zvirata-zabava

Angloarabský kůň:Angloarabský kůň je označení plemena teplokrevného koně, vyšlechtěného křížením anglického plnokrevníka s arabským.V první polovině 19.století začali chovatelé v Anglii se zkvalitněním výtečného zdejšího plnokrevníka přidáním vlastností arabských plnokrevníků. Vzápětí po nich obdobné křížení vyzkoušeli chovatelé v Francii, Německu, Polsku a také v Čechách.

American Paint Horse:American Paint Horse, americký paint horse či jen paint horse patří mezi plemena koní vyšlechtěná v USA na dobytkářských rančích. V podstatě jde o barevnou variantu plemene quarter horse, strakatá varianta tohoto koně se stala natolik žádoucí, že vzniklo samostatné plemeno. Do plemenné knihy může být zapsán rovněž kříženec koně plemene american paint horse a quarter horse, nebo anglického plnokrevníka, registrovaných pro připouštění s American paint horse. Tito koně jsou proslulí mimo jiné i právě neobyčejností zabarvení, jež z každého koně činí nezaměnitelný originál.

Andulský kůň:Andaluský kůň patří mezi teplokrevníky. Nejvýraznější vliv na jeho vznik měli arabští a berberští koně.Koně byli do Španělska dováženi z východního Středomoří, od germánských kmenů a pak s invazí muslimů. Andaluský kůň pochází ze sluncem vysušovaných oblastí jižního Španělska, Andalusie. V 16. století se stal oblíbeným jezdeckým koněm evropských panovníků a významných jezdeckých mistrů, včetně Angličana Williama Cavendishe, vévody z Newcastlu. Přímým potomkem Andaluského koně je lipicán a k dalším evropským plemenům ovlivněným andaluskou krví patří frederiksborský, frízský a connemarský kůň. O přežití andaluského koně v průběhu staletí se zasloužily mnišské řády, především řád kartuziánů. Kartuziáni se snažili zachovat čistou linii chovu, proto jejich koně dosahovali těch nejvyšších kvalit.

Lipicán:Lipicán (slovinsky Lipicanec) je koňské plemeno úzce spojené se Španělskou jezdeckou školou ve Vídni. Počátky chovu těchto koní sahají do 16. století a do slovinské vesnice Lipica, podle níž nese celé plemeno své jméno.Rok po založení hřebčína v Kladrubech rozhodl císař Rudolf II. roku 1580 o založení dalšího chovatelského centra nedaleko Terstu u Jadranu. V rakouském Piberu nedaleko Grazu je chovná základna lipicánů pro Španělskou jezdeckou školu ve Vídni (Spanische Hofreitschule). Zde se chovají koně od roku 1920 s výjimkou válečných let za druhé světové války, kdy byl chov přesunut do městečka Hostouň na Domažlicku. Menší počet lipicánů najdeme také na Slovensku v městečku Topoľčianky, dále pak v Maďarsku a v Srbsku.

Orlovský klusák:Orlovský klusák je jedním z nejstarších a nejpopulárnějších ruských plemen koní.^[zdroj?] Na konci 18. století byl v Orlovském hřebčíně použit bílý arabský hřebec Smetanka k chovu s holandskými, meklenburskými a dánskými klisnami. Zanechal jen pět potomků, ale mezi nimi byl i Polkan I, syn dánské klisny s vysokým podílem španělské krve .oderní orlovský klusák se velice využívá k zlepšení jiných plemen. Velký důraz se klade na udržení výšky, mohutné, ale dostatečně lehké stavby, síly šlach i celkové elegance, ale především schopnosti rychlého klusu.

Hafling:Hafling (také haflinger) je plemeno vzrůstem menších koní. Byl vyšlechtěn koncem 19. století v Rakousku a severní Itálii.Hafling pochází z tyrolských Alp, přesněji z rakouské vesnice Haflingen (odtud také název). Za zakladatele je považován hřebec El Bedavi, kterého dovezla v 19. stol. z Arábie rakouská hipologická společnost. Čtyři z krevních linií se odvozují od synů, vnuků a pravnuků polokrevníka El Bedavi XXII., narozeného v rakousko-uherském hřebčíně v Radovci (dnešní Radauti v Rakousku). Pátá linie po 40 Willym, pravnuka Haflinga, potomka 249Folie (narozen 1874, otec arabský polokrevník, matka zemská horská klisna).

Oldenburský kůň:Oldenburský kůň je staré těžké plemeno vyšlechtěné z německých teplokrevníků.Oldenburský kůň byl vyšlechtěn v 17. století a to jako kočárový kůň. Zpočátku byl využíván zejména v zemědělství, či jako kůň tažný. Plemenná kniha mu byla založena roku 1861 a od roku 1892 má zavedeny zkoušky. Ve 20. století byl dále zušlechťován chovy z Anglie, takže se postupem času změnil v elegantního jezdeckého i lehkého tažného koně.

Berberský kůň:Berberský kůň je jedním z pouštních plemen koní v Africe. Patří mezi teplokrevníky.Berber je starobylé plemeno, pochází ze severní Afriky (Maroko, Alžírsko, Libye), kde se zřejmě v 6.století zkřížili západní koně starogermánských Vandalů s koňmi orientálními. Maurové je pak dál zušlechťovali arabskými plnokrevníky. Berber sám se podílel na vzniku mnoha dalších plemen, převážně španělských, ale i třeba anglického plnokrevníka nebo connemary.

