Nekonečně velikou a strašnou pouští plnou hadů a štírů, vyprahlou zemí bez vody, jde lid vedený Bohem.
Nebe vybledlé horkem, žhnoucí slunce, moře žlutavého písku, horkem rozpálené skály ...
Jde lid za schránou Smlouvy, oblakový sloup přes den a v noci plane svatý plamen.
Plouží se osvobození otroci, ohnuté hřbety, mozolnaté ruce,  horkem vysušené tváře,  otroctvím vysušená srdce.
Ani po nekonečné dlouhém pochodu neztrácí sílu, nohy jim neotékají, oděvy se nerozpadají, mana nebeská je jim pokrmem.
Již zahřměl ze Sinaje hlas Boží a vyhlásil lidu Přikázání, a oheň planul z hory skrze oblaka a tmu k nebesům.

Všude kolem kilometry nehostinné pouště.
Nad bezpočetnými stany, nad nesourodým houfem starců a mládeže, prostého lidu a kněží zní Bohem inspirovaný hlas proroka.
Prorok hlásá lidu svaté slovo Boží.
Jeho řeč je impozantní, ale prostá, moudrá, pochopitelná i pro prostého člověka.
V jeho řeči nejsou žádná skrytá tajemství, žádná nepochopitelná sdělení.
Bezmezná a nesobecká oddanost Věčnému Bohu, rovnost před zákonem a spravedlnost, soucit se sirotkem a vdovou, pomoc chudým, milosrdenství vůči otrokovi, láska k bližnímu a k cizinci ...

Pochopí osvobození otroci velikost těchto zákonů?

Osvojí si ti, kdo poznali bídu a ponížení tyto neobyčejné příkazy?

A prorok neúnavně učí lid zákonům, řádům a nařízením.

Před lidem se objevují dvě cesty: cesta oddanosti Bohu, cesta ctnosti a prosperity a cesta nevěry vůči Bohu, cesta hanby a ponížení.

Čím se stanou potomkové velikých: syny Věčného Boha nebo otroky otroků?

... Zní Bohem inspirovaná řeč proroka, šíří se z úst do úst a zapisuje se do věčné Knihy.

Nestalo se snad skutečností Bohem zjevené slovo?

Nenaplnila se snad slova zjevená před 35 stoletími?

Nebyl snad dobyt Kanaán, nehřměly snad jerišské trouby?

Vše se stalo a vše se naplnilo ...

O tisíce let později jsou archeologové ohromeni při pohledu na trosky nedobytných hradeb Jericha.

A budeš-li zcela jistě naslouchat hlasu Věčného, svého Boha, tím, že budeš bedlivě činit všechna jeho přikázání, která ti dnes přikazuji, stane se, že Věčný, tvůj Bůh, tě také jistě postaví vysoko nad všechny ostatní národy země. A přijdou na tebe všechna tato požehnání a dostihnou tě, protože stále nasloucháš hlasu Věčného, svého Boha: Požehnaný budeš ve městě a požehnaný budeš na poli. Požehnaný bude plod tvého břicha a ovoce tvé zemské půdy a plod tvého domácího zvířete, mláďata tvého skotu a potomstvo tvého bravu. Požehnaný bude tvůj koš a tvá díže. Požehnaný budeš, když budeš vcházet, a požehnaný budeš, když budeš vycházet. Věčný způsobí, že tvoji nepřátelé, kteří proti tobě povstávají, budou před tebou poraženi. Jednou cestou proti tobě přitáhnou, ale sedmi cestami budou před tebou prchat. Věčný pro tebe vynese požehnání na tvé sklady zásob a na každé tvé podnikání a jistě ti požehná v zemi, kterou ti Věčný, tvůj Bůh, dává. Věčný tě založí jako svatý lid pro sebe, právě jak ti přísahal, protože stále dodržuješ přikázání Věčného,svého Boha,a chodíš po jeho cestách. A všechny národy země budou muset vidět, že je nad tebou vzýváno Věčného jméno, a vskutku se tě budou bát ....

