POVÍDKY
Jednou se probudíš
Otevřela jsem oči a oddychla si že je opět den, oddychla si že jsem se opět probudila. Vstala jsem a podívala se do velkého zrcadla dominujícího mé místnosti, ale žádné překvapení se nekonalo opět sem byla bledší a mé ruce a celé tělo studenější. Necítila jsem v sobě sebemenší činnost. Tlukot srdce, tepot tepen a moje duše pomalu odcházela pryč...Proč ptáte se?
Konečně je tu zima mé oblíbené roční období, řekla jsem si v duchu a užívala si každého sněhem pokrytého místa. zrovna jsem odcházela ze školy a razila si cestu davem na autobusovou zastávku když jsem ho uviděla, byl černě oblečen a měl uhrančivé zelené oči. Uprostřed toho davu sem se zastavila a zůstala na něj zírat, musela jsem vypadat vtipně, ale v tu chvíli mi přišlo, že sme tam jen sami dva. Sníh se odrážel v jeho bílých tvářích a já věděla že je to on, ten co mě pronásleduje ve snech a vrací se v mých nočních můrách. Zakřičela jsem! Náhlá bolest mne zachvátila..vlstně po celém těle se mi rozlil chlad a mé ruce zbledly. Vzhlédla jsem a všude kolem mně bylo spoustu lidí a všichni se na mě koukali jen on tu nebyl..
Došla jsem v pořádku domů a podívala se do svého srcadla byla jsem tak bledá, ještě toho večera jsem se schválně někomu ukazovala ale oni mou bledost nevnímali když sem položila matce ruku na rameno nevšimla si že ji mám jako led! Ještě větší strach jsem dostala když jsem se ráno probudila třikrát tak bledší a studenější, se sotva hmatatelným tepem. Vyděsila jsem se, jindy tak neohrožená, sem te´d měla opravdový strach. Proto jsem šla k doktorovi, který mi řekl že mám naprosto zdravou barvu, normální teplotu a tep mám silný. Toho večera se mi opět vratil sen s mužem, kterého sem předešlý den viděla. Zmítal mnou a snažil se mě vzbudit ale já nemohla otevřít oči a on pořád křičel jednou se probudíš, jednou se probudíš!
Možná nerozumíte jeho slovům, já v začátcích také ne, ale po pár týdnech mi to došlo. Stále bledší a studenější jsem byla a život jsem žila jen tělem duše byla stále někde pryč a vracela se málokdy. Normálně jsem komunikovala, chodila do školy- ne jinak mé tělo chodilo do školy, mé tělo komunikovalo, ale já NE! Bylo to těžké,ale v té době mi jeho slova nebyla stále ještě jasná, až po jedné noci kdy na mě znovu křičel : Jednou se probudíš!! Jednou se probudíš!! Jsem ve snu pootevřela jedno oko a s ním jakoby se opravdové navždy zavřelo Naštěstí toho dne jsem ještě ráno mohla vidět slunce a lesknoucí se v bílém sněhu, ale už jsem věděla co mě čeká. Večer co večer jsem usínala s tím, že ráno se už neprobudím.
Ale jsem stále zde, stále tady něco ze mě je a už se přestávám bát dne kdy se doopravdy probudím a až se to stane budu mít spoustu otázek na muže co mě v noci budí a pomalu mě vysává. Kdo bude v mém těle až se probudím? Proč si vybral mě? Do té doby, ale budu chodit spát s tím, že ráno už slunce neuvidím..Budu žít každý svůj den, jakoby byl můj poslední.
TEXTY
Každý klesne a pak stoupá:
Postrádám tvé doteky
Ty slova a z nich věty
Jen náznak, že něco jako dřív nebude
Strach mě polil dál to semnou nepude
Slyšíš mě?
Neveříš?
Že si to ty
Pro koho brečím?
Proč jsou chlapi tak ubozí?
Proč každá vzpomínka se k tobě vrací?
To můj život se bortí
Tělo i mysl se hroutí
A ruka co ještě sílu má
Sahá po řešení co každý zná
Né přece nebudeš tak hloupá
Každý klesne a pak stoupá
Postrádám tvůj humor, tvůj vtip
Mám strach, že se to stane nebudu snít
Ale ty mi neřekneš neboj neodcházím
Jen se něco stalo, na nás nic neměním
Slyšíš mě?
Nevěříš?
Že si to ty
Pro koho brečím?
Proč jsou chlapi tak ubozí?
Proč každá vzpomínka se k nim vrací?
To můj život se bortí
Tělo i mysl se hroutí
A ruka co ještě sílu má
Sahá po řešení co každý zná
Né přece nebudeš tak hloupá
Každý klesne a pak stoupá
Postrádám jiskru ve svém oku
Inspiraci na papíře ve svém bloku
Je spousta mnohem horších věcí
Tak mě ušetřete a nechte si ty kecy
Slyšíš mě?