Trakénský kůň:Trakénský kůň je lehké teplokrevné plemeno původem z bývalé provincie Východní Prusko, kde bylo vyšlechtěno na státní plemenářské stanici ve městě Trakehnen, dnes Jasná Poljana v Kaliningradské oblasti. Odtud také pochází jeho jméno. Stanici založil v roce 1731 pruský král Vilém I. Fungovala až do roku 1944, kdy oblast Východního Pruska zabrala rudá armáda a město bylo přejmenováno na Jasnou Poljanu.

Irský cob:

Irský cob (čti kob), nebo také Irský tinker je plemeno koní, známé díky své husté hřívě, rousům a ocasu.Také by správný Irský cob měl mít vousy na bradě které by se mu neměly stříhat.

O vznik se zasloužili především kočovní cikáni již ve středověku. Název Irský tinker vznikl z názvu povolání většiny romů - drátenictví. Kob vznikal křížením Clydesalských koní, Felllského a Dalleského ponyho, někdy i welsh-cobů (velšských koní/poníků), výjimečně Shirských koní.

Koně s nestálým, flekatým zbarvením byli bez výjimky opomíjeni, šlechtitelé se jich rádi zbavovali, což bylo pro Evropany vítaným jevem. Kočovníci vynikali citem pro šlechtění a velmi rychle se učili.

Mérenský kůň:

Mérenský kůň je plemeno starobylého původu z jižní Francie. Příležitostně bývá ještě označován jako arièžský poník. Je to malé prosté venkovské plemeno pocházející ze svahů Pyrenejí a Arièžských hor, z povodí řeky Ariège. Bývá považováno za potomka zdejších prehistorických koní tarpaního typu. Vzniklo pravděpodobně křížením původních poníků s klisnami římských legionářů a posléze bylo obohaceno krví percherona a bretona. V minulosti byli mérenští koně využíváni v dolech, při stahování dřeva, na zemědělské práce a jako soumaři při pašování v horách. Dnes je mérenský kůň převážně využíván pod sedlo a k jezdectví.

Meréni mají sytě černou barvu, v zimě s červenohnědým leskem. Hřívu a ocas mají husté a hrubé. Jsou velmi nenároční a houževnatí, zvyklí na dřinu i v těžkých podmínkách. Dobře snáší zimu, mráz, sníh, naproti tomu jim nedělají dobře velká vedra.

Už Gaius Julius Caesar je popsal ve své knize o dobývání Gálie (dnešní Francie). V kohoutku měří 135 - 150 cm.

Percheron:Percheron je plemeno tažného koně pocházející z historické oblasti Perche v severozápadní Francii. Při jeho šlechtění se uplatnila také krev arabských koní, kteří se dostávali do Francie od 8. století. Je to zavalitý kůň, výška v kohoutku bývá 160 až 180 cm a váha 800 až 1200 kg. Nohy jsou svalnaté, s velkými kopyty a bez rousů. Pro svoji klidnou povahu a vytrvalost býval Percheron používán k těžkým pracím v zemědělství, jako válečný kůň i jako karoseriér. Uplatňuje se také v agroturistice, protože jeho klidný krok zvládnou i nezkušení jezdci. Nejčastější barvou bývá grošák nebo vraník.

Camargský kůň:Camargští koně jsou velmi odolní bělouši nevelkého vzrůstu. Žijí ve slaných bažinách na jihu Francie, kde se živí tvrdými travinami a rákosem. Koně žijí polodivoce, jejich stáda se nazývají manady. Kůň camargský představuje jednoho z asi 200 různých plemen koní a poníků. Ačkoliv se camargský kůň řadí mezi pravé koně, dosahuje jeho výška zřídka 1,42 m, a měl by tedy spíše patřit k poníkům.

Starokladrubský kůň:Starokladrubský kůň je nejstarší české plemeno, český chovatelský unikát,^[1] jehož původ sahá až na začátek novověku. Zároveň je to jediné plemeno koní vyšlechtěné speciálně pro ceremoniální účely panovníků. Do dnešních dnů si stále udržel barokní ráz. Dnes je to velmi oblíbený výstavní nebo rodinný kůň, vhodný i pro to, aby na sobě vozil malé děti. Své jméno dostal podle hřebčína v Kladrubech nad Labem. Obecně se dělí na dva typy: starokladrubský bělouš a starokladrubský vraník.

Bosenský horský kůň:Bosenský horský kůň, pony podobný huculovi, je také potomek tarpana, i když se někdy považuje za křížence s kertagem. Měří 132 až 147 cm a má zbarvení myšové šedé nebo plavé, ale přibývá i hnědáků a ryzáků.

Mustang:Mustang je volně žijící druh koně v Severní Americe. Mustangové nejsou přírodní druh, nýbrž potomci zdivočelých koní španělských kolonistů. Je to poměrně malé, houževnaté plemeno s výškou v kohoutku 140-160 cm. V současnosti žije ve volné přírodě asi 35 tisíc kusů a zhruba stejný počet ve státních rezervacích.První zprávy o mustanzích pocházejí ze 16. století a američtí Indiáni je zpočátku pokládali za posvátná zvířata. Později je začali lovit a od 17. století používat jako jezdecká i tažná zvířata. Mustangové se silně množili a kovbojové je často užívali k jízdě.

