Zde ještě šikovné zpracování od Knothových - klikni na odkaz:

Deštné v Oh.pptx

Deštné v OH 1.pptx

Deštné v OH 2(2).pptx

S hrůzostrašnou předpovědí počasí jsem balila do kufru samé teplé oblečení. Cestovní horečka mi nedala spát, takže jsem zdřímla jen hodinku před rozedněním. Ráno byla opravdu zima, meteorologové se nemýlili. V autobuse ale bylo teplo a osazenstvo hýřilo optimismem. Já jsem ho ztratila v okamžiku, kdy jsem zjistila, že nemám ani jednu ze dvou peněženek. Marně jsem uvažovala, kde by měly být, když jsem si je do batohu určitě dávala. Utěšuju se, že snad jsem je neztratila a zůstaly nějakým nedopatřením doma. Stánička mne uklidňuje, že se nemusím hroutit, že mi tisícovku půjčí. Aspoň že tak. Ale opět jedu bez dokladů, což snad tentokrát není takový průšvih, i když se v neděli plánuje cesta do Polska.  Čeká nás týden poznávání kulturních památek a nepromarníme ani minutu času a hned při cestě do Orlických Hor se zastavujeme na první zajímavosti v prosluněných Třebechovicích, do kterých se ale musíme dostávat přes spoustu objížděk, které zde pro nás východočeští cestáři připravili. Netrpělivě už nás očekává Majka, která se k nám připojuje rovnou od vnoučat v Žirči. Třebechovický betlém už jsem několikrát navštívila, ale to nevadí, kouzelný je stále a při prohlídce objevuji spoustu detailů, kterých jsem si nikdy předtím nevšimla. A při tom objevování zcela náhodou vylovím z batohu obě peněženky. Tak přece jen tam byly, nejsem takový sklerotik, třikrát sláva! Druhé zastavení je v Opočně. Nejen kvůli tomu, že už nám hlady škručí v bříšku, ale hlavně kvůli zdejšímu zámku. Ještě při odchodu z prohlídky je stále teplo a slunečno. Naloďujeme se k poslední části dnešního programu - dojet do Deštného a ubytovat se. Chata nás vítá a jsme ihned pozváni k večeři. Začínají lukulské hody. S funěním zvládáme všechny tři chody a jdeme se zabydlet. V chatě je výtah, tak nemusíme kufry tahat do schodů. Závisláci shánějí heslo k WiFi, aby posléze mohli nadávat, že je slabá a skoro nic se na displeji neobjevuje. Pochoduji po chatě a hledám, kde je signál silnější. V pokoji vůbec, dole v hale taky ne, tak snad jedině v mezipatře na chodbě, kdy s noťáskem stojím u okna. Strašně nepohodlné. Přitáhnu si k oknu aspoň židli. Zvědavci se zastavují, chtějí slyšet novinky a ptají se na předpověď počasí. Moc slibná není, má nás navštívit nějaká studená fronta. Chlad nemám ani trochu ráda, ale plný kufr teplého oblečení mě nechává klidnou. V chatě zapnuli topení, tak zimou netrpíme a v noci je dokonce horko i mně...a to už je co říct! Usnula jsem kolem deseti, tak jsem očekávala že od dvou budu vzhůru, ale asi mne zdejší vzduch a spousta zážitků tak zmohly, že jsem spala až do šesti. První snídaně nás mile překvapila. Nejenže máme plný talíř, ale i svačinku a mikrotenový sáček k zabalení. Po příchodu do jídelny mi Hanka jako první gratulovala k narozeninám. Přidávali se ostatní gratulující, chlapi mě pusinkovali a já všem rozdávala bonbóny jak oslavující dítě ve školce.  