Věčný ti otevře svou dobrou zásobárnu, nebesa, aby dal na tvou zemi déšť v jeho období a aby požehnal každému skutku tvé ruky; a jistě budeš půjčovat mnoha národům, kdežto sám si vypůjčovat nebudeš. A Věčný tě vskutku postaví k hlavě a ne k ocasu; a budeš jedině na vrcholku a nebudeš na dně, protože stále posloucháš přikázání Věčného, svého Boha, která ti dnes přikazuji zachovávat a činit. A neodbočíš ode všech slov, která vám dnes přikazuji, napravo ani nalevo, abys chodil za jinými bohy a sloužil jim.
A jestliže nebudeš naslouchat hlasu Věčného, svého Boha, tím, že bys dbal na konání všech jeho přikázání a jeho ustanovení, která ti dnes přikazuji, stane se, že pak na tebe přijdou všechna tato zlořečení a dostihnou tě: Prokletý budeš ve městě a prokletý budeš na poli. Prokletý bude tvůj koš a tvá díže. Prokletý bude plod tvého břicha a plody tvé zemské půdy, mláďata tvého skotu a potomstvo tvého bravu. Prokletý budeš, když budeš vcházet, a prokletý budeš, když budeš vycházet. Věčný na tebe pošle kletbu, zmatek a přísné napomenutí v každém tvém podnikání, které se pokusíš provést, dokud nebudeš vyhlazen a spěšně nezahyneš pro špatnost svých zvyklostí, jelikož jsi mě opustil .....

Tvá obloha, která je nad tvou hlavou, se také stane mědí, a země, která je pod tebou, železem. Jako déšť tvé země dá Věčný písek a prach. Z nebes se na tebe bude snášet, dokud nebudeš vyhlazen. Věčný způsobí, že budeš poražen před svými nepřáteli. Jednou cestou proti nim vytáhneš, ale sedmi cestami budeš před nimi prchat; a staneš se předmětem úleku všem zemským královstvím ....

Věčný nechá tebe a tvého krále, kterého si nad sebou dosadíš, pochodovat k národu, který jsi neznal ani ty ani tvoji praotcové; a tam budeš muset sloužit jiným bohům ze dřeva a z kamene. A staneš se předmětem úžasu, pořekadel a předmětem popichování mezi všemi národy, k nimž tě Věčný odvede .... 

A všechna tato zlořečení na tebe jistě přijdou a budou tě pronásledovat a dostihnou tě, dokud nebudeš vyhlazen, protože jsi nenaslouchal hlasu Věčného, svého Boha, tím, že bys dodržoval jeho přikázání a jeho ustanovení, která ti přikázal. A budou na tobě a na tvém potomstvu nadále jako znamení a předzvěst na neurčitý čas proto, že jsi pro hojnost všeho nesloužil Věčnému, svému Bohu, s radováním a radostí srdce. A budeš muset sloužit svým nepřátelům, které proti tobě Věčný pošle, s hladem a žízní a nahotou a nedostatkem všeho; a jistě ti vloží na šíji železné jho, dokud tě nevyhladí ....

Věčný proti tobě vzbudí daleký národ z konce země, právě jako se vrhá orel, národ, jehož jazyku nebudeš rozumět, národ dravého vzezření, který nebude stranit starci ani neprojeví přízeň mladému muži. A jistě budou jíst plody tvých domácích zvířat a plody tvé zemské půdy, dokud nebudeš vyhlazen, a neponechají pro tebe žádné obilí, mladé víno ani olej, žádná mláďata tvého skotu ani potomstvo tvého bravu, dokud tě nezničí. A vskutku tě budou obléhat uvnitř všech tvých bran, dokud nepadnou v celé tvé zemi tvé vysoké a opevněné zdi, ve které důvěřuješ, ano, jistě tě budou obléhat uvnitř všech tvých bran v celé tvé zemi, kterou ti dal Věčný, tvůj Bůh. Potom budeš muset jíst plod svého břicha, maso svých synů a svých dcer, které ti dal Věčný, tvůj Bůh, pro stísněnost a tlak, jimiž tě sevře tvůj nepřítel ...

A Věčný tě jistě rozptýlí mezi všechny národy, z jednoho konce země na druhý konec země, a tam budeš muset sloužit jiným bohům, které jsi neznal ani ty ani tvoji praotcové, dřevu a kameni. A mezi těmito národy nebudeš mít žádný poklid, ani se tam neprokáže být místo odpočinku pro chodidlo tvé nohy; a Jehova ti tam vskutku dá chvějící se srdce a selhání očí a zoufalství duše. A jistě budeš v největším ohrožení svého života a budeš v děsu nocí a dnem a nebudeš si jistý svým životem. Ráno řekneš: Kdyby jen byl večer, a večer řekneš: Kdyby jen bylo ráno , pro děs svého srdce, jímž se budeš děsit, a pro podívanou svých očí, kterou uvidíš ....