Appaloosa:Appaloosa je plemeno koní vyšlechtěné v Severní Americe, původem ze Španělska. Patří mezi teplokrevníky.Appaloosa je stejně jako mustang potomkem koní, dovezených do Ameriky Španěly v 16. století. Plemeno vzniklo díky indiánům z kmene Nez-Percé, kteří jako první indiánský kmen zahájili jejich chov již v 16. století a v 18. století již měli stáda prvotřídních koní. Tento kmen žil na území severovýchodního Oregonu, jihovýchodního Washingtonu a Idahu, u nevelké řeky Palouse.

Fjordský kůň:Fjordský kůň je plemeno koně pocházející z Norska. Typická je plavá barva, černo-bílá hříva a ocas a úhoří pruh. Přes svoje jméno patří mezi pony.Fjordský kůň byl domestikován okolo roku 2000 př. n. l. Relativní izolace Skandinávie přispěla k udržení původního charakteru. Fjord je výrazně primitivní plemeno připomínající koně Przewalského^[1]. Dříve je jako jezdecká zvířata využívali Vikingové. Fjord je pravděpodobně předchůdce většiny chladnokrevných koní v Evropě. V Norsku žijí polodivokým životem. Fjordský kůň byl mimo jiné dříve používán i při zápasech hřebců za dob Vikingů.

Islandský kůň:Islandský kůň (Islandský pony) je odolné plemeno vyšlechtěné na ostrově Island. Vzniklo díky norským přistěhovalcům, kteří na ostrov přivezli norské poníky, postupem času se na ostrov začali převážet i koně ze Skotska a Irska, ze zdlouhavého křížení se nakonec zformovalo nové plemeno. Na Islandu je od roku 930 zakázaný chov jiných plemen, aby se zachovala čistota islandského ponyho.I přes svou malou kohoutkovou výšku 125 - 134 cm je řazen mezi koně, nikoliv mezi poníky. Hlava islandského koně má velmi hrubé rysy. Krk je poměrně malý a krátký. Hřbet koně je dlouhý, hrudník vždy hluboký. Islandský kůň má krátké nohy, které mají ale silné klouby a pevná kopyta. Hřívu mají tito koně hustou a tvrdou.

Exmoorský pony:Exmoorský pony či keltský pony je plemeno divokých koní, které pochází z anglického Somersetu a Devonu. Dostal jméno podle vysoko položených blat Exmoor v jihozápadní Anglii.Je to nejstarší plemeno v Británii, kde žije už od doby bronzové a od poslední doby ledové se to nezměnilo. Využívali ho už Keltové jako soumary. První zmínku o nich nalezneme v Knize posledního soudu z roku 1085. Roku 1921 byla založena Exmoor Pony Society, která si dala za úkol podporu a zlepšení chovu exmoorských poníků.

Shirdský kůň:Shirský kůň (Shire horse) je nejznámějším mohutným, tažným koněm Anglie.Shirský kůň je potomkem velmi známého anglického koně, tzv. Great Horse, jenž byl rytířským, válečným koněm středověku. Později bylo plemeno kříženo pravděpodobně s importovanými frískými hřebci a v 16. až 17. století s vlámskými koňmi. Zakladatelem chovu byl hřebec Packington Blind Horse, žijící v letech 1755 - 1770. O sto let později, roku 1878 byla založena plemenná kniha. Pojmenování shire získal roku 1884 od názvu hrabství.

Americký klusák:Americký klusák je plemeno plnokrevného koně, odchovaného v USA koncem 18. století a stalo se postupně nejrychlejším a nejvyhledávanějším klusáckým koněm světa.Předkem byl hřebec Messenger, anglický plnokrevník dovezený z Anglie roku 1788. Do jeho chovu byly připouštěny klisny plemen Norfolkové (hřebec Bellfonder), holandští klusáci, arabové a kanadští mimochodníci. Takto vznikl roku 1849 významný chovný hřebec Hambletonian 10. Plemeno dalo vzniknout čtyřem zakládajícím hřebcům amerických klusáků: George Wilkes, Dictator, Happy Medium a Electioneer.

Kabardinský kůň:Kabardinský kůň pochází ze severního Kavkazu. Je to kůň, který snese tvrdou práci v těžkém terénu, sněhu i v prudcích tocích řek. Má velkou schopnost najít cestu v mlhách i tmě, díky jistému a vyrovnanému kroku. Je velmi poslušný, vytrvalý, ale i tvrdý. Je využitelný nejen jako jezdecký kůň, ale i ve všech druzích zápřahu. Někteří koně jsou i přirození mimochodníci. Vyniká vytrvalostí na velké vzdálenosti. Vznikl křížením karabašskými, perskými a turkmenskými koňmi.Kabardinští koně mají chody,které možná nevynikají elegancí plemen barokních,ale jsou pro jezdce velmi pohodlné a zároveň bezpečné i v těžkém teréně.

Kůň Převalského:Kůň Převalského (Equus przewalskii, Poliakov, 1881) neboli kertak^[1][2] (někdy psáno kertag) je jediný žijící předek našeho zdomácnělého koně. Dnes už se s ním nesetkáváme téměř nikde jinde než v zoologických zahradách, mj. v Praze. Před několika lety bylo za spolupráce Zoo Praha několik zvířat vypuštěno do volné přírody v Mongolsku, původní oblasti rozšíření koní Převalského, kde se tato skupina úspěšně množí.

