradil, ho přejel mráz po zádech. Moc dobře věděl, co by s ním Temný pán dělal a vůbec se mu to nelíbilo.
„Dobře, to nám dává čas,“ řekl taky zamyšleně Brumbál.
„Musíme něco vymyslet a to rychle,“ řekl Moody.
„Ano, to je pravda. Problém je, že nikde nemůžu nic najít. Prošel jsem už mnoho knih, ale nikde jsem nenašel nic, co by nám mohlo pomoci,“ odpověděl Brumbál klidně, avšak nikdo nepřeslechl náznak strachu v jeho hlase. Strachu ze ztráty jediné naděje, ale hlavně studenta, kterého měl rád mnohem více, než by měl profesor k žákovi cítit.
Bavili se o Harrym ještě dlouho. Potom přešli i k jiným tématům rady. Byl už téměř konec a všichni se začali zvedat, aby odešli, když Snape ucítil Znamení zla na levém předloktí.
„Musím jít. Temný pán nás svolává,“ oznámil všem Snape a přemístil se před protipřemisťovací bariéry. Odtud potom došel pěšky hradu Temného pána.
***
Harry se vzbudil kolem 6 hodiny. Posadil se na posteli a protáhl se. Nasadil si brýle a šel do koupelny, kde se umyl a převlékl. Když vyšel z koupelny, sedl si ke stolu, kde jako každé ráno byla snídaně, a pustil se do jídla.
Když dojedl, vyšel známou chodbou do síně, kde ho předešlého dne Temný pán, učinil svým nástupcem. Došel ke dveřím, kde stáli na stráži dva Smrtijedi, kteří mu ustoupili z cesty jakmile se objevil před nimi, a otevřel je. Lord Voldemort už seděl ve svém trůně a kolem něho bylo jenom pár Smrtijedů.
Došel ke svému trůnu a sedl si na něj.
„Dobré ráno, otče,“ pozdravil Harry.
„Dobré ráno,“ přivítal se se synem i Voldemort.
Harry chvilku počkal a potom se šeptem zeptal: „Včera jsi říkal, že pro mě máš nějaký dárek. Co to je?“ zeptal se bezvýrazně Harry, přesto to znělo, jako by se nemohl dočkat.
Voldemort se zasmál.
„Vidím, že jsi pěkně netrpělivý,“ řekl pobaveně Voldemort. Harry přikývl a Voldemort tedy pokračoval: „Dobře. Dnes vyhladíme jednu z mudlovských vesnic,“ řekl a nebezpečně se mu zablýsklo v očích.
„Půjdeme taky?“ zeptal se s dychtivostí jeho syn.
„Jistě, přeci si nemyslíš, že tady budeme jen tak sedět,“ odvětil Voldemort.
Harry přikývl. Už se těšil na svou první akci na straně zla.
„A ještě někoho bych ti chtěl dát,“ dodal Voldemort. „Pojď sem.“ zasyčel někam za sebe.
Potom se připlazil velký had. Vypadal stejně jako Naginy.
„Tento had je ze stejného druhu jako je Naginy. Bude tvůj přítel, který tě bude doprovázet, stejně jako mě Naginy,“ řekl na vysvětlenou Voldemort.
Harry přikývl.
„Jak se jmenuješ?“ zasyčel na svého hada.
„Akraš,“ odpověděl had.
Harry přikývl a podíval se zpět na Voldemorta. Byl šťastný, konečně byl na straně zla, straně svého otce. Měl vlastního hada, symbol Zmijozelova rodu, kam teď patřil.
„Děkuju…kdy půjdeme na tu vesnici?“ zeptal se a v očích se mu nedočkavě blýsklo.
„Jen zavolám Smrtijedy a můžeme vyrazit. Když jsi tak nedočkavý,“ usmál se Voldemort.
Harry přikývl a vyhrnul si svůj rukáv, kde měl své Znamení zla. Voldemort se mu svojí hůlkou dotknul Znamení zla a po chvíli se tam objevili všichni Smrtijedi.
