Svátek sv. Šimona a Judy, apoštolů
Nehlásali své názory, ale hlas Boží
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme svátek svatých apoštolů Šimona a Judy. O těchto dvou apoštolech ví většina z nás jen to, že jsou hlasateli přicházející zimy: „Šimona, Judy – zima je všudy!“ U nás býval často jejich svátek překryt památkou vzniku Československé republiky, a tak se i v kostele na slavení jejich památky mnohdy nedostávalo. Dnes naštěstí tento problém nemáme – máme sice dnes státní svátek, ale vzhledem k rozbití naší společné republiky v roce 1992 se jeví slavení vzniku neexistujícího Československa jako poněkud podešlé – jako jakýsi „appendix“.
Moji milí, vraťme se však k našim dvěma apoštolům. Co o nich vlastně víme – kromě toho, že patří mezi Dvanáct vyvolených, a že „zima je všudy“? Evangelia i církevní tradice zachovala o nich celkem málo historicky doložených údajů. Ale i to málo pro nás znamená mnoho, když si představíme, jak oba opustili všechno, co měli – ženu, děti, domov, a přes všechny nejistoty, nejasnosti a pochybnosti, když nemohli pochopit, co Kristus Pán hlásal, mu přesto zůstali až do smrti věrní. Oni, nevzdělaní venkované, šli bez bázně hlásat Krista do dalekých zemí, do velkých měst.
Bratři a sestry, víme, že mezi Dvanácti byli vlastně Šimonové dva. Ten slavnější Šimon dostal od Krista Pána přízvisko Petr – Skála, na které zbudoval Kristus Církev svatou. Aby se ten druhý Šimon od apoštola Petra odlišil, dostal přízvisko „Horlivec – Dzélóta“. Kdo to byli Dzélóti? Byla to tajná skupina jakýchsi židovských „partyzánů“, která bojovala proti nenáviděným římským okupantům. Šimona Horlivce také nazývali přízviskem „Kananejský“, protože pocházel z Kány Galilejské. Pozdější zbožné legendy ho proto ztotožnily s ženichem, na jehož svatbě Pán Ježíš proměnil vodu ve víno. O Šimonovi ještě víme, že působil nejprve mezi Židy v Jeruzalémě a v Palestině. Podle podání působil dokonce až v daleké Persii.
Moji drazí, a co druhý apoštol – Juda? Také Judové byli mezi Dvanácti vlastně dva. Ten smutně proslavený Juda pocházel z města Iš-Kariot, a my ho známe spíše pod počeštěným jménem Jidáš. Bývá vždy uváděn jako poslední v řadě apoštolů a vždy je zdůrazněno, že Pána Ježíše zradil. Aby se ten druhý Juda od zrádce Jidáše odlišil, bývá nazýván ještě jménem Tadeáš. Juda Tadeáš byl druhem Šimona Kananejského na misijních cestách. Bývá uváděn jako „bratr Páně“. To neznamená, že by byl Ježíšův sourozenec, ale v biblické mluvě se pojmem „bratr Páně“ rozumí Ježíšův příbuzný. Při loučení s Kristem Pánem se ho zeptal: „Pane, proč se chceš zjevit nám, a ne světu?“ A Pán Ježíš mu odpovídá, že Boží láska spojuje a sobecká láska rozděluje.
Bratři a sestry, mezi 27 knihami Nového zákona se nám zachoval i krátký list apoštola Judy. Tento list bývá nazýván „katolický“, což znamená „všeobecný“ – určený všem křesťanům. Ve svém listu kárá Juda Tadeáš všechny ty, kteří působí spory a hádky mezi křesťany. Tyto lidi nazývá mraky bez vody a stromy bez ovoce. Takovými obrazy ukazuje na důsledky jednání oněch hádavců. Ale přesto uzavírá list projevem veliké lásky: „S těmi, kdož chybují, mějte smilování!“
Moji milí, všeobecně se má za to, že oba apoštolé zpečetili své hlásání evangelia kolem roku 70 mučednickou smrtí kdesi v Persii. V bazilice svatého Petra ve Vatikánu jim postavili krásný náhrobek. Znakem svatého Šimona Horlivce je pila, kterou měl být rozřezán, znakem svatého Judy Tadeáše je kyj, kterým byl podle legendy ubit k smrti. Uctívání svatého Judy Tadeáše vykazuje jednu zvláštnost: Jeho uctívání trpělo tím, že byl často zaměňován se zrádcem Jidášem, a proto se takřka nenajde kostel, který by mu byl zasvěcen. Avšak od 19. století došlo k prudké změně v kultu svatého Judy Tadeáše. Když byly na jeho přímluvu zvláštním způsobem vyslyšeny prosby, mnoho věřících začalo vidět ve svatém Judovi Tadeáši zvláštního ochránce v beznadějných případech, v těžké nouzi a v zoufalých situacích. Takřka ve všech katolických chrámech můžeme najít sochu svatého Tadeáška s kyjem v ruce, a kolem něho množství votivních cedulek s prosbami o pomoc, a také děkovné cedulky za vyslyšení těchto proseb.
Přátelé Boží, kdo je to vlastně apoštol? Doslova přeloženo je to vyslanec – vyslanec Boží, Boží služebník. Apoštolé nikdy nehlásali své názory, ale hlas Boží. Tak i svatý Šimon Kananejský a svatý Juda Tadeáš. A my se můžeme ptát: Co hlásám svým životem já? Co hlásáš ty, on – každý z nás? Kéž po vzoru svatých apoštolů vždycky celým svým životem hlásáme Kristovu lásku, radost a pokoj, který tento svět nemůže dát! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