Velšský pony:Původním domovem velšských poníků jsou kopce a údolí Walesu, kde bývají tvrdé zimy a chudá vegetace. Tyto podmínky během staletí vytvořily tvrdá a odolná zvířata, která byla schopná přežít. Později byly poníci ohroženi například ediktem Jindřicha VII., který přikazoval zabít všechny koně nižší než 15 pěstí (cca 150cm), protože bylo potřeba snížit stavy a malí koně nebyly vhodní pro armádu. Poníci přežili jen díky tomu, že se pohybovali v nedostupných horách. Šlechtění Velšského ponyho začalo v 18. století a plemenná kniha byla založena roku 1902. Nyní se poníci rozdělují na 4 sekce, především podle výšky.

Shetlandský pony:Shetlandský pony je druh koně původem ze Shetlandských ostrovů,vzdálených asi 160 km na severovýchod od Skotska, ležících na stejné severní délce jako Grónsko. Nepříznivé podmínky na severu a nekvalitní pastva daly vzniknout velmi odolnému plemenu.Je menší než všechna britská plemena. Postavou je malý, ale velmi silný - asi se dá říct,že je jeden z nejsilnějších koní světa vzhledem ke své velikosti (unese v sedle klidně i dospělého muže). Ceněnou ochranou proti nepřízni počasí je jeho bohatá hříva, ohon a také srst, která v zimě narůstá dvojnásobně hustá.

Norický kůň:Norický kůň (též zkráceně Norik) je jedno z chladnokrevných plemen koní, které se používají na tahání těžkých nákladů, dřeva a tahání povozů.Je pojmenován podle historického státu Noricum, ale plemeno bylo pravděpodobně už před vznikem římské říše používáno v Soluni, kde byli koně tohoto plemene používáni ve válkách. Od 16. století byl zušlechťován hřebci z Španělska, Belgie a Neapole.

Českomoravský belgik:Českomoravský belgik či také Českomoravský belgický kůň je tažné plemeno koně, vysoké asi 160-170 cm, svalnaté a s hrubou stavbou těla. Hlava má milý výraz s jasným okem. Nohy jsou kratší, svalnaté, mohou mít menší rousy. Kopyta jsou tvrdá, odolná. Zbarvení je nejčastěji ryzé nebo hnědé se světlou hřívou. Jeho chody bývají většinou málo prostorné a proto se, jako typický tažný kůň, příliš nehodí pro rekreační jízdu. Klus má podobný jako poník.Můžeme jej vidět i pod sedlem díky jeho dobrácké povaze, avšak stavbou těla se pro toto využití příliš nehodí.

Anglický plnokrevník:

Anglický plnokrevník (zkratka A1/1) je nejrychlejší koňské plemeno, rychlost je jediné kritérium pro zařazení do chovu. Byl vyšlechtěn v Anglii v 18. století. Předky anglického plnokrevníka jsou hřebci Darley Arabian, Byerley Turk a Godolphin Barb.^[1] Anglický plnokrevník má uzavřenou plemennou knihu - tzn. že do plemenné knihy může být zapsán pouze kůň, jehož oba rodiče jsou v plemenné knize anglického plnokrevníka.

Podílel a podílí se na zušlechťování mnoha dalších plemen. V Česku se chová např. v Napajedlích nebo v Mimoni.Anglický plnokrevník je kůň vysoký, štíhlý s dlouhým, mírně klenutým, nízko nasazeným krkem, výrazným kohoutkem, nezbytný je dlouhý a široký hrudník. Tělo je svalnaté, silné, a přesto jemné. Hlava je ušlechtilá s rovným profilem a s bystrým okem. Hřbet je kratší a pevný. Záď je silná a bývá rovná nebo mírně sražená.

Arabský plnokrevník:Arabský plnokrevník (krátce arab) je velmi staré plemeno koní. Pochází zřejmě ze starověké Persie, odkud se dostal na Arabský poloostrov, kde byl chován a využíván v nezměněné podobě do 7. století. Patří mezi nejmenší koně na světě.Arabský plnokrevník je nejstarším, nejušlechtilejším čistokrevně chovaným plemenem koní na světě, což dokládají zprávy už z doby 2500 let před naším letopočtem. Jeho původ není jistě známý,^[2] ale pravděpodobně pochází ze severní Afriky. Do Evropy se arabové dostali poprvé v době muslimské invaze v 8. a 9. století.

Achaltekinský kůň:Achaltekinský kůň (Achal-Teke) je velmi skromné, odolné a vytrvalé pouštní plemeno plnokrevného koně staré nejméně 3000 let. Pochází z Turkménie (Asie).Achaltekinský kůň je znám nejméně tři tisíce let a podle některých odborníků je nejstarším čistokrevným plemenem na světě. Středověcí kočovníci ve středoasijském Turkmenistánu pečovali o tyto tvrdé a vytrvalé koně jako o poklad a jednali s nimi jako se členy rodiny. Toto plemeno výborně snášelo i tvrdé pouštní podmínky, nedostatek krmiva a extrémní výkyvy počasí.

Hannoverský kůň:Hannoverský kůň je plemeno koně vyšlechtěného v Německu v 17. - 18. století.Hannoverší koně se těšili hojné královské podpoře ještě před založením hřebčince v Celle. Bílý hannoverský kůň zdobil štít s erbem kurfiřta Ernesta Augusta (1629 - 1698) a slavní královští krémoví hannovaráni (bíle narozeni bělouši) se světle kávovými hřívami a ohonem se z podnětu manželky kurfiřta Sophie chovali v královské rezidenci v Herrenhausenu.

