Cranfieldské strasti a slasti

Je pondělí, den dvacátý třetí měsíce listopad a já asi kolem sedmé ranní otvírám vrátka své ubikace a jediné, co moje znavené tělo a mysl před sebou vidí, je postel. Problém je však v tom, že onu postel opravdu mohu jen vidět, neboť asi za dvě hodiny musím být nastoupená v pozoru před četou dalšího modulu jménem Soil Engineering Contaminant and Nutrient Management. V českém znění bych tento honosný název pozměnila na lidové Půda 2. Proč jsem tuto noc zapomněla spát, vám vysvětlím v některém z dalších článků, ale prozatím se spokojte s vysvětlením, že jsem měla super výlet do Leedsu a národního parku Peak District. Buď jak buď, s párátky v očních bulvách odesílám předešlý assignment a to taky s noční můrou, že mi ty předchozí 4 dny, které jsem mu věnovala, nejspíš na dobrou známku stačit nebudou a nabíhám do školních lavic. Jihojižní Ind Ruben barvy pleti uhlová čerň a Severoafričan evropského původu jménem Abdul si mnou prsty nad námi a celí natěšení nám hned prvního dne vykládají, jaký super program pro nás vymysleli a jak super bude náš assignment stylu 20 minutová prezentace. Trošku se mi podlamují kolena a také záhy na jedné z prvních přednášek upadám do zaslouženého kómatu způsobeného akutním nedostatkem spánku. Vlastně přemýšlím, jak shrnout tento modul do několika podstatných poznatků. Poznatkem jedna bylo, že v té učebně byla pro změnu ukrutná sibiř a mám pocit, že ani spacák z kajčího peří by nezahřál sudovitého Abdula. Poznatek dva je nuda. Poznatek tři je děs z dvacetiminutové prezentace na téma, které si zde dovolím uvést: Assess the need and frequency for subsoiling for gravel pit restoration of sites with high clay content (where Montmorillonite is the prevalent clay mineral) under low loaded grasslands in arid conditions. Poznatek čtyři: ano, toto zadání dává stejný smysl vám, co neumíte anglicky jako mě, která bych měla vědět, o čem je řeč. Poznatek pět se shoduje s poznatkem dva. Poznatek šest rozvedu teď. Součástí celého týdenního výukového maratonu byla i návštěva našich laboratoří někde na pomezí školního kampusu a cranfieldského letiště, kde jsme zažili spoustu legrace. Více legrace možná zažijete na fotografiích než přímým popisováním, co to znamená testování různých druhů rypadel v procesu podrývání půdní spodiny, ale hlavní je to, že jsme se dostali tak nebezpečně blízko k anglickému významu slova nebezpečí, že jsme dokonce mohli stát na metr daleko od obrovské modré mašinky, která v pomyslném pískovišti vyrývala rýhy takovou brutální rychlostí, že byste ji možná nepředběhli. Toho dne si také Abdul vysloužil novou přezdívku kromě přezdívky sud: gently, please, plííís, džently! To když totiž náš spolužák Tom omylem zuřivě zajel rukou do pískoviště, kde měl pomalu jako archeolog odkrývat stopy rypadla a málem se stalo, že celocranfieldské vědecké pole kleslo na poli úcty a pomyslné pole dolů a to kvůli tomu, že vychovává jenom samé zuřivce. Příliš asertivní výstup Abdula, který málem z toho všeho upadl do pískoviště, vyvolal ve všech potutelný smích a pak už všechno naše celotýdenní vědecký zkoumání šlo skoro do hnoje.

Zmíněná 20 minutová prezentace se rychle blížila, neboť bývá zvykem, že na splnění assignmentu máme obvykle 9 dnů a proto nám Abdul s Rubenem tuto nekonečně dlouhou dobu zkrátili na 4 dny. Sedím si teda tak nad tím zadáním, které už umím říct i po písmenech pozpátku, ale ani hrátky s přeskakováním a obměňováním slov ve mně nezanechávají náznaky nějakého pochopení. A tak zuřivě hledám na internetu, až se mi podpaluje notebook a moje vyřčené tužby doznají rozuzlení, protože nacházím dokument, ve kterém právě tuto moji otázku někdo už vyřešil. Není náhodou, že se jedná o cranfieldský dokument a moje prvotní nadšení střídá těžké zklamání. Jak chcete napsat práci, ve které porovnáváte různé metody, když máte jenom jeden článek, ve kterém byl můj problém vyřešen a nic jiného. A tak zase patlám něco děsně chytrého a tvářím se u toho, že tomu hrozně rozumím a jak to je všechno hrozně super. Ve středu dalšího týdne nabíháme do přednáškové místnosti a instalujeme si svoje prezentace na počítač. Jak tak koukám okolo mě, Čech, Francouzka, Polka, Ghaňan, Ind Ruben, mimozemský Abdul a poloviční Britořek. Takže si tak skromně komentuju, že ze všech 8 lidí je jenom polovina Alexe britská a to je docela dobrá statistika. Svoji prezentaci odvedu kvalitně a evidentně přesvědčivě, všichni jsou spokojeni a já fasuji docela vysokých 75%. Pak se jde na pivo.

Pátý modul Land Engineering and Water Management, který byl zatlučen do rozvrhu do poloviny prosince je posledním předvánočním modulem. Pro drobnou představu, co se asi v tomto modulu odehrává, uvedu toto: stavíme si přehrady a kanály. A je to docela zábavný, zvlášť tedy plejáda učitelů a našich spolužáků. Spolužák z jiného oboru jménem Tom je člověk obezity stupně 10, rozšafný, neskutečně ukecaný, prasácký a taky trochu nechutný. Jednoho dne prostě přinesl obrovskou krabici sladkých koláčků a všem je rozdával, což bylo vlastně docela milé. Méně milá už byla jeho upovídanost. Pak jsme taky měli jednoho velice stařičkého učitele nebo aspoň tak vypadal, obezita stupně 8, pravděpodobně Parkinson a třesoucí se hlas jako při jódlování. Výsledkem působení těchto dvou činitelů se mi asi dvakrát stalo, že jsem do školy zapomněla dorazit. V každém případě byl assignment k tomuto modulu označován přídomkem massive a musím uznat, že v zásadě asi jo. Zvlášť když jeho značnou polovinu píšete doma.