A budoucí generace, vaši synové, kteří vstanou po vás, zcela jistě řeknou, také cizinec, který přijde ze vzdálené země, ano až uvidí rány té země a její onemocnění, jimiž jí Věčný přivodil nemoc, síru a sůl a spálení, takže celá její země nebude oseta ani nevyraší ani v ní nevzejde žádné rostlinstvo, jako rozvrácení Sodomy a Gomory, Admy a Cebojimu, které Věčný rozvrátil ve svém hněvu a ve své zlobě, ano, všechny národy zcela jistě řeknou: Proč tak Věčný učinil této zemi? Proč ten žár tohoto velkého hněvu? Potom budou muset říci: To proto, že opustili smlouvu Věčného, Boha svých praotců, kterou s nimi uzavřel, když je vyvedl z egyptské země. A přistoupili k tomu, aby šli a sloužili jiným bohům a aby se jim klaněli, bohům, které neznali a které jim nepřiřkl. Potom proti té zemi vzplál Věčného hněv, takže na ni přivedl celé zlořečení zapsané v této knize. Věčný je tudíž vykořenil z jejich půdy v hněvu a vzteku a velkém rozhořčení a hodil je do jiné země jako v tento den ....

A stane se, až na tebe přijdou všechna tato slova, požehnání  a zlořečení, která jsem ti předložil, a uvedeš si je zpátky do srdce mezi všemi národy, kam tě Věčný, tvůj Bůh, rozehnal, a vrátíš se k Věčnému, svému Bohu, a budeš naslouchat jeho hlasu podle všeho, co ti dnes přikazuji, ty a tvoji synové, celým svým srdcem a celou svou duší, že Věčný, tvůj Bůh, také přivede zpět tvé zajatce a projeví ti milosrdenství a opět tě sebere ze všech národů, kam tě Věčný, tvůj Bůh, rozptýlil. Kdyby snad byl tvůj rozehnaný lid až na konci nebes, i odtud tě Věčný sebere a odtud tě vezme. Věčný, tvůj Bůh, tě vskutku uvede do země, kterou tvoji otcové vzali do vlastnictví, a jistě ji vezmeš do vlastnictví; a vskutku ti bude činit dobré a rozmnoží tě více než tvé otce. A Věčný, tvůj Bůh, bude muset obřezat tvé srdce a srdce tvého potomstva, abys kvůli svému životu miloval Věčného, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší. A Věčný, tvůj Bůh, jistě naloží všechny tyto přísahy na tvé nepřátele a na ty, kdo tě nenávidí, kdo tě pronásledovali ....

Nenaplnila se snad tato velká proroctví?
Naplnila se, naplňují se a naplní se ...

... Posuňme se o 35 století zpět časem.
Dětská nezralost lidského rodu.
Věk krutosti, temna a tmy.
Okultizmus, vzpurnost a smilstvo.
Děti jsou upalovány v obětních ohních, kněžky lásky se oddávají sexuálním orgiím uvnitř Chrámů.
Sodomie - pohlavní styk mezi dvěma muži, pohlavní styk mezi člověkem a zvířetem.
Věštění, kouzlení, čarodějnictví, pokoutné léčitelství, magie.
Uctívání hvězd, zvířat, model a fetišů .....
A nakonec i temné a nevzdělané pokolení otroků, vysvobozených ze středu surových pohanů.

Kde se tedy vzalo toto spravedlivé, milosrdné a laskavé Učení?

Nebudeš svolávat zlo na hluchého a před slepce nedáš překážku; a budeš mít bázeň před svým Bohem. Já jsem Věčný. Při soudu nebudete činit bezpráví. Nebudeš nadržovat nemajetnému a nebudeš dávat přednost osobě někoho mocného. Měl bys soudit svého společníka podle práva. Nebudeš obcházet mezi svým lidem, abys pomlouval. Nebudeš ukládat o život svého bližního. Já jsem Věčný. Nebudeš nenávidět svého bratra ve svém srdci. Rozhodně bys měl pokárat svého společníka, abys nenesl hřích spolu s ním.  Nebudeš se mstít a nebudeš mít proti synům svého lidu zášť; a budeš milovat svého bližního jako sám sebe. Já jsem Věčný...