Český teplokrevník:Český teplokrevník je nejrozšířenější plemeno koní v České republice.^[zdroj?] Toto plemeno si našlo široké využití ve všech odvětvích sportu i práce. Mnoho koní tohoto plemene je zařazeno do rekreačního ježdění, avšak najdeme i jedince postavené na vysokých příčkách ve sportu. Čeští teplokrevníci se využívají hlavně na sport nebo na chov.Jsou docela vysocí.Jezdí se na nich většinou anglickým stylem.

Jakutský kůň:Jakutský kůň je plemeno nevysokých, otužilých koní původem z Jakutska, tedy severovýchodní Sibiře v povodí řeky Leny.Jakutský kůň není příliš vysoký, ale má velmi robustní stavbu těla. V kohoutku měří asi 134 cm, obvod hrudi činí 166 cm a hmotnost 220-230 kg. Zimní srst může dosáhnout délky až 10 cm, proto mu zima vůbec nevadí. Vytvořily se dva typy, menší verchojanský a trochu větší jihojakutský se souměrnější stavbou těla.

Baškirský kůň:

Baškirský kůň se zdá být původním prastarým typem, který se vyvinul v chladném klimatu. V poslední době však byla k baškirům přikřížena některá cizí plemena, aby zvýšila jejich výkonnost a kvalitu. Původní primitivní plemena koní-baškirský kůň.

Baškirský kůň neboli baškir patří zcela jistě mezi nejpodivuhodnější plemena koní na světě.

Mongolský kůň:Mongolský kůň je primitivní a velmi staré plemeno koně původem z Mongolska.Toto plemeno archaického koně žije v Asii, hlavně v Mongolsku, ale také v Tibetu a severovýchodní Číně. Do východní Evropy se dostal už v 13. století v době mongolských nájezdů. Byl časem smíchán s jinými plemeny (vč.koně Převalského) a tak se vyskytuje s řadou odlišností.

Huculský kůň:Huculský kůň (tzv. hucul) je malé houževnaté plemeno koně, chované původně především v Karpatech. Své jméno získal podle etnika rusínských horalů Huculů^[1]. Patří mezi přímé potomky již vyhynulého tarpana.Historie tohoto houževnatého horského koníka se nepočítá na stovky, ale zřejmě na tisíce let. Je možné, že vznikl přímo z tarpana lesního již v některém z období pleistocénu. Jeho domovinou jsou především rumunské a ukrajinské Karpaty. Původní využití tohoto koně bylo v zemědělství a v zápřahu. Tento kůň má předky v primitivních plemenech, avšak jeho ráz mu vetkla hlavně krajina, ve které žil - Karpaty v Podkarpatské Rusi.

Fríský kůň:Fríský kůň patří mezi nejstarší evropská plemena koně. Soudí se, že jeho počátek je třeba hledat v době před 3000 lety. Je to původní severoevropské plemeno, blízké koni armonickému.

        Psi

Československý vlčák:Československý vlčák je plemeno vzniklé zkřížením německého ovčáka a karpatského vlka (Canis lupus lupus). Původní pokus pohraniční stráže pod vedením plukovníka Ing. Karla Hartla vyústil ve vznik československého národního plemene. Po roce 1993 (rozdělení československé federace) převzalo takzvaný patronát plemene (vůči Mezinárodní kynologické federaci FCI) Slovensko.

Německý ovčák:Německý ovčák (něm. Deutscher Schäferhund, angl. German Shepherd Dog) je plemeno psa, pocházející z Německa. Jde o nejrozšířenější plemeno psů na světě a nejrozšířenější služební plemeno – v podmínkách ČR se používá především k ochraně majetku i k práci policejní, záchranářské či jako vodící pes.V době svého vzniku se používal hlavně jako ovčácký pes. Oficiálně uznané plemeno existuje od roku 1899, kdy byl uznán jeho standard jako samostatného plemene. Na počátku 20. století bylo už toto plemeno v Německu velmi oblíbené a šířilo se do okolních zemí.

Border kolie:Border kolie je vytrvalý ovčácký pes dobrých proporcí, který byl původně určený především k práci u stáda. Jeho půvab a ladné rysy jsou v harmonii s vynikající tělesnou stavbou.Plemeno bylo vyšlechtěné na konci 19. století na pomezí (hranici = border) Anglie a Skotska. Tato oblast se nazývá Border Counties. Původně bylo plemeno určeno hlavně pro shánění ovcí do stád a vedení stád nehostinnou krajinou podle povelů pastevce. Název plemene byl stanoven v roce 1910. Nejstarší (od roku 1906) organizací zabývající se registrací BOC je ISDS (International Sheep Dog Society) se sídlem ve Velké Británii.

Australský honácký pes:Australský honácký pes (anglicky: Australian Cattle Dog) je plemeno honáckého psa z Austrálie chované k vedení stáda. Je to krátkosrstý pes střední velikosti vynikající svou inteligencí.Fena australského honáckého psa měří od 43 do 48 cm v kohoutku, pes má od 46 do 51 cm. Australský honácký pes je svalnatý, kompaktní pes s hustou, hrubou, spíše mastnou srstí, a jemnou zimní podsadou. Má dlouhý ocas, který obecně nese nízko. Australský honácký pes v dobré kondici by měl vážit zhruba .