A že se mi ten narozeninový den vydařil! Nejdříve jsme  jeli na Náchodský zámeček vršku kulatýho...Fotila jsem o sto šest, až jsem vybila baterku. Po obědě jsme si pod hradbami sedly se Staňkou na lavičku a vyhřívaly se na sluníčku. Normálně jsem na tom tvrdém dřevu na chvíli usnula a dokonce hlasitě chrápala, což rozveselovalo kolemjdoucí, naštěstí naše seniory. Další atrakcí byl výjezd lanovkou na Studený vrch. Nedivím se tomu pojmenování, opravdu tam fičel studený vítr, ale sluníčko hřálo a výhled z vršku byl nádherný, dohlédli jsme až na Krkonoše se Sněžkou. Někteří místo Studeného vrchu využili možnost zajet do Polska minibusem, kde si prohlédli Japonské zahrady a lázně Kudowa - Zdroj. Po večeři pro nás Hanka připravila malou soutěž v hádání hlášek z filmů. Bylo nás deset, zrovna jsme neexcelovali, filmovým odborníkem je náš řidič Rosťa, a aspoň jsme se zasmáli. Pokouším se bezúspěšně stahovat fotky na Rajče. Stáhly se jen tři z cesty lanovkou. Zatracená práce!!! Náročný den mne uspal už v devět a od dvou nespím. Tak aspoň píšu deníček, ať ten čas do rána nějak smysluplně využiju. 
Kuchyň se opět vyznamenala a znovu dostáváme ke snídani i svačinku na cesty. Další aktivní den začínáme ve Slavoňově, kde jsme si  prohlédli dřevěný kostelíček. Dovnitř jsme se nedostali, farář, s kterým byla domluvena prohlídka interiéru, raději umřel. Poté jsme pokračovali do Nového Města nad Metují. Zámecká zahrada už je pro veřejnost zavřená, ale naše Hanička dokáže i zázraky, tak nám zahradu otevřeli. Přes ni a přes Jurkovičův most jsme se dostali k zámku.  K mé nelibosti se na zámku nesmí fotit, ach jo. I přes zákaz jsem pár snímků kradmo ulovila. Sluníčko osvětluje zámek, zahradu a dřevěný most, tak aspoň venku se můžu s foťákem vyřádit. Pokračujeme do Pekla. Čerti se žení a nechtějí nás do svého teritoria pustit. Foukají na nás a posílají zimu. Necháme Peklo čertům a jedeme k opevnění v Dobrošově. Tady je taky zavřeno, ale to víme a nezlobíme se, a obléháme bunkr alespoň zvenčí. K tomu nám vichřisko čechrá účesy, to jsme ty pekelníky museli hodně naštvat! V Deštném nás čeká vyhřátá chata a další útok na štíhlou linii, hned dvě večeře. Dnes pro nás personál připravil společenský večírek. Hraje nám hudebník, békáme, tančíme...Na scéně se objevuje sám vedoucí chaty s kyticí gerber a lahvičkou vína. Předpokládám, že nás chce uvítat jako skupinu pod vedením Hanky a dárek je určený pro ni. Vedle jak ta jedle. Jsem překvapená, dárek je pro mne - oslavenkyni. Dojatá přebírám dárečky, celá jídelna pěje Hodně štěstí, zdraví, milá Helenko... a hraje se sólo pro mne. Ukápne pár slziček, opravdu milé narozeninové překvapení. Zábava pokračuje za všeobecného veselí. Den pomalu končí. Byl opět nabitý spoustou zážitků. Bolí mne celé tělo, ale usínám s vědomím, že si hned po ránu ďobnu své pilule a na chvíli bude dobře.
Pošmourno pokračuje i ráno. Na náladě ale neubírá a spokojenost začíná hned u bohaté snídaně. Dnes nás čeká Dobruška a několik zajímavostí. Muzeum, synagoga s výstavou patchworku, radniční věž, výstava několika Kupkových obrazů, lapidárium, výstava dětských kreseb ze ZUŠ, rodný dům F.L.Věka, (vlastně Heka) a místní rodinný pivovar Rampušák i s ochutnávkou. 
Aby byl den opravdu využitý do poslední minuty, ještě exkurze ve zvonařské dílně v Deštném, kde na památku všichni dostáváme malý zvoneček na krk.  Další vykrmovací kůra, kdy po španělských ptáčcích ještě dostáváme porci dukátových buchtiček se šodó.
Večer završujeme písničkovým koncertem Pepíka Pinkase. V klubovně ale není puštěné topení, tak na sebe balíme, co se dá, abychom nemrzli.