Když se rozestavěli do kruhu kolem Harryho a Pána zla, Voldemort promluvil.
„Dnes půjdeme vyhladit jednu z mudlovských vesnic, jménem Tathwell,“ oznámil všem Voldemort.
Smrtijedi přikývli. Na nic nečekali a jeden po druhém opouštěli hrad, aby se mohli přemístit. Harry s Voldemortem věděli, že se tam později objeví Řád. Proto chtěli počkat, až se tam Řád dostaví a až potom se přemístit.
Hned, jak se Smrtijedi objevili ve vesnici, začali vypalovat domy, mučit lidi, kteří chtěli uprchnout pryč, a zabíjet.
Snape v jeden moment, kdy ho nikdo nepozoroval, si hůlkou zajel pod hábit, aby přivolal Fénixův řád.
Po několika nekonečných minutách zabíjení, mučení a vypalování vesnice, se tam objevilo asi 20 členů řádu mezi nimiž byl Moody, Tonksová, Lupin, Brumbál a další.
Začali bojovat se Smrtijedy, kterých bylo o něco málo méně.
Po čtvrt hodině, kdy už Smrtijedů značně ubylo, na rozdíl od Fénixova řádu, se tam přemístil Harry s Voldemortem.
„Dost!“ rozkázal Voldemort Smrtijedům.
Všichni se podívali, odkud vyšel ten rozkaz. Zbylí Smrtijedi se začali klanět dvou osobám, které stáli vedle sebe, zatímco členové Fénixova řádu si se strachem prohlíželi Harryho, který stál vedle Voldemorta. Jeho pohled byl chladný a plný nenávisti.
„Představuji vám mého syna…Vlastně ho už všichni znáte. Sice z té dobré stránky, ale znáte,“ dodal posměšně Voldemort.
Harry se tvářil chladně, bez soucitu.
Popošel o krok dopředu, stále hledíc do tváře Lupinovi.
„Říkal jsem ti, že příště z toho tak lehce nevyvázneš,“ řekl chladně a nebezpečně se mu zablýsklo v očích.
Voldemort se potěšeně ušklíbl.
„Harry, bojuj s tím, sakra. To přeci nejsi ty!“ křikla na něho Tonksová
Harry s Voldemortem se začali chladně smát, až z toho všem přeběhl mráz po zádech.
"Crucio," sykl Harry hůlkou míříc na Tonksovou.
"Ne!" vyjekl Remus a vrhl se před ni, takže kletba zasáhla jeho.
"Remusi, Remusi, Remusi, kolikrát jsem ti říkal, aby ses mi vyhýbal?" zeptal se Harry posměšně a pozoroval jak se přítel jeho bývalého otce zmítá v křečích na zemi.
'Ne.... není to ani jeho bývalý otec... jeho otec je Voldemort!' okřikl se v duchu. Potřásl hlavou a kletbu ukončil.
To bylo impuls pro všechny ostatní a začali na sebe vrhat jedno kouzlo za druhým. Díky Voldemortovi a Harrymu, který se stával stejně mocným jako je Voldemort možná i mocnějším, měli členové Řádu dost práce, aby se vyhýbaly různým kletbám. S Brumbálem bojoval Voldemort a Harry bojoval proti dvou členům Řádu, první byl Moody a toho druhého neznal.
Nechtěli mu ublížit a Harry toho využil. Zatímco na něj používali různé omračovací, odzbrojovací kletby nebo kletby, které by ho spoutali, Harry na ně sesílal samá bolestivá kouzla, ale oni se jim vždycky nějak uhnuli a paprsek je minul. Harry z toho začínal zuřit.
„Na nic jiného se nezmůžete, co?“ vysmíval se jim Harry.
Ale oni se nenechali zmanipulovat. Věděli, že je chce Harry vyprovokovat, a proto si ho nevšímali a dál na Harryho používali odzbrojovací kletby, které Harry vždy jen lenivě odrazil.
