DÉMON JMÉNEM DEMODEX
Celá léta sleduji vývoj kolem tohoto tématu. Čtu odborné články, studie, názory veterinárních lékařů, diskusní fóra a sbírám poznatky chovatelů, kteří se s tímto onemocněním setkali. Objevuje se u všech ras, jen s rozdílem, že dlouhosrstých psů se hůře diagnostikuje, nebo mnohdy proběhne skrytě bez povšimnutí chovatele. Osobně jsem dospěla k názoru, že je to pouze nafouklá bublina a dobrý způsob, jak se zbavit chovatelské konkurence.
Je to stejné jako s našimi dětmi. Imunitní systém mladého jedince je v raném věku ve vývoji a nemusí být v daném okamžiku a za daných okolností dostatečně silný. Malé děti jsou často nemocné a prodělají vyjma běžných viróz i neštovice, spálu a pod., čímž si postupně posilují svůj imunitní systém. Je obecně známo, že pásový opar nám způsobuje virus, který nám v dětství způsobil plané neštovice. A doživotně ho nosíme ve svém těle. Přesto nám to nebrání mít vlastní potomky. Demodex je roztoč, žádný gen, tak jak může někdo tvrdit, že je demodikóza dědičná? Cožpak se dá ,,zdědit" např. svrab?
Jsem přesvědčena o tom, že pokud se demodikóza u psa projeví pouze jedenkrát, a to v jeho prvních měsících života, kdy ještě nemusí být dostatečně vyzrálý jeho imunitní systém, nemůže tato skutečnost ohrozit jeho případné využití v chovu. Při hlubším rozboru situace každého jedince s touto diagnózou, byly ve většině případů odhaleny vnější příčiny, které vedly, popř. mohly vést k rozvoji tohoto onemocnění. Jako nejčastější příčiny pro rozvoj nemoci jsou stresové podněty:
- nedostatečná nebo nevyhovující výživa štěňat
- dlouhodobé podchlazení štěňat vedoucí ke špatnému metabolismu živin (nízká hladina cukru v krvi)
- reakce na očkování
- příliš rychlá změna stravy při odstavení
- deprivace spojené s přechodem k novému majiteli, špatné zacházení, stres a pod.
Jsem za jedno s veterináři, že by se měli vyloučit z chovu jedinci, u kterých se demodikóza objevuje opakovaně v průběhu života. V takovém případě je více než pravděpodobné, že se jedná o psa se sníženou funkcí imunitního systému, a tato porucha by mohla být dále přenášena na potomstvo.
Problematiku této nákazy odborně zpracovali na svých stránkách i manželé Fučíkovi. S jejich laskavým svolením a velkým DÍKY zde uveřejňuji odkaz na jejich stránky CHS a zmiňovaný článek:
http://stafbullterier.com/disease/demodex%20canis.html
Zároveň jsem se pokusila pro zvídavé dát dohromady informace o kůži a srsti psa, který naleznete také v této rubrice.
Mé osobní zkušenosti s demodikózou:
Německý ovčák
Poprvé jsem se s touto diagnózou seznámila před revolucí jako dítě. U sousedů ve vedlejší ulici vypadala srst na zádech jejich feně Andy - úplně holé rudé sedlo velikosti cca 10x20cm plné vřídků. Vypadalo to děsivě. Veterinář tehdy trval na zlepšení výživy (už ne co dům dal, ale pořádnou psí stravu) a lepší zázemí se zateplenou boudou a zaléčil ji. Po čase měla Andy devět štěňat s naším psem Tarzanem, z nichž jsme si vzali pejska Dona. U žádného štěněte ani u Andy se už demodex nikdy nepotvrdil.
Malý hladkosrstý pinč
Svou první fenku Aničku (Anika) jsem dostala jako náhradnice, po té co jí předchozí majitelé po pár dnech vrátili chovatelce zpět. U vystresovaného štěněte, které se po 14ti dnech útrap vrátilo zpět k chovatelce a mělo se podruhé stěhovat se demodex objevil velice rychle, ve věku 4 měsíců. Krátce po příjezdu jí za kohoutkem vypadalo kolečko srsti velikosti pětikoruny. Před lety to pro chov nikdo tak dramaticky neřešil. Anička měla dva vrhy a u žádného štěněte se nikdy neprojevily příznaky demodexu.
Saluki
Mým posledním případem psa s touto diagnózou byla Amirka. Po všech zkušenostech s touto nemocí jsem se nenechala odradit a jela si pro ni na jaře 2010 i s vědomím, že má rozsáhlý generalizovaný výsev demodikózy. K nelibosti některých chovatelů se Amirka vyléčila v naší péči během několika týdnů. Při návštěvě podzimní výstavy psů v ČB téhož roku mi Amikru osobně hodnotila paní Hradecká jako velice krásnou a nadějnou malou fenku (bylo jí 11 měsíců). Podmínky, ve kterých byl vrh ,,A“ paní Gibesovou odchován, byly tehdy žhavým tématem každé kynologické akce. I sama paní Gibesová po čase veřejně přiznala své chovatelské pochybení a dodala, že vrh ,,B“ raději naplánována na léto, tak aby opět nemohlo dojít k podchlazení štěňat a opětovnému výskytu demodikózy.
Není tajemstvím, že se výskyt demodikózy u saluki v ČR již řešil. Obdobným způsobem jako se někteří chovatelé rádi vyžívali v konverzaci o vrhu paní Gibesové, byla jeden čas na programu dne horší zdravotní kondice fenky ,,Babetky“ (Batsheba Farnáh Al Isfahán nar. r. 2000) paní Malátkové v době jejího nakrytí. I u Babetky se tehdy objevila demodikóza.