Australská kelpie:Australská kelpie je středně velký krátkosrstý ovčácký pes, podle FCI se řadí do skupiny plemen ovčáckých a honáckých. Dříve bylo možné nalézt toto plemeno pod názvem "Australský kelpie" a dnes je to velmi rozšířené plemeno. Australská kelpie je chována i v České republice.Je to spíše lehce stavěný pes s lehkou kostrou. Kelpie jsou velmi mrštné, rychlé a silné. Srst je krátká, přiléhavá, na dotek spíše hrubá, je také dvojitá. Dobře kryje a izoluje proti vodě. Zbarvení jsou různá, nejčastěji ale můžeme vidět černou s pálením (nebo bez) nebo kouřově modrou. Bílá ani žlutá barva nejsou časté. Hlava je pravidelná a trochu připomíná liščí hlavu. Čenich je o něco kratší než lebka. Uši jsou špičaté a směřují ven. Krk je silný a dlouhý. Hřbet dlouhý a spíše úzký. Ocas je v klidu nesen dolů a nesmí být nesen nad linií hřbetu.

Australský ovčák:Australský ovčák (česká zkratka AUO, angl. Australian Shepherd; hovorově ausík, australák nebo australáček) je středně velký, silný a vytrvalý pracovní pes, který byl vyšlechtěný k pasení ovcí a koní, podobný border kolii a anglickému ovčáčkovi.Jsou to hraví, přítulní psi, jsou velice poslušní a rychle se učí. Mají silně vyvinutý obranný pud a instinktivně pasou (mohou se snažit pást i lidi nebo jiné psy, což lze ale správnou výchovou eliminovat).^[1] S lidmi i zvířaty by se měl snášet dobře. Australský ovčák je vhodný především, pro život na venkově, ale i dobře si zvykne ve městě. Není to plemeno, které by mohlo být samotné na zahradě nebo v kotci, protože je velmi společenské.

Bearded kolie:Bearded kolie je staré plemeno ovčáckého psa, řadící se někam mezi pravé kolie a staroanglického ovčáka. Název bearded kolie byl poprvé zmíněn v roce 1891 a to v knize „The Dogs of Scotland“, jako plemeno byla uznána FCI v roce 1958.Je to velmi aktivní, temperamentní a inteligentní pes, vhodný pro sportovně založené lidi. Je inteligentní, ale citlivá na výchovu a při výcviku poněkud tvrdohlavější. Toto plemeno je známé pro velmi časté štěkání, čímž projevují radost, nadšení, vzrušení, výzvu pro nějakou činnost apod.

Beauceron:Beauceron (z franc., vysl. boseron), též beaucký ovčák, francouzsky Berger de Beauce či Bas Rouge - červená punčoška) je staré ovčácké psí plemeno francouzských planin, připomínajícího hrubšího dobrmana. Je to velký, pevný a otužilý pes, povahou rozvážný a hrdý, schopný práce a při dobrém vedení vhodný ke všem druhům kynologických sportů.Tito psi jsou velmi odvážní a inteligentní, Ochrana rodiny a majetku jsou u něj samozřejmostí. Svoji rodinu miluje a je jí věrný. S dětmi se snese, ale jen s dobrou výchovou, ostatní zvířata mu nevadí, ovšem, někteří jedinci se mohou chovat dominantně vůči jiným psům (samcům). Rád pracuje a je plný energie, proto jistě potěší sportovce nebo cyklisty, protože je to skvělý společník i venku. K cizím lidem se chová nedůvěřivě, ale neměl by být agresivní.

Belgický ovčák Malinois:Belgický ovčák je pracovní plemeno psa pocházející z Belgie. Je to pes hlídací. Povahově i vzhledově se hodí převážně jako sportovní pes, je velice chytrý, bystrý a aktivní.

Belgický ovčák Groenedael:

Groenendael je dlouhosrstá varieta belgického ovčáka, charakteristická černou barvou srsti. Původ názvu je podle městečka Groenendael, kde v 19. století začal jejich chov. Za zakladatele plemene je pokládán chovatel Nikolas Rose, který vyšlechtění Groenendaela věnoval celý život. Varieta byla získána řízenou selekcí psů s dlouhou černou srstí.

Groenendael je pes střední velikosti, hranatého tvaru. Má vyváženou tělesnou stavbu, ušlechtilý vzhled a živý, zpytavý výraz. Hlava je čistě vymodelovaná, nepříliš dlouhá, čenich má stejnou délku jako mozková část lebky. Krk je mohutný, protáhlý, pozvolně přecházející v protáhlý trup. Ocas je u kořene silný, v klidu lehce zahnutý, v akci by se neměl zatáčet do kroužku. Srst je středně tvrdá, s dobře vyvinutou podsadou. Samci mají srst delší.

Groenendael je nebojácný hlídač a ochránce rodiny, je temperamentní a vyžaduje dostatek pohybu a práce.

Belgický ovčák-Laekenois:Laekenois (nebo Laeken, Laekenois, německy: Belgischer Schäferhund, francouzsky: (Chien de) Berger Belge) je hrubosrstá varieta belgického ovčáka. Ze všech čtyřech variet je nejméně početná, v České republice se skoro vůbec nevyskytuje, hlavně kvůli náročné péči o srst.Laekenois je lehce stavěný pes se silnou, ale lehkou kostrou. Dominantou je u něj hrubá a zacuchaná srst. Tato hrubá srst laekenoise je na těle psa přibližně 6 cm dlouhá, na hřbetě nosu, čele a končetinách je kratší, a je charakteristická svou tvrdostí a zježenými a rozcuchanými chlupy. Hlava je dobře nasazená, spíše krátká. Mozkovna je střední délky. Stop mírný. Krk je krátký, dobře nasazený a osvalený. Hřbet krátký a osvalený. Ocas je, stejně jako u ostatních belgických ovčáků, u kořene silný, osrstněný.