Nakonec přeci jen jednoho z nich zasáhnul. Byl to ten člen, kterého neznal. Sice chtěl zasáhnout Moodyho, ale alespoň do jednoho se trefil. Muž, kterého kletba zasáhla, se začal svíjet v hrozných bolestech. Padnul na kolena a snažil se přemoct bolest. Zatínal zuby i pěsti, ale nic nepomáhalo. Nakonec začal křičet bolestí a Harry přesně na tohle čekal.
Zatímco se vyžíval v mučení jednoho člena Řádu, úplně zapomněl na Moodyho a ten na něho seslal odzbrojovací kletbu.
Harrymu vypadla hůlka z ruky a kouzlo se tak přerušilo. Harry se rozzuřeně podíval, kdo ho odzbrojil. Viděl Moodyho, jak se na něho vítězně dívá, a v jeho ruce vyděl svoji hůlku. Myslel si, že Harryho porazil.
Harry se na něj podíval a vzápětí měl svoji hůlku zpátky v ruce. Moody byl tak překvapený, že si nevšiml dvou Smrtijedů, jejichž přičiněním upadl do bezvědomí.
Po půl hodině měli jasně navrch členové Řádu, kterých tam značně přibylo, proto dal Voldemort rozkaz na ústup.
Všichni Smrtijedi se okamžitě přemístili.
„Ještě se uvidíme,“ sykl nenávistně Harry a přelétl zrakem členy Fénixova řádu. A ač nerad, uposlechnul a přemístil se společně s Voldemortem zpátky do hradu. Ostatní Smrtijedi se museli přemístit za protipřemisťovací bariéru a do hradu dojít pěšky.
Když vstoupili do síně, Harry s Voldemortem si sedli na své trůny.
„Neschopní idioti,“ ulevil si Harry a Voldemort pokýval hlavou jako, že je stejného názoru.
O pět minut později tam vešli Smrtijedi, kteří se účastnili akce.
Všichni se poklonili svým pánům a postavili se do kruhu kolem nich. Voldemort je sjel nadřazeným pohledem a začal k nim promlouvat.
Harry se zadíval na Snapea, který stál přímo naproti němu. Věděl, že je zrádce, ale nechtěl to říct Voldemortovi. Nevěděl proč. Nejdříve si myslel, že to je proto, že neměl žádný důkaz, ale později si uvědomil, že tím to není. Najednou ho napadlo něco, co ho vyděsilo.
„Co když to je mou nebelvírskou částí duše?“
Nedal na sobě však nic znát a tuhle myšlenku raději vyhnal z hlavy. Voldemort domluvil a Harry zjistil, že vůbec nevnímal, co říkal.
Potom Voldemort pokynul Smrtijedům, aby se rozešli a oni tak učinili. Harry zůstal s Voldemortem sám a s nimi i pár Smrtijedů, kteří sloužili jako stráž. Harry si však nevšiml, že už odešli a proto pro něho bylo překvapení, když zjistil, že už tam skoro nikdo není.
„Vedl sis dobře. Ještě nějaký ten čas a budeš stejně mocný jako já,“ pochválil Harryho Voldemort.
„Děkuji, otče. Já si půjdu ještě číst a potom půjdu spát,“ odpověděl Harry a i když na sobě nedal nic znát, stále byl velice zamyšlený.
Voldemort přikývnul a Harry se tedy vydal do svého pokoje. Hned jakmile vstoupil, lehl si na postel. I když svému otci řekl, že si bude číst, nedokázal by se soustředit. Ležel na posteli a zamyšleně pozoroval strop nad sebou. Nedokázal pochopit, proč nechce Snapea prozradit. Proč jednoduše neřekne Temnému pánovi, že je Snape špeh, že pracuje pro Brumbála. Přesto už na odpověď přišel, jenom si ji nechtěl připustit. Nakonec ho přemohl spánek.
Jévanerky!!
(Mionka, 31. 8. 2007 19:29)