Nevěříš?
Že si to ty
Pro koho brečím?
Proč??
Proč??
Řekni PROČ!!
To můj život se bortí
Tělo i mysl se hroutí
A ruka co ještě sílu má
Sahá po řešení co každý zná
Né přece nebudeš tak hloupá
Každý klesne a pak stoupá
Neutíkej tmou:
Dřív a dřív a právě teď
A ty jen spíš a spíš, když kazí se svět
Nezaspávej dobu zlou
Nikdy neutíkej tmou
Ono se neděje nic
Co bys měl znát
Ale bude toho víc
A ty nebudeš moc spát
Nad střechy paneláků
Nad prahy bez domů
Povýšil ses nad tu krásu
Na život bez dluhů
Nebuď snílek
Nezaspávej dobu zlou
Nikdy neutíkej tmou
Na lavičce v parku
Bezďák spí
Na vílu Amálku
A o tý už se neví
Každej je samá depresse
Zabít s chtěj
Blázen chce žít v pralese
Je to tam lepčí prej
Nad střechy paneláků
Nad prahy bez domů
Povýšil ses nad tu krásu
Na život bez dluhů
Nebuď snílek
Nezaspávej dobu zlou
Nikdy neutíkej tmou
Nad střechy paneláků
Nad prahy bez domů
Povýšil ses nad tu krásu
Na život bez dluhů
Nebuď snílek
Nezaspávej dobu zlou
Nikdy neutíkej tmou
Motýl ztratil křídla:
Uprostřed plné místnosti
Cítim se tak sama
Mám jen samé starosti
Ztrácím půdu pod nohama
Společnost mi nechybí
Jsou v ní jen pochyby
Kytka před očima vadne
Pod bod mrazu nálada padne
A to vše protože..
Ref.
Motýl ztratil křídla
A ti co za něj dýchali
I cizí tvář by zbledla
Tak proč jsme tak spěchali??
V noci je den
A ve dne je noc
Chci mít klid jen
Né není toho moc
Proč mi sůl chutná sladce
Nic se nevyřeší hladce
Proč je sladký slaný
Mý ruce pořezaný
Mi nedávaj spát
Chuť se s každym prát
Od přátel utéct snad
Nač mám tolik vad??
Protože..
Motýl ztratil křídla
A ti co za něj dýchali
I cizí tvář by zbledla
Tak proč jsem tak spěchali??
V noci je den
A ve dne je noc
Chci mít klid jen
Né nechci toho moc
Já ztratila jsem křídla
A ta co za mě dýchala
I cizí tvář by zbledla
Tak proč jsem tak spěchala??
Motýl ztratil křídla..
Motýl ztratil křídla..
Už nemůže je roztáhnout..
A vstříc dál se rozlétnout...
S tebou:
Doufám, že mě nevidíš
Jak brečím, jak strach mám
Doufám, že mě neslyšíš
Jak křičím, jak se obávám
Z lásky žal..
Bojím se, že nepoznáš
Koliks dal..
Že bezze mě nestrádáš
Čas tobě vzal..
To co mě zůstalo
Proč nenechal?
Proč všechno zmizelo
Z tvých úst pít
Já chcu a budu chtít
Nechci jít sama tmou
Bolest cítím s tebou..
S tebou
S tebou všchno zmizelo
Co přišlo
I to co tady bývalo.. bývalo..
Protože jsi odešel
Protože ses sebral a šel
Prostěs odešel..
Nemohla bych se koukat
Jak s ní sedíš u stolu
A od nich kecy poslouchat
No rači pudem domu ju?
Né ty lituješ
Víš žes chybu udělal
Ty si uvědomuješ
Cos všechno ztratils sám..
Z lásky žal..
Bojím se, že nepoznáš
Koliks dal..
Že bezze mě nestrádáš
Čas tobě vzal..
To co mě zůstalo
Proč nenechal?
Proč všechno zmizelo
Z tvých úst pít
Já chcu a budu chtít
Nechci jít sama tmou
Bolest cítím s tebou..
S tebou
S tebou všchno zmizelo
Co přišlo
I to co tady bývalo.. bývalo..
Protože jsi odešel
Protože ses sebral a šel
Prostěs odešel..
Postrádám tvě doteky
ty slova z nich ty věty
Postrádám jiskru ve svím oku
Inspiraci ve svém blogu
Mohli jsem
společně každou noc snít
Společně z jednoho hodně mít
Ale s tebou
S tebouS tebou všchno zmizelo
Co přišlo
I to co tady bývalo.. bývalo..
Protože jsi odešel
Protože ses sebral a šel
Prostěs odešel..
