Dívka na koštěti

V jakém stadiu je snímek Saxana – velitel strašidel?
„Je to už dlouho natočené, my herci jsme si své už odpracovali… Chvíli to ale ještě vezme, než se to objeví v kinech – protože film je napůl animovaný a musí se vyrobit všechny animované pasáže, což je dost náročné. Já tam mám například rozhovor s trpaslíkem, který se mnou samozřejmě na place nebyl, takže teď ho musí jaksi přičarovat.“

Kolik let uplynulo od natočení první Saxany?
„Už je to dlouho. První byla natočená v roce 1971, takže víc než třicet let…“

Vy jste pořád hlavní hrdinkou?
„Ne ne, to pozor... Já jsem se už zařadila do pelotonu a na čele šlape Helenka, taková šikovná holčička, které je asi deset let a hraje moji dcerušku. Ta je nositelem děje… I když co do počtu filmovacích dnů toho mám skoro nejvíc... Hlavní hrdinkou je tedy moje dcera, která se souhrou náhod také dostane do podzemní říše, jako já kdysi.“

Lítáte ještě na koštěti?
„To ne, myslím, že teď tam už nelítá vůbec nikdo… Ovšem je zde spousta dalších nápadů, zajímavých triků, díky animaci, která přináší možnosti, které v roce 1971 nebyly.“

Kdy má jít film do kin?
„Já úplně přesně nevím, většinou špatně poslouchám, když se mluví o termínech a datech.. Můj muž, který si takové věci pamatuje lépe, říkal, že nejspíš v březnu. Určitě se to ale dá najít na internetu, když zadáte třeba-. Animační studio Design Bross.“ (Do kin by snímek měl přijít 3. března 2009, pozn.red.)

V jednom z rozhovorů jste uvedla, že jste toužila po nové desce, tak vám manžel zaplatil studio. To se jednalo o tu vaši poslední desku?
„Ano, jmenuje se „Souhvězdí Střelce“ a samozřejmě to byla pro mě spíš taková libůstka. Já můžu do rádia přinést cokoliv, ale stejně budou pořád hrát Saxanu a Koukej, se mnou si píseň broukej, nebo Náklaďák. Tohle jsem vydala pro sebe a pro lidi, kteří mají rádi, co dělám. Můj muž, když viděl, jak pořád sháním sponzory, tak říkal: „Neblázni, neponižuj se, natočíme si to sami.“ Jsou tam moje texty, moje muzika, natočili nám to kamarádi, muzikanti od Vlasty Redla, takže je to taková příjemná, lehce pop folková deska. Jsem s ní spokojená. Teď ji však nějakým způsobem musím dostat do světa. To je strašná dřina, zvláště pro moji generaci. To samé říká i moje kamarádka Yvonne Přenosilová, nebo jsem četla článek, kde si stejně postěžoval Miro Žbirka – každý od nich chce slyšet jen  staré hity. Myslím, že kvůli duševnímu zdraví umělce je dobré dělat nové písničky, i když někde je potom prosadit je dost náročné. Obal desky dělal Marek Brodský, který je můj příbuzný – jsem taková jeho teta přes koleno. Obal je papírový, žádný bakeliťák – o to to bylo samozřejmě dražší. Ale i hezčí.“

Bezpochyby se v současné době zabýváte i jinými aktivitami…

„Společně s dalšími lidmi jsem připravila návrh na takovou talk-show, která by se jmenovala „Obnaženy“ (o běžných názorech žen), a chodily by do ní „holky“, které něco znamenají, ale i ty, které jsou zajímavé a ještě „nedostaly“ slovo. Taky se těším na ženy známých mužů, třeba politiků, které se sice s manželem občas vyfotí, ale co si myslí, moc nevíme. Teď se to chystáme nabídnout televizím. Měla by to být povídání s nadhledem, a řešit by se tam měly názory žen vždy na nějaké konkrétní téma, které ženské opravdu zajímá. Mám k tomu vyhlídnutého i psychologa, který je fešák a má vtip. Divákům se bude určitě líbit. Proto jsem se teď, tady na té akci Dove, kde spolu děláme rozhovor, svlékla. Tedy zatím jen cvičně, při ajurvédské masáži. A ta dáma, co mě masírovala, měla patřičné pokyny, přímo embargo, na intimnější partie a případné faldíky.“

Co máte společného s firmou Dove?
„Jen to, že se kamarádím s Hankou Švejnohovou, která tuto akci uvádí. Navíc se okolo pohybují samé ženské, takže je to příjemný kolektiv, se kterým ráda pokecám, občas jim také dělám model. Dove používám ráda a je mi sympatická jejich filozofie – nedělají žádné „anti“, vracení věku – ale „pro“ – to nejlepší, co se dá v mém věku na obličej použít. I jejich reklamy jsou pěkné. Třeba to, že v nich zobrazují normální ženy, které mají třeba i nějaké to kilíčko navíc, které jim sluší. V tom já mám také co nabídnout (smích). Ale myslím, že v mém věku je to už normální. Nelíbí se mi, když na ulici vidím zezadu ženu, která vypadá jako holčička, pak se to obrátí a má to tvář zralé padesátnice. To je renonc.“

Čím se ještě zabýváte?
„Můj manžel je kytarista. A kromě toho, že se o něj starám, vařím – a to velmi dietně, protože dbá o svou postavu; tak spolu také jezdíme, děláme recitály, ale i pořady pro děti – které se jmenují „Saxana dětem“. Jezdíme všude, po normálních sálech. Teď se nám kultura také jaksi přesouvá do obchodních středisek, což je zas úplně jiná disciplína. Je to hodně o moderování, vědět, jak na koho na koho promluvit, a o čem, jak zabavit děti, musí to mít lehkost a nadhled. Moje heslo je: Hlavně nenudit… Proto chci také dělat talk-show, v tom jsem už docela cvičená a baví mě to.“

Chystáte se někam na dovolenou?
„Každý rok se chystám k moři, ale pořád to odsouvám. Tento červen hodně hrajeme, přes léto to nemá cenu, to je pěkně i u nás; tak to vidím tak, že v září vyrazíme zas nejspíš někam na Krétu nebo do Chorvatska. Já jsem hodně velký dobrodruh, byla jsem už leckde – v Thajsku, Mexiku, na Kubě… Ale došla jsem k takovému opatrnému názoru, že tam člověk může, bohužel, něco získat i na víc – nějakého dobře vyšlechtěného místního bacila, který se může projevit až po letech. Také jsem se začala bát trochu těch hygienických podmínek, které v exotických zemích nejsou vždy ideální.“