Belgický ovčák-Tervueren:Tervueren je dlouhosrstá varieta belgického ovčáka, lišící se od groenendaela - další variety -, zbarvením, připouští se pouze žlutá nebo šedá barva srsti s uhlováním a černou maskou. Žluté syté barvě teplého odstínu se dává přednost.Je to velmi ostražitý a aktivní pes. Je prakticky nevyčerpatelný a pohyb mu prospívá. Má sklony k pasení, takže mu nejlépe je při práci s ovcemi, ke které byl vychován. Svoji rodinu miluje a je jí věrný - a také ji dokáže patřičně bránit. Na vše hlasitě upozorňuje a v pokud jste nepovoleně na jeho území, může být i agresivní. Ve standardu dle FCI je uvedeno: "Spojuje všechny vynikající kvality ovčáckého psa, hlídače, obranáře a služebního psa.". K cizím je nedůvěřivý. Dá se velmi dobře cvičit a je i velmi inteligentní. S ostatními zvířaty moc nevychází, což se dá důkladnou socializací změnit.

Bergamský ovčák:Bergamský ovčák (italsky: Cane da pastore Bergamasco) je italské plemeno ovčáckého psa s nápadně plstnatou srstí.Povahově je bergamský ovčák přátelský, klidný, přirozeně sebevědomí a hravý. Je pracovitý, ale zároveň i tvrdohlaví a paličatý . Pokud něco nechce dělat, prostě ho k tomu nelze donutit. Je trpělivý, ale příliš se nehodí k dětem. Je to dobrý hlídač, který je schopný tvrdě bránit svoji rodinu i majetek. K cizím se chová rezervovaně, ne však agresivně, pokud k tomu není veden. S jinými zvířaty bude vycházet jen v případě, že ve štěněcím věku projde řádnou socializací. S jinými psy vychází dobře.

Bílý švícarský ovčák:Bílý švýcarský ovčák je plemeno psa pocházející z bíle zbarvených německých ovčáků. Název bílý švýcarský ovčák byl předběžně přijat v roce 2002, oficiálně byl uznán na zasedání FCI v Paříži dne 4 a 5. 7. 2011. Původní název je americko-kanadský ovčák nebo též kanadský ovčák.Bílá barva se u německých ovčáků vyskytovala od počátku plemene – zakladatel chovu Horand von Grafrath v majetku Maxe von Stephanitze měl bílého děda a v prvních patnácti letech chovu bylo ze třiceti chovných zvířat 18 bílých. Když se na začátku 20. století německý ovčák dostal do Ameriky, začali se v USA i v Kanadě bílí i barevní němečtí ovčáci chovat odděleně. V Evropě po 2. světové válce došlo ke změně názoru na bílou barvu, nejprve docházelo k diskvalifikaci bíle zbarvených jedinců na výstavách a roce 1968 byla bílá barva uznána nepřípustná pro německého ovčáka.

Bobtail:Bobtail neboli staroanglický ovčák je velmi staré anglické klasické plemeno. Dříve u něj byl problém se zvýšenou agresivitou, to se však dobrým šlechtěním podařilo odstranit. Dnes se většinou dožívá kolem 12-13 let. Dnes je to především společník a velmi dobrý hlídač.Staroanglický ovčák je nejspíš příbuzný s našimi evropskými ovčáky. Dříve se považoval za příbuzného beardie, má ale zakrnělý ocas, což beardie nemají. Cíleně se začal šlechtit ke konci 19. století.

Briard:Briard je velké psí plemeno, jedno z mnoha honáckých plemen. Briard je známý už po staletí. Karel Veliký, Napoleon, Thomas Jefferson, Lafayette a Kellerovi, ti všichni měli briarda. Tohoto starobylého pasteveckého psa také využívala francouzská armáda jako hlídače, posla a vyhledávače zraněných vojáků díky jeho dobrému sluchu. Briard se stal známým po výstavě psů v Paříži v roce 1863 zásluhou vylepšeného vzhledu dosaženého křížením s beauceronem a pudlem. Za jméno vděčí Aubrimu z Montdidieru, člověku, který doufal, že vlastní prvního briarda, nebo francouzské provincii Brie, ačkoliv z ní asi nepochází. Ještě dnes slouží jako pastevecký pes, stejně jako vyhledávaný společník. Některé z jeho skvělých vlastností se využívají u policie, armády, na statcích s dobytkem, na pozemcích, které je potřeba hlídat. V současnosti populace briardů roste. Vědci říkají, že je příbuzný s berger picardem.

Holandský ovčák:Holandský ovčák je středně velké psí plemeno vyšlechtěné v Nizozemí.Pracovitý, inteligentní, mazaně chytrý, živý, oddaný, věrný, poslušný, ostražitý, aktivní, s velkou vytrvalostí. Fyzicky snese vysokou zátěž. Má silně vyvinutý smysl pro své teritorium, je dobrým hlídacím psem. Nemá rád hrubé, nedůsledné, stereotypní zacházení. Miluje pohyb, rád pracuje. Velmi rychle se učí - nejen to, co chce psovod. Silně vyvinutý lovecký pud, důležitá správná, časná a nepřetržitá socializace, aby vycházel s ostatními psy,lidmi i zvířaty. Velmi citlivý pes, sklony k bázlivosti a všemi problémy s tím spojenými. Relativně náročné plemeno, rozhodně není pro každého.

