Nit
Ráno vstanu a začnu se smát. Vychází slunce a nebe je bez mráčku. A já se pořád směju. Mamka se zlobí: „Správná nevěsta by měla plakat!“ Ale já ne. Že by nervy? Ty má můj nastávající za nás oba.
Skoro všechny malé holčičky sní o tom, že si jednou oblečou dlouhé bílé šaty, dostanou překrásnou kytici a jejich vysněný princ jim navlékne prstýnek. Ale co dál?
Láska je začátek všeho!
U našeho narození, u prvního pofoukání rozbitého kolena, u první pusy i u oltáře. Když před oltářem stojí ona a on a slibují si oddanost a lásku.
Život plyne a nastanou chvíle, o kterých v mládí nepřemýšlíme. Zjistíme, že v manželství lásku netvoří pouze polibky, ale opora, pochopení, povzbuzení, přátelství a úcta jednoho k druhému…
Zrovna jsem dočetla knihu, ve které byl manželský pár rozdělen a manželovi vzali i snubní prsten. Ten muž – aby zvládl ztrátu své ženy a z toho plynoucí stesk a zármutek po své manželce – uvázal si na prst NIT. Tu nit měl tak dlouho, dokud svou ženu nenašel. Někdy i „tenká nit“ může zachránit v těžkých chvílích manželství.
V dnešní době slýcháme, že manželství „není moderní“. Že není třeba nějaký papír, aby byli dva lidé spolu. Kdo ví, čas všechno ukáže…
Ale o čem pak budou snít malé holčičky?
EH