Nebudete jíst maso s krví.
Neobracejte se k duchům zemřelých a nevyhledávejte vědmy, abyste se jimi neznečistili. Já jsem Věčný, váš Bůh. Před šedinami bys měl povstat a osobě starce projevíš ohled a před svým Bohem budeš mít bázeň. Já jsem Věčný. A v případě, že s tebou přebývá cizí usedlík jako host ve vaší zemi, nebudete ho týrat. Cizí usedlík, který s vámi přebývá by měl být pro vás jako váš rodák; a budeš ho milovat jako sám sebe, neboť jste se stali cizími usedlíky v egyptské zemi. Já jsem Věčný, váš Bůh. Nedopustíte se bezpráví při souzení, při měření, při vážení nebo při odměřování tekutin. Měli byste prokázat, že máte přesné váhy, přesná závaží, přesné efa a přesný hin. Já jsem Věčný, váš Bůh, který vás vyvedl z egyptské země....

Když tvůj bratr zchudne a nebude moci vedle tebe obstát, ujmeš se ho jako hosta a přistěhovalce a bude žít s tebou. Nebudeš od něho brát lichvářský úrok, ale budeš se bát svého Boha. Tvůj bratr bude žít s tebou....

Každého sedmého roku budeš slavit léto promíjení dluhu. Toto je způsob promíjení dluhu: Každý věřitel svému bližnímu promine, co mu půjčil. Nebude na svého bližního, svého bratra, naléhat, protože je vyhlášeno Věčného promíjení dluhu....

Bude-li u tebe potřebný někdo z tvých bratří, v některé z tvých bran v tvé zemi, kterou ti dává Věčný, tvůj Bůh, nebude tvé srdce zpupné a nezavřeš svou ruku před svým potřebným bratrem. Ochotně mu otvírej svou ruku a poskytni mu dostatečnou půjčku podle toho, kolik ve svém nedostatku potřebuje. Dej si pozor, aby v tvém srdci nevyvstala ničemná myšlenka, že se blíží sedmý rok, rok promíjení dluhů; že tedy budeš na svého potřebného bratra nevlídný a nedáš mu nic . On by kvůli tobě volal k Věčnému a na tobě by byl hřích. Dávej mu štědře a nebuď skoupý, když mu máš něco dát, neboť kvůli tomu ti Věčný, tvůj Bůh, požehná ve všem, co děláš, ve všem, k čemu přiložíš ruku....

Nevydáš otroka jeho pánu, když se k tobě před svým pánem uchýlil. Bude bydlet s tebou uprostřed tebe na místě, které si zvolí, v některé z tvých bran, kde mu bude dobře. Neutiskuj ho.....

Když poskytneš svému bližnímu nějakou půjčku, nevejdeš do jeho domu, abys na něm vymáhal zástavu. Zůstaneš venku a muž, kterému jsi půjčku poskytl, vynese ti zástavu ven. Jestliže je ten muž zchudlý, s jeho zástavou neulehneš. Vrátíš mu zástavu při západu slunce, aby ulehl ve svém plášti a žehnal ti. To bude tvá spravedlnost před Věčným, tvým Bohem. Nebudeš utiskovat nádeníka, zchudlého a potřebného ze svých bratří ani ze svých hostí, kteří žijí v tvé zemi v tvých branách. Dáš mu jeho mzdu ještě téhož dne, než nad ním zapadne slunce, neboť je zchudlý a svým životem na ní závisí, aby nevolal proti tobě k Věčnému a aby na tobě nebyl hřích....

Až budete ve své zemi sklízet obilí, nepožneš své pole až do samého kraje a nebudeš paběrkovat, co zbylo po žni.  Ani svou vinici úplně nevysbíráš, nebudeš na své vinici paběrkovat spadaná zrnka; ponecháš je pro zchudlého a pro hosta. Já jsem Věčný, váš Bůh....

Když budeš sklízet ze svého pole a zapomeneš na poli snop, nevrátíš se pro něj. Bude patřit bezdomovci, sirotku a vdově, aby ti Věčný, tvůj Bůh, požehnal při každé práci tvých rukou. Když oklátíš plody ze své olivy, nebudeš ještě setřásat zbylé. Ty budou patřit bezdomovci, sirotku a vdově. Když budeš na vinici sbírat hrozny, nebudeš po sobě paběrkovat. Bude to patřit bezdomovci, sirotku a vdově....

