Deníček jedné medičky

Anatomie je v prváku koncipována jako dvousemestrální předmět. Na některých jiných fakultách je dokonce na tři semestry, ale protože je naše fakulta tak trochu hardcore, zvítězila samozřejmě tahle varianta.

Nikdy nezapomenu, jak jsem nadšeně nakráčela na první přednášku, plná elánu, ideálů a odhodlání a po jejím skončení jsem se naprosto zdrceně plazila domů na koleje a nadávala jsem si do všech nepěkných věcí světa, že jsem na tu medicínu vůbec lezla. Dnes se tomu směju, ale tehdy jsem byla naprosto dodělaná a vyděšená z toho, co se kolem mě začíná rozjíždět a že jsem navíc toho všeho součástí.

Od té doby jsem prakticky žila i dýchala anatomií. Medičky rády říkají, že tráví večery v posteli s Čihákem. Ale rozhodně to neznamená, že by se každý večer oddávaly sexuálním radovánkám :) Čihák je autorem medicínské bible - třídílné Anatomie. Během prvního ročníku se vám tyhle roztomilé knížečky doslova a do písmene zažerou pod kůži. A těch večerů, které jsem nad nimi strávila, ať už v bdělém stavu vsedě nebo vleže ve vyčerpaně komatózním pokusu o difuzi skrz zavřené oči, bylo nepočítaně.

Na každém praktiku z anatomie, které bývá dvakrát týdně, se píše takzvaný mikrotest. To znamená, že dostanete pět otázek z tématu, které jste se měli na ten den naučit. Kdo by si myslel, že je to jako na střední, kde jste brblali, když jste se z hodiny na hodinu měli nabiflovat tři stránky v učebnici formátu A5, ten by asi nestačil zírat. Nebylo nic neobvyklého, když jsme se za tři dny těch stránek měli naučit třeba padesát nebo sedmdesát. Pamatuju si, jak jsem vždycky nejprve koukala na to, kolik je v tom úseku obrázků. Protože čím víc obrázků, tím míň textu, že jo :)

Z mikrotestu jste museli dostat maximálně za tři, čtyřka už je nevyhovující známka. Pokud jste měli určitej počet čtyřek, museli jste na konci semestru mikrotesty opakovat.

Specialitou naší fakulty je tzv. prapokrový test, alias praporkáč.Tenhleten postrach všech prváků se odehrává těsně před Vánoci. Celá akce probíhá na pitevně, kde asistenti připraví těla, do kterých zapíchají na různá místa a struktury čísla. Potom nás tam po jednom pouštěli a měli jsme vymezenej čas, už nevím kolik minut,na to, abychom ty struktury poznali a zapsali je na papírek. A zase jsou nějaký kvóty pro projití. Ten stres je fakt nezapomenutelnej. Ale ta úleva, když člověk zjistí, že to udělal, je fakt skvělá :)

Na závěr celého ročního anatomického utrpení, je zkouška. Otázek je 215, taháte si tři. Docela malá pravděpodobnost, že si vytáhnete něco, co nechcete. Ale těch otázek, které chcete, je vlastně tak strašně málo, že si nakonec stejně většinou vytáhnete to, co nechcete. Dodnes si vzpomínám, jak jsem při učení se poslední otázky zjistila, že už absolutně netuším, o čem vlastně byly ty první :D Ale chce to zachovat chladnou hlavu a v klidu to zopakovat ještě jednou. Ono se to v té hlavě někde vždycky uhnízdí.  A když ne, tak budete mít aspoň čistý svědomí.

Ještě přidávám jeden velmi užitečný materiál, který se vám bude později hodit i v neurologii aneb pomůcka na hlavové nervy.

A ještě jeden hezkej materiál na neuroanatomii.

Když tak na anatomii vzpomínám s odstupem času a v kontextu dalších ročíků, tak to vlastně tak hrozný nebylo. Ale je možný, že jsem už některé podrobnosti radši zapomněla :) I když vím, že to pro mě bylo tehdy hodně těžký. Důležitý je to ale nevzdat a vytrvat. Štěstí přeje připraveným :)