Jdi na obsah Jdi na menu

Kněží rodáci

2. 11. 2015

Významní kněží rodáci z Dolního Benešova

Z dochovaných materiálů známe asi 45 kněží rodáků z Dolního Benešova, z toho 4 z části Zábřeh. K  nejvýznamnějším patří P.Cyprian LELEK, nar. 1812. Vystudoval bohosloví na vratislavské univerzitě, kde tehdy působil proslulý český učenec J.E.Purkyně. V roce 1835 byl vysvěcen v Poznani na kněze, v letech 1839-1849 působil v Hlučíně a od roku 1854 do své smrti (r.1883) ve Vodce v Hlubčicích. Cyprian Lelek byl knězem, učitelem i spisovatelem. Velmi se zajímal o školství. Jeho Slabikář - čítanka, se opírala o tzv. slabiční metodu, která pomohla začátečníkům v krátké době se naučit číst. Vštěpoval dětem lásku ke čtení knih v mateřském jazyce a k českému zpěvu. Nejlépe ho vystihl článek v deníku Pedagogium u příležitosti jeho životního jubilea: "V pruském Slezsku, v severním okolí naší Opavy, nyní více než kdy jindy proslulé zápasem našich bratří československých o národní rovnoprávnost, leží ves Vodka, téměř na rozhraní národopisné mezi Němci a živlem českým. Ve vsi té odráží muž skálopevné povahy, vzácných vědomostí a horlivý národovec Cyprian Lelek germanizační útoky slovem i skutkem, v chrámě i ve škole, působí s neúmornou pilností blahodárně. Velectihodný kmet tento slaví nyní 70leté narozeniny." 

C.Lelek byl neohroženým bojovníkem za práva moravského lidu v pruském Slezsku, prosazoval mateřskou řeč i v oboru politiky. Velkou úlohu sehrál zejména v revolučních letech 1848-49, kdy vystupoval jako politický mluvčí pruských Moravanů i jako představitel Poláků. Byl zvolen do druhé komory berlínského Sněmu a po jeho rozpuštění i do národního frankfurtského Sněmu. Cyprian Lelek měl být jmenován čestným radou konsistorním od arcibiskupa pražského, náhlá smrt však jmenování předešla. Zemřel na srdeční mrtvici v dubnu 1883 ve svých 71 letech. Pochován je ve Vodce.

Přestože převážnou část svého života prožil ve Vodce u Hlubčic, jeho rodná obec po něm pojmenovala své náměstí a v roce 1922 mu postavila pomník na malém náměstí (dnes náměstí Svobody). Ten však byl v den okupace místními "vlastenci" rozbit. V létě 1946  byl tento rozbitý pomník odstraněn a na jeho místě pak stál pomník padlých Rudoarmějců. Lelkův pomník byl až v lednu 1947 převezen do zámecké zahrady, kde se při příležitosti návštěvy našich kmotrů z Mladé Boleslavi (akce Budujeme Slezsko) v červnu 1947 konala slavnost znovuodhalení pamětní desky P.Cypriana Lelka. U příležitosti 180.výročí jeho narození mu byla 25.10.1992 slavnostně odhalena pamětní deska na jeho rodném domě.

Matka C.Lelka Barbora roz.Kladivová pochází z rodu, který vychoval tři dřívější

kněze rodáky: 

Václav  KLADIVO (1695-1754) - farář a děkan v Násile

Karel   KLADIVO (1742-1763) - knězem v Olomouci

Josef  KLADIVO  (1793-1848), syn Frant.Kladiwy a Barbory roz.Urbišové, studoval bohosloví ve Vratislavi.

Josef BITTA, nar. 1806, byl vysvěcen na kněze roku 1835 v Olomouci. V roce 1840 odešel do Vídně za vychovatele v rodině hraběte Stadiona, pak profesorem náboženství na gymnáziu v Těšíně. Byl asesorem gen.vikariátu pro vratislavskou část v Rakousku  a spirituálem sester Alžbětinek.Dle farní kroniky byl prosynadálním examinátorem, radou církevního manželského soudu, držitel záslužného  zlatého kříže s korunou. Občas dojížděl do Dol.Benešova, v roce 1860 zde pohřbíval svého synovce Josefa Pavlíka, v roce 1863 světil naši novou věž a Jan Bitta měl kázání a v roce 1872 oddával již jako penzista. Zemřel v roce 1885.

Jan BITTA, nar. 1828, vysvěcen 1858, byl čestným kanovníkem basiliky P.Marie v Římě a tit.radou generálního vikariátu. Později jmenován za zásluhy domácím papežským prelátem, biskupským knížecím radou a asesorem, rytířem řádu rakouského císaře Františka Josefa. Byl čestným občanem Slezské Ostravy, kde v roce 1904 zemřel a byl tam pohřben.

Jan FAIKA, nar. 1860, vysvěcen 1884. Od 1886 kaplanem v Ketři, pak učitelem náboženství na reálném gymnáziu v Ratiboři, od 1893 farářem u Sv.Michaela v Berlíně. V roce 1898 poslal do Dolního Benešova ke slavnosti svěcení praporu telegram s blahopřáním. Během I.světové války v roce 1914 byl přeložen do Ratiboře, kde působil jako farář i děkan do roku 1924, kdy zemřel a byl pochován v boční kapli farního kostela Panny Marie. V roce 1919 oddával u nás svou příbuznou, nevěstu Faikovou. 

Alois BITTA, nar. 1867 jako třetí dítě ze sedmi sourozenců, vysvěcen 1892. Od roku 1903 farářem v Ludgeřovicích. Tam vybudoval velký nový farní kostel 1907. Projektantem i stavitelem byl Josef Holuscha z D.B., stavbyvedoucím byl Augustin Klimánek rovněž z D.B. Za svou činnost byl v roce 1907 královskou pruskou vládou v Opoli vyznamenán Řádem červeného orla, 1910 byl jmenován arcibiskupským konsistorním radou, 1920 vyznamenán Slezským orlem a 1933 jmenován čestným kanovníkem katedrály sv.Michaelav Tsingtav v Číně biskupem a apoštolským vikářem G.Veigem, který jej 1936 poctil v Ludgeřovicích svou návštěvou. Zemřel v Ludgeřovicích roku 1939, kde je pochován.

Karel ZAVADSKÝ, nar. 1886, promován v Innsbrucku, primici měl v Dolním Benešově. Dělal doktorát filozofie v Praze. Byl profesorem na arcibiskupském gymnáziu v Praze (1935). Učil na řádovém gymnáziu na Velehradě, později lektorem Papežské koleje na Velehradě. Zemřel v r.1949, jeho pohřbu se zúčastnilo přes 100 kněží.Pohřební řeč měl rodák ze Zábřeha,kanovník v Kroměříži Dr.Josef Vrchovecký.

Vilém THIEMEL, nar. 1889, jeho matka Tekla Thiemlová roz. Lelková byla neteří C.Lelka. Byl vysvěcen 1914 v Breslau. Od roku 1922 v nově zřízené farnosti v Lidměřicích, kde postavil kostel, faru a filiální kostel v Hratschein. V roce 1933 farářem v Násile, kde zřídil domov sester. Po 2.svět.válce vystavěl válkou zničený kostel sv.Jakuba v Násile, restauroval kostel v Lidměřicích a Hratchein a všechny kapličky farnosti. V roce 1949 mu byl za jeho záslužnou činnost udělen titul "Duchovní rada" a v r.1962 "Monsignore". Zemřel v roce 1973 v Násile.

Z minulého století už máme jen tři kněze rodáky:

Pavel GEMSA, nar.1910, vysvěcen 1938 v Č.Budějovicích, primici měl v D. Benešově. Byl administrátorem v Písařově a od r.1940-1945 v Háji u Opavy, později provizorem v Horním Městě. Od roku 1951 administrátorem ve Frýdlantě n.O. a tři roky vedl i Metylovice. V roce 1964 byl při pohřbu svého malého synovce Pavlíčka Gemsy v Dol.Benešově. Po odchodu do důchodu v r.1985 vypomáhal ve Frenštátě p.R., kde v r.1992 zemřel ve věku 82 let. Je pohřben do kněžského hrobu na místním hřbitově.

Bedřich PRCHALA, nar.1912, bohosloví studoval v Olomouci, kde v roce 1937 vysvěcen na kněze. Kaplanem ve Šternberku a v Hlučíně, od r.1939 v Hosťálkovicích. V roce 1951 byl v rámci osídlování českého pohraničí přeložen do Klášterce n.O., kde ho čekala i těžká fyzická práce při opravě hlavního kostela Nejsvětější Trojice. Pro nedostatek dělníků osobně pomáhal klempířům, dělal pomocníka tesaři při opravě věže. V ocenění jeho bezplatné práce se mu dostalo titulu "osobní děkan". V roce 1958 byl přeložen do České Kamenice. I zde jej čekala oprava poutního kostela Panny Marie, ale tu mohl již jen řídit, neboť prodělal dvě operace. Po třetí operaci odešel v roce 1972 do důchodu, roku 1978 se vrátil do rodného Dolního Benešova, kde v r.1982 zemřel. Je pochován v kněžském hrobě na místním hřbitově.

Ernst POSTULKA, nar. 1921, jediný dosud žijící kněz rodák. Po studiu na gymnáziu nastoupil vojenskou službu u německé armády. V roce 1941 byl poslán na ruskou frontu, v září 1942 u Stalingradu zraněn. Po léčení v lazaretě v Německu pokračoval ve vojenské službě ve Francii - Normandii. V r.1944 se dostal do anglického zajetí a do Německa se vrátil až v r.1946. Rok byl v novociátu a tři roky v saleziánském ústavu. Ve 29ti letech začal studovat bohosloví v Benedikt-Bayernu, vysvěcen byl 1954. Sloužil v několika farnostech, patřících k Salesiánům - v Bonnu,  v Essenu, ve Velbertu a nakonec v Bendorfu-Mulhofenu, v diecezi Koblenz. Často navštěvoval Dolní Benešov, v posledních letech pravidelně jezdí na delší návštěvu ke své rodině, se kterou oslavil v roce 2001 svou osmdesátku a v roce 2004 i 50 let svého kněžství.

K významným církevním osobnostem patří bezesporu i Msgre P.Bruno SCHNEIDER, přestože není náš rodák. Narodil se v Osterwitz (okr.Hlubčice) 1863 a od roku 1895 až do své smrti v roce 1935 byl našim farářem, později i děkanem. Byl to velmi vážený církevní pastýř a historik, který při své církevní činnosti pilně sbíral údaje o historii naší obce a který v roce 1905 vydal jediné dějiny Benešova nazvané Zur Geschichte von Beneschau im Kreis Ratibor. Jeho slavného pohřbu se zúčastnilo přes 60 kněží, hodně světských hodnostářů, zástupců úřadů a nepřehledné zástupy lidu domácího i cizího. Je pochován do kněžského hrobu na našem hřbitově.

K významným osobnostem části Zábřeh patřili především čtyři kněží rodáci. 

František PAVLENKA, nar.1816, (matka Kateřina roz.Sojková byla sestra děkana Sojky), vysvěcen v roce 1840, byl v Benešově do smrti faráře a děkana Soyky kooperátorem a od roku 1847 farářem. Založil zdejší farní knihovnu a v roce 1844 "Bratrstvo střídmosti, které mělo přes 3tis.členů. Nakazil se cholerou při výkonu svého povolání a v roce 1849 zemřel ve věku necelých 33 let.

Gottfried VRCHOVECKÝ nar. 1873, ze sedmi sourozenců Ant.Vrchoveckého a Antonie roz.Dedkové. Studoval ve Fuldě, člen řádu sv.Františka, vysvěcen r.1899. Primici měl ve Fuldě, druhou v Dol.Benešově po sedmiletém pobytu v cizině. Pocházel ze stejného rodu jako farář Pavlenka. V roce 1938 byl v klášteře sv.Josefa v Neustadt, zaměřil se na misijní a charitativní činnost. Zemřel r.1946 v Kladsku v 74. letech a 54. roku svého řeholního života. Pohřben byl svým bratrem ThDr. Josefem Vrchoveckým.

Msgre ThDr.Josef VRCHOVECKÝ nar. 1879, bratr Gottfrieda Vrchoveckého. (jejich sestrou byla Marie Kosková roz.Vrchovecká, a její syn Gottfried Koska ((z osmi dětí)) byl otcem našeho Jindřicha Kosky) . Studoval v Kroměříži a v Olomouci, kde byl v r.1903 vysvěcen. Primici měl v Dolním Benešově. Kooperátorem v Karlovicích u Krnova, přeložen do Šternberka, odkud r.1907 odešel za katechetu do Kroměříže, farnost u sv.Mořice, kde si udělal doktorát teologie. R.1912-19 katechetou na české reálce, pak v Hlubčicích. Po připojení Hlučínska k Československu se přihlásil o lokální kaplanství ve Strahovicích, kde byl do r.1941. Odešel do Pardubic, kde pastoroval v okresní nemocnici. Po osvobození se vrátil do Strahovic. V roce 1946 se stal kanovníkem kolegiátní kapituly u sv.Mořice v Kroměříži. Vydal knihu "Lurdy a moderní věda" a v r.1948 jmenován Msgre. Dlouhá léta kázával o poutích v Hrabyni. Zemřel v Kroměříži náhle při vykonávání svých kněžských povinností r.1960, v 57. roce svého kněžství. Smuteční obřady se konaly v kostele sv.Mořice, odkud byly tělesné pozůstatky převezeny na mariánské poutní místo do Hrabyně a pochovány do kněžského hrobu u kostela. 

František Josef RITZKA nar.1907 jako syn učitele z 11 sourozenců.  Studoval seminář ve Vratislavi, kde byl r.1933 vysvěcen na kněze kardinálem Bertramem. V roce 1941 nastoupil sanitní službu ve vojsku. Před koncem války byl raněn a padl do anglického zajetí. Po propuštění byl přijat do duchovní správy v severním Německu, kde v těžkých poválečných poměrech vykonával své poslání pěšky a na kole. V roce 1952 přišel do Lübeku, kde postavil kostel. V roce 1968 obdržel za svou činnost pochvalu biskupa. Zemřel r.1969 raněn mrtvicí v 36.roce svého kněžství.

  ( Hilda Šťotková)