Když pak třetího roku, v roce desátků, odvedeš všechny desátky ze své úrody a dáš je lévijci, bezdomovci, sirotku a vdově, aby jedli v tvých branách a nasytili se, řekneš před Věčným, svým Bohem: Vynesl jsem z domu, co bylo svaté, a dal jsem to lévijci a bezdomovci, sirotku a vdově, zcela podle tvého příkazu, který jsi mi dal. Nepřestoupil jsem ani neopomenul žádné z tvých přikázání. Nejedl jsem z toho, když jsem měl zármutek, neodstranil jsem z toho nic, když jsem byl nečistý, nedal jsem z toho nic pro mrtvého. Poslechl jsem Věčného, svého Boha, a učinil jsem vše, jak jsi mi přikázal. Shlédni ze svého svatého obydlí, z nebes, a požehnej svému izraelskému lidu i půdě, kterou jsi nám dal, jak jsi přísežně slíbil našim otcům, tu zemi oplývající mlékem a medem.... (Vajikra - Leviticus - 3M / Devarim - Deuteronomium - 5M)

Buď spravedlivý a čestný.

Usiluji o pravdu.

Miluj svého bližního, jako miluješ sám sebe.

Miluj přistěhovalce, tedy přistěhovalého cizince jako sám sebe.
Nevydávej uprchlého otroka jeho pánu, poskytni mu azyl a neubližuj mu.

Ponech na poli pro přistěhovalce, sirotky, vdovy a Levity nevlastnící půdu zapomenuté snopy, část úrody obilí, hroznů a oliv.
Na konci sedmiletí odpusť dlužníkovi nesplacené dluhy.
Nesnižuj důstojnost chudáka, nevcházej do jeho domu pro zástavu, počkej před dveřmi, dokud ti zástavu nepřinese.
Projevuj soucit vůči chudákům, vracej jim před soumrakem oděvy vzaté do zástavy.
Dávej desetinu své úrody Levitům, přistěhovalcům, sirotkům a vdovám, modli se k Věčnému.

Modli se ne za sebe, ale modli se za svůj lid a za Erec Jisrael....

Tyto vznešené a ušlechtilé zákony, tato spravedlivá a milosrdná ustanovení se nemohly jen tak objevit v tak kruté době u zotročeného kmenového svazu pastevců.

Aby se objevily, musel zaznít z hory Sinaj hlas Boží, hřmotně hlásající Své učení, které pak předal lidu prorok Moše.

Podobné zákony nenajdeme u žádného z civilizovaných a vzdělaných národů; k podobným zákonům dokonce nedospěla ani současná civilizace.

Nikdo nemiluje svého bližního jako sám sebe, nikdo neodevzdává desátky pro potřeby chudých, nikdo neponechává zbytky úrody na poli a nikdo neodpouští chudému nesplacený dluh.

Vznešenost a ušlechtilost Sinajského Zákona, jeho nadlidská velikost, jsou důkazem Božího zjevení Tóry, a nikoli nějaké okultistické experimenty.

Pokud by tato prostá pravda byla pochopitelná našim admorům, rabínům a ravům, a také těm, kteří se nadutě označují za mudrce a znalce Tóry; a kdyby tito nabyli schopnost rozpoznat nekonečnou hloubku a moudrost, mimořádnost a svatost jasného smyslu Tóry, která, jak prohlásil Jišmael ben Eliša, hovoří lidským jazykem; nikdo z nich by se pak neodvážil překroutit smysl Písma Svatého hagadickými výklady ani naivně hloupými počítačovými analýzami.

Ve zdánlivé jednoduchosti Sinajské Tóry je obsažena ohromná moudrost, a ve srovnání s ní se jeví ostatní náboženské nebo filozofické doktríny jako neohrabané a nepřirozené teorie.

Bohužel byl judaismus během svého vývoje znesvěcen cizorodými náboženskými a filozofickými myšlenkami, panteizmem, hagadou a kabalou; Sinajské Učení bylo pokryto tlustou vrstvou mystické hniloby.
Nicméně kdesi v hloubi, pod nánosy pověr vyvěrá křišťálově čistý pramen Tóry.
Součástí židovského lidu ale vždy byli vyznavači čisté Tóry.
Nebylo jich sice mnoho, ale byli a jsou.
Těmto pravověrným nezatemnila světlo Sinajské víry dokonce ani temná mlha panteizmu a mystiky, ani šedavá mlha filozofické vědy.
Skrz zlověstné syčení mystiků a jásavé kvílení vševědoucích filozofů zněla pravověrným slova proroka: 
Slyš, Izraeli, Věčný je náš Bůh, Věčný jediný. Budeš milovat Věčného, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.