Asfaltová žena
její kůže je hebká teplá a poddajná
sálající vůní, jež ulpívá v chřípí
hrubě drásá kůži mužům ze zad i paží
obětím drtí vydutá těla, až tuk se škvíří
boláky krvavého laskání horkým dehtem hojí
bolestný třes milenců ji k pláči rozněžńuje
vášnivě se vrhá na své šafránové trýznitele
co svým potem stvořili v ní chtíč
den po dni v horkých paprscích propocení a žádoucí
tuční zarostlí a osmahlí
hrubými hlasy ji lákali do svěa tělesných prožitků
rezivými ostny hrábí jí letmo laskali
za ševelení štěrkových něžností
v pneumatické extázi dusali ji nemilosrdně
až kameny odletovaly a mísily se v trávě
s krůpějemi výměšků a slin
těch surových a poživačných mužů
čpících pyžmem a spáleninou
za horkého dne, kdy asfalt málem hořel
začalo to oslovením
kameny se skřípěním tupily hrany
a sytily tetelení vzduchu dávivým prachem
válce ždímaly je a hutnily v tuhou krustu
nebyl to výkřik, ani zvolání
jen pobídka vyřčená mimoděk
dovětek k jasnému gestu mávnutím ruky
„Lij to na ní!“
tak jako když čaroděj vyřkne zaklínadlo
kondenzovala energie v prázdných prostorách
mezi utemovaným štěrkem
místo prvním dechem se projevila horečnou vlnou
která lynula se nad vroucím asfaltem
A pojednou tu stála roztoužená
asfaltová žena
vibrující žádostí
chlípná
nadržená