Středa nás probouzí do slunečného dne, který, samozřejmě opět po královské snídani s balíčkem, strávíme v Ratibořicích. Začínáme zámkem "paní kněžny", pokračujeme parkem s mnoha známými a neznámými dřevinami, např. lyryovníkem, kdy někdy dávno se jeho název spletl s liliovníkem a dodnes se takto šíří. Průvodce nás vede Babiččiným údolím ke mlýnu a potom kolem známého sousoší Babička s dětmi ke splavu. Třešničkou na dortu je Herecké muzeum (nově otevřeno v r. 2017), kde se nás po dobrém obědě ujímá sám jeho vlastník - režisér Tomáš Magnusek (Bastardi). Prohlížíme spoustu fotografií, kostýmů, plakátů, scénářů, dárků... od osmdesátky známých herců a posloucháme, jak k některým exponátům pan režisér přišel. Rozloučíme se s milým hostitelem a k autobusu jdeme ořechovou alejí, kde si každý najde pár kousků a krmí se jimi, když zuby dovolí. Pak už míříme k chatě, kde na nás čeká pečená kačena s červeným zelím a bramborovým knedlíkem. Vycpávací kúra pokračuje, po večeři je ještě kobliha. Nenecháme zahálet mozkovnu a opět soutěžíme v hláškách z filmu. Asi nikoho nepřekvapí, že vyhrál opět pan řidič. Ale já s Květinkou jsme mu šlapaly na paty a máme stříbro!
Čtvrtek je volný den a toho náležitě využívám, abych alespoň na několik hodin dala odpočinout nohám, které po uvolnění doslova volají. Někteří se procházejí obcí, někteří si troufnou na delší vycházku, a zdatní turisté vyjíždějí místní dopravou na kopec Šerlich a pochodují dvanáct kilometrů zpět k chatě. Výkrmna pokračuje, dnes je po večeři ještě zmrzlina se šlehačkou. Večer opět patří příznivcům Pinkasových písniček. Tentokrát jsem se zabalila do přikrývky a bylo mi fajn.
Předpověď počasí je víc než slibná. Čeká nás krásné babí léto s poledními teplotami kolem dvacítky. A opravdu je páteční ráno krásně jasné a slunečné. Opět se u snídaně nacpeme k prasknutí a pak už míříme k Braunovu betlému. Máme jedinečnou příležitost prohlédnout si pískovcové sochy, protože zub času pracuje a myslím, že za dalších sto let už nebude co obdivovat. Pokračujeme k moderní křížové cestě. Poté nasedáme do autobusu a míříme k Žirči u Dvora Králové. Zdejší Domov sv. Josefa v bývalé jezuitské rezidenci je zdravotnické a sociální zařízení pro pacienty s roztroušenou sklerozou. Prohlédneme si opravené náměstíčko, obnovenou bylinkovou zahrádku a opravený kostel sv.Anny, do kterého nám Majka vyřídí prohlídku s výkladem. Poslední památkou, kterou chceme v tomto kraji vidět, je Kuks. Čekají nás schody nahoru dolů, ale zdolání určitě stálo za to. Areál hospitálu Kuks je proslulý monumentálním kostelem Nejsvětější Trojice, cyklem nástěnných maleb Tance smrti, alegoriemi Ctností a Neřestí a jednou z nejstarších lékáren – U Granátového jablka. Obdivujeme, fotoaparáty cvakají a po malém občerstvení jedeme na chatu. Kuchař znovu útočí na naše štíhlounká tělíčka. Dostáváme po večeři ještě obložený chlebíček a dvoudecku bílého. Probouzíme se do slunečného rána. Sbalíme saky paky, bohatě posnídáme, přibalíme svačinku a loučíme se. Popřát šťastnou cestu domů nám přišel i pan vedoucí. Naloďujeme se a máváme Deštnému. Po cestě děláme malou přestávku v Lošticích, kde mlsné jazýčky okupují tvarůžkovou cukrárnu a vrací se k autobusu s plnými taškami dobrot. Dálniční tankodrom dává na vědomí, že jsme se bezpečně přiblížili k prosluněnému Bohumínu. Popadneme kufry a bereme útokem volební místnosti, abychom odevzdali svůj hlas. Jsme plni dojmů a krásných zážitků. Už jsme děkovali ústně, ale co je psáno, to je dáno. Proto i zde ještě jednou děkuji Hance a všem, kteří se jakkoli podíleli na přípravě a zdárném uskutečnění. Zde pár fotek/opravdu jen necelá tisícovka/

 https://seniorbohumin.rajce.idnes.cz/29.9.-6.10.2018_Orlicke_Hory/