Berle
Berle
Jmenovaly se Luisa a Háta. Obě byly vyrobeny v truhlářské a nábytkářské dí1ně Miloše Bervínka v Ústí nad Orlicí na náklady Všeobecné zdravotní pojišťovny. Od svého zrodu byly jako sestry, slepeny lepicí páskou a označeny jednou výrobní značkou s cenovkou - 245 Kč/á-2ks. Sotva se na světě trochu rozkoukaly byly převezeny do Prahy do lékárenského skladu zdravotnických pomůcek ve Vodičkově ulici. Tam to byla hrozná nuda, ale Luisa s Hátou trpělivě čekaly, až se najde nějaký nemocný, kterému budou moci posloužit. Těšily se jak budou jemně ale pevně podpírat podpaždí svého nemocného, zraněného nebo dokonce invalidního majitele. Zkrátka nemohly se dočkat, až budou opravdu někomu užitečné.
Brzo se také dočkaly. Dostal je jeden pán, který velice nešikovně lezl na strom, a při tom si zlámal stehenní kost na dvou místech a ještě si zle pošramotil kyčelní kloub. To se ví, ze začátku mu to o berlích moc nešlo, ale Luisa s Hátou jej trpělivě a jemně podpíraly v podpaží a také shovívavě čekaly, až se mu na dlaních udělají potřebné mozoly. Přesto si pan zraněný začal brzo na své berle náramně stěžovat.
Luisa s Hátou byly zdrceny.
" Takový nevděk," vzlykala Luisa, „že prý už se na nás nemůže ani podívat."
"Pravda, je to pěkný neřád," ulevila si znechuceně i Háta, "ani o nás nepečuje, jako my o něj. Kdy nám naposled vyměnil gumové nástavce na špičkách? Přitom s námi chodí po ostrých kamínkách a naléhá plnou vahou, nevděčník."
"Já ho dokonce slyšela jak říká," dolila olej do ohně Luisa, "že jen co se trochu zmůže, koupí si nové francouzské hole.“
Každá věc na světě má svou čest a ačkoliv jsou zdravotnické pomůcky přímo stvořeny k trpělivosti nevděčný pacient je dokáže pořádně rozpálit. Luisa s Hátou se rozhodly svého nemocného opustit, prostě utéct, vzít roha.
Udělaly to jednoho dopoledne v tramvaji, když je jejich nerozvážný majitel opřel blízko dveří. Na jedné zastávce si řekly tři, dva, jedna, hop! a než se stačily znovu nadechnout, byla tramvaj i s nevděčníkem pryč. Na jednou se však odněkud přiřítil automobil a Luisa s Hátou se div nepokroutily leknutím. Brzdy zaskřípěly a berle v hrůze očekávaly strašný zánik pod koly modré škodovky.
"Huííí," kvílely brzdy.
Řidič vyskočil z auta a lamentoval: "Krucinál fagot, co to má znamenat!"
"Nejdřív nás div nepřejede autem a teď nás ještě ve vzteku rozmlátí, "zaúpěla Luisa a chvěla se strachem.
Ale nerozmlátil, i když vzteklý byl dost, místo toho je sebral z vozovky a rozčileně hodil do kufru auta.
"Kam nás to proboha veze," děsila se pro změnu Háta," aby to tak byl nějakej maniak. Au, to víko tlačí."
To už je na světě tak, jeden se trochu přehmátne a než toho stačí litovat zhroutí se mu celý svět a on padá pořád hloub a hloub a nejde to vzít zpátky. I Luisa s Hátou ujížděly namačkány v kufru neznámého auta s neznámým řidičem neznámo kam.
Řidič modré škodovky nebyl jen tak někdo.. byl to divadelní režisér a zrovna náramně spěchal, a proto byl tak rozčilený. Očekávali ho totiž na zkoušce nového představení, šlo o dramatizaci slavného příběhu o hrbáčovi a krásné cikánce. Režisér zaparkoval před divadlem vyndal berle z kufru, vyběhl schody po dvou a rovnou do rekvizitárny.
"Tady to máte." vybafnul na rekvizitářku místo pozdravu. "Madla nechte. Jak jsou tu ty šrouby, to nějak zakašírujte. Taky ty potahy, nebo co to je, to vyměňte za nějakej hadr. Pošlu vám sem Quasimóda, ať je nastavíte na jeho vejšku."
A tak se během jediného dopoledne staly z Luisy a Háty zdravotnických pomůcek, Luisa a Háta divadelní rekvizity.
Po té co se vzpamatovaly ze šoku, musely přiznat, že jim je v divadle docela, dobře. Quasimódo se k nim choval velice šetrně, a v jedné scéně dokonce zdvihl Luisu nad hlavu a hrozil s ní kardinálovi. V jiné zase půjčil Hátu Esmeraldě, která se s ní belhala s opravdovým citem, jak to dokáže jedině umělkyně. Oběma berlím se to hraní moc líbilo a líbilo se jim i ve skladu rekvizit, kde to bylo o moc zajímavější než ve skladu zdravotnických pomůcek.
Když přišel den premiéry, byly Luisa s Hátou napjaty až k prasknutí spolu se všemi herci i samotným režisérem, který přišel do zákulisí a pro štěstí poplácal Hátou Quasimóda po zádech. Jakmile se však dostaly na scénu a Luisa se rozhlédla po divácích, hrklo v ní jak ve starých hodinách.
"Háto, Háto," špeptala vylekaně, „koukni se tam, první řada vlevo. Vidíš kdo tam sedí!"
No bodejť by ho Háta neviděla, vždyť vystrkoval hlavu skoro až na jeviště, aby mu neunikla jediná grimasa, ani jediné gesto z nové hry, V první řadě seděl jejich bývalý majitel. Luisa i Háta zůstaly jako opařené. Ta tam byla tréma, pryč bylo nadšení. Hryzalo je špatné svědomí. Vždyť nechaly toho chudáka bez pomoci sedět v tramvaji, ony - zdravotnické pomůcky!
Ale premiéra je premiéra a ta se musí odehrát, i kdyby jednomu vlezla tříska pod nehet. Tak během hry z Luisy i Háty to zakřiknutí trochu opadlo. Hlavně když se pak šlo na děkovačku, nadšený potlesk a výkřiky bravo nebraly konce. A když pak Quasimódo zvedl před úklonou obě berle nad hlavu, všimly si z té perspektivy, že jejich bývalý majitel má v očích slzy nadšení a že taky křičí bravo a výborně a že vedle jeho sedadla stojí opřené nové a krásné francouzské hole.
"Ať si," ušklíbla se Háta, "stejně jsme tu na lepším."
Komentáře
Přehled komentářů
šlo ba to ale je to nic moc jako příběch o holích to jr blbina tk rači nepiš když to neumíš jsem vydavtel a tohle bych nikdy vevydal
Hole?
(Katka, 9. 1. 2007 7:30)Je vidět, že nejsi spisovatelské hole, když dokážeš napsat příběh kde mají prim hole :OD. Pěkné. Je fajn, že sis k mým stránkám našel cestu. Také ti to tu postupně prolezu. Pro Tebe doporučuji mé básničky a povídky od Agláji - jsou alespoň podle mě moc pěkné. Tak zatím pac. www.yorkybar.estranky.cz - Katka
volovina
(lolp, 18. 10. 2008 13:47)