Deníček jedné medičky

Letošních doutýdenní povinnou praxi na chirurgii jsem absolvovala v mé domovské nemocnici v Hradci. První týden na obecné chirurgii a druhý na plastice. Celkově bych ty dva týdny, co se týče přínosu pro můj budoucí život, ohodnotila na stupnici od jedné do desíti tak šestkou.

Na obecné chíře jsem dostala přidělenou mladou doktorku, která z mé přítomnosti evidentně dvakrát nadšená nebyla (jaké překvapení :D ), ale i tak se ze všech sil snažila připravit mi nějaký program.Hned na začátku jsem jí preventivně vyzvonila, že chci být psychiatr, a že by bylo fajn, kdybychom to moc nehrotily, takže to trošku vypadalo i podle toho.

Několik dopolední jsem strávila na chirurgických ambulancích a emergency, což znamenalo, že jsem šest hodin stála, koukala a občas s něčím vypomohla. Tím něčím myslím třeba tahání stehů, převazy a tak podobně, žádné velké hrdinství, přeci jen se do těch větších akcí pouštím ještě nerada :D

Na ambulanci jsem došla k několika poznatkům:

1. Lidi jsou schopní vymyslet si absolutně jakoukoli historku o tom, jak se jim daný úraz stal. Většinou se snaží jen zakrýt vlastní blbost.
2. Chlapi jsou obecně zbabělejší než ženské. Fakt stojí za to sledovat výraz sestřičky, když pacient řve ještě předtím, než se ho vůbec dotkne :D
3. Když je příležitost sednout si, tak je dobrý toho hned využít. Pokud teda na konci dne nechcete mít nohy jako konve.
4. Nepřemýšlejte venku nad tím, co jste viděli uvnitř. Fakt vám řeknu, že není nic lepšího než si při pohledu na naprosto náhodnýho člověka vybavovat pilonidální sinus a podobné chuťovky.
5. Nepostávejte v bílým oblečení před dveřma ambulance. V tom lepším případě se vás pořád někdo bude ptát na cestu, v tom horším na radu.

Zbytek týdne jsem strávila na sále sledováním operací. Baví mě to, asi jako každého medika. Navíc se v těch sálových hadrech cítím vždycky tak trochu jako chirurg :D Sice většinou tápu v tom, co se na tom stole zrovna děje, ale mám na sobě zelený mundúr, a to se počítá! Navíc oproti praktikám během roku jsem, tam byla jediný student, a tudíž jsem měla sólo výklad. A taky sólo zkoušení, takže je dobré udržovat se pořád ve střehu. Protože kolegyně, tohle byste ale už doopravdy měla vědět. (:D)

Druhý týden jsem byla na plastické chirurgii. Bavilo mě to tam mnohem víc než na obecné, dokonce tak, že jsem (já naprostý neumětel a nešika) na chvilku zauvažovala nad tím, že by to taky nebyl úplně špatný obor. No, naštěstí pro mé potenciální budoucí pacienty, jsem tu myšlenku nakonec zavrhla. Ale i tak to tam bylo moc fajn.

Ráno vždycky byla vizita a pak jsem celé dopoledne byla většinou na sále pro ambulantní výkony. Pokud si pod plastikou představujete jen prsa, tuk a zadky, tak jste úplně vedle. V nemocnici je to hodně o popáleninách, znamínkách a šlachách.

Několikrát jsem dokonce směla asistovat, jednou u operace karpálního kanálu (krása!) a dvakrát u debridement popáleniny (trochu krvavá krása!). Bylo to ještě lepší než to koukání na sále. Když máte na sobě dokonce i ten modrý sterilní plášť a sterilní rukavice, tak už prostě ten chirurg jste, že jo :D

Jo a ještě k tomu karpálu, kdybyste se náhodou chtěli vzdělávat jedno polopatické video pro trotly jako jsem já

A jedno báájo video, jak to pak vypadá ve skutečnosti (pro nemediky - je to trochu nechutný - aby si pak někdo nestěžoval, že utrpěl nějakou újmu třeba :) )

Prostě plastika se mi líbila hodně, doktoři byli milí a celkově to bylo moc fajn. Rozhodně to můžu doporučit, kdybyste náhodou váhali, na jaké oddělení jít.

Na závěr musím přiznat, že jsem se praxe z chíry trochu bála. Když se začne mluvit o anastomózách, vývodech a technikách pojmenovaných po těch chytrých pánech, tak si pořád připadám tak trochu jako Pat a Mat z A je to. Letos na konci letňáku mě čeká zkouška a já pořád zoufale doufám, že za ten rok se to ještě nějak změní. Pokud ne, tak fakt nevím, co budu dělat.

Zatím úspěšně vytěsňuju a prokrastinuju :D