Holandský ovčácký pudl:Holandský ovčácký pudl (též šápendús) je plemeno psa pocházející z Nizozemska.Tento pes je vhodný k dětem, které má velmi rád, to samé ostatní zvířata - měl by s nimi vycházet bez problémů. Je to velmi hravé, inteligentní a bystré plemeno, a ke své rodině velmi přilne, a dokáže ji i spolehlivě bránit. Je to dobrý hlídač, ostražitý. Jinak se velmi dobře cvičí, obzvláště, pokud bere výcvik jako hru.

Chorvatský ovčák:Chorvatský ovčák (anglicky: Croatian Sheepdog) je původně pastevecký a ovčácký pes pocházející z Balkánu, nejvíce je rozšířený v Chorvatsku a ve Slovinsku. Patří do skupiny ovčáčtí a honáčtí psi a ve své rodné zemi je velmi oblíbený pro schopnost sám se rozhodovat.Chorvatský ovčák je přátelský, oddaný, hravý, mrštný a bystrý pes. Má vyvinutý ochranářský pud, dokáže se samostatně rozhodovat, je čilý, pozorný a snadno cvičitelný. Je to dobrý a schopný hlídač. Děti má rád a s ostatními zvířaty také vychází dobře, ale může mít sklony "povyšovat se" nad ostatní psyy, obzvláště samce. K cizím se chová nedůvěřivě ale nesmí být agresivní. Je to pes spíše pro jednoho pána, a tomu je věrný. Kvůli své dominantní povaze ale může mít nějakou dobu "zálusk" na post "vůdce smečky", to se ale dá patřičným výcvikem zlepšit.

Jihoruský ovčák:Jihoruský ovčák (Югорусская овчарка, Južnoruskaja ovčarka) je plemeno psa, které pochází z Asie, ale zabydlel se na jihu Ruska a Ukrajině. Je to velký, mohutný pastevecký pes, určený ke strážení stád a majetku, je dlouhosrstý, nenáročný a otužilý. Je ostrý, obezřetný a nedůvěřivý k cizím lidem, odvážný a silný.Velmi dobrý hlídač, k cizím je nedůvěřivý a odtažitý, ale nesmí být agresivní. Vztah k dětem je dobrý, ale malá batolata která mu budou strkat prsty do nosu ho rozhodě nepotěší a je důležité děti seznámit s tím, jak se k psovi chovat. Vztah ke zvířatům je špatný, to ale není nic, co by důkladná socializace nemohla změnit! Jinak je aktivní, pracovitý, ale i tvrdohlavý. Svoji rodinu miluje a dokáže ji bránit. Není to pes pro jednoho pána a výcvik je nutný.

Katalánský ovčák:Katalánský ovčák je plemeno katalánského pyrenejského psa používaný především jako pastevecký pes. Je chován v Evropě, nejvíce v Katalánsku, Finsku, Německo a ve Švédsku.

Katalánský ovčák je většinou chován jako pastevecký pes nebo jako společník. Plemeno exceluje ve psích sportech, jako agility a tanec se psem. Nehledě na jeho vzhled je tento odvážný pes také používán jako hlídač.

I bez instrukcí hlídá ovce. Dostatek venkovních činností z něj dělá tichého a vyrovnaného domácího společníka. Plemeno je vhodné pro lidi, kteří mu mohou nabídnout jednotnou výchovu a dostatek pohybu a her. Raná socializace je důležitá, zvláště když bude pes v domácnosti s dětmi. Katalánští ovčáci brání svoji rodinu a jsou jí oddaní.

Kolie dlouhosrstá:Kolie dlouhosrstá je středně velké psí plemeno, pocházející ze Skotska. Jeho původním využitím bylo jak pasení a zahánění stád, tak také hlídání domácích zvířat před zloději.Kolie jsou velmi přátelské, milé a inteligentní. Nesmí být nervózní nebo agresivní. FCI toto plemeno popisuje jako "dokonalého společenského psa". Má dobrý vztah k dětem i k jiným zvířatům. Svoji rodinu miluje a jistě by ji dokázala i bránit. Rychle přilne k jiným lidem a ráda je ve společnosti. Samotu snáší špatně a může dělat neplechu. Je i velmi aktivní a pohyb jí nedělá problém.

Kolie krátkosrstá:Kolie krátkosrstá, lidově „kraťanda“je psí plemeno pocházejících ze Spojeného království, které vzniklo v 19. století a bylo původně využíváno k pasení ovcí. Nyní jej najdeme jen jako společníka, který se ale hodí i pro různé psí aktivity, jako jsou agility,dogdancing, záchranářský výcvik...Krátkosrsté kolie jsou oddané, loajální a často i závislé na svém majiteli či jeho rodině, se kterými chtějí trávit svůj čas a odloučení často těžko nesou. Jsou přátelské, přizpůsobivé, inteligentní a učenlivé. Jsou hravé a pro svého majitele jsou schopné udělat cokoliv. Přesto jsou to dobří hlídači; na každého kolemjdoucího rázně upozorní a případného narušitele umí zadržet